Říčany 22.4.2019 J 20 VP Velikonoční pondělí (Jiří Ort)

Říčany 22.4.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, vítám vás všechny na společných bohoslužbách na Boží hod velikonoční, při kterých budeme svědky svátosti křtu a vítám vás ujištěním, že Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v Jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

Introit: Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní. Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima. Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm. Haleluja.

Píseň: S 373 (667) Vítězi k poctě zpívejme

Modlitba: Pane Bože, přicházíme naplněni vděčností. A radostí. Těšíme se z dnešní zvěsti o vzkříšení. Máme radost, že jsi přijal svého Syna, že jsi vzkřísil a jasně nám tak řekl, co má budoucnost v tomto světě. Budoucnost ve vztazích mezi lidmi, budoucnost ve vztazích, které jsou tak zatíženy lidským hříchem. Děkujeme, že před námi dnes otevíráš svoji naději pro všechny, kteří nevědí jak dál, pro všechny, kteří jdou po Tvé cestě, ale umdlévají a potřebují ujištění, že jsi s nimi.

A moc prosíme o Tvoji přítomnost ve shromážděních svého lidu po celém světě, aby radost z dnešní naděje otevírala cestu právě k těm, kteří ji potřebují zažít. Amen.

Čtení: J 20,11-18

Píseň: S 332 To anděl kámen odvalí

Text: Ef 1,3-14

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja.

Marie plakala. Máme tu před sebou zřetelný stín ukřižování, zřetelný stín Velkého pátku. Hrob je prázdný, ale ne jako symbol naděje, ale jako ukázka zlomyslnosti všeho zlého, které porazilo Ježíše. Na tento text jsem kázal při křtu Jonášova spolužáka a jeho maminky a v příběhu jejich rodiny, která byla KGB odvlečena z Československa do Sovětského svazu, se nám připomínají příběhy doby ne tak dávno minulé i doby současné, příběhy zvůle a zloby, která se snažila a na mnoha místech stále ještě snaží zpřetrhat všechny vazby na to, čím by se člověk mohl potěšit a povzbudit. Příběhy odvlečených celých rodin nebo jen některých jejích členů. Příběhy rodin na útěku, které s obtížemi hledají nový domov. Příběhy msty a nenávisti, příběhy sobectví a lhostejnosti.

A Marie pláče. Oproti jiným evangelistům je v Janově evangeliu Marie u hrobu sama. Tak jako jsme si to ve velkopátečním příběhu uvědomili u apoštola Petra, i dnes slyšíme hluboké svědectví o tom, že stín utrpení a zloby a lidské slabosti a hříchu musí člověk nakonec přece jen překonat sám. Jakoby tu Jan tou redukcí počtu žen u hrobu chtěl vyjádřit i tu naši zkušenost, že v těch nejzákladnějších životních otázkách stojíme sami u prázdného hrobu a vyhodnocení tohoto faktu z nás nikdo nesejme.

Vypadá to nesmírně skepticky. Vidíme tu před sebou generace rodičů a prarodičů, kteří by rádi učinili toto rozhodnutí za své děti a vnuky – a s bolestí si uvědomují, že to nejde. Vidíme před sebou partnery, kterým se rozpadá vztah, přestávají být dva a jsou každý sám, vidíme mnoho opuštěnosti. Vidíme lidi, kteří se snaží o dobré a vede je to ke konfliktu a opuštěnosti. Ta samota před prázdným hrobem skutečně vede k pláči, který je reakcí na rozpoznání důsledků lidské svobody.

A přece tato samota není posledním slovem. Objevuje se jakýsi člověk, Marie neví, kdo to je a v pláči se ho vyptává a svěřuje mu své zoufalství. Tak si představuji, jak dlouho tato scéna mohla trvat. Jak dlouho mluvila Marie. Jak dlouho byla uzavřena ve svém smutku. Jen tu chvíli – nebo bolest vyjadřovala celý den? Jak dlouho trvá, než člověk ve svém trápení dokáže slyšet, než rezignuje? Nevím a pro vypravěče to není důležité. To, co je podstatné, že ten cizinec neodešel, naslouchá, důležité je, že Marie není sama, i když si to zatím neuvědomuje.

Marie – zazní její jméno a najednou je všechno jinak. Marie, Marto, Lazare, Petře, Jane, Tomáši - „Moje ovce znají můj hlas, já je znám, jdou za mnou“ říká Ježíš. A Marie ho poznává a my ho poznali a proto jsme tady. Najednou víme, co znamená prázdný hrob, najednou víme, že tu nestojíme u pomníku minulosti, ale u svědectví nového života. Najednou víme, že na toto poznání, na rozhodnutí víry ve vzkříšení, nejsme sami.

Jak je logická Mariina reakce – podržet toho, který je tím svědectvím. Který je novým životem. Ale Ježíš ji samotnou posílá být svědectvím. Tuto jednu ženu. Toho Petra, který zapřel. Každého z nás. Člověka, který, zdá se, může tak málo, který je tak zranitelný. Znovu tu máme svědectví o bezmoci evangelia, dobré zprávy o vzkříšení a novém životě. Znovu se zdá, že Marie bude sama. A přece jde a bude svědčit o Vzkříšeném.

Myslíme v tuto chvíli na všechny ty, kdo nám podali svědectví o životě. Kteří nám ho stále podávají. Ne velkými gesty, velkými slovy, ale svým životem, který je tak jako ten náš jakoby bezmocný vůči všem těm mocnostem, které hýbou světem. Které hýbou lidmi a vyvolávají v nich strach a tak i pasivitu a neschopnost žít. Svědectví života, jehož Pánem je vzkříšený Ježíš z Nazareta – Kristus.

Ano, každý stojíme sám u prázdného hrobu. Ale Vzkříšený, Kristus si v Duchu svatém nachází své svědky, aby nás každého oslovil jménem a nabídl nový život. A tak jsme tu všichni společně a každý sám a nasloucháme hymnů díkůvzdání z epištoly do Efezu. Hymnu, ve kterém jsme ujišťováni o Boží lásce k nám v Ježíši Kristu, kterého právě z této lásky Bůh probudil k životu a s ním i nás. V hymnu, který nás ujišťuje o tom, že je každému z nás, jak tu jsme, nabídnuto nehynoucí dědictví – budoucnost v Boží ruce, kterou smíme prožívat už nyní a nikdo nám ji nemůže vzít. S tímto ujištěním se máme učit žít, abychom jej dokázali nabídnout každému, kdo ho potřebuje. Každému, kdo stojí pod křížem nebo u prázdného hrobu a pláčí. Amen.

Píseň: 333A Bůh náš všemohoucí

Vyznání vin:

Ve víře jsme přijali, že Kristus zemřel za naše hříchy podle písem a byl pohřben, byl vzkříšen třetího dne a ukázal se Petrovi, Dvanácti a dalším a dalším a nakonec se ukázal i nám. Bůh je zde s námi.

Vyprávění o prázdném hrobu nám otevírá poselství o tom, že život nekončí tam, kde naše oči i rozum přestávají chápat a vnímat. Před námi je naděje, s Kristem a v Kristu, naděje života, cesty dál. Přijímáš i ty tuto naději? Chceš-li, odpověz hlasitým Ano.

Nová cesta může proměnit náš život, přinést změnu i tam, kde jsme rezignovali. Teď už nejsme sami, ani v utrpení ani v radosti. Chceš i ty vzít vážně, že Kristus je i dnes přítomen v tvém životě? Chceš-li, odpověz hlasitým Ano.

S pokorným vědomím vyznáváme, že odpuštění, které nám otevírá nové dveře, po nás žádá, abychom dali vstoupit i všem ostatním. Chceš i ty přijmout zázrak i závazek odpuštění? Chceš-li, odpověz hlasitým Ano.

V tomto společenství i před Tebou, Pane, veřejně vyznáváme svou víru, naději i ochotu k odpuštění. A společně Tě prosíme, abys nás v této víře, naději a ochotě posiloval. Amen.

Slovo milosti: Hospodin ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním. Ž 103,3n 

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Otče, plni radosti Ti chceme vždycky a všude vzdávat díky;
chválit Tě a oslavovat
zvláště nyní, v době velikonoční.
Vždyť naše velikonoční oběť je tvůj Kristus.

Jeho smrtí je naše smrt přemožena,
v jeho vzkříšení je všechen život vzkříšen.
V něm nám vyšlo Slunce, které osvěcuje všechno,
v něm se otevřela brána, která vede k tobě.

Skrze něho vstoupila do světa tvá radost,
a celý vesmír a mocné zástupy andělů
zpívají píseň o tvé slávě a bez ustání volají:

Svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Pozvání: Hle, pokrm, který jsme vlastníma rukama, připravili, ale ke kterému nás zve náš Pán.

Hle stůl, který jsme vystrojili, ale u kterého nás On přijímá.

Hle radost, po které jsme toužili, ale kterou nám dává On sám.

Do společenství kolem stolu Páně je zván každý, dospělý či dítě, který upřímně vyznává, věří a má ochotu odpustit. Tak už nemeškejme a radostně pojďme.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Slovo při propouštění: Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, již si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtví pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

Píseň: 334 Kristus Pán vstal z mrtvých

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: S 21 Přímluva

Odevzdáváme Ti v tuto chvíli své osobní díky a prosby v tichých modlitbách.

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a lásce ke všem bratřím, nepřestávám za vás děkovat a stále na vás pamatuji ve svých modlitbách. Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. Ef 1,15-19

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13

Píseň: 346 Buď Tobě sláva