Uhříněves 5.4.2020 Mt 21,1-11 (Jiří Ort)

Uhříněves 5.4.2020

Pozdrav: Milí přátelé, zdravím vás do vašich domovů s ujištěním, že Boží milost je větší než všechno, co se nás snaží ovládnout.

Introit: On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. 1Pt 2,24

Píseň: 162 (534) Pane Bože, budiž chvála

Modlitba: Pane Bože, vyznáváme, že už je nám to dlouhé. Nebýt spolu s blízkými. Nebýt s těmi, komu slova povzbuzení nestačí. Kdo potřebují chytit za ruku, pohladit, kdo potřebují, aby jim někdo naslouchal a oni mohli vidět jeho reakce tváří v tvář. Nebýt spolu při nedělních bohoslužbách. Je nám to dlouhé a hledáme slova naděje. Hledáme informace o naději.

A Ty jsi s námi a učíš nás pořádně naslouchat všemu tomu, co už jsi nám říkal, co už vlastně známe, ale přesto nám to protéká mezi prsty. Děkujeme, že smíme vědět, že za Tebou smíme přicházet i zcela sami. Děkujeme, že se nám otevírají znovu a nově slova o chrámu našich srdcí.

A prosíme, uč nás sevřít naše ruce v modlitbě tak, abychom zachytili Tvou naději. Amen.

Čtení: 2S 19,9-26

Píseň: 360 (443) My čekáme, kdy zavítáš

Text: Mt 16,13-15; 21,1-11

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Je to zvláštní starozákonní text, který se mi otevřel při čtení výkladu Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma. Co všechno se nedá vyčíst z toho, že Ježíš se blíží k Jeruzalému směrem od Jericha. Tedy – blíží se po cestě, která byla nazývána cestou královskou. Po této cestě se vracel z bitvy se svým synem Abšalomem král David. Po této cestě došel až do Jeruzaléma, jak můžeme vyčíst při pozorném čtení textu z 2S 19,9-26. Chvíli mi trvalo, než jsem našel město Gilgál, které leželo kousek od Jericha a kousek od Jordánu.

Proč je to tak zajímavé? Pro tu situaci, ve které král David byl. Vracel se z vítězné bitvy a přece nejásal. Byla to bitva uprostřed Božího lidu, doslova to byla bitva syna proti otci – a to nejen v případě krále Davida. Takže triumfální vjezd do Jeruzaléma? To tedy rozhodně ne. Král David se ujímá znovu vlády a lidé očekávají, co teď přijde. Ti, kteří bojovali proti němu, jsou plni nejistoty, protože král teď určitě začne trestat. Nebo ne? Ti, kteří bojovali jemu po boku, jsou přesvědčeni a přejí si, aby ti druzí tvrdě zaplatili za to, co provedli. Očekávání, že se David zachová jako král. Ale co to znamená?

Ježíš vjíždí do Jeruzaléma a s ním přichází ti „jeho“. Ti, kteří si do Ježíše promítají svoje naděje. Ti, kteří jsou přesvědčení, že teď už znají odpověď na Ježíšovu otázku „a za koho mě pokládáte vy?“ (Mt 16,15). Je to zvláštní a zcela zásadní otázka. Křesťanský mystik Laurence Freeman ve své knize „Ježíš vnitřní učitel“ mluví o „spásné otázce“. Spásné otázky jsou podle Freemana ty, které mají sílu změnit a obnovit svět. Líbí se mi to, jakkoliv osobně jsem všechno možné, jen ne mystik. Líbí se mi, že mluví o tom, že tu jsou otázky, které proměňují, ne odpovědi. Protože nutí člověka hledat, nutí ho poznávat sama sebe, aby mohl skutečně poznat toho druhého. A v případě Ježíše je to stejné – s tím, že poznávání, tázání se po smyslu Ježíšovy cesty, nás vede k poznávání cest Božích.

A dnešní příběhy nás skutečně vedou k otázkám. Co je to za triumf v této triumfální cestě? Je propojený s „triumfální cestou“ krále Davida naplněnou pláčem a pokáním? Jaká cesta je skutečně pomocí? Jak se má zachovat skutečný král?

Tuto poslední neděli před pašijovým týdnem, jsme tedy vedeni k ohlížení za Ježíšovou cestou. Narazili jsme na to i na naší „webové“ biblické hodině v úterý. Není možné pochopit jakýkoliv novozákonní text, aniž bychom si pustili k tělu Ježíšovu otázku „za koho mě pokládáte vy?“

Král David nabídl smíření. Po bratrovražedných bojích nabídl smíření. Nelikvidoval oponenty. I když by to přece bylo prozíravé - co kdyby náhodou znovu vystrčili růžky. Nenechal se dotlačit davem do líbivé pozice silného krále. Zůstal člověkem, zůstal plačícím otcem, neodstřihl vzpomínky na to lidské v životě svém i těch druhých.

Působí to na nás jako balzám. Tedy alespoň na mne. Že tu někdo nemyslí na politiku, ale na lidi. Působí na mě jako balzám, že ten Ježíš, který v našem textu vjíždí do Jeruzaléma, neprotestuje a neodhání všechny ty, kteří mu prostírají na cestu své pláště a stelou ratolesti stromů. Že nechává ve svém zástupu nás všechny, kteří hledáme správné odpovědi, místo abychom na sebe nechali působit otázku „za koho mne pokládáte vy?“.

To vidíme zřetelně i na té sebejisté odpovědi zástupů z Galileje na udivené otázky jeruzalémských. Sebejisté a nedostačující – no to je přece prorok od nás, z Galileje. Do Ježíšova zástupu patří i každý, kdo přehlíží svoji kulturní podmíněnost a prosazuje své představy v hávu hluboké zbožnosti. Na kouzelném příběhu ze života to popisuje Laurence Freeman: „V roce 1988 projednával americký Senát návrh na zvýšení dotací pro státní školy na podporu výuky cizích jazyků. Jeden ze senátorů byl proti. Argumentoval tím, že se dnes celý svět učí anglicky, tak proč by měli Američané ztrácet čas studiem jiných jazyků? Svou řeč uzavřel slovy: „Když byla angličtina dost dobrá pro Ježíše Krista, je dost dobrá i pro mne.“ To, jak o Ježíši smýšlíme, jak odpovídáme na jeho otázku, je zkrátka kulturně podmíněno.“

A tak na začátku pašijového týdne se smíme odvážit nechat své odpovědi a představy stranou. Na Ježíšovu otázku přece neodpovídáme diskusí, ale způsobem života. A tak se můžeme těšit z té spousty krásných svědectví, které nám v této obtížné době nabízí obrovské množství lidí. Z jedné strany máme co přijímat od všech těch, kdo se ztrácí uprostřed všech příkazů a zákazů dnešních dnů, kteří jsou zbaveni všeho, co je pro ně důležité – zbaveni sociálních kontaktů, kontaktů se svými nejbližšími. Kdo jsou zcela bezmocní a touží po pomoci. Smíme od nich přijmout upozornění na naléhavost Ježíšovy otázky „A za koho mě pokládáte vy?“. A máme rozhodně co přijímat od všech, kteří nesou tíhu dnešních dnů aktivně – kdo pomáhají, kdo riskují své zdraví, aby pomohli, povzbudili, potěšili. Ti všichni ve své vydanosti a službě nabízí odlesk odpovědi na Ježíšovu otázku „za koho mne pokládáte vy?“. Vidí Ježíše z Nazareta, kterého poslal Pán Bůh. Do života jako takového – v jeho bolesti, v jeho vydanosti, ale i v ochotě být tu pro druhého člověka.

Raduji se z této nabídky pomoci při hledání odpovědi na Ježíšovu „spásnou otázku“. Pomoci, které se mi dostává, když se kolem sebe rozhlížím. Raduji se a pokorně se snažím při pohledu na krále Davida a Ježíšův vjezd do Jeruzaléma s Ježíšovou otázkou vyrovnat i ve svém životě. S výhledem na pašijový týden a jeho finále. Amen.

Píseň: 673 (549) Dej odvahu včas slyšet

Přímluvná modlitba: Pane, naše srdce přetéká prosbami. O to víc, že osobně nemůžeme za těmi, kdo nás potřebují. A tak Ti je v důvěře v Tvoji láskyplnou starostlivost odevzdáváme.

Odevzdáváme Ti Vlastu Petráskovou.

Odevzdáváme Ti Květu Sanderovou a jejího muže.

Odevzdáváme Ti paní Dvořákovou, které zemřela maminka a ona tak zůstala sama v domě se svým steskem a vzpomínkami.

Odevzdáváme Ti pracovníky Alzheimercentra v Průhonicích, a dalších a dalších zařízení, kde se snaží zajistit svým klientům lidské prostředí a nastalá situace a vládní nařízení jim to znemožňují.

Prosíme za ty, kdo v této době umírají a jsou zcela sami. Prosíme za jejich rodiny, které za nimi nemohou.

Prosíme za pečovatelky v Diakonii a v dalších ať už státních nebo neziskových zařízeních, které bez základních ochranných pomůcek poskytují pomoc a povzbuzení svým klientům.

Chceme moc poděkovat za všechny, kdo přicházejí s nejrůznějšími iniciativami pomoci. Kdo nabízejí možnost pomáhat. Moc děkujeme a prosíme pro ně o povzbuzení.

Prosíme za všechny ty, na jejichž problémy v této době nemáme kapacitu. Prosíme o mírové řešení ostrého sporu mezi Egyptem a Etiopií kolem přehrady na Nilu. Prosíme o lidi v Sýrii. Prosíme za lidi v Gaze, kde je velká obava z nekontrolovaného rozšíření nákazy koronavirem.

Prosíme jeden za druhého, za naše blízké.

Prosíme za naše sborové společenství.

Voláme spolu s celým Tvým stvořením jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Slovo naděje: Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ř 8,38n

Požehnání: Pán ať je před vámi, aby vám ukazoval správnou cestu. 
Pán ať je při vás, aby vás mohl brát do své náruče a chránit vás. 
Pán ať je za vámi, aby vás bránil před záludností zlých lidí. 
Pán ať je pod vámi, aby vás zachycoval, když padáte 
a aby vás vysvobozoval z pasti. 
Pán ať je ve vás, aby vás utěšoval, když je vám smutno. 
Pán ať je kolem vás, aby vás obhajoval, když na vás útočí. 
Pán ať je nad vámi, aby vám žehnal.
Amen.

Píseň: 648 (589) Kristus je má síla i spasení