Uhříněves 6.10.2019 Mk 10,13-16 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 6.10.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám ujištěním, že nás má Pán Bůh rád, nezapomíná na žádného člověka a dnes si to budeme moci uvědomit při hodu večeře Páně, ke kterému jsme pozváni.

Introit: Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi. Spas, můj Bože, svého služebníka, který v Tebe doufá. Ž 86,1a.2b

Píseň: 32

Modlitba: Pane, přicházíme dnes k Tobě naplněni nadějí z pozvání ke Tvému stolu. A moc Ti děkujeme, že nás znovu ujišťuješ, že Ti patříme.

Moc Tě prosíme, pomoz nám, abychom se ti dovedli otevřít,
abychom zaslechli tvůj hlas. Abychom přijali, že jsme přijati.
A naplň nás radostí, abychom ti vzdali chválu a otevřeli tak zvěst o Tvé naději pro každého člověka lidem kolem nás. Prosíme tě o to ve jménu Ježíše Krista, ve jménu toho, kterého jsi za námi poslal se zvěstí o tom, že Ti patříme.

Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: S 100 Kocábka

Čtení: Ž 10

Píseň: 442 Ozvi se, Pane můj

Text: Mk 10,13-16

Haleluja. Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. Haleluja. Ž 92,2

Otevřel se nám před očima velice známý text. Ježíš přijímá děti. Jakoby k tomuto vyjádření nebylo už co dodat. Stačilo by, abych vám ukázal tento obraz, který jsme s Marií dostali na rozloučenou ve vršovickém sboru. Ale co to vlastně znamená? Co se skrývá za tím pohledem na Ježíše, kolem kterého se shromáždily děti?

Zcela zásadní je věta: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.” A stejně zásadní je zasazení tohoto textu – před ním je slovo proti rozluce manželství a za ním dotaz bohatého muže, co má dělat, aby se dostal do Božího království. Zajímavé je, že evangelista Matouš ctí toto pořadí s jedinou výraznou změnou. V textu o rozluce se drží židovského prostředí a mluví pouze o rozlukovém lístku ze strany manžela. Zdá se to jako drobnost, ale tento důraz před námi otevírá mnohem zřetelněji smysl Ježíšova výroku. Tento výrok i celý blok výroků kolem něj, má jeden základní smysl – ochránit toho, kdo je slabší. Evangelista Lukáš to podtrhuje v zasazení textu o přijetí dětí do zcela odlišných souvislostí. Vkládá je za podobenství o modlitbě (o soudci a vdově) a text o farizeovi a vdově v chrámu.

Ježíšovo jednání a jeho výrok je tedy těsně svázán s těmi, kteří nemají hlas. Kteří jsou vydaní na milost a nemilost „těm silnějším“. Celý text bychom mohli parafrázovat pro dnešní dobu příběhem matky, které se narodí dítě s postižením. Její muž ji opustí, protože neunese nárok na svůj život – uteče z něj. Žena zůstává sama, s minimálním zabezpečením a přináší s velice jednoduchou důvěrou své dítě za Ježíšem. Místo toho je jí nabízena spousta slov, spousta pravidel těch, kteří vlastní Ježíše, kteří vlastní tradici, kteří nabízejí něco zcela jiného, než žena potřebuje, po čem touží pro sebe a své dítě. Vzpomínám si na děsivou scénu z filmu Martin Luther, kde právě žena s postiženým dítětem si koupí za poslední peníze odpustek v naději, že se její dítě uzdraví. A filmový Luther jí vynadá a odpustek roztrhá. Protože tady jde přece o správné pochopení Božího spasení pro člověka!

Sem patří žalm. Konkrétně žalm 10., modlitba pro všechny zmatené a zoufalé, jejichž zkušenost vypovídá o tom, že Pán Bůh zřejmě zavírá oči. „Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš? Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!“

Smutek a zoufalství toho, který je bez-mocný. To, že je vybrán k ilustraci obraz těch, kteří přináší své děti, není náhodné. Ten obraz je o těch, kteří byli a jsou na žebříčku společnosti bez jakékoli možnosti mluvit do událostí kolem sebe. S lítostí můžeme konstatovat, že tento obraz nebyl aktuální pouze ve společnosti doby Ježíšovy. A že bychom se k němu měli vracet a naslouchat mu. Protože ti, kteří přinášeli k Ježíšovi děti naráželi na zeď zvyků a určování správného vnímání Boží vůle v průběhu celých dějin církve. Na určování podmínek vstupu do Božího království.

„V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti. Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného, jeho oči pasou po bezbranném. Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl. Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů. Říkává si v srdci: "Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí."“

A na toto volání je odpovědí Ježíšova přítomnost. Ježíšovo okolí je zmatené. Čeká, že Ježíš určí pravidla. Typickým projevem tohoto očekávání je i praktická aplikace Ježíšových slov o podání rozlukového lístku. Nikoliv jako pomoc těm slabým, ale jako zákon, který platí padni komu padni. Ale Ježíš tu prostě je. Přijímá ty, kteří za ním přicházejí, ty, kteří jsou za ním přinášeni, ty kteří prostě mohou pouze přijmout Ježíšovu nabídku. Nic víc. Pouze přijmout jako dar. Jsem hluboce přesvědčený, že dnes do tohoto obrazu patří všichni, kteří jsou na okraji zájmu. Tedy senioři, jejichž potřeby jejich děti i okolí ignoruje. Děti – ano, samozřejmě že děti. Děti, jejichž startovní čára pro život je značně posunuta dozadu. Děti, které si přinášejí ze školy spoustu úkolů, ale doma není nikdo, kdo by jim dal alespoň prostor k tomu, aby je mohly udělat. A tak se nůžky víc a více rozevírají. Děti, kterým se láska nabízí za odměnu za výkon. Děti, které rodičovská láska ničí. Děti z milujících rodin, které zažívají bezpodmínečné přijetí. Prostě je tu nabídka daru pro každého. Dnes ale myslíme především na všechny, jejichž nitro je naplněné voláním: „Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš? Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!“

A Ježíš není v dáli, Ježíš stojí vedle volajících. Stojí i vedle nás. A pro všechny, kteří prostě přicházejí a prosí o přijetí pro sebe i pro své blízké, Ježíš odpovídá: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.” Tedy – pojďte. Bez podmínek. Tady je vám nabídnuta cesta. Evangelista Jan to formuloval Ježíšovými slovy: „Já jsem ta cesta, pravda a život“.

Jako odpověď na tuto nabídku se bohatý člověk zeptal, čím si může zajistit vstup do Božího království. A jako odpověď jemu i všem legalistům všech dob Ježíš nasazuje laťku tak vysoko, že před ní raději zavřeli oči a nechali onu požadovanou chudobu na jakési zástupce.

Ale – my nemusíme přepočítávat každou korunu, jestli ji skutečně potřebujeme nebo ne. Nemusíme si zapisovat každý čin a sčítat je, abychom se mohli vykázat před soudním tribunálem. My prostě smíme přijmout Ježíšovu nezaslouženou nabídku. A smíme a máme ji přát i druhým. Jít za druhými, naslouchat jim a přijímat je s jejich radostmi a starostmi.

A ještě jednu věc můžeme dělat. Spolu se žalmistou děkovat. Ano, my s ním můžeme i volat a naříkat. Ale také vyznávat: „Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země. Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho, zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.“

Amen.

Píseň: S 355 Už přijíždí vlak Boží (Říčany 621)

VP:

Pane, přicházíme na Tvé poznání a plni vděčnosti vyznáváme:

Pane Bože a náš dobrý Otče,
chválíme tě, že jsi blízko,
že nejsme sami, že můžeme žít ve světle tvé stálé a laskavé přítomnosti.
Děkujeme ti, že k nám neustále přicházíš a dáváš nám možnost znovu začít.
Děkujeme ti za poznání, že pro tebe není nic příliš malé nebo příliš špatné,
aby to nemohlo být osloveno a proměněno.
V této důvěře se odvažujeme otevřít svá srdce a vyznat ti,
v čem jsme selhali, v čem se ti odcizujeme, zatímco ty k nám přicházíš stále blíž.
Ztišíme se, abychom každý v tichosti odevzdali našemu Otci všechno, co nás tíží.
Chceme Tě v tuto chvíli prosit o tvé milosrdenství, o tvou lásku i soud, o tvůj příchod. Amen

Slovo milosti:
Hospodin tě povede neustále,
bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem;
budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. (Iz 58,11)

Eucharistická modlitba:

Spojeni s celou tvou církví ti, Otče, vzdáváme díky za dar života a jeho bohatství,
za evangelium o tvé milosti,
za lásku, do které jsme se narodili,
za církev, ve které jsme byli pokřtěni,
a za všechna tvá dobrodiní, zjevná i skrytě působící.
A zvláště ti děkujeme za tvého Syna Ježíše Krista,
kterého jsi poslal k naší spáse, když přišla plnost času.
Chudým zvěstoval spásu, zajatým vykoupení, zarmouceným radost.
Naplnil tvou vůli, když se nám vydal do rukou.
Svou smrtí smrt přemohl a svým vzkříšením obnovil život.
Když přišla hodina, abys ho, Otče, oslavil,
ukázal svou lásku a těm, které zanechával ve světě, se vydal do krajnosti.

Proto chceme chválit Tebe, našeho Otce,
Tobě děkovat,
Tebe oslavovat
a Tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Amen.

Slova ustanovení:

Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš při večeři vzal chléb, požehnal jej, lámal, dával svým učedníkům a řekl:
Vezměte a jezte z toho všichni. Toto je moje tělo, které se za vás vydává.
Po večeři vzal také kalich naplněný vínem, vzdal ti díky, podal jej svým učedníkům a řekl: Vezměte a pijte z něho všichni.
Toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů.
Toto je smlouva nová a věčná. To konejte na mou památku. Amen

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Hle, pokrm, který jsme vlastníma rukama připravili, ale ke kterému nás zve náš Bůh.

Hle stůl, který jsme vystrojili, ale u kterého nás on přijímá.

Hle, radost, po které jsme toužili, a kterou dává jen On sám.

Do společenství kolem stolu Páně je zván každý, dospělý i dítě. Tak už nemeškejme a radostně pojďme.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Jděte v pokoji a svou víru neste do světa. Radost a milost Boží vás budou provázet.

Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Píseň: 650

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Náš Pán Ježíš Kristus přišel na svět, aby kázal evangelium chudým a uzdravoval zkroušené srdcem. A my věříme, že také mezi nás přichází, aby uzdravil a zachránil všechny, kdo ho očekávají. Proto mu s pokorou předložme své prosby:
Pane Ježíši Kriste, buď přítomen ve své církvi. Posiluj v nás vědomí, že jsi blízko. Pomoz nám, abychom přede všemi lidmi vydávali svědectví o tvé lásce. Dej, abychom jim nestáli v cestě za tebou. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pomoz nám, abychom dokázali využívat daru svobody a rozeznali ji od svévole. Za to Tě, Pane, prosíme.
Dej, ať přinášíme světlo tam, kde je tma, pomoc tam, kde lidé trpí.
Prosíme za všechny, kdo se snaží druhým pomoci v jejich trápení. Prosíme za dílo Diakonie, Charity, Adry a mnoha dalších neziskových organizací. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme, dej, aby všichni lidé mohli žít v míru a bezpečí. Prosíme za vysvobození pronásledovaných. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kdo mají odpovědnost za společnost. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš naše tiché osobní díky a prosby.

Pane, s vděčností voláme k našemu Bohu tak, jak jsi nás to naučil: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se.
Vaše mírnost ať je známa všem lidem.
Pán je blízko.
Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte
a předkládejte své žádosti Bohu. Fp 4,4-6

Požehnání: A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Fp 4,7

Píseň: 488 Milost Pána našeho