Uhříněves 19.4.2019 Ř 3,21-25 VP Velký pátek (Jiří Ort)

Uhříněves 19.4.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám na bohoslužbách na Velký pátek.

Introit: Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Iz 53,1-4

Píseň: Ž 33

Modlitba: Hospodine, zastavili jsme se uprostřed našich všedních dnů a děkujeme Ti za tuto nabídku. Děkujeme, že se smíme podívat na všechno, co prožíváme pod úhlem pohledu událostí Velkého pátku.

Děkujeme, že si do našich životů, všeho kolem nás smíme nechat vstoupit příběh ukřižování, oběti Ježíše z Nazareta. Nechat promlouvat a proměňovat nás ujištěním, že neexistuje situace, ve které bys nebyl s námi. Ujišťovat nás, že můžeme v důvěře a odvaze chodit po Tvých cestách.

Děkujeme, že nám k tomu dnes nabízíš posilu ve společenství u Tvého stolu. Amen.

Čtení: Dt 6,20-25

Píseň: 324

Text: Ř 3,9b-12;21-25a

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Až se tě syn v budoucnu zeptá: „Na čem je to vlastně založený tvůj život? Čemu vlastně věříš?“ Zdá se to jednoduchá otázka. A přece odpověď příliš jednoduchá není. Máme-li odpovědět poctivě. Biblický text to vyhmátl velice přesně – právě v otázce našich dětí.

Ono se snadno mentoruje naše společnost, že je založená na chybných základech - ale co máme říct našim dětem, které nás tak znají, které vědí, jak bezprostředně reagujeme, vidí, co je pro nás skutečně důležité, co má nad námi největší moc. Čím je pak vlastně vyzbrojujeme do života?

A najednou se z těch našich rad, ze světa našich představ ocitají ve světě skutečném, konfrontují a ptají se: „Čemu věříš? Co tě v životě drží? Co jsou to ta svědectví, nařízení a práva, která vám přikázal Hospodin, náš Bůh? K čemu jsou, když nejsou o zdravé výživě, znalosti cizích jazyků, o naplnění rodičovských představ do nejmenších detailů, o roli, kterou pro mě ty, jako rodič máš připravenou? K čemu jsou, když já nejsem v centru všeho dění, tím určujícím motivem věcí kolem nás, jak jsem byl zvyklý?“

Stojíme tu tak trochu zaskočeni a s rozpaky se vracíme ke svědectví textu z knihy Deuteronomium, která ve své odpovědi nabízí zcela něco jiného. Nabízí vyprávění o Božím jednání, o vysvobození z otroctví, o Boží vůli, která je tou určující. Protože Hospodin svůj lid dovedl do země, kterou mu dal darem a dal mu zároveň přikázání, aby se Boží lid v této zemi naučil žít. To je přece to svědectví, které chceme předávat, které chceme vyprávět, o kterém chceme svědčit, které jedině může být to nosné.

Najednou se před námi otevírá zcela nově pojem lidské spravedlnosti jako něco zcela ústředního pro lidský život. Pro život náš i našich dětí, pro život tohoto sboru a společnosti. Lidská spravedlnost očima biblického svědka, spravedlnost, která je určená tím, že člověk přijme život v Božím prostoru a nechce z něj vypadnout. Nechce vypadnout ze smlouvy s Bohem, chce žít. To je ten jediný základ.

Chceme být spravedlivými. V onom biblickém smyslu. Chceme být spravedlivými kvůli nám, kvůli našim dětem, kvůli lidem okolo nás. Ale cítíme, že se nám to nedaří. To je naše vyznání, i dnešní vyznání, to je hřích, se kterým přicházíme před Boží Tvář. Nejde o to, že bychom dělali chyby, ty bezesporu děláme, to tak prostě je. Ale jde o přehození hodnot, zasunutí té zásadní touhy nevypadnout z prostoru Boží milosti. Tak o tom svědčí starozákonní svědek. Všechno ostatní je řešitelné, všechno ostatní může být jinak, vždyť skutečně naše představy nejsou mírou všech věcí. To si můžeme všimnout v židovském bohoslužebném systému, kde Bůh nabídl svému lidu opakované ujišťování o své milosti, svém odpuštění. Ujištění o tom, že Bůh stojí o člověka. Když člověk neuteče z toho základního prostoru.

A do toho vstupuje apoštol Pavel a oslovuje nás svou zdrcující výpovědí o člověku. „Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.“ Co nám to říká? Že se v tom Božím prostoru udržet nedokážeme, že si ty hodnoty pleteme, že jsme mnohem víc ovlivněni společností, než jsme ochotní si přiznat. Setkání s Kristem neznamenalo pro Pavla náhlé prozření, že jsme onen Boží prostor dostali z pouhé milosti, to Pavel dobře věděl. Toto setkání pouze nabouralo Pavlovy jistoty jeho vlastního přesvědčení, že zná mechanismy, jak se v tomto prostoru udržet. Otevřelo mu oči pro realitu jeho života i svět kolem sebe. „Nikdo nedokáže být spravedlivý.“ Nikdo se nedokáže udržet v prostoru Boží milosti.

Velice aktuální i pro nás. My jsme součástí dění kolem nás. Přejímáme mnohé, přejímáme především strach, že to, co je kolem nás má skutečnou moc. Vidíme lidskou společnost, celé stvoření, jak se vzdaluje svému Stvořiteli. Vidíme sociální rozdíly, které jsou „do nebe volající“ a zároveň rostoucí přesvědčení lidí, že to oni mají na všechno právo. Vidíme rozpadající se vztahy. Vidíme lidskou lenost a alibismus, který staví Potěmkinovi vesnice výmluv, proč nehledat cestu v odpovědnosti za sebe, za člověka vedle mě, za stvoření. Vidíme zbožštění mnohých hodnot – od dítěte, přes zdraví, úsěch, právo na štěstí. Vidíme vlastní selhání jako svědků o Božím jednání s člověkem.

A přepadá mě skepse. Ano, Pavel má pravdu, ale co s tím? To přece nemá řešení!

Ale tento pohled – to není Pavel. Není to Pavel ani v té absolutní skepsi vůči člověku. Ani vůči společnosti kolem něj. Pavel dobře ví, že mnozí lidé znají hodnoty, podle kterých je dobré žít. I lidé mimo židovství i mimo křesťanství. To, co chce říci ale je, že v tom není záchrana člověka a stvoření. A že je tato záchrana možná, o tom je hluboce přesvědčen.

Pavel totiž zná Boží Zákon, zná odpověď na otázku „Na čem je založen Tvůj život?“ Ví, že to Bůh nabízí člověku smíření, nabízí mu odstranění hříchu, nový život. Pavel používá tento hluboce zakořeněnou židovskou představu. Ve vyprávění o Ježíšově smrti na kříži jasně vidí – to je přece oběť za hřích. Tady proběhla událost, která smazává hřích každého člověka bez rozdílu, celého stvoření a nabízí novou šanci, nový začátek, nový život. Nabízí spravedlnost – setrvání v Božím prostoru. Nabízí sílu, abychom dokázali být spravedlivými. To je jeden ze způsobů vnímání ukřižování Ježíše z Nazareta u Pavla. Máme naději, protože jsme byli smířeni s Bohem a tak sami se sebou. Byla z nás sejmuta všechna tíže všeho zlého, co nás mačká k zemi a zabraňuje jít dál. Co nám brání žít skutečný život. Hřích byl od nás vzdálen a my tak našli sami sebe.

Ano, ten kritický pohled na člověka má pravdu. Ale taky nemá. Protože Pavel u něj nezůstává. Neutápí se ve skepsi – to není důvod, proč byl tak tvrdý. Tuto absolutní kritiku pronesl, protože věděl, že existuje řešení. Řešení, které nevychází z našich představ a modelů, ale z Boží milosti.

„Čemu věříš?“ Znovu zaznívá otázka našich dětí.

A my jsme Pavlem vedeni k poznání, že tu existuje prostor Boží milosti – navzdory všemu lidskému selhání, zmatení hodnot, navzdory zlobě, navzdory lenosti a sobectví. A z tohoto prostoru nemusíme vypadnout – jestliže přijmeme Boží oběť, která dává naději.

Je možné žít. Je možná spravedlnost. Je o koho opřít svůj život. O této naději svědčí obrovský paradox Velkého pátku. Pohled na kříž nám otevírá život. A na nás je pouze ve víře přijmout toto ujištění a žít. A tak svědčit našim dětem, svému okolí, všem, kteří potřebují o této naději slyšet.

Amen.

Píseň: 318

Vyznání vin: Pane Ježíši Kriste,

tváří v tvář tobě,

který jsi přišel do tohoto světa v pokoře,

tváří v tvář tobě,

který jsi neublížil

a který neodplácíš ránou za ránu

ani zlým slovem za zlé slovo,

ale své nepřátele miluješ a žehnáš jim,

tváří v tvář tobě

poznáváme a vyznáváme svůj hřích.

Vyznáváme všechno to,

co jsme zavinili,

všechna slova, která neměla zaznít,

všechny chvíle, ve kterých jsme neobstáli,

vyznáváme ti svou netrpělivost a svou lhostejnost.

Kdo takto poznáváte svou vinu,

vyznejte to hlasitým: Vyznávám.

Pane Ježíši Kriste,

z evangelia tě poznáváme jako milosrdného,

který se slitovává a odpouští,

nepohoršuje se, ale přijímá.

Proto věříme, že také my

máme v tobě a u tebe

naději, odpuštění i budoucnost.

Kdo takto věříte,

vyznejte to hlasitým: Věřím.

Pane Ježíši Kriste,

protože ty jsi odpustil nám

a nabízíš nám společenství s tebou i s lidmi,

také my chceme odpoustit všem,

kdo se proti nám jakkoli provinili,

a prosíme o odpuštění každého,

komu jsme sami ublížili.

Kdo jste ochotni ke smíření,

vyznejte to hlasitým:

Ano, chci odpustit.

Slovo milosti: Všemohoucí Bůh se nad námi smiloval, vydal na smrt svého Syna, a pro něho nám odpustil. Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Řím 5,5n

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba ustanovení:

Bože náš, Ty ses vzdal moci, když jsi nám poslal svého Syna jako průvodce v našich bolestech a každodenních úkolech.

Narodil se jako chudý

daleko od vládců světa,

poznal nedostatek,

naučil nás Tebe chválit

neukázal se nám jako někdo, kdo se na nás díval svrchu,

ale posadil se k našemu stolu,

pozval všechny lidi,

aby si rozdělil nový chléb,

pozdvihl kalich

a svým zaslíbením vyhlásil konec hladu

a konec krveprolití na tváři země.

Ve chvíli, kdy podstupoval utrpení,

vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a dal jej svým učedníkům se slovy:

Vezměte, jezte, to je mé tělo,

který je za vás vydáno.

Tak i s vínem říkal:

Toto je má krev, která je za vás prolita,

kdykoli budete z tohoto kalicha pít,

čiňte to na moji památku.

Pane, náš Otče, chléb a víno z tohoto stolu nás vede k přemýšlení o Tvém Synu: On rozdával chléb a víno a také sám sebe vydal, abychom my mohli žít. Děkujeme, že pro oběť Tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista tak smíme z Tvé ruky přijímat nový život a jít spolu s těmi, které jsi nám svěřil.

Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud On nepřijde.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

308 Jezu Kriste, štědrý kněže

461 Ó věrní srdcem, povstaňme

Pozvání: Hle, hostina je připravena. Hle, chléb a víno, společenství, radost, pokoj a láska, čas Boží přízně pro člověka.

To vše je přichystáno pro Tebe, ať jsi veliký nebo malý, dospělý nebo dítě. Vždyť Ježíš říká i nám: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.“

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy.

Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.

Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.

Píseň: 330

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, chceme moc poděkovat za Tvé pozvání, za Tvou nabídku podívat se na svět kolem nás pod zorným úhlem oběti Tvého Syna. Děkujeme, že smíme vnímat život jako Tvůj dar. Děkujeme, že smíme vědět, že jsi s námi i ve všem hledání a bolestí.

Moc prosíme za všechny, koho bolest trápí. Za všechny nemocné v našem sborovém společenství i mimo ně. Prosíme, abychom jim dokázali předávat naději, kterou Ty nabízíš. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za ty, které bolest a trápení zbavilo chuti do života. Za ty, kteří už nic nečekají od příštího dne. Kteří se příštího dne obávají. Prosíme za jakkoliv vyloučené lidi. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za uprchlíky z míst, kde zuří válka, z míst, kde je hlad. Prosíme i za ty, kteří se chtějí vrátit zpět domů. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za oběti zničených vztahů. Za děti, za ty, kterým bylo ublíženo. Za ty, kdo ublížili a dostali sami sebe do pasti. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se snaží pomoci druhému člověku. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

Spolu se všemi, kdo hledají život, k Tobě voláme jako Tvé děti:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. 2K 5,14-18

Požehnání: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já, Hospodin, jsem tvůj Bůh. Iz 43,1b-3a

Píseň: 643 Když soumrak zháší světlo