Uhříněves 1.3.2020 Mt 4,1-11 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 1.3.2020

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám ve společenství těch, kteří hledají naději v Boží milosti a lásce.

Introit: Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít. Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno.

Ž 33,20n

Píseň: 33 Rozveselte se v Hospodinu

Modlitba: Pane Bože, moc děkujeme za pozvání. Moc děkujeme, že se v tomto společenství Tvého lidu smíme dozvídat, že za Tebou smíme přicházet takoví jací jsme. Že tu smíme společně naslouchat Tvému evangeliu, dobré zprávě o tom, že jsi vstoupil a vstupuješ v Ježíši Kristu do skutečného lidského života. Že jsi nečekal, až přestaneme dělat chyby, až se na sebe přestaneme zlobit, až si začneme naslouchat. Děkujeme, že vstupuješ do vší naší slabosti a pomáháš nám ji nést. Děkujeme, že nás o tom dnes znovu ujistíš u svého stolu.

A moc Tě prosíme, abys nás učil předávat toto Tvé ujištění naděje všem, kdo mají pocit, že jejich život nemůže být přijatý, všem, kdo se cítí zcela sami. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: S 135 K svobodě je dlouhé putování

Čtení: Ex 17,1-8

Píseň: 680 Nás zavolal jsi, Pane

Text: Mt 4,1-11

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Boží lid je na cestě. Byl vysvobozen z Egypta, z moci Egypta a je na cestě do země, kde bude moci žít podle zcela jiných zákonů. To je obraz, který není třeba příliš vysvětlovat, který je nám blízký. Naděje, že je možné žít jiným způsobem, než člověku diktují pravidla strachu a sobectví a nenávisti. Všichni si dovedeme představit nadšení, které se zmocní člověka, když se před ním objeví začátek nové budoucnosti. Petr Pokorný vyprávěl, jak doma oslavili vstup mocností do války s nacistickým Německem. Když se to řekne takto, zní to zvláštně – oslavovat začátek války. Ale důvodem bylo zablikání světélka naděje, že okupace tu nebude navždy. Že se už něco mění - „Noc pokročila a den se přiblížil“.

To je stav člověka na začátku cesty. Ale přes všechnu radost a naději si nedovede představit, co všechno tato cesta přinese. Ovšem téměř s jistotou můžeme říci, že budoucnost přinese otázku: „Je mezi námi Hospodin nebo není?“ Dnešní starozákonní příběh nepatří mezi nejznámější mezi příběhy exodu, ale je v něm velice zřetelné, jak se ty náročné situace rychle střídají. Jen co byla vyřešena jedna krizová situace, už se otevírá jiná. A dotazování se po přítomnosti Hospodina se objevuje znovu a znovu. Že dnes už tato otázka nezaznívá? No – nechci se hádat, ale přijde mi, že má prostě jinou formu, než bychom si představovali. Protože různá náboženství prostě nadefinovala formu, jak má hledání Boha vypadat, jak má přijetí Boha vypadat. To je aktuální právě na počátku postního období.

Do tohoto zaběhaného náboženství vstupuje Ježíš. Nebo přesněji – je poslán Ježíš. Je poslán, aby se dal pokřtít. Mohli bychom si to představit jako obraz – Boží lid stojí před Jordánem, Jan Křtitel vyzývá, aby do této řeky znovu vstoupil a přešel do zaslíbené země. Protože to musí udělat znovu, musí se znovu vrátit na tu cestu, která je přivede k novému životu. A do této situace vstupuje Ježíš, aby se také nechal pokřtít. Aby na cestu k novému životu vstoupil spolu s ostatními. To je Boží vůle. „Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil."“ A hned vzápětí byl tento Ježíš přenesen na poušť – na cestu, na které jsme každý z nás. Na cestu poutníků k novému životu, plnému životu. Na cestu hledání, ohrožení, nadějí a zklamání. Znovu – to je Boží vůle pro cestu Jeho Syna. Toho, kdo reprezentuje Boží cestu za člověkem a pro člověka.

Proto tento text otevíráme právě na začátku postního období. Otevírají se v něm výzvy, které v různých obměnách lákají i nás. Tak, jak to zažil Izrael na své cestě pouští. To, že hrozba hladu je velice reálná a nebezpečná, to si uvědomujeme v dnešní době velice silně. Uvědomili jsme si to před několika lety, kdy jsme v postním období každou neděli četli zamyšlení z různých částí světa, které se týkalo vody. Situace na mnoha místech je skutečně kritická – ať už se týká vody nebo jídla. Ona zkratka: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ zní velice logicky a lákavě. Pán Bůh by s tím měl něco udělat. Problém je, že právě v těchto dnech lidé ukazují, že ani dostatek jídla a pití není samospasitelný. Protože lidské sobectví by stejně způsobilo nedostatek pro ty, kdo jsou na tom nejhůře. Prostě proto, že dostatek jídla a pití nezmění základní nastavení člověka. I hypotetická možnost nedostatku nevybudí solidaritu, ale sobectví. A Ježíš, který je na tom jako ti nejubožejší, říká - „Je psáno: 'Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.'“ To neznamená, že by smetl problém hmotného nedostatku ze stolu, pouze říká, že aby se ho skutečně podařilo vyřešit, musíme přijmout Ježíšovu cestu plné poslušnosti Boží nabídce života.

Chtělo by se říci – ano, to je ono, problém je skutečně v tom, že lidé nevěří v Boha, že nechodí do kostela. Ale co to znamená? Že lidé nepřijímají moji formu náboženství, moji formu zbožnosti? Je toto víra v Boha? Skutečně je ukázkou pravé víry to, že si od Boha vyprosíme to, po čem toužíme? To přece nemůžeme tvrdit tváří v tvář genocidě za 2. světové války i genocidám v současnosti! Takže Pán Bůh nepomůže? Je zbytečné dávat křtít děti, odevzdávat mu je do náruče? To je to poslední, co by nám dnešní Ježíšův příběh říkal. Pouze nás ujišťuje, že Pán Bůh je s námi, ať se děje co se děje. Že jsme přijímaní my, že jsou přijímané naše děti. Že si nemůžeme myslet, že by s námi Pán Bůh nebyl, když nám do života vstoupí nemoci, strach, smrt. »„Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: 'Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen'!" Ježíš mu pravil: "Je také psáno: 'Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.'"« To je to, s čím se setkáváme v dnešním textu ze Starého zákona. Jestliže si to nastavíme jinak, neotevře se nám nový život a my jej tak nebudeme moci nabídnout druhým. Zbudou nám jenom náboženské fráze, kterými nikomu nepomůžeme, protože jim nikdo nemůže rozumět.

Poslední pokušení je vlastně shrnující. Vláda nad světem. Ať už to bude ve službách kohokoliv. Pak budeme moci prosadit to správné. Pak vlastně ani nebudeme muset utíkat z Egypta. Pak převezmeme vládu nad Egyptem a budeme moci využít všechen jeho mocenský aparát pro dobré věci. Otázka církve od 4. století. Ale rozhodně ne otázka historická. Není to ani otázka o kolaboraci s režimem před r. 1989. Je to věčná otázka o kolaboraci s mocí. A také otázka, jak to dělat jinak. »"Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: 'Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.'“«

Mnoho otázek na začátku postního období. Mnoho otázek na cestě k Velikonocům. Mnoho otázek pro každého člověka. A do nich nám má jasně znít Ježíšovo vyznání z dnešního příběhu. Vyznání, které mistrovsky formuloval apoštol Pavel ve svém dopise do sborů v Římě: „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Jako nabídka ujištění o reálném základu takto formulované naděje, jsme nyní každý z nás pozván do společenství kolem stolu, kde bude naším hostitelem Hospodin, Bůh Izraele a Otec našeho Pána Ježíše Krista. Amen.

Píseň: 189B Hrad přepevný

Večeře Páně:

Vyznání vin: Ztišíme se k vyznání, ve kterém smíme vše odevzdat tomu, kdo byl za námi poslán, abychom nezabloudili na cestě života.

Pane Ježíši Kriste,

když vstoupíš do našeho života,

poznáváme, jak to s námi doopravdy je.
Přiznáváme, že míváme dojem,

že nikdo nestojí o to tě následovat.

Ale i nám to přijde těžké.

A když už se k tomu odhodláme,

zdá se nám, že nám stavíš do cesty překážky.

Vyznáváme Ti, že je pro nás těžké Ti porozumět,

je nám těžké pochopit a přijmout,

jakou jistotou je společenství s tebou.

Prosíme, odpusť nám.

Pane, věříme, že ve tvých rukou

je nejen naše bolest, ale i naše záchrana.

Proto tě prosíme:

Dej nám svou moudrost,

abychom mohli věci vidět tak, jak je vidíš ty.

Překonej odpor, který klademe.

Pomoz nám zůstávat ve tvé blízkosti.

Upevni naše slabé srdce.

Osvoboď nás od povýšenosti,

od egocentrismu i od břemen našich starostí.

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Bože náš, ty ses vzdal své moci,

když jsi nám poslal svého Syna,

aby s námi sdílel náš život.

Narodil se jako chudý

daleko od vládců světa

a poznal nedostatek.

Naučil nás tebe chválit,

posadil se k našemu stolu

a pozval všechny lidi,

aby si rozdělili nový chléb.

Svým zaslíbením vyhlásil konec hladu

a konec krveprolití na tváři země.

Večer před svým utrpením

vzal chléb, vzdal díky, lámal jej

a dal jej svým učedníkům se slovy:

Vezměte, jezte, to je mé tělo,

které se za vás vydává.

Stejně vzal po večeři i kalich s vínem,

podal jej svým učedníkům a řekl:

Toto je má krev, která se za vás prolévá.

Kdykoli budete jíst tento chléb

a z tohoto kalicha pít,

čiňte to na moji památku.

Pane, náš Otče, veď nás svým svatým Duchem,

ať nás chléb a víno z tohoto stolu

vede k přemýšlení o tvém Synu:

tak, jak rozdával chléb a víno,

také sám sebe vydal.

Děkujeme, že z tvé ruky

smíme přijímat stále nový život

a jít spolu s těmi, které jsi nám svěřil.

Pomoz nám i dnes žít v síle tvého syna,

našeho Pána Ježíše Krista.

Amen.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

308

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou.

Propouštění: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků.

Amen.

Galatským 1:3-5

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme, že jsme směli v tomto společenství sdílet naději, kterou před námi otevírá Tvé evangelium o Ježíši Kristu. V síle této naděje Ti nyní předkládáme své prosby.

Pane, znovu přicházíme s prosbou o nemocné v našich rodinách, v našem sboru. Myslíme na manžele Sanderovi, za ses. Votavovou, ses. Petráskovou, ses. Voříkovskou. Za všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme Tě, veď nás po svých cestách za těmi, kdo jsou opuštění, kdo jsou vydělováni pro svou jinakost. Dávej nám odvahu a fantazii, abychom uměli otevírat Tvůj život všem lidem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, dávej nám pravá slova a pravé jednání, abychom dokázali vnášet světlo do života nešťastných lidí v našem okolí. Abychom uměli povzbuzovat ty, kdo mají strach z nového dne. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, uč nás naslouchat jeden druhému. Prosíme za tento dar v našich domovech, ve sboru, v církvi i ve společnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti Tvou církev, odevzdáváme Ti naše společenství. Uč nás, prosíme, jak žít tak, abychom byli pomocí lidem kolem nás a nezastiňovali světlo Tvé lásky a milosrdenství, kterou jsi nabídl a nabízíš každému člověku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo byli nakaženi koronavirem. Prosíme za jejich blízké. Prosíme za všechny, koho lidský strach démonizuje a komu byl odebrán status člověka. Za všechny tyto lidi Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti naši společnost. Děkujeme za všechny, kdo se snaží o vytvoření společnosti otevřené a tolerantní, společnosti ochotné pomáhat i se zastávat těch, kdo jsou vytlačováni na okraj. A prosíme, abychom dokázali být pro takové lidi povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, jsme nešťastní z obrovského množství zpráv o násilí a nenávisti ve světě. Jsme nešťastní, když vidíme a slyšíme, jak je člověk náchylný k důvěře k těm, kdo hlásají nenávist, jak se všichni ztrácíme v informační válce. Prosíme, otevírej nám srdce pro Tvou jednoduchou zvěst Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista. Uč nás tak prosit za chudé a pronásledované napříč náboženstvími a rasami a kulturami. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo vyhlíží Tvoji naději pro celé stvoření: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 510 Ó Pane můj, pokoj ať Tvůj

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 686 Radujte se v Pánu vždy