Uhříněves 17.11.2019 Dt 30,8-20 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 17.11.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na dnešních bohoslužbách. Spolu s celou církví dnes budeme děkovat a vyznávat v den 30. výročí pádu totalitního režimu v naší zemi. Ztišíme se ke stejným modlitbám, společný bude i pořad večeře Páně a stejné budou také písně.

Introit: Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu. Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal. Tehdy se říkalo mezi pronárody: "Hospodin s nimi učinil velké věci." Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se. Ž 126, 1 – 3

Píseň: 98 Zpívejte Pánu nové písně

Modlitba:

Hospodine, Bože svatý a věčný a náš nebeský Otče, děkujeme ti za dar tvého stvoření, za dar života, za dar řádu, kterým dobrý život chráníš a podporuješ. Děkujeme za evangelium tvého Syna Ježíše Krista. On je nám zjevením nejvyššího řádu, totiž lásky. Děkujeme za společenství rodiny, církve, obce, státu. Děkujeme za pokoj, spravedlnost, svobodu, demokracii. Děkujeme za zhroucení hrubé totalitní moci, jak ho přinesl 17. listopad 1989. A prosíme tě o tvého Ducha, Ducha Kristova, Ducha pravdy, kritického rozlišování, Ducha víry a naděje. Žehnej nám i všem ostatním, kdo v touze a důvěře tebe hledají a od tebe pomoc a záchranu očekávají. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 210 Někdo mě vede za ruku

Čtení: Dt 30,8-20

Píseň: S 135 K svobodě je dlouhé putování

Text: Mk 1,14-15

Haleluja. Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem. Haleluja. Ž 50,6

Ve všech sborech naší církve dnes zazněly tyto texty z knihy Deuteronomium a z Markova evangelia. Protože právě dnes si s vděčností připomínáme události v našem státě před 30 lety. Zkusme poděkovat za tyto texty a nechme se oslovit biblickým svědectvím, které nás záměrně vtahuje do neméně konkrétních kulis života, jako jsou ty naše.

Před Božím lidem se otevírá nový prostor k životu. A to v plném smyslu toho slova. Ten pocit člověka, který stojí na hoře a prohlíží si místo, do kterého chce vstoupit, dobře známe. Zažíváme jsme to před každou velkou výzvou. Každý z nás zažil a zažívá tlak, který na něj vytváří nejrůznějším způsobem okolí v nové situaci, kterou ještě nemáme zažitou, kde se úplně neumíme orientovat. Stát na hranici nového života.

Jsou různé modely, podle kterých se člověk může řídit. Podle kterých se může řídit celé společenství lidí. A tyto modely pak vytvářejí prostor pro život pro velké množství lidí. Model strachu, ze kterého plyne touha po zajištění před nejistotou. Model důvěry ve vlastní síly, který může vytvořit velké věci – ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu. A další a další. A přesně o tom mluví Mojžíš před vstupem do Zaslíbené země. „Ta země bude taková, jací budete vy“. Slovo, které jsme slyšeli je vlastně vyvrcholením dlouhého úseku, kde Mojžíš popisuje, co to znamená poslouchat Hospodina. Působí to dojmem nauky, kterou je třeba se naučit, a pak bude všechno v pořádku. Ale židovství bylo a je všechno možné, jen ne nauka. To ústřední je totiž přijmout Hospodina, který vyvedl svůj lid z otroctví v Egyptě na hranice Zaslíbené země, jako svého Boha. Spolehnout se na Jeho vysvoboditelskou sílu, kterou už jsme mohli zažít.

Všechno ostatní už z toho vyplývá. A přece - je tu nepřehledné množství náboženských instrukcí. Co s nimi? Dala by se nějak vyhmátnout jejich podstata? Pro židovského myslitele Emanuela Levinase je obsahem Božího zjevení člověku být věrný tomu Jedinému. Ale jít za tím Nejvyšším znamená také vědět, že není nic vyššího nad přiblížení se k druhému, nad starost o osud „vdovy a sirotka, cizince a chudáka“, a že se nepřibližuje ten, kdo přichází s prázdnýma rukama. Dobrodružství Ducha se odehrává také na zemi mezi lidmi. Mé lidství, to je trauma mého otroctví v Egyptě, skrze ně se mi stávají blízkými problémy všech odsouzenců světa, všech pronásledovaných, jako kdyby mé utrpení otroka bylo do slov ještě nezformulovanou modlitbou a má láska k cizinci zároveň už odpovědí, dávanou mi skrze mé tělesné srdce. Tolik Emanuel Levinas ve své knize Etika a nekonečno. Tak – teď to víme. A Mojžíš na závěr celého toho souboru smlouvy s Hospodinem završuje: „Hospodin, tvůj Bůh, ti dá nadbytek dobrého v každé práci tvých rukou, plodu tvého života a plodu tvého dobytka i plodin tvé role. Hospodin se bude opět nad tebou veselit k tvému dobru, jako se veselil nad tvými otci, budeš-li poslouchat Hospodina, svého Boha, a dbát na jeho přikázání a nařízení, zapsaná v knize tohoto zákona, a navrátíš-li se k Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší.“

Jde to ale žít? Je v lidských silách poslouchat Hospodina, našeho Boha a dbát na jeho přikázání a nařízení? To je naše otázka v nových společenských poměrech, které se před námi před 30 lety otevřely. Nebo to nazvěme vyznavačsky – které před námi byly otevřeny. Jakoby tato otázka skutečně zazněla. Možná nesměle, ale dost hlasitě, aby na ni Mojžíš odpověděl: „Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený.“ „ Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval.“

Tak – teď už to Boží lid ví, teď už to víme a máme si vybrat - „Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo.“ Rozhodni se!

To není nic, co by se nás jako křesťanů netýkalo. V epištole do Říma apoštol Pavel píše: „Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: 'Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?' - aby Krista přivedl dolů - 'ani neříkej: kdo sestoupí do propasti?' - aby Krista vyvedl z říše mrtvých. Co však praví? 'Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci'; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“

Pavel oslovuje všechny, kdo vstupují nebo vstoupili do Božího prostoru Zaslíbené země a jsou naplněni pochybnostmi, jestli se v něm dá žít podle Božích pravidel. Smíme se o to pokusit, protože na to nejsme sami, v posledu není budoucnost v našich rukách. Pro evangelistu Marka je ujištění o přítomnosti Božího prostoru k životu, království Božího, základem Ježíšovy zvěsti. Po tomto prohlášení Ježíš povolává své učedníky, aby se učili žít. Učedníci na to nejsou sami. Ježíš je s nimi. Mohou se ptát, mohou pochybovat, mohou vyznávat, mohou se společně modlit. A takové, chybující, hledající, nadšené i skleslé, Ježíš posílá za lidmi. Aby každému člověku nabídli doprovod v životě.

A jsme zpět u Levinasova vyznání. Toto vzájemné doprovázení, vlastní vydanost nezajištěnosti druhého člověka vytváří Boží prostor k životu, do kterého jsme zváni a který máme společně, z milosti Boží, vytvářet. A svědectví biblických svědků mluví o tom, že se na takový život můžeme těšit, že je radost být do něj pozván. A my dnes děkujeme, že jsme do něj zváni v novém společenském uspořádání našeho státu, které nám bylo darováno před 30 lety. Amen.

Píseň: 648 Kristus je má síla

Večeře Páně

Pozvání:

Pane, slyšeli jsme tvé evangelium. Tvé království je blízko a je tu pro nás. Zveš nás do něho. Zveš nás ke společnému stolování, do společenství s tebou i spolu navzájem. Tvé přijetí a důvěra jsou natolik silné a bezpečné, že smíme svobodně a pravdivě vyznávat své viny i svá doufání.

Vyznání vin

Pane, vidíme jasně, že nejsme lepší než druzí lidé. Nestáváme se tvým obrazem, jak jsi nás stvořil. Od toho se snadno necháme svést, zmanipulovat, ohnout nebo koupit. A v čem jsme bídnější než ti, kdo tě neznají: v tom, že si jen lžeme do kapsy, že tě ctíme, ale pro svůj prospěch, pro své pohodlí, pro svůj sebezáchovný strach zavíráme oči, ohýbáme záda, zapíráme Krista. V tichosti si každý připusťme svá selhání… A společně hlasitě svůj hřích vyznejme slovem „Vyznávám.“

Vyznání víry

Pane, upřímně toužíme po daru tvého života, po jeho plnosti. Navzdory svým selháním, navzdory svým nevěrnostem věříme, že ty jsi ta cesta, pravda a život. K tobě se chceme vracet, od tebe se učit, s tebou chodit stezkami života. Ty jsi nadějí pro celé stvoření. V tichosti každý zkoumejme svou důvěru… A společně hlasitě svou víru vyznejme slovem „Věřím.“

Odpuštění

Pane, bez tvého odpuštění nemůžeme jít dál. A ty nám ho zadarmo dáváš. Jak bychom my mohli neodpustit těm, kterým máme co odpouštět? Jak bychom mohli jít společně dál? V tichosti každý uvaž, co pro tebe znamená Kristovo odpuštění, a pros o sílu odpustit těm, kdo se proti tobě provinili… A společně hlasitě vyznejme „Přijímám a odpouštím.“

Slovo milosti

„Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním… Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí…“ Ž 103

Pozdravení pokoje

Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Epikléze

Pane, prosíme, sešli svého svatého Ducha, aby se nám toto stolování stalo společenstvím s tebou i spolu navzájem i s těmi, kdo jsou tvoji, ať žijí kdekoli, ať žili kdykoli. Amen.

Slovo ustanovení

Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Vysluhování

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

308

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou.

Propouštění

Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. J 8,32

Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. J 14,6

Píseň: 244 Ve jméno Krista doufáme

Přímluvná modlitba:

Pane, prosíme za slabé, prosíme za ty, kdo nestačí tempu a nárokům současné společnosti, za ty, kdo zůstávají stranou. Prosíme za lidi znevýhodněné, za nemocné, za lidi s postižením, za ty, kdo patří k menšinám, za uprchlíky a migranty, za ty, kdo nejsou vidět ani slyšet, za naše sestry a bratry nepatrné. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za naši vládu, prosíme za lidi mocné a vlivné, za ty, kdo mají odpovědnost za celek a také za ty slabé, prosíme za moudrou a spravedlivou správu věcí veřejných, aby zde všichni lidé mohli žít pokojně a užitečně. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nás všechny, kdo tu žijeme, domácí i příchozí, prosíme za odpovědnost jednoho za druhého, jak tu jsme vedle sebe a spolu, prosíme za zájem o souseda, obec, stát, za občanskou odpovědnost. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidská práva ve světě. Dávej sílu vzdorovat totalitám, zastávat se nespravedlivě stíhaných, dej odvahu omezit svou spotřebu a být ohleduplný vůči přírodě. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za tvou církev jako prostor, kde zaznívá tvé Slovo svobodně a pravdivě a kde se potkáváme jako sestry a bratři. Prosíme za církev, která nepečuje jen sama o sebe, nestrachuje se, ale vydává se ochotně podle tvé vůle k užitku bližním i celému stvoření. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš nás, když Ti v tichosti odevzdáváme své díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. Ga 5, 13 – 16a

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 419 Mocný Bože, při Kristovu