Uhříněves 13.1.2019 J 1,35-51 dětské (Jiří Ort)

Uhříněves 13.1.2019

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám při příležitosti znovu se povzbudit nadějí, kterou nám nabízí v Ježíši Kristu Hospodin, náš Bůh.

Introit: Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před Jeho tvář s plesáním! Ž 100,1n

Píseň: S216 Nevím, Pane, co Ti dát

Modlitba: Pane Bože, moc Ti děkujeme, že za Tebou smíme přicházet. Že k Tobě smíme přinášet svou radost i bolest. Že smíme přicházet, i když máme pocit, že jsme sami a Ty nás neslyšíš.

Moc Ti děkujeme, že tady, ve společenství Tvého lidu, smíme naslouchat svědectví Tvých svědků o tom, že jsi vstoupil do jejich životů a smíme přijmout ujištění, že vstoupíš a vstupuješ do životů našich. Děkujeme, že smíme přijímat ujištění ze zvěsti o Ježíši z Nazareta, že neexistuje situace, která by Ti byla cizí, kterou by Ježíš jako Ten, kterého jsi Ty poslal za člověkem, neprošel, kterou by neprožil.

Prosíme Tě, aby tato naděje otevírala náš život pro druhé lidi. Prosíme o Tvou posilu ke svědectví, že Ty nabízíš život každému člověku. Amen.

Čtení: J 1,35-51

Píseň: S279 Přijď k nám

Text: J 1,35-39a

Haleluja. Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy. Haleluja. Ž 72,18

Děti, prosím vás, když se řekne doma, co si představíte? Svůj pokoj, byt, domek. Ale co ještě? Maminku, tátu. Když se řekne doma, je to místo, kde se člověk cítí v bezpečí. Kam může přijít, i když se mu něco nepovede, i když něco provede, a ví, že ho tam přijmou, že ho vyslechnou, že ho povzbudí.

Povím vám příběh, který už jsem tu kdysi vyprávěl. Ale vy už jste povyrostli, vyrostli i ti, kteří byli tehdy malincí a příběh si nemohou pamatovat. Je to příběh o chlapci Martinovi. Bylo to dávno, co se jeho příběh odehrává. V době, ve které vyrůstala sestra Sanderová. Možná, že byl asi tak starý jako Sam Dušek. Ale neměl to štěstí, aby měl domov jako Sam. Nemohl žít život jako ostatní děti – jakoby mezi ním a ostatními vyrůstala zeď. Protože Martin – tak se ten kluk jmenoval – žil ve velice chudých poměrech, navíc jeho maminka kradla a všichni to o ní věděli. A tak ho odmítali. Martin neměl místo, které by bylo jeho domovem. Neměl to jednoduché, ten Martin.

„Hořelo v ulici pod kostelem. Veliká obecní kůlna, která sousedila s poštmistrovou vilkou, stála v plamenech. …

Za chvíli vynášeli peřiny, nábytek, nádobí, házeli všechno na hromadu na ulici, křičeli, pobízeli se. Okamžik jsem zaváhal, pak jsem běžel také. Popadl jsem židli a vynesl jsem ji. Chytl jsem těžký koš s prádlem, potom koberec. Běžel jsem zas a zas. Pomáhal jsem. Byl sem štasten, že pomáhám. …

Hasiči se objevili, když jsem vynášel veliký kočárek na panenku. Tak mě uviděla poštmistrova Věra. Přiběhla zřejmě v poslední chvíli, předtím jsem ji nikde nezahlédl. Vrhla se ke mně, vyrvala mi kočárek, zaječela: 'Mami! Mami! To je ten kluk, co jeho máma krade. Chtěl mi ukrást kočárek“'“

Další a další odmítnutí, další a další cihly do zdi byly přikládány do zdi mezi Martinem a ostatními lidmi a ta už byla tak veliká a pevná, že si s ní Martin nevěděl rady. Byl úplně sám a cítil se úplně bezmocný. Nebyl nikde doma. A tak začal nenávidět.

Jednou ta zeď přerostla Martinovi nad hlavu – byl odeslán do dětského domova. Jenže on si myslel, že jde do polepšovny a moc se bál. Bál a zlobil. Tam on nezůstane, odtud uteče. Měl pocit, že už nic nezůstalo z toho světa, ve kterém chtěl žít. Že už je úplně sám.

Píseň: S96 Já hledám

Ten příběh, který jsme si dnes četli z Bible, příběh o Ježíši z Nazareta, se mi moc líbí, mám ho rád. Představuju si, jak jedním z těch, které Ježíš potkal, je i Martin. Se vší svojí zlobou, se vším odmítnutím od ostatních lidí. Martin, který nemá domov.

Někdo Martinovi řekl, že toho, kterého potkal, poslal Pán Bůh. To je zvláštní informace. Ale – ti, kteří to uslyšeli, se rozhodli za Ježíšem jít. A teď to přijde – Ježíš se jich ptá: „Co chcete?“. A oni se ho zeptají: „Mistře, kde bydlíš?“

Jako bych tam slyšel Martina. Pustí nás tento zvláštní člověk k sobě domů? Vždyť o nás nic neví. Ale přitom to je právě to, po čem Martin toužil – aby ho někdo přijal. Aby měl někde doma.

A Ježíš to dobře vnímal. A domů je pozval. Do domu, kde bydlí láska. A ti lidé byli tak nadšení, že o tom vyprávěli dalším a dalším. Že existuje domov pro každého.

Píseň: 133 Vánoční

Ale – je to možné i jinde než v Bibli. V biblických příbězích. Jdou i mezi námi zbořit hradby pozváním? Hradby, které oddělují člověka od života. Které Martina oddělovaly od života. Které mnohé lidi oddělují od života. Jdou zbořit nabídkou domova? Tak, jak to udělal Ježíš a jak to po něm dělali učedníci? Poslechněme si, jak ten Martinův příběh pokračoval.

„Zase všichni proti mně. Co mám dělat? Kdybych je moh všecky rozsekat, nebo kdybych tady raděj vůbec nebyl!“ Nová a nová nedorozumění a odmítnutí. Jakoby z toho skutečně nebyla cesta ven.

A tak se dál mračil a pral se a zlobil.

Trvalo to dlouho. A přece ho nevyhnali. Přece se ho pan Trojan, ředitel dětského domova, zastal i ve chvíli, když si na něj přišli ze školy stěžovat, protože ukradl peníze. Zlobili se a chtěli, aby Martin odešel, chtěli ho udat, aby šel do polepšovny. Ale pan Trojan neustoupil. „Neudáte ho. Rozmyslíte si to. A kdybyste udal, nedám ho. Ten chlapec je můj.“ Něco se v Martinovi začalo lámat.

»Pak jsem to řekl nahlas.

„Mám rád pana Trojana.“

A pak jsem řekl trochu tišeji, ale s velkou jistotou: „Pan Trojan má rád mne.“«

A tak ten boj Martin nakonec vyhrál. Našel domov. Byl mu nabídnut domov. Ten příběh z Bible, který jsme si dnes četli, je hluboce pravdivý. Pro každého tu existuje domov, kde se setkáme s tím, že nás někdo má rád. Takový domov nabídl a nabízí Ježíš z Nazareta. A takový domov nás učí nabízet. To si máme pamatovat. Ať už jsme malí nebo velicí.

Amen.

Píseň: S135 K svobodě je dlouhé putování

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za ujištění, že Ty nabízíš domov každému člověku. A chceme moc poprosit, abys nás vedl za těmi, kteří jsou rozbolavělí, kteří se cítí sami, kteří jsou odmítáni.

Prosíme dnes za ty, kdo jsou sevřeni bolestí nad ztrátou blízkého člověka. Prosíme, uč nás jim naslouchat, uč nás být jim nablízku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo touží po porozumění, kdo touží po blízkosti druhého člověka a pro svou odlišnost jsou odmítáni. Prosíme, uč nás otevřenosti vůči lidem, kteří jsou jiní a kterým nerozumíme. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo jsou nemocní, kdo jsou unavení. Prosíme, abys nás vedl tak, abychom, jim byli posilou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo jsou zmatení z událostí kolem nás. Prosíme, dávej nám sílu, abychom nepodlehli nenávisti vůči těm, kteří jsou vidí věci jinak, než my. Prosíme zároveň, uč nás být hlasem těch, jejichž hlas nikdo neposlouchá. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nás, kteří jsme se směli setkat s Tvým evangeliem, moc prosíme, abychom v něm nacházeli světlo nejen pro sebe, ale i pro druhé. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tuto chvíli v tichosti své díky i prosby.

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, Tě nyní oslovujeme jako svého Otce:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: S166 Kristus je má síla i spasení