Říčany 13.1.2019 Mk 1,4-11 (Jiří Ort)

Říčany 13.1.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám při příležitosti znovu se povzbudit nadějí, kterou nám nabízí v Ježíši Kristu Hospodin, náš Bůh.

Introit: Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před Jeho tvář s plesáním! Ž 100,1n

Píseň: 162 Pane Bože, budiž chvála

Modlitba: Pane Bože, moc Ti děkujeme, že za Tebou smíme přicházet. Že k Tobě smíme přinášet svou radost i bolest. Že smíme přicházet, i když máme pocit, že jsme sami a Ty nás neslyšíš.

Moc Ti děkujeme, že tady, ve společenství Tvého lidu, smíme naslouchat svědectví Tvých svědků o tom, že jsi vstoupil do jejich životů a smíme přijmout ujištění, že vstoupíš a vstupuješ do životů našich. Děkujeme, že smíme přijímat ujištění ze zvěsti o Ježíši z Nazareta, že neexistuje situace, která by Ti byla cizí, kterou by Ježíš jako Ten, kterého jsi Ty poslal za člověkem, neprošel, kterou by neprožil.

Prosíme Tě, aby tato naděje otevírala náš život pro druhé lidi. Prosíme o Tvou posilu ke svědectví, že Ty nabízíš život každému člověku. Amen.

Čtení: Ř 6,11-1

Píseň: 441 Svatá doba, Páně den

Text: Mk 1,4-11

Haleluja. Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy. Haleluja. Ž 72,18

Slyšeli jsme znovu hodně známý příběh z Markova evangelia. Vlastně nejen z Markova evangelia – o Ježíšově křtu vyprávějí i evangelisté Matouš a Lukáš. A přece mi přijde, že u evangelisty Marka je důležitost příběhu ještě umocněná. Je to totiž to první, co se o Ježíši z Nazareta u Marka dozvídáme.

Dost mě to trápilo. Co ještě říci. Kázání na toto téma již bylo nepřeberně, víme o rozdílu křtu Janova a křtu, jak ho vnímáme díky Ježíši z Nazareta my. Víme, že Jan Křtitel je tu součástí naplnění zaslíbení Božímu lidu. Ale – co to znamená pro nás? Co s tímto příběhem jiného, než prostě informovat, že se tu objevuje ten zaslíbený Boží? Jakoby nás evangelista Marek ošidil. To Matouš s Lukášem se o Ježíšově významu rozepsali podstatně víc v příběhu Ježíšova narození.

Uvědomil jsem si, jak důležitá je právě Markova stručnost. Protože nás nutí právě k těmto otázkám, co chce vlastně Marek říci, na jaké otázky vlastně odpovídá. Nejsme vystaveni riziku podání Matouše a Lukáše, u kterých je význam jejich vyprávění často až příliš zahalen do romantických představ a naprosto zbytečných úvah o tom, jak to vlastně tehdy ve skutečnosti bylo. To u Marka nehrozí, ale právě proto jsme tlačeni k tomu, abychom si uvědomili, co jsou naše otázky.

Skutečně jsem o tom hodně přemýšlel a dospěl jsem k tomu, že to zásadní, co nás trápí, je otázka – jaký je vlastně Bůh? Když jsem si v duchu promítal všechny své vzpoury, všechny své úvahy, zda jsem vůbec věřící, uvědomil jsem si, že to nikdy nebylo zpochybnění existence Boha. Člověk si je vědom, že jeho život něco přesahuje. Druhá věc ale je, že odmítám věřit tomu, jak tohoto Boha vnímám, že odmítám věřit tomu, jak mi byl a je předkládán. To je jeden ze zásadních důvodů, proč lidé opouštějí církev nebo ji nedůvěřují. Míjení se se základními otázkami života, jak je vnímají oni sami a jak jim jsou předkládány církví. A právě na to pro mě evangelista odpovídá hned na počátku příběhu.

Tento Ježíš z Nazareta, o kterém bude celý Markův spis, je Božím Synem. To se smíme dozvědět my, jako posluchači a čtenáři, ale Ježíšovi současníci se to teprve musí naučit rozpoznat a rozpoznávat ve svých životech. V tuto chvíli by to ještě mohli špatně pochopit. Citlivost a zneužitelnost informace, že v Ježíši z Nazareta máme před očima toho, který reprezentuje Boha, znal už Marek. Toto nepochopení, míjení se, není nějaký náš nový výmysl. Zároveň ale evangelista nechce a nebude bránit tuto informaci jako jakýsi základ tajného bratrstva, které by ji hájilo před nechápavým světem. Nabízí ji, ale naznačuje, že s ní musíme zacházet opatrně, že může hodně pomoci, ale i hodně ublížit.

A tak maluje obraz. Četl jsem o ikoně Trojice od Andreje Rubleva – na obraze, který zpodobňuje stolování Abrahama se třemi anděly, je prý malá pravoúhlá dírka. A mnozí historikové umění se domnívají, že tam bylo původně před stolem nalepené zrcadlo. Tedy každý, kdo se na obraz díval, se účastnil děje, který tam byl zpodobněn. Přijde mi to geniální. A mám pocit, že přesně takový obraz tu vytváří Marek. My se účastníme děje, o kterém současníci neměli ani tušení. Účastníme se svědectví, že Ježíš je Boží Syn, ten, kdo nám ukazuje, jaký je Bůh, ten, který nám zpřítomňuje Boží království.

Navzdory příkopu staletí a odlišné kultury a odlišných životních zkušeností, se smíme připojit ke svědkům napříč všemi těmi staletími a kulturami a přijmout ujištění, že patříme do děje, ve kterém za námi Pán Bůh přichází. Stačí si vzpomenout na evangelistu Matouše, který nám toto ujištění zprostředkovává ve jménu Immanuel – tj. Bůh s námi.

A skutečně nemusíme splnit podmínky, nemusíme se proměňovat, nemusíme čekat, až budeme lepší než jsme. Markův obraz Ježíšova křtu ukazuje Ježíše mezi všemi těmi, kteří jsou obtíženi, mezi všelijakými existencemi – prostě Ježíš se tu objevuje uprostřed nezkresleného života. To vůbec není jednoduché tento obraz přijmout. Slyšeli jsme oddíl z Pavlova listu do Říma, kde se právě s touto otázkou apoštol vyrovnává. Předával radost evangelia, onu základní zvěst o Božím odpuštění bez podmínek – a byl napaden jako ten, kdo relativizuje etický rozměr života.

Odpověď je úchvatná – právě ve své nejednoznačnosti, ve své dynamice. Samozřejmě, je možné základní zvěst o podobě Boha, jak jí zpodobnil Ježíš, zneužít. A Pavel se snaží ve druhé části 6. kapitoly možnost tohoto zneužití minimalizovat. Ale není možné kvůli riziku té životodárné informace, ujištění, že Pán Bůh je solidarizující a odpouštějící, tuto základní naději zničit.

A právě toto zničení odmítá po vzoru apoštola Pavla i evangelista Marek.

Máme vědět, že Pán Bůh je s námi. Že se s námi solidarizuje, že nám naslouchá a nabízí nám cestu. Že jsme součástí Božího obrazu tak, jak se to zřejmě pokusil vyjádřit v první polovině 15. století ruský malíř ikon Andrej Rublev. A v tomto obraze nám Pán Bůh nabízí cestu v Ježíši z Nazareta. Ano - Ježíš nejen ztělesňuje přítomnost Boží, přítomnost Božího království v našem světě, ale bezesporu vyzývá i k následování. Ovšem právě dnes nás důrazně upozorňují dva bibličtí svědkové - my to nesmíme otočit. Nesmíme sebe ani druhé obrat o onu krásu zvěsti evangelia, že Pán Bůh za námi přišel. Bez podmínek, z čiré lásky k člověku. Že pro něj máme cenu. Že náš život má cenu – se vší radostí i trápeními, se vším úspěchem i selháními. Náš život má pro Pána Boha cenu a proto se z něj smíme těšit. Smíme se v něm těšit z Boží přítomnosti. Amen.

Píseň: 326 Jezu Kriste, Tobě díky

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za ujištění, že Ty nabízíš život každému člověku. Že pro každého je tu Tvoje naděje. A chceme moc poprosit, abys nás vedl za těmi, kteří jsou rozbolavělí, kteří se cítí sami, kteří jsou odmítáni.

Prosíme dnes za ty, kdo jsou sevřeni bolestí nad ztrátou blízkého člověka. Prosíme, uč nás jim naslouchat, uč nás být jim nablízku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo touží po porozumění, kdo touží po blízkosti druhého člověka a pro svou odlišnost jsou odmítáni. Prosíme, uč nás otevřenosti vůči lidem, kteří jsou jiní a kterým nerozumíme. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo jsou nemocní, kdo jsou unavení. Prosíme, abys nás vedl tak, abychom, jim byli posilou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo jsou zmatení z událostí kolem nás. Prosíme, dávej nám sílu, abychom nepodlehli nenávisti vůči těm, kteří jsou vidí věci jinak, než my. Prosíme zároveň, uč nás být hlasem těch, jejichž hlas nikdo neposlouchá. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nás, kteří jsme se směli setkat s Tvým evangeliem, moc prosíme, abychom v něm nacházeli světlo nejen pro sebe, ale i pro druhé. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tuto chvíli v tichosti své díky i prosby.

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, Tě nyní oslovujeme jako svého Otce:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 406 Chval Pána svého písní