Říčany 8.12.2019 Mt 3,1-12 (Jiří Ort)

Říčany 8.12.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás ve společenství Božího lidu uprostřed radosti adventu.

Introit: Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem. Ž 50,2.3a.4

Píseň: 273 Zvedněte, brány, svrchků svých

Modlitba: Hospodine, náš Otče, dnes chceme vyznávat radostně se vším Tvým lidem – to Ty dáváš život, to Ty člověku dáváš posilu na jeho cestě, stavíš jej pod svou vládu, to Ty lidský život přijímáš na jeho konci. Pane Bože, moc Ti děkujeme, že si to dnes znovu smíme připomínat. Že dnes znovu smíme slyšet zvěst o Tvém království, které proměňuje již dnes lidská srdce. Potřebujeme to slyšet, protože často propadáme smutku, že je všechno marné, že síla vlastnit je přemáhá touhu po Tvém životě.

Děkujeme Ti, že právě do tohoto našeho vnitřního rozporu zaznívá tomuto světu zvěst adventu. Zvěst o příchodu toho, kterého jsi poslal, aby nás všechny ujistil o Tvé moci. O moci lásky a milosti, kterou nic a nikdo nepřemůže.

Moc Tě prosíme, aby tato zvěst vstupovala do srdcí lidí po celém světě. Do srdcí všech, kteří touží po životě a nemohou ho nalézt. Amen.

Čtení: Iz 11,1-10

Píseň: 259 Navštiv nás, Kriste žádoucí

Text: Mt 3,1-12

Haleluja. Hospodin bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy. Haleluja. Ž 96,13b

Když se zaposloucháme do slov z Matoušova evangelia, je toho mnoho, při čem zpozorníme, co nám zarezonuje. Ten text je opravdu nabitý. A k tomu ještě text z knihy Izajáš. Je toho opravdu hodně. A tak se pokusíme tyto texty alespoň trochu rozkrýt a přijmout je do naší situace, do našeho adventu.

Začneme tím, co Jan Křtitel zvěstoval: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo Království nebeské“. Představa království tu není jakoby místní, s určitými hranicemi, ale že jde vlastně o prostor, který je pod vládou určitého vladaře. Dalo by se tedy říci, že Jan Křtitel upozorňuje na to, že se blíží Hospodin a jeho vláda. To tato vláda má budoucnost, to tato vláda je určující.

Teď trochu odskočíme do starozákonního textu. Prorok Izajáš vyřizuje právě ujištění o Boží vládě. Není to možné přeslechnout. V předcházejících i následujících kapitolách se míchá slovo soudu i slovo naděje. Stačí si vzpomenout na 5. kapitolu Izajášova proroctví, na píseň o vinici a uvědomíme si, že to, co se děje Božímu lidu není pro Izajáše něco náhodného, ale že se tu ukazuje Boží vláda. Že se tu ukazuje soud, ve kterém je odstraňováno to, co nepatří do Božího lidu, co nepatří do lidského společenství, co nepatří do království Božího, do prostoru Boží vlády.

A právě s tím vystupuje Jan Křtitel. Je toho mnoho, co je potřeba změnit, co v království nebeském nemá místo. V čem jsme zamotaní a už vlastně nevíme, jak z toho ven. Jestli vůbec je možnost, jak z toho ven. Není náhodné, že Jan působil u Jordánu, že v Jordánu křtil, že byl na poušti. To všechno vyvolává vzpomínku na vyjití z Egypta, přechod přes Jordán do země zaslíbené. To je ona proměna, kterou Jan Křtitel požaduje. Je možné vyjít z toho starého, je možné vzít vážně vládu království nebeského, která se blíží. Jen je potřeba změnit svůj život.

To byl Jan Křtitel. Jeho role. A je zajímavé si uvědomit, že tato role se znovu a znovu objevuje v lidských dějinách. Upozornění na to, že stávající lidské vlády, stávající pravidla chování mezi lidmi, zdaleka nejsou tím posledním, tím určujícím pro lidský život. Že tu je Hospodin, který soudí, ale i dává naději. Že tu je Jeho vláda.

Někteří z vás již slyšeli o události, kterou jsem pro sebe objevil, když jsem se připravoval na adventní setkání v Alzheimer Home v Pitkovicích. Událost, která se stala o prvních vánocích 1. světové války. Vojáci na západní frontě vyšli navzdory příkazům ve štědrovečerní noci ze zákopů a oslavili tento svátek naděje pro člověka společně. Alespoň na chvíli se stali lidmi, kteří chtějí prožít život v setkání a ne v nenávisti. A to navzdory válečné propagandě, navzdory prolité krvi. Přes 100 000 vojáků z Británie i z Německa společně oslavilo vánoční svátky.

„Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.“ (Isa 11:6-9 CEP)

Ano, válka pokračovala. Vojáci znovu museli do zákopů. Ještě 4 roky pokračovalo vzájemné zabíjení. Většina těch, kteří tento zázrak prožili, se konce války nedočkali. A samozřejmě člověku vyvstane v mysli otázka, jestli ten jeden večer, jedna noc – i když někde trvalo příměří až do Nového roku – měly smysl.

Já mohu jen vyznat, že pro mě smysl mají. Že mě svědectví těchto lidí hluboce zasáhlo. Právě proto, že to mělo smysl pro ně. Alespoň na chvíli být znovu lidmi. Alespoň na chvíli přijmout to, co nám Pán Bůh nabízí. I když to vypadá jako boj s větrnými mlýny. K tomu vyzývá Jan Křtitel. Tady otevírá naději. I když bychom mohli říci: „Co se změnilo, když se pár lidí nechalo od Jana pokřtít? Dějiny šly dál, znovu a znovu se opakovala krása i bída lidských životů.“ Erich Fromm, myslitel, který nebyl věřící, jakkoliv reflektoval své židovské kořeny, napsal: „Existuje rozumná šance na záchranu, jestliže vezmeme v úvahu moc korporací, apatii, bezmocnost širokých mas obyvatelstva, nedostatky politických vůdců téměř ve všech zemích, hrozbu nukleární války, ekologická nebezpečí, nemluvě o takových jevech jako změny klimatu, které samy dokáží vyvolat hladomor v obrovských oblastech světa? Z hlediska obchodních transakcí není naděje žádná; žádný rozumný člověk by nevsadil své štěstí, kdyby měl jen dvouprocentní naději na výhru, a ani by neinvestoval kapitál do obchodu s tak nepatrnou nadějí na zisk. Avšak jde-li o otázku života a smrti, „rozumná šance“ musí být přeměněna v „reálnou možnost“, jakkoliv malá ta šance může být.“

Už to je naděje. Už to je něco, co nás osvobozuje, co dává možnost. Nemusíme být určováni tím, co kolem nás je. Můžeme vyjít ze svých zákopů, vzdát se své zajištěnosti a riskovat setkání s těmi, které máme zaškatulkované pod nejrůznějšími nálepkami. Zkusit se setkat jako lidé. Jako věřící křesťané vyznáváme, že nemáme-li být určováni oním nálepkováním, které je nám vnucováno, musíme jít k Janu Křtiteli, vzít vážně jeho zvěst a vydat svůj život té vládě, která se blíží. Boží vládě, která už proměňuje lidské životy. Tato zvěst Jana Křtitele je ale zřetelně zcela osobní. Každý z nás, každý z nás osobně je vyzýván k proměně. Ke skutečné proměně. Není možné oddělit soukromý život od života společenského. To Jan říká velice natvrdo, když za ním přicházejí farizeové a saduceové, aby se nechali pokřtít a zároveň zůstávali oficiálně v opozici vůči janovské zvěsti. To prostě není možné. Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání – a tady se jedná o celý život. Není možné vstoupit pod Boží vládu tak nějak napůl.

Už tato janovská zvěst je něčím obrovským. Co nás ovlivní, co nás nenechá v klidu. Je zřetelné, že bychom tady mohli skončit – ovšem, pak si člověk uvědomí, že něco chybí. Že vlastně nevíme, jaká ta Boží vláda je. Čemu, komu se to máme vydat. Nekončí ani Jan Křtitel a právě tuto základní informaci doplňuje. Čiňte pokání, je třeba proměnit život. Tady se skutečně setkáváme s mnohými osobnostmi. A jejich představa proměny není vůbec špatná. Ale Jan Křtitel ujišťuje, že on není tím, kdo určuje pravidla Boží vlády. Kdo určuje náš život, kdo jej nabízí. „Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ (Mat 3:11 CEP)

Tady Jan Křtitel otevírá prostor pro advent, pro příchod. Tak, jako prorok Izajáš ukazuje budoucnost tam, kde máme pocit, že z pohledu lidské logiky budoucnost už být nemůže. A tak dnes s vděčností přijímáme z úst Jana Křtitele ujištění o tom, že přichází ten, který nabízí život. Ten, který nás bude křtít Duchem, který nevede pouze k pokání, ale dává i sílu do nového života. Dává víru, že není určující, jak mnoho lidí důvěřuje Boží budoucnosti, ale určující je Boží milost, ve které probouzí život i tam, kde máme pocit, že vzniknout nemůže. A tak si teď znovu vychutnejme onu Boží nabídku, kterou si připomínáme v adventním období: „I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka. Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost.“ Amen.

Píseň: 261

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, dnes jsme si znovu směli připomenout, že Tvé království přišlo a přichází s tím, kterého jsi poslal. S Ježíšem z Nazareta, kterého vyznáváme jako svého Spasitele, jako Krista. Znovu jsme si směli připomenout, že tento svět, je v Tvých rukách. Že lidské životy jsou ve Tvých rukách. Že se z toho smíme těšit, že se smíme dát do služeb Tvého království.

Pane, prosíme, posílej nás za těmi, kteří trpí. Dnes zvlášť za ty, kteří ztratili dítě. Děkujeme za všechny, kteří je v této bolesti dokáží provázet. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Dnes prosíme za blízké obětí výbuchu v Prešově. Prosíme také za ty, kdo přišli o domov. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se snaží napravit bezpráví. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za celé Tvé stvoření, které my tak ničíme. Prosíme za ty, kdo na změnu klimatu doplácejí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvůj lid, prosíme za náš sbor, prosíme, proměňuj naše srdce, naplňuj je láskou, vírou a nadějí, abychom dokázali pomáhat a proměňovat nejen vlastní vztahy, ale i vztahy v této společnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Voláme k Tobě v tichosti své díky i prosby.

Pane, přicházíme k Tobě a spolu se všemi, kdo touží po životě, k Tobě voláme jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. 1K 15,58

Požehnání: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi Tvá cesta, mezi všemi pronárody Tvoje spása! Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se Ho bojí všechny dálavy země! Amen. Ž 67,2n.7b.8

Píseň: 276 Slávy Pán přichází opět