Uhříněves 15.12.2019 Mt 11,2-11 (Jiří 0rt)

Uhříněves 15.12.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na bohoslužbách ve 3. neděli adventí.

Introit: Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů. Mal 3,1

Píseň: 273 Zvedněte brány svrchků svých

Modlitba: Svatý Bože, těšíme se z možnosti si připomínat,

že jsi ve svém Synu přišel za námi,

abychom my směli přicházet za tebou.

Poslal jsi jej, abychom se my měli ke komu utíkat,

když nás a naše blízké sevře úzkost,

přemáhají obavy, tíží trápení.

Shromáždili jsme se i dnes před tebou,

abychom tě společně vzývali, oslavovali a chválili.

Jsme tady a s pokorou čekáme,

že nás zasáhneš svým slovem: povzbudíš a napomeneš.

Ke komu jinému bychom šli, Pane?

Ty máš slova věčného života.

Proto tě dnes prosíme:

Přijmi nás a skloň se k nám milostivě.

Mluv k nám a dej, ať odcházíme

s vírou ve tvou moc a lásku,

s vírou, která je s to zapalovat k víře i jiné.

Vyslyš nás, Bože, pro Ježíše Krista. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 23 Bůh je záštita má

Čtení: Ž 146

Píseň: 267 Rosu dejte, ó nebesa

Text: Mt 11,2-11

Haleluja. Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. Haleluja. Ž 145,18

Text z Matoušova evangelia ve 3. neděli adventní nám nabízí otázku, která nutně musí přijít na mysl. Otázka, jestli je Ježíš z Nazareta skutečně tím Mesiášem, kterého lidé vyhlížejí. Tedy, je-li naše víra založená na skutečnosti nebo na iluzi. Závažná otázka, která by se nutně měla v adventu objevit – když ne kvůli nám, tak kvůli lidem, kteří právě prodělávají krizi víry, kteří se právě o svátcích cítí nejvíce opuštěni, kteří jsou v nejrůznějších léčebnách, kde skutečně při sebelepší snaze perzonálu utíká čas řádově pomaleji než v životech našich. Je toho skutečně mnoho, co svědčí o tom, že právě Ježíš z Nazareta není vnímán jako Mesiáš ani těmi, kteří se označují za Jeho následovníky. Že není přijímána Jeho cesta, nabídka života, kterou právě v Ježíši z Nazareta nabídl a nabízí Hospodin, Bůh Izraele. A všichni ti, kteří se ptají a hledají, pak jsou opuštěni a to právě v adventu a o vánočních svátcích.

Ježíš na otázku, kterou pokládají žáci Jana Křtitele, odpověděl jednoduše: „Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ Odpověď plná naděje právě pro ty, kdo jsou jakkoliv opuštění a rozbolavělí. Ale je tato odpověď i potvrzením toho, že Ježíš je tím, kdo má přijít? Koho zvěstoval Jan Křtitel?

Kdybychom ji vnímali jako jakýsi důkaz, tak se před námi otevře problém.

Ježíš a jeho následovníci nebyli a nejsou jediní, kdo byl přesvědčen o těchto divech jako o znamení Mesiáše. A nebyl a není ani jediný, s kým jsou tyto divy spojovány. Elie Wiesel ve své knize „Talmud – portréty a legendy“ mluví o rabi Jehošuovi ben Levi, který byl na dotaz, kde je Mesiáš, poslán prorokem Eliášem k branám Říma, kde měl hledat mezi žebráky. A skutečně tam Mesiáše objevil. Zároveň byl rabi Jehošua podle legend schopný zázračných skutků. Jeho syn, rav Josef, dokonce zemřel a vrátil se zpět. I v chasidských příbězích z 18. a 19. století bychom našli příběhy cadiků, moudrých, kde byli schopni uzdravovat a činit zázraky. A takové zázraky bychom našli i mezi lidmi mimo židovství, v pohanském prostředí nebo v buddhismu.

Je tedy hodnota Ježíšovy odpovědi určená tím, že musíme o všech ostatních příbězích mluvit jako o pouhých legendách, a v Ježíšově případě se hádat o jejich historičnost? Je tedy tento rozhovor nutné vnímat konfrontačně? Že musí být vnímán konfrontačně vůči všem jiným příběhům, jinak bychom zpochybnili Ježíšovo mesiášství? Mé osobní přesvědčení je, že v Ježíšově odpovědi jde o mnohem víc. Že jde o všechny, kdo potřebují naději. Protože lidé všelijak zranění, opuštění, hledající nepotřebují důkazy, konfrontaci, ale potřebují ujištění o naději. Ježíš totiž ve své odpovědi nemluví o sobě, ale o tom, co se děje kolem něj. A to ne proto, aby se všichni dívali na důkazy jeho mesiášství, ale proto, aby upozornil na Boží záměr s člověkem. Boží záměr, jehož zvěstováním byl Ježíš z Nazareta pověřen. To je smysl Ježíšovy výpovědi. Proto je tu nasloucháme citátu z žalmu 146. Protože jde skutečně o víc, než o důkaz. Jde o Boží pohled na život.

Přijetí tohoto Ježíšova výroku jako poznávacího znamení jeho mesiášství, poznávacího znamení království nebeského, které Ježíš přináší, náš text rozsvěcí jako světlo naděje uprostřed adventu. Rozsvěcí advent i pro ty, pro které je právě období adventu a vánoc obdobím osamocení a bolesti. Pán Bůh jim chce pomoci. O tom Ježíš z Nazareta svědčí. Odmítá všechnu zvůli, která vede člověka do otroctví bídy, vězení, nemocí. Odmítá otroctví, které znemožňuje žít. Odmítá smrt v plném smyslu tohoto slova – tedy ne pouze smrt biologickou.

Právě to uchvacovalo Nelsona Mandelu, prvního černošského prezidenta Jihoafrické republiky na svědectví Jednoty bratrské. Obnovené Jednoty bratrské. Obdivoval zřetelné spojení zvěsti o Ježíši z Nazareta jako Kristu s konkrétní pomocí člověku. Tak skutečně fungovala misie Jednoty bratrské v místech, kde Nelson Mandela žil. Už od počátku byla misijní práce těsně propojena s prací sociální, zdravotní a vzdělávací. Herrnhutští, v Africe nazývaní Moravané, se stavěli proti rasovým i kulturním předsudkům a vystupovali proti otroctví. Vykupovali otroky nebo jim poskytovali útočiště. V obnovené Jednotě bylo běžné už tehdy ordinovat do kněžského úřadu ženy – a nejen bílé. V tehdejším kontextu můžeme mluvit o úplné rovnosti pohlaví. „Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“

A tady v době adventu, v době ztišení, kdy se snažíme rozpoznat, co všechno znamená Boží příchod mezi lidi, se nutně ozývají tóny Velikonoc.

To, v čem je Ježíš naší víry unikátní, je, že se k Jeho zvěsti přiznal Hospodin v Jeho vzkříšení. Ježíš přináší potvrzení Boží starosti o člověka. Takový Ježíš byl vzkříšen. Takový Ježíš je Mesiáš.

Toto smíme přijmout. Smíme si nechat rozsvítit světlo adventu jako světlo naděje do všeho toho, v čem žijeme. A smíme toto světlo rozsvěcet těm, pro které je právě advent a vánoční svátky obdobím tmy. Amen.

Píseň: 274 Vítej nám, hoste přemilý

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme, že jsme se směli setkat se svědectvím o Ježíši z Nazareta jako Mesiáši. Děkujeme, že smíme znovu a znovu objevovat, co všechno toto svědectví otevírá pro nás i pro lidi kolem nás.

Moc Tě prosíme, uč nás pro zdrcené nacházet svědectví o Boží naději. Dnes zvlášť pro blízké obětí neštěstí. Dnes zvlášť za pozůstalé a blízké zraněných útoku v nemocnici v Ostravě. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme, uč nás pro nemocné nacházet svědectví o Boží milosti, tišící lásce. Prosíme o to konkrétně pro Jiřího Boháče, ses. Sanderovou a jejího muže, ses. Sulkovou a její dceru. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme, uč nás pro opuštěné nacházet svědectví o Božím přijetí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás nacházet svědectví o Božím požehnání pro všechny, kdo se snaží pomáhat těm, kteří jsou odmítáni, kteří jsou vytěsňováni, kterým je odmítáno právo na plný život. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás nacházet svědectví o Božím odpuštění všude tam, kde jsou lidé sevřeni svou vinou, kde lidé nejsou schopni přijmout sami sebe. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás nacházet svědectví o Boží lásce, abychom my všichni uvěřili ve smysluplnou budoucnost. Za to Tě, Pane, prosíme.

Voláme k Tobě v tichosti své díky i prosby.

Pane, přicházíme k Tobě a spolu se všemi, kdo touží po životě, k Tobě voláme jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ten, který „dává semeno k setbě i chléb k jídlu, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží „plody vaší spravedlnosti“. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří.

2Kor. 9,10a11a

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13

Píseň: 651 Dávno je to