Uhříněves 12.5.2019 J 21,15-19 dětské (Jiří Ort)

Uhříněves 12.5.2019

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám na dnešních bohoslužbách, při kterých se smíme těšit z pozvání do společenství Božího lidu.

Introit: Plesej Bohu všecka země. Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho. (Ž 66,ln)

Píseň: 66 sl.1-4 Nuž pojďte a Bohu plesejte

Modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti, že jsi nás sem dnes pozval. Děkujeme, že sem, do uhříněveského kostela smíme přicházet jako domů. Že se tu smíme setkávat s lidmi, kteří jsou nám milí, že se smíme těšit, až se jich zeptáme, jak žijí a sami jim vyprávět o sobě.

Děkujeme ale především, že jsi to právě Ty, kdo nás spojuje a kdo nám ukazuje, že sis nás vybral pro své úkoly. Děkujeme Ti, že naplňuješ život každého z nás, že nemusíme žít životy plané a zbytečné, ale že Ty vedeš každého z nás k cíli, který jsi pro nás připravil. Ať už jsme malí nebo velicí, zdraví nebo nemocní.

Děkujeme, že na Tvé úkoly nejsme sami. Že tu jsme jeden pro druhého, děkujeme, že si nejsme lhostejní, ale že nás vedeš k zájmu jednoho o druhého. Ale především – že jsi nám dal průvodce, pomocníka a zachránce v Ježíši Kristu.

Prosíme, abychom si tuto radostnou jistotu směli odnést do našich domovů.

Amen.

Čtení: Mk 14,53-55.66-72

Píseň: S372 Víru nám dej

Text: J 21,15-19

Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky. Haleluja.

Dnes budeme mít znovu povídání s obrázky. Povídat si budeme o apoštolu Petrovi a také trochu o apoštolu Pavlovi. Copak my víme o apoštolu Petrovi? Znáte nějaký příběh, ve kterém vystupuje? No – ono jich je několik. Na začátku je příběh, kdy si Ježíš Petra – tehdy ještě Šimona – zavolá a vyzve ho, aby šel s ním. A pak už ve většině příběhů Petr doprovází Ježíše. Například když Ježíš šel do domu, kde bylo nemocné děvče, šli Petr a ještě Jakub a Jan s ním. Nebo když Ježíš šel na horu, aby se modlil, vzal s sebou také Petr a Jakuba a Jana.

A teď vám ukážu obraz od pana malíře Cavaraggia. Koho na tom obraze vidíte? Vojáka, ženu a nějakého muže. Tím mužem je Petr. Co myslíte, má tu Petr radost? Jak se asi cítí? Má strach. V tomto příběhu nemá Petr Ježíše vedle sebe, Ježíš je u výslechu, Petr je sám a žena ho označila jako toho, kdo doprovázel Ježíše. Petr se bál. A tak Ježíše zapřel.

Ukážu vám ještě jeden obraz – ten zase namaloval malíř Michelangelo. Koho tam vidíte? Dva muže. Jeden pomáhá druhému. Já vám prozradím, že jedním z těch dvou mužů byl apoštol Pavel. Tedy – tehdy ještě Saul. Saul neměl rád ty, kdo jako Petr patřili k Ježíši z Nazareta. Pronásledoval je. „Saul se snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře.“ Byl to silný člověk, který věřil tomu, že jedná správně. Vypadá to, že je silnější než ustrašený Petr. Který to tedy na tomto obraze asi je? Ano, je to ten, který je bezmocný, kterému ten druhý musí pomáhat.

Petr je sevřený strachem, Pavel plný zloby ke Kristu. Jeden by potřeboval povzbudit, druhý zase připomenout, že je pouhým člověkem. A tak tu tedy leží a je najednou stejně bezmocný jako Petr se svým strachem. Tyto příběhy jsou na začátku příběhu církve. Lidí, ke kterým patříme i my. Je to zvláštní – na začátku příběhu máme lidské selhání a slabost. Může z toho vůbec něco být?

Píseň: S274 Apoštolská

Jedno je jasné – aby z toho skutečně mohlo něco být, musí se Petr změnit. Musí se změnit i Saul. Aby z nich mohli být apoštolé. Ti, kteří jsou vysláni. Jak byste je změnili? Co potřebují?

No, Petr by asi potřeboval trochu odvahy. A Saul - zase trochu pokory. Ale poslechněte si, co se vlastně stalo. »Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé beránky." Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?" Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!" Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce!«

A co Saul? „"Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?" Saul řekl: "Kdo jsi, Pane?" On odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat."“

Tak ztracené to tedy nebylo – Pán Bůh to s nimi nevzdal. Ježíš z Nazareta, Vzkříšený, Kristus, se před každým z nich objevil a dal jim to, co potřebovali. Petra ujistil, že stačí jejich vztah a všechno půjde. Saula – zase upozornil, že se mýlí a to, co dělá, že je špatně. Každému z nich řekl, co je jejich úkol. Stačí mít rád, stačí milovat, stačí důvěřovat.

Píseň: S239 Připravujte cestu

Dobře, tak Pán Bůh to s Petrem a Saulem (teď už Pavlem) nevzdal. A oni skutečně přijali své poslání. Jen jestli ho správně pochopili. Jen jestli u Petra nezůstal strach a u Pavla zloba nebo slabost. Podíváme se na sochy Petra a Pavla. Obě byste našli v Římě.

Obr. Jak se vám tady líbí Petr? Vypadá, že má strach? No, nevypadá. Jak tady vypadá? Jako vládce, jako král.

Obr. Podíváme se na Pavla. Jak ten se vám tady líbí? Je bezmocný? Ne. Určitě ne. Ale – vypadá, že by se změnil od doby, kdy pronásledoval ostatní? No – to tedy nevypadá…

Tak, a já vám ukážu ještě jeden obrázek. Obr. Tuto sochu vytvořil pan Bílek. Co na ní vidíte. Pastýře. Jak se stará o ovečku. Co myslíte, která ze soch je tou, která vystihuje úkol, který dostali Petr a Pavel? Ano – ta třetí.

Tak to Petr a Pavel nepochopili? Jednali jinak, než měli? Co myslíte? Děti, já vám něco prozradím. Petr a Pavel se skutečně změnili. A skutečně pochopili, s čím je Pán Bůh posílá za ostatními. Pochopili, že mají být dobrými pastýři, kteří mají starost, kteří ochraňují druhé, kteří kvůli těm, které mají chránit, jsou ochotní podstoupit nebezpečí. To, že na těch sochách vypadají jinak – to je prostě proto, že tuto službu nepochopili ti, kteří ty sochy vytvořili. Nebo to nepochopil ten, který si je objednal. A právě na to nás ty sochy upozorňují – my se stále učíme chápat, co po nás vlastně Pán Bůh chce, kam nás vede.

A příběh, který jsme si dnes vyprávěli, nás chce povzbudit. Abychom se nebáli, když před sebou uvidíme zeď. Když se přestane dařit, najednou je všechno jinak a my nevíme, jak dál. A máme strach, zlobíme se, cítíme se bezmocní. Máme vědět, že můžeme jít dál, protože ani na nás Pán Bůh nezapomíná. Ani v tak těžkých chvílích, jaké zažívali učedníci. Můžeme jít dál a učit se žít tak, jak to Ježíš učil své učedníky – být pomocí druhým. I s námi je, i nás provází, i nás stále učí a povzbuzuje nás – tomu věříme, z toho se radujeme.

Amen.

Píseň: S109 Jak vzácnou přízeň

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přicházíme a chceme Ti odevzdat životy své i životy lidí kolem nás.

Moc Tě prosíme, abys nás učil žít. Abys nám ukazoval, že je možné se ze života těšit a zároveň ho pomáhat žít druhým. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme za lidi nemocné, kteří už jsou unavení a nemají sílu. Moc Tě prosíme, abys nám ukazoval, jak je povzbudit, jak jim dodat naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za děti, které jsou z nejrůznějších důvodů znevýhodněné a mají tak problémy ve škole. Moc prosíme, uč nás je vnímat a nabízet pomoc. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme o otevřenost a pochopení mezi lidmi. Prosíme, abychom k tomu přispívali poctivým následováním Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista, který přinesl zvěst o Tvé lásce pro všechny. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom jako křesťané a zároveň občané tohoto státu nerezignovali na vytváření prostoru otevřeného pro lidi různého sociálního zařazení, různého vyznání, různé barvy pleti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo touží po domově bez násilí, zabíjení a bídy. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Spolu se všemi, kdo touží po životě, jaký Ty nabízíš člověku, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. 1K 15,58

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 178 Krásná je modrá obloha