Uhříněves 24.2.2019 Iz 41,10 krest Apolenky Švejnohové (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám na bohoslužbách, při kterých se smíme těšit z radostné události křtu Apolenky Švejnohové.

Introit: Procitni, Pane, a nezanevři na nás provždy! Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství! Ž44,24-27

Píseň: 613 Oči všech se upírají

Modlitba: Pane Bože, děkujeme za tuto chvíli. Za společnou chvíli, kdy nám znovu připomínáš, že Ti patříme a můžeme se těšit i z tohoto dne jako z Tvého daru. Děkujeme, že právě dnes před námi znovu otevíráš základní svědectví o pozvání pro každého z nás k životu, ve kterém nejsme sami. Ve kterém máme kolem sebe lidi, které smíme přijímat jako Tvé děti a těšit se z toho, že jim smíme naslouchat a učit se je poznávat. Děkujeme, že smíme poznávat jejich pohled na život.

Děkujeme, že v Ježíši z Nazareta smíme přijímat ujištění, že právě takový život má před Tvou Tváří budoucnost. Že právě takový život je součástí prostoru Tvé vlády. Chceme v něm žít, chceme dnes vyznat, že Tvůj Syn je náš Pán a Spasitel. Děkujeme, že to smíme učinit při tak vzácné chvíli jako je křest malé Apolenky.

Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S359 V království Božím místa dost

Čtení: Mk 4,35-41

Píseň: 442 Pane, dnešek je den chvály

Představení křtěné: Milé sestry a milí bratři, členové církve Kristovy a tohoto jejího sboru v Uhříněvsi, rodiče Apoleny Švejnohové pro ní požádali o křest. Staršovstvo se křtem velice rádo souhlasí. Jejími kmotry jsou Ester Heroutová a Klára Zittová.

Prosím vás, abyste předstoupili. Všichni povstanou.

Slova ustanovení: Ježíš ženě odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."

Slovo o křtu: Slyšeli jsme slovo o naději, kterou pro nás Pán Bůh připravil. Naději, ve které smíme přijmout, že jsme přijati. Naději života, jehož dárcem a zdrojem je Ježíš z Nazareta, ten Ukřižovaný a Vzkříšený. Kristus. Z toho se smíme radovat a za to děkovat. Toho pečetí je křest. Tuto pečeť si s sebou ponese životem i malá Apolenka.

Křestní vyznání: Milá Lydie, Milá Ester, nyní vyznejte spolu se svou rodinou a tímto shromážděním víru v Boha Otce, Syna i Ducha svatého, víru v základní naději, kterou spolu všichni máme a ve kterou bude dnes pokřtěna Apolenka. Učiňme to slovy Apoštolského vyznání víry, které spojuje křesťany všech dob a církví:

Apoštolské vyznání víry:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Otázky:

Vyznali jsme všichni společně svoji naději, že Pán Bůh přijímá v Ježíši Kristu Apolenku i každého z nás. Vyznali jsme svoji víru, že Pán Bůh v Ježíši Kristu nabízí život Apolence i každému z nás. Proto se ptám nejprve vás, Lydie a Ester:

Chcete Apolence předávat ujištění, o Božím bezpodmínečném přijetí? Ujištění, že víra v Ježíše z Nazareta jako Krista vede k jistotě, že nikdy a za žádných okolností nebude sama? Jestliže chcete, odpovězte – ano, s pomocí Boží.

Chcete ji vychovávat v jistotě, že její život je Božím darem a má obrovskou hodnotu? Že nic a nikdo jí tuto hodnotu nemůže vzít? Jestliže chcete, odpovězte – ano, s pomocí Boží.

Milý Martine, milá Kláro, nyní se ptám vás:

Chcete Apolence předávat životní jistotu, že je bezpodmínečně přijímána?

Jestliže chcete, odpovězte – ano, chci.

Chcete Apolence dávat ujištění, že její život je obrovským darem, za který může být vděčná a těšit se z něj? Jestliže chcete, odpovězte – ano, chci.

Otázka rodině a sboru: Milá rodino, milí členové tohoto společenství lidu Páně, chcete být společně svědectvím o Boží milosti a lásce Apolence a jejím rodičům? Chcete-li, odpovězte: Ano, s pomocí Boží.

Křestní akt: Pán Ježíš Kristus praví: Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.

Apoleno, křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.

Požehnání křtěné: Boží požehnání spočiň na tobě a zůstaň s tebou navždy. Amen.

Modlitba po křtu: Prosíme Tě, Pane, za Apolenku i celou její rodinu: Dej jim účast na životě, který jsi nabídl člověku v Ježíši z Nazareta.

Prosíme, Pane, za rodiče a kmotry: pomáhej jim dostát slibům, které tu učinili.

Prosíme za tento sbor, za jeho rodiny. Ať tu mezi námi ustavičně přebývá Tvá láska.

Prosíme za sebe navzájem i za všechen Tvůj lid: Dávej nám sílu být lidmi.

Prosíme, Pane, za všechny lidi: Ať mají účast na pokoji a záchraně, které přinesl celému světu Ježíš z Nazareta ve své smrti a vzkříšení. Amen.

Píseň: 459 Bože náš, Otče náš, do ruky Tvé

Text: Iz 41,10

Haleluja. Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Haleluja. Ž 67,2

Na začátku bohoslužeb jsme slyšeli slova žalmu 44., která připadají na dnešní neděli. „Procitni, Pane, a nezanevři na nás provždy! Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!“ Přiznám se, že když jsem ten žalm četl, začal jsem hned přemýšlet nad tím, že zvolím jiný vstupní text. Vždyť dnes je krásný den plný naděje, máme velikou radost, že byla pokřtěná Apolenka. A do toho zaznívají slova plná úzkosti. Ale pak jsem si uvědomil, jaký text Apolenka dostala do života od rodičů a uklidnil jsem se. Protože slova ze 41. kapitoly proroctví proroka Izajáše jsou vlastně odpovědí na žalmistovo volání. Nebo jinak – žalm 44. je vlastně shrnutím toho, co zažívali Izraelci v zajetí v Babylóně. Začíná vzpomínkami na to, co se v Božím lidu tradovalo z generace na generaci. Vzpomínkami na vysvoboditelské činy, na slavné příběhy spojené s vysvobozením z Egyptského otroctví a životem v zaslíbené zemi. To všechno je v úvodu žalmu – ale pak přichází zlom, přechod ze vzpomínek do reality současnosti a z toho plynoucí výkřik: „Procitni, Pane, a nezanevři na nás provždy! Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!“. Výkřik, který odráží pocit opuštěnosti, pocit strachu a beznaděje.

Tedy situace, jakou zřetelně vykresluje i dnešní novozákonní příběh o utišení bouře. Obraz rozbouřeného moře s loďkou na vlnách, byl ve starověké literatuře běžný způsob jak vyjádřit krajně kritickou situaci, ohrožení života. „Hlubiny vod“ byly pokládány za oblast chaosu a sídlo zosobňovaných protibožských sil. Tedy řečeno dnešním jazykem – sídlo sil, které působí proti životu, které brání člověku žít.

Jak ve starozákonním, tak v novozákonním obraze jsme vtahováni do reality, ve které nechceme žít a nechceme ani, aby v ní žili naši blízcí. Ve které nechcete, aby žila Apolenka. Ale už výběrem textu z proroka Izaiáše jste dali najevo, že si moc dobře uvědomujete, že to obrovské povzbuzení, které se v něm skrývá, potřebuje každý. A bude ho potřebovat i Apolenka. A otázka každého rodiče je, jak na takové situace své dítě připravit. První možností je odklízet z cesty všechno, co by mohlo být pro dítě jakkoliv nepříjemné, chránit ho před jakoukoliv možností bouře. To je sice hezké, ale i pohádka O šípkové Růžence moc dobře ví, že to prostě nejde. Že není možné uchránit své blízké od – v kostce řečeno – sil působících proti životu. Paradoxně právě ty děti, které vyrůstají v této zlaté kleci, jsou nejzranitelnější. Prostě a jednoduše – Růženka se jednou do toho prstu stejně píchne. To je prostě lidská zkušenost.

Co tedy nabídnout? Ujišťování, že tu je něco silnějšího, než životní negace? Vyprávění příběhů, kde vše dobře dopadne? Ale co s nimi, když to neodpovídá životní realitě? Jsem hluboce přesvědčený, že za biblickými příběhy je mnohem víc. Že je mnohem víc za textem, který jste vybrali pro Apolenku. Ale to chce na prvním místě si uvědomit, co je problémem člověka, který je vedle nás, o kterého máme starost. Problémem lidí, kteří jsou kolem nás. A tak jak já čtu biblické svědectví, konkrétně svědectví o tom, co přinesl Ježíš z Nazareta, tak je tím základním problémem vědět, že jsem přijatý. Bezpodmínečně přijatý. Německý teolog Paul Tillich mluví o víře jako o uchopenosti Boží mocí tak, že jsem schopen přijetí toho, že jsem přijat.

Dnes jsme slyšeli jasné biblické svědectví o tom, že Pán Bůh člověka přijímá. Že ho neopouští. To v obou dnešních textech – v tom starozákonním i v tom novozákonním – slyšíme velice zřetelně. Ale zároveň jsme svědky toho, že důvěra, lidská víra, je velice křehká. »A řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?"« A to je ten základní problém – jak ujistit o přijetí. Jak učit uchopení Boží moci tak, že ten druhý bude schopný přijmout, že je přijat.

Markovo evangelium podává velice koncentrovaně svědectví o tom, jak Ježíš nejen své učedníky ujišťoval o přijetí. Ujišťoval o tom, že tu není nic a nikdo, kdo by mohl snížit lidskou hodnotu v Božích očích a narušit Boží milost přijetí. A my zároveň na všech příbězích vidíme, že toto ujištění bylo vždy konkrétní. Tak říkajíc – z očí do očí.

A to je také náš úkol. Nemá smysl vyprávět, jak nám to funguje a vyzývat druhé, aby žili jako my. To, co má smysl, je přijímat druhého člověka v celé jeho různosti. Ujišťovat ho o jeho hodnotě. Učit ho důvěře a lásce k životu. Budovat přijetí – aby to nebyl prázdný pojem. Tak, jak jste to, Lýdo a Martine, slíbili pro Apolenku. Tak, jak si to slibujeme v manželství. Tak, jak to vyznáváme v tomto sborovém společenství. Jsem hluboce přesvědčený, hluboce věřím, že pak můžeme my sami i lidé okolo nás zažít uchopení Boží moci tak, že budeme schopni přijmout, že jsme přijati. Pak se Apolence i nám začne rozkrývat nádhera textu z proroka Izajáše: „Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“ Amen.

Píseň: 614 Vzdávám Ti, Bože, chválu svou

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti za dnešní slovo ujištění, že jsi přišel za člověkem v Ježíši Kristu, že každému z nás nabízíš svou ruku, takže nemusíme jít po cestě života sami. Děkujeme, že toto ujištění dnes zaznělo pro Apolenku, celou její rodinu i pro nás. A dnes Tě chceme prosit za ty, kterým se tato Tvá přítomnost plná milosti může ztrácet v bolesti, v beznaději.

Myslíme za lidi vážně nemocné, za všechny, kdo někoho ztratili nebo ztrácejí a mají pocit, že život je nepochopitelná cesta ztracená v husté mlze. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny s dětmi, za rodiče a prarodiče, kteří se snaží předat svědectví o životě, který Ty nabízíš. Životě ve vděčnosti a otevřenosti druhému člověku. Prosíme, zbavuj je úzkosti, že za vše mají odpovědnost jen oni a ukazuj jim naději Tvého zaslíbení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo touží po porozumění, kdo touží po blízkosti druhého člověka a pro svou odlišnost jsou odmítáni. Prosíme, uč nás otevřenosti vůči lidem, kteří jsou jiní a kterým nerozumíme. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo jsou zmatení z událostí kolem nás. Prosíme, dávej nám sílu, abychom nepodlehli nenávisti vůči těm, kteří jsou vidí věci jinak, než my. Prosíme zároveň, uč nás být hlasem těch, jejichž hlas nikdo neposlouchá. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti obyvatele těch zemích, kde se bojuje a kde vládne už jenom násilí. Prosíme za Ty, v jejichž zemi je pro nás nepředstavitelná bída. Prosíme za ty, kdo odcházejí ze svých domovů, aby začali nový život i za ty, kteří v domovech zůstávají. Prosíme za nás, abychom se nenechali převálcovat strachem a bezmocí a snažili se být lidmi. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti své díky i prosby v tiché modlitbě.

Vyslyš nás, když k Tobě voláme spolu se všemi, kdo hledají život, jako ke svému otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: A Boží láska, bez které se životní zahrada mění v poušť, Boží láska ať oživuje vše dobré, co skomírá;

ať vám dodává chuť do života, radost z toho, že tu můžeme být, a ať vás naplní pokojem. Amen.

Píseň: 684 I když se rozcházíme