Uhříněves 17.5.2020 Ž 150 (Pavel Zoubek)

Milí přátelé, sestry a bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Mám radost, že jsme se tu dnes navzdory poněkud nepříznivým okolnostem takto sešli.

INTROIT

Dobrořečte, národy, našemu Bohu, zvučně rozhlašujte jeho chválu. Zachoval nás při životě, nedopustil, aby nám uklouzly nohy. Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro: zavedls nás do lovecké sítě, těžké břemeno jsi nám na bedra vložil. Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho. Vstoupím se zápalnou obětí do tvého domu, splním ti své sliby, jež moje rty vyslovily, jež v soužení vyřkla moje ústa. V oběť zápalnou ti přinesu to nejtučnější, s obětním dýmem z beranů připravím skot i kozly. Pojďte, slyšte všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal. Svými ústy jsem volával k němu, svým jazykem jsem ho vyvyšoval. Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel. Bůh však slyšel, mé modlitbě věnoval pozornost. Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel.

Žalm 66, 8-20

PÍSEŇ č. 66 1-4: Nuž pojďte a Bohu plesejte

MODLITBA

Trojjediný Pane, stojíme před tebou a vyznáváme: Ty jsi náš stvořitel i zachránce. K tobě se obracíme se svými trápeními a s díky, když máme z něčeho radost. Věříme ve Tvou moc i ve Tvůj soucit. Očekáváme Tvůj soud, ale doufáme ve Tvou milost. Tobě patří naše chvála, radost, úcta i vděčnost. Radujeme se, že jsi stále s námi, že jsi nás navzdory naší nevěrnosti nenechal svému osudu. Prosíme o přítomnost Ducha Svatého při dnešní bohoslužbě. Dej, abychom ve Tvém slovu nebloudili, abychom nalézali jeho správný smysl. Dej, abychom nic neubírali a nic nepřidávali. Amen

1. ČTENÍ

Chizkijáš zařadil kněze a lévijce do jednotlivých tříd, každého podle přidělené kněžské a lévijské služby, jednak při obětech zápalných a pokojných, jednak při přisluhování, děkování a chválení v branách Hospodinových táborů. Král přispěl ze svého majetku na zápalné oběti, aby byly obětovány ráno i večer, na zápalné oběti o sobotách, novoluních a při slavnostech, jak je předepsáno v Hospodinově zákoně. Také nařídil lidu, obyvatelům Jeruzaléma, aby dávali dary kněžím a Lévijcům, aby byli v Hospodinově zákoně pevní. Jak se výzva rozšířila, Izraelci přinášeli množství prvotin obilí, moštu, čerstvého oleje, medu a všeho, co se urodilo na poli. Též desátky přinášeli v hojnosti.

2. Paralipomenon 31, 2-5

PÍSEŇ 161: Tebe Bože chválíme

2. ČTENÍ

Haleluja.

Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí,

chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost!

Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citarou,

chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou,

chvalte ho zvučnými cimbály, chvalte ho cimbály dunivými!

Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina!

Haleluja.

Přiznám se hned zkraje: dnešní kázání je současně i tak trochu moje pokání. Kdykoliv jsem zavítal do společenství, kde se kladl důraz především na díky a chvály, začal jsem se trochu (nebo spíš více) ošívat. Tohle přece není víra, jak jí rozumím, tohle je jaksi celé neuchopitelné, tohle není moje parketa. Jistě: zcela respektuji, že je to pro někoho navýsost důležité, skutečně nesoudím víru svého bližního, ale proč já mám snášet takovou dávku emocí, když mě to nic moc neříká. Takto a podobně jsem se postupně zatvrzoval. Až jsem se dostal do opačného extrému, kdy jsem díky a chvály ze své víry tak trochu odsunul někam na druhou kolej. Trochu to teď vyhrocuji, ne, že bych se jich zřekl zcela, ale přece jen - zjistil jsem náhle, že musím zpozornět, že již něco ztrácím.

První výstrahy se mi dostalo asi před rokem. Vyprávěla mi moje sestřenice, jak na nějakém cyklistickém výletu došla voda a těla zachvátila únava. Můj bratranec jakožto vedoucí výletu rozhodl, že pokud chce někdo něco říct, pak může jen děkovat a chválit. Vlastně nevím, zda chtěl jen pragmaticky zabránit rozkladu morálky, či zda sledoval nějaký "vyšší" smysl. Nepokouším se zkoumat, zda tato vysloveně biblická formulace má nějaké kořeny ve víře. Již dávno jsem se přesvědčil, že rozdělovat lidi na věřící (tedy našince) a nevěřící (tedy lidé ze světa) - jak jsem se to učil v konzervativních knihách na počátcích svého oťukávání křesťanství - je velmi ošidné až bláhové.

Druhou výstrahou se mi stala - ač je to vlastně paradox - v posledních týdnech probíhající koronvirová epidemie. Část společnosti postupně zchvacovala nervozita. Skoro to vypadalo, že se potýkáme s něčím jako mor, ebola nebo alespoň španělská chřipka. Radost ze světa i z Božího stvoření se někam vytrácela, místo toho někteří z nás vzali útokem obchody s potravinami. Vypadalo to chvílemi, že spíš zemřeme strachy než na nějakou nemoc. Nechci to ovšem úplně zlehčovat, nepochybně to pro část lidí znamenalo zdravotní potíže, někdy vážné až smrtelné. Pro někoho to znamenalo i ekonomické škody, jakkoliv k hladu máme ještě hodně daleko. Bylo velmi poučné sledovat, na jak vratkých nohách stojí naše blahobytná civilizace, jak málo stačí k jejímu rozkymácení až ztrátě stability.

Proč ale mluvím o čínské epidemii, když chci mluvit o děkování a chválení? Ze dvou důvodů: V první řadě jsem si uvědomoval jaksi zřetelněji a jaksi v kontrastu s možnou číhající hrozbou, v jakém krásném světě žijeme. Ve světě plném barev, zvuků, tvarů, vůní, chutí, teplot, světel. Tyto vjemy se překrývají, doplňují, přebíjejí, nepřetržitě mění. Za to je třeba Pánu Bohu denně děkovat a chválit Ho.

Druhý důvod, který mě vede k rehabilitaci díků a chval právě v této době, je snad ještě závažnější. Je to pohled na jedno specifické Boží stvoření a tím je člověk. Jakási dost nepochopitelně fungující biologická, fyzikální a chemická entita se najednou ukazuje plná vztahů, citů, rozumu, snů, touhy, lásky. Ne všichni se totiž pokoušeli urvat v supermarketu dalších deset kilo rýže. Najednou se před námi otevřela i ta dobrá tvář Božího stvoření. Velké množství lidí najednou bez ohledu na příslušnost k nějaké skupině začalo pomáhat druhým. Pomáhat těm, kteří to v té chvíli potřebovali. Jen tak za sebe, bez nároku na odměnu, bez nároku na publicitu. Škála možností byla i přes zákonná omezení veliká: od nákupů pro ty méně pohyblivé, přes šití třeba roušek až po prostý lidský vztah vyjádřený třeba jen rozhovorem s někým, kdo to snad v tu chvíli potřeboval, koho vždy trochu nelidská státní mašinerie zcela odřízla od okolního světa - třeba v nemocnicích, domovech pro seniory, v léčebnách nebo jen v samotě 5. patra paneláku.

Snad je to sklon k mystice, snad je to vliv evangelisty Jana, zdá se mi, jako by mezi lidmi a skrz lidi prosvítalo a stále prosvítá jakési Boží světlo. Pokud jsme nestihli v této zvláštní době tomuto světlu pomoci svou vlastní malou lucerničkou, není třeba být smutný. Příležitostí ještě asi bude dost. Příležitost je dokonce přítomna trvale, jen není tak zřetelná. I tato možnost přisvítit, stát se součástí toho pozoruhodného Božího světla, je důvodem k díkům chválám.

Potřeba díků a chval byla srozumitelná snad víc ve starozákonní době, než v dnešní době, které kdoví proč říkáme moderní. Dnes mnozí hlavně nadávají a stěžují si. Král Chizkijáš - jak jsme slyšeli v 1. dnešním čtení - v tom dokonce udělal organizační pořádek a zřídil strukturovaný úřad (kněze a lévijce) kteří měli také díky a chvály v popisu práce. To třeba doslova opakovat nemusíme, ale za pozornost to stojí. Snad všechny žalmy jsou naplněny chválami a vděkem. Přitom obyvatelé starozákonního Izraele a Judy neměli rozhodně život snazší než my.

Také novozákonní texty jsou soustavně prokládány díky i chválami, jakkoliv ani v této době nebyl určitě život lehký. Svědčí o tom nejen příběhy z Kristova života, ale i dochované epištoly. Ze všech navzdory útrapám prosvítá vděk Bohu i božímu lidu. A také samozřejmý závazek k Bohu i lidem.

Buďme tedy vděčni Bohu za současnou viditelnou příležitost, že nás pošťouchl a vytrhl ze zahnívajících jistot. Neostýchejme se proto denně děkovat a chválit.

Amen.

PÍSEŇ č. 618: Modré nebe, slunce zář

OHLÁŠKY

Pomodleme se s Františkem z Assisi:

Pane,
udělej ze mne nástroj svého pokoje:
kde je nenávist, tam ať přináším lásku,
kde je křivda, ať přináším odpuštění,
kde je nesvár, ať přináším jednotu,
kde je omyl, ať přináším pravdu,
kde je pochybnost, ať přináším víru,
kde je zoufalství, ať přináším naději,
kde je temnota, ať přináším světlo,
kde je smutek, ať přináším radost.

Pane, učiň, ať nechci tolik
být utěšován, jako spíše utěšovat,
být chápán, jako spíše chápat,
být milován, jako spíše milovat.
Neboť tak jest:
kdo se dává, ten přijímá,
kdo na sebe zapomíná, ten je nalézán,
kdo odpouští, tomu se odpouští,
kdo umírá, ten povstává k věčnému životu.

V tiché modlitbě nyní prosme za ty, kteří tvou ochranu potřebují nejvíce. (::::::::::::::)

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.

PÍSEŇ 611: Není lepší na tom světě

POSLÁNÍ pro další cestu životem i POŽEHNÁNÍ pro tuto pouť nalezneme v listu Filipským 4, 4-7

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.

A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Amen.

PÍSEŇ 627: Má duše Boha velebí

___________________________________________________________________

Uhříněves a Říčany 17. 05. 2020