Uhříněves 3.5.2020 J 9,39-10,10 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 3.5.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám vás všechny při příležitosti, o které jsme si uvědomili, jak je nám vzácná – možnosti přijmout Boží nabídku přijít do společenství Božího lidu.

Introit: Plésej Bohu všechny země. Zpívejte žalmy k slávě jména Jeho, ohlašujte slávu a chválu Jeho. Ž 66,1

Píseň: 66 Nuž pojďte a Bohu plesejte

Modlitba: Pane Bože, jsme dnes plni vděčnosti. Za posilu, kterou smíme přijímat ze setkání s lidmi, kteří jsou nám blízcí. Za možnost rozhovorů, sdílení našich radostí i starostí. A za to, že jsi před námi v plnosti významu té skutečnosti, otevřel možnost sdílet společně svou naději, že jsi s námi. Že jsi s každým člověkem v každé chvíli jeho života.

Děkujeme, že právě dnes, uprostřed otázek kolem budoucnosti života soukromého i celospolečenského, smíme přijmout Tvoji nabídku k účasti u Tvého stolu. K účasti na příběhu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Děkujeme, že nás ujišťuješ o tom, že Tvé pozvání přesahuje svou otevřeností i ty naše nejodvážnější představy.

Amen.

Čtení: Ž 23

Píseň: 502 (806) V pokoře srdce svého; S 401 (738) Zůstaň s námi, Pane

Text: J 9,39-10,11

Dnešnímu textu předchází uzdravení slepého muže a následný spor s farizey, kteří tvrdí, že „vědí“, kdo Ježíš je. Ten uzdravený to neví. Jediné, co ví, je, že vidí. A to je pro něj podstatné. Je důležité se odrazit právě od tohoto stavu – jeden vidí a neví, druzí tvrdí, že vědí a … . Co vlastně? Nevidí? Tuto polarizaci nemám rád. Protože vede k označování těch druhých. Ke škatulkování těch druhých. Jenže – je to tak jednoduché? Skutečně tento příběh legitimizuje škatulkování druhých ve jménu Ježíše?

Tento příběh je polemický. Tomuto konstatování se prostě nedá vyhnout. Členové janovské církve byli vyhnáni ze synagogy a byli plní úzkosti, jestli není jejich víra skutečně něčím scestným. Jestli se nespletli. Jestli nebyli slepí. Odpověď dnešního příběhu je jasná. Nespletli. Vy jste ti, kteří byli ze slepoty uzdraveni. To ti druzí, kteří tvrdili, že všechno vědí, kteří tvrdili, že vidí, jsou ve skutečnosti slepí. Chcete-li najít cestu k životu, musíte se vydat dveřmi, kterými je Ježíš z Nazareta – Kristus. Protože On je také dobrým pastýřem, který vás nenechá napospas nebezpečím, v jehož přítomnosti můžete očekávat naplnění toho, co vyznává žalmista v textu, který jsme dnes slyšeli.

Nebylo a není mi z toho textu dobře po těle. Protože – po pravdě řečeno – tu máme před sebou klasický mezináboženský konflikt. Není možné, aby měly obě strany pravdu. Proto jedna druhou vyloučí ze svého středu a ta druhá o ní mluví jako o zlodějích a vlcích, kteří chtějí ublížit stádu. Mluví o nich jako o zlých pastýřích – což v židovském vnímání znamenalo selhání v roli, kterou jim svěřil Hospodin, Bůh Izraele. A tak se to může roztáčet dál a dál. To dobře známe nejen z dějin, ale i ze současnosti. V tomto textu, v jeho původu i historii je zkoncentrováno to, čeho se na náboženství lekám.

Ale – je skutečně nutné ho takto vnímat? Zkusme jít za tento text, za onen náboženský konflikt. Jde to? Jde. A v tom je právě kouzlo svědectví evangelisty Jana. Že má hlubší záběr než vyřizování náboženských účtů. A ten důvod máme přímo před očima. V postavě Ježíše z Nazareta. Nemusíme ani sahat k citátům z dalších janovských spisů, abychom pochopili Ježíšovy základní důrazy. „A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal.“

Myslím, že můžeme směle přijmout Ježíšovu řeč jako součást slepého člověka, který potřeboval a potřebuje pomoc. Člověka, kterého drtila a drtí ideologie, protože mu „správný pohled“ na život vlastně znemožňuje najít místo ve světě, do jehož „správného“ příběhu prostě nezapadá. A že není nesnadné z takového příběhu vypadnout, to jsme si začali uvědomovat zvlášť jasně v poslední době.

Byl jsem vděčný Mírovi Šulákovi, který na internetové schůzi staršovstva našeho sboru zmínil svoji obavu z toho, co bude, až se věci začnou vracet do jakéhosi normálu. V tom smyslu, že se právě toto může vyostřit. Kontrola, kdo jedná nebo nejedná správně a dostatečně ohleduplně podle mých představ. Vyostřená kontrola života podle norem toho „správného příběhu“. Již dnes jsou lidé uzavírání do ghet, jakkoliv je to obhajitelné nejen obecným, ale i jejich blahem.

A k takovému člověku přistupuje Ježíš z Nazareta. Přistupuje ke všem, kteří jsou zváni k výslechu a ne k rozhovoru, aby byli zařazeni: „Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: "Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník." Odpověděl: "Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím." A celý výslech končí jednoznačně: „"Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?" A vyhnali ho.“

Ježíš přichází s tvrdou kritikou všech, kteří se nezajímají o člověka, ale o ideologii. Jeho slova všem mocenským manipulátorům jsou zřetelná: „Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil.“ Ale těžiště jeho slov je v povzbuzení. Mohutné obrazy dveří a dobrého pastýře ukazují cestu, když člověk neví kudy kam. Spolu se žalmem 23. nám před očima vykreslují cestu. Cestu, která se otevírá, i kdyby celý svět tvrdil, že tudy žádná cesta nevede.

To máme dnes slyšet. Existuje cesta. Žádná moc není tak silná, aby určila, zda má či nemá smysl ten který lidský život. Jsme Hospodinem, Bohem Izraele, zváni do společenství stolu s naším Spasitelem, abychom mohli zažít, že ve vší naší slepotě máme Toho, který nám nabízí život a zároveň s ním i svůj doprovod na všech cestách, po kterých půjdeme.

Amen.

Píseň: 682 Dnes k svému stolu zve nás Pán; S 305 (631) Spolu lámejme chléb na kolenou

Vyznání vin: V tuto chvíli se smíme ztišit a odevzdat našemu Pánu všechno, co nás trápí, co nám svazuje nohy v naší snaze jít po cestě života, který jsme dostali jako veliký dar.

Děkujeme, Pane, za naději, kterou smíme mít v Kristově vzkříšení.

Děkujeme za jistotu, že nic těžkého v tomto životě, ba ani hřích, ani smrt nemají poslední slovo.

Pane, ty víš, jak často se nám tato naděje ztrácí, jak často se bojíme budoucnosti.

Zapadáme do starostí všedních dnů.

Nezřídka se z nás stávají sobci.

Přepadá nás nejistota a strach.

S lecčíms si nevíme rady.

Hledáme chyby na všech a na všem okolo.

Leccos na nás leží jako balvan.

Prosíme, Hospodine, přijmi nás takové, jací jsme.

Slituj se nad námi.

Odval kameny, které nám stojí v cestě za tebou.

Dej nám vidět světlo, které padá z Kristova vítězství na cestu našich životů.

Dej nám odvahu, abychom byli živí se svým Pánem, abychom se za ním vydali na cestu.

Dopřej nám, abychom u jeho stolu prožili budoucnost jeho království.

Amen.

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Bože náš, ty ses vzdal své moci,

když jsi nám poslal svého Syna,

aby s námi sdílel náš život.

Narodil se jako chudý

daleko od vládců světa

a poznal nedostatek.

Naučil nás tebe chválit,

posadil se k našemu stolu

a pozval všechny lidi,

aby si rozdělili nový chléb.

Svým zaslíbením vyhlásil konec hladu

a konec krveprolití na tváři země.

Večer před svým utrpením

vzal chléb, vzdal díky, lámal jej

a dal jej svým učedníkům se slovy:

Vezměte, jezte, to je mé tělo,

které se za vás vydává.

Stejně vzal po večeři i kalich s vínem,

podal jej svým učedníkům a řekl:

Toto je má krev, která se za vás prolévá.

Kdykoli budete jíst tento chléb

a z tohoto kalicha pít,

čiňte to na moji památku.

Pane, náš Otče, veď nás svým svatým Duchem,

ať nás chléb a víno z tohoto stolu

vede k přemýšlení o tvém Synu:

tak, jak rozdával chléb a víno,

také sám sebe vydal.

Děkujeme, že z tvé ruky

smíme přijímat stále nový život

a jít spolu s těmi, které jsi nám svěřil.

Pomoz nám i dnes žít v síle tvého syna,

našeho Pána Ježíše Krista.

Amen.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

308

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou.

Propouštění: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků.

Amen.

Galatským 1:3-5

Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, dnes Ti chceme z hloubi vděčnosti za setkání s Tebou i blízkými odevzdat všechny potřebné.

Odevzdáváme Ti všechny, kterým je možnost setkat se s lidmi, setkat se u Tvého stolu, odepřena. Kdo cítí samotu a bezmoc. Odevzdáváme Ti sestru Sanderovou, odevzdáváme Ti jejího muže, odevzdáváme Ti lidi všech generací, které ničí samota. Odevzdáváme Ti klienty i zaměstnance DPS v Říčanech, Alzheimercentra v Průhonicích, Alzheimer Home v Pitkovicích. Odevzdáváme Ti je v důvěře v Tvoji lásku k člověku. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti matky, které jsou samy s dětmi doma. Prosíme, uč nás na ně myslet, uč nás je povzbuzovat, uč nás upozorňovat na jejich situaci nejen psychickou, ale i existenční. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti rodiny, které měly vztahové problémy ještě před touto mimořádnou situací, a ve kterých se tyto problémy vyostřují. Prosíme pro ně o pokoj. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za oběti domácího násilí, které v současné době výrazně stouplo. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi, kteří doplácejí na krizi v oblasti bydlení. Prosíme, za všechny ty, kteří jsou zranitelní a na které nejistá budoucnost dopadá nejvíc. Prosíme, otevírej nám oči a srdce pro hodnoty Tvého království, otevírej nám oči a srdce pro Tvůj koncept práva člověka na důstojný život. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, děkujeme za déšť v minulém týdnu a prosíme o vláhu pro Tvoji zemi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme jeden za druhého, prosíme za celý Tvůj lid. Prosíme o víru v Tvou přítomnost, která otevírá naši budoucnost. Prosíme, uč nás tuto budoucnost otevírat přede všemi, kdo se budoucnosti bojí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo vyhlíží Tvoji naději pro celé stvoření: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 250 (791) Z milosti tak hojné; S 194 Můj život už není prázdná loď

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.

Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.

Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni jeho blízkostí.

Píseň: 172 (652) Od věků Bůh, od věků král; S 484 Za to, že v stromech přečtu život