Uhříněves 28.1.2018 Lk 5,1-11 (Jiří Ort)

Uhříněves 28.1.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny ve společenství, kde smíme přijímat zvěst o naději Boží milosti pro nás i pro celé stvoření.

Introit: Nakloň, můj Bože, své ucho a slyš, otevři své oči a viz, jak jsme zpustošeni my i město, které se nazývá tvým jménem. Vždyť ne pro své spravedlivé činy ti předkládáme své prosby o smilování, ale pro tvé velké slitování.

Da 9,18

Píseň: 637 Díky Bohu vzdejme

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, děkujeme, že vstupuješ do lidských životů. Děkujeme, že vstupuješ do našeho života. Děkujeme, že se nenecháš svazovat našimi náboženskými představami, že se nenecháš svazovat našimi představami kulturními ani naší osobní historií. Že se nenecháváš určovat ničím z toho, co určuje nás. Děkujeme, že do toho všeho vstupuješ svou milostí, která je otevřená pro všechny. Děkujeme, že nás to učíš rozpoznávat ve svědectví svědků biblických i svědků, které máme kolem sebe.

Chceme Tě moc poprosit, abys nám otevíral srdce pro své dary v celé jejich různosti. Prosíme, abys nám otevíral srdce pro všechny ty, kteří žijí kolem nás, pro celé Tvé stvoření. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S114 Jděte dál

Čtení: Iz 6,1-13

Píseň: 500 Já chtěl bych, Bože můj

Text: Lk 5,1-11

Haleluja. Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. Haleluja. Ž 9,2

Slyšeli jsme velice podivuhodné texty. Oba jsou o Božím povolání člověka. Jeden je podivuhodný svoji obrazností, druhý tím, že je součástí zcela obyčejných životních kulis. Text z proroka Izajáše těžko můžeme zařadit do naší osobní zkušenosti, takto naše rozhovory s Bohem skutečně neprobíhají. Ovšem – ani zázrak při rybolovu nezapadá do našeho vnímání světa. A přece tyto texty potřebujeme slyšet, potřebujeme je promýšlet, potřebujeme je zasadit do zkušenosti našich životů. Protože to, o co v nich jde, je naplnění života.

Při vnímání atmosféry textů je velké riziko právě v oné zvláštnosti. Povolání proroka Izajáše je naplněné naléhavým Božím hlasem, který nenechá Izajáše v klidu. Boží zjevení, zjevování, mistrovsky vykresluje Franz Werfel ve své knize Jeremijáš. Tam je prorok přímo pronásledovaný Hospodinem, je vytržen z osobního života, Hospodin mu zavírá jakoukoliv možnost na osobní štěstí a vede ho skutečně strastiplnou cestou zvěstovatele Boží vůle. Zároveň se prorok setkává s jinými proroky, kteří také zjevují Boží slovo a konfrontace různých interpretací je velice bolestná. Izajášovo odvážené „Hle, zde jsem, pošli mne!“ rozhodně není pravidlem. Jeremjáš a Jonáš jsou nejznámější postavy, které povoláním spíš trpí nebo před ním dokonce utíkají. Co tedy s Božím zjevením v našich životech? Nebo přesněji – jak žít podle Boží vůle? Nebo ještě jinak – jak žít život naplněný a smysluplný, který obstojí?

Evangelistova odpověď na tuto otázku je vlastně velice obyčejná – není třeba hledat něco zvláštního, není třeba čekat na situaci podobnou té, kdy byl povolán prorok Izajáš. Evangelista nás skutečně vede do kulis zcela obyčejných. Jsme pozváni do všedního dne, kdy rybáři tak jako každé ráno balí svoje sítě po nočním lovu. Tentokrát po neúspěšném nočním lovu. Rybáři jsou zvyklí, že jejich práce je nejistá, že se toto může stát. Vypírají sítě, připravují se na další noc, na další díl svých životů, své snahy uživit rodiny.

A do toho vstupuje Boží zjevení. A je to zjevení znovu velice prozaické. To, co se tu stalo, je prostý fakt, že na scénu přichází Ježíš z Nazareta. Ovšem evangelista Lukáš už od začátku svého vyprávění nám neustále staví před oči, že tento Ježíš z Nazareta je Boží Syn. Tedy ten, který přináší Boží vůli pro člověka i pro celé stvoření. Ježíš z Nazareta je tedy Božím zjevením. Co je pro evangelistu důležité, je, kam Ježíš vstupuje. Že vstupuje právě do obyčejného života lidí, kteří mají vlastně minimální možnost ovlivňovat svým vlivem rozhodnutí mocných. To je pro nás hodně důležité, protože my sami se cítíme být v této pozici – ať už právem nebo neprávem, protože se cítíme být ve vleku mnohých událostí, protože jsme cílovou skupinou dezinformací, které pak vedou ke špatným rozhodnutím, protože se cítíme být pod tlakem. Ať už je to jak chce, evangelista to neřeší. Neřeší podmínky k životu. To podstatné má pro čtenáře, pro nás, být, že se na scéně objevuje Ježíš z Nazareta, Boží Syn.

A otevírá před lidmi možnosti, které před tím neviděli. „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!“ Zdá se to být naprosto nesmyslný příkaz – to zřetelně slyšeli lidé Lukášovi doby. Na lov se vyjíždělo v noci, aby se ryby hůř orientovali a skončily v síti. Alespoň tak jsem se to dočetl ve výkladu. Ovšem rybáři uposlechli, vypluli k lovu a byli odměněni nečekaným, obrovským, zázračným úlovkem. Tento zázrak není pro posluchače či čtenáře Lukášova evangelia nijak překvapivý. Mimořádný. V tom smyslu, že by se u něj zastavili a přemýšleli, jak je to možné. Takové příběhy se prostě vyprávěly. Nenechme se tedy rušit zázračností a podívejme se, co vlastně tato událost způsobila.

Zajímavá je Šimonova reakce. Když si vzpomeneme na předchozí kapitolu, tak tam si v Nazaretu rodáci nárokovali Ježíšovo zázračné chování pro sebe. Jako něco, na co mají právo. Spoutávají Ježíše svými představami a když Ježíš tyto představy odmítne, odmítnou i oni jeho. Naopak Šimon si zřetelně uvědomuje, že je svědkem Božího působení a prosí, aby od něj Ježíš odešel. Vždyť on, Šimon, je člověk hříšný. Není tu ani náznak toho, že by si Šimon a jeho přátelé dělali jakýkoliv nárok na Ježíšovo jednání. Šimonovo vyznání podtrhuje, že v Ježíši z Nazareta jedná Hospodin, Bůh Izraele jako ve svém Synu.

A tak je Ježíš z Nazareta „měřítkem“ Božího zjevení. Ten věčný problém, jak rozpoznat pravé a nepravé zjevení, pravé a nepravé Boží Slovo, je vyřešen postavou Ježíše z Nazareta, který je Božím Synem. Lukáš bere velice vážně Písmo Židů, svědectví Božího lidu, ale zároveň si uvědomuje to, co dobře známe i my. Že prostým citováním Písma se nic neřeší. Tvrdě řečeno – že z Bible si každý vytáhne, co chce. Výrazné to je v příběhu Ježíšova pokušení na poušti, kdy ďábel také cituje Písmo – a to vůbec ne nešikovně. My víme, že tento problém chápání svědectví Písma vyřešen nebyl, že se ten konflikt děje stále znovu a my znovu a znovu hledáme, jak aplikovat svědectví zapsané v Bibli do našich životů. Ale spolu s Šimonem můžeme přijmout skutečnost, že právě v Ježíši z Nazareta nám Pán Bůh dává směr tohoto hledání.

A Ježíš Šimonovi i nám tento směr ukazuje. Za prvé dodává odvahu. To je důležité. Víra není na prvním místě úkol. Víra jako úkol, nárok – to je něco, s čím se neustále pereme – v každém případě peru já osobně. Co bychom jako věřící lidé měli udělat, jak bychom se měli zachovat, jaké postoje zaujmout. Víra se stává dalším nákladem, který si neseme životem. Ale Ježíš říká na prvním místě - „Neboj se!“. To, co Ježíš na prvním místě nabízí, je posila, povzbuzení, dodávání odvahy, ujištění, že nejsme sami, že Pán Bůh je s námi. A v této síle zaznívá Ježíšova zvláštní výzva - „od této chvíle budeš lovit lidi“.

Tato výzva nás trochu vyvádí z konceptu. Zdá se nám arogantní, zdá se nám agresivní, zdá se nám, že legitimizuje všechnu manipulaci, misii v tom nejhorším slova smyslu. Prostě – silně nešťastná volba obrazu. Byl jsem vděčný, že tento text připadl na dnešní neděli, protože se mi díky výkladu Joela Greena nově otevřel. V českém překladu totiž zcela splývají oba termíny pro lov v dnešním příběhu. Ale ony nejsou stejné. Právě v tomto Ježíšově ujištění je použito jiné slovo. A toto slovo je v řeckém překladu Starého zákona, Septuagintě, vnímáno jako termín pro záchranu života. Život je ušetřený a otevírá se před ním osvobození. Takže tu máme slovní hříčku: „Jako rybáři jste chytali ryby a ty jste pak usmrtili. Nyní budete chytat lidi, abyste jim nabídli osvobození“.

To tu Ježíš nabízí rybářům, ke kterým vstoupil do jejich životů. Rybáři tak dostali sílu přijmout nový pohled na život: „Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.“ Přijali naději osvobození, naději života. A proto následovali Ježíše, aby tuto naději živili novou silou, aby se učili poznávat, co tato živá naděje nabízí. A v této síle ji mohli i oni sami nabízet dál. O to můžeme a máme prosit i my. Amen.

Píseň: 421 Ach, zůstaň svou milostí

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, přicházíme za Tebou jako Tvé děti a jako Tvé děti k Tobě s důvěrou.

Odevzdáváme Ti své blízké. Odevzdáváme Ti svoji vděčnost za ně, i starost. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme Tě za přátele, za sestry a bratry ze sboru, za sestry a bratry z ekumeny. Děkujeme za vztahy, které s nimi smíme prožívat. A moc Tě prosíme za Ty, o které máme starost. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, chceme Ti poděkovat za všechny ty, kdo se snaží jakýmkoliv způsobem být pomocí druhým lidem. A chceme poprosit, abys je ujišťoval o své blízkosti a pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, jejichž hlas je tak málo slyšet. Prosíme Tě za ty, kteří jsou v jakékoliv nouzi, kteří potřebují pomoc. Prosíme za seniory, prosíme za maminky samoživitelky, za lidi s postižením. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, kdo se snaží o pokoj mezi lidmi. Prosíme, stůj při nich. Prosíme za celou naši společnost, aby nacházela po volbě nového prezidenta cestu k vzájemné toleranci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, stůj při své církvi, aby dostála pověření, které jsi jí dal. Abychom jako Tvůj lid pomáhali všem, kdo se snaží naplňovat Ježíšova slova. Abychom pomáhali zbavovat strachu nabídkou naděje pro život naplněný pomocí, odpuštěním, soucitem. Naděje, kterou nepřemůže žádná moc tohoto světa. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme o tuto naději pro ty, kteří prchají ze svých domovů, protože tam panuje válka a hlad. Pro ty, kteří se snaží pomáhat. Prosíme, nenech nás podlehnout skepsi, nenech nás vzdát se naděje, že můžeme být lidmi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A tak bratři, svou sílu hledejte u Pána, v Jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy „opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti v pohotové službě evangeliu pokoje“ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také „přilbu spasení“ a „meč Ducha, jímž je slovo Boží“.

Ef. 6,10-16

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen.

Nu 6,24-26

Píseň: 171 Buď Pánu čest