Uhříněves 29.11.2020 Mk 13,24-27 1 adventní (Jiří Ort)

Uhříněves 29.11.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás zde, v evangelickém kostele v Uhříněvsi i vás, se kterými se nevidíme, ale smíme věřit, že naděje adventu platí pro nás všechny.

Introit: Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Ž 24,7

Píseň: 273 Zvedněte brány svrchků svých

Modlitba: Pane Bože, dnes přicházíme a žasneme nad Tvou milostí. Přicházíme a máme plnou hlavu toho, co všechno se kolem nás nedá změnit, jakkoliv je by se to změnit mělo. Vidíme bolest, vidíme nespravedlnost a strach. Jsme v tom společně s mnohými lidmi z našeho okolí. A do toho dnes vstupuje Tvá zvěst adventu. Znovu nám všem připomínáš, že Ti není lhostejný žádný člověk a jeho život. Že Ti není lhostejné celé Tvé stvoření.

Prosíme, veď nás, abychom tuto naději dokázali předávat všem, kdo naději ztrácí nebo už ztratili. Veď nás, aby Tvá nabídka zněla v Tvém lidu v pomoci lidem na celém světě i těm, kteří jsou vedle nás. Amen.

Čtení: 1K 1,3-9

Píseň: 669 Přijď, Spasiteli

Text: Mk 13,24-27

Haleluja. Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Haleluja. Ž 50,2-3a

Je to zvláštní text, který byl autory ekumenického lekcionáře vybrán na 1. neděli adventní. Zvláštní a těžko uchopitelný říkal jsem si vždy, když jsem ho četl. Starozákoník Petr Sláma posílá každý den zamyšlení nad hesly Jednoty bratrské. Je to hodně zajímavé, protože texty hesel překládá z originálu a občas má člověk pocit, že čte jiný text, než ten tradiční. A v pátečním zamyšlení začal slovy: „Milí přátelé, kdo z Vás je v pohodě, ten ať je rád. Dnešní heslo ale není pro něj.“

Dnešní text z evangelia totiž také nevypadá příliš pro toho, kdo je v pohodě. Kdo necítí potřebu se vyrovnat se vším, co se kolem nás děje. Kdo necítí obavy z toho, jak všechno zvládneme, kdo nemá úzkost z toho, kolik lidí zůstává bez pomoci. A také pro toho, kdo je sám sevřen situací, ve které se nachází. Kdo se cítí sám, daleko od domova, daleko od místa, kde by se cítil v bezpečí. Ti mají slyšet: „Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konce nebe.“

Ano, jsou to silná slova. Je to silný důraz – vlastně pokračování toho, o čem jsme mluvili minulou neděli. O obětech. O těch vyvolených, kteří už ani nemají hlas, aby se ozvali. Pod tímto zorným úhlem byl vybrán i starozákonní text na tuto neděli. Nečetli jsme ho, ale alespoň vám ho přiblížím. Je to oddíl z proroctví proroka Izajáše, tzv. Druhého nebo někdy Třetího Izajáše. Slova zaslíbení, naděje pro lid Izraele, který byl rozmetán do všech koutů a najednou slyší nadějná slova, že to není konec, ale bude shromážděn zpět domů. Jako bychom v tuto chvíli už věděli, pro koho byla Ježíšova slova určena.

A právě proto jsem jako druhé čtení zvolil „obyčejnější“ text. Text, který je vlastně odrazem velice prozaického rozhovoru mezi apoštolem Pavlem a sborem v Korintu. Rozhovorem na pozadí konfliktů mezi apoštolem a sborem, ale také konfliktu uvnitř sboru. Mohli bychom říci, že jádro všeho byly sociální rozdíly. Určovat dění v církvi chtěli ti, kteří se k tomu cítili intelektuálně a sociálně povoláni. Kdybych parafrázoval slova jezuity Jona Sobrina z minulé neděle – byli to ti, kdo uměli „dělat teologii“. Když pročítáme celý apoštolův dopis, je to čtení velice napínavé. Apoštolu Pavlovi nejde o nic menšího, než propojit svědectví o Ježíši jako o Spasiteli s naprosto běžnými situacemi života osobního i života sboru. A nutně musel přijít konflikt. Protože tu spolu hovoří lidé, kteří skutečně vnímají Boží slovo v Ježíši Kristu jako něco, čemu věří a co je pro ně tím pádem důležité, určující. Byli schopni se nad ním pohádat takovým způsobem, jakým jsme se my dnes schopní pohádat nad politikou. Tedy nad tématem, které vnímáme jako něco, co skutečně ovlivňuje náš život.

A apoštol vstupuje do tohoto zásadního rozhovoru, o kterém dobře věděl, že bude bouřlivým, pro nás zajímavým způsobem. Nevstupuje upozorněním, že ne každý má právo přijímat pro sebe ujištění o tom, že patří mezi ty vyvolené, o kterých mluví Ježíš, ale začíná - díkůvzdáním. „Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši; on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání. Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno, takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus.“ Vezměme vážně, co tu apoštol říká. Přiznejme mu, že se nejedná pouze o zvyk – že „se to takto píše“. Apoštol vnímá ty, se kterými nesouhlasí, jako adresáty Božích zaslíbení. Otevírá doširoka cílovou skupinu. Nejde cestou omezení seznamu těch, za kterými Syn člověka posílá své anděly, ale cestou jeho naprostého otevření. Chápe Ježíšovy důrazy tak, že skutečně Ježíš přišel s nabídkou života za každým člověkem. Každý člověk dostal obdarování – to apoštol vidí i ve sboru v Korintu. „Nejste pozadu v žádném daru milosti“.

To je pro apoštola výchozí bod, který musí být jasně vysloven. Ano, bude to pokračovat, ale v tuto chvíli se máme zastavit a přijmout prostou věc. I my jsme adresáty. Byl jsem tímto adresátem i ve chvílích, kdy jsem měl dnešní Ježíšova slova z Markova evangelia jakoby za mlhou, kdy mě neoslovovala. Ale – zároveň platí, že i ti druzí jsou adresáty – a to apoštolovo otevření máme za úkol praktikovat i v našich podmínkách, naší době, naší kultuře. Právě v době adventu. Nemusíme a nemáme se zapikolovat ve zvyklostech doby apoštolovy, ale přijmout, že jsme v pozici příjemců, nikoliv cenzorů.

A v tuto chvíli se můžeme vrátit zpět k Ježíšovým slovům. K obrazu Syna člověka. Jiří Mrázek k tomu Ježíšovu výroku napsal krásná slova: „Důležité je, že tato danielovská postava syna člověka je veskrze kladná. Není to žádný anděl smrti nebo vykonavatel pomsty. Ve chvíli, kde se bude náš svět otřásat v základech, nepřijde něco nelidského, nýbrž někdo opravdu lidský.“

To smí tedy slyšet každý z nás, to smí a má slyšet každý, kdo je zavlečen do všech možných i nemožných situací. Všichni smíme a máme slyšet, že ten, který přichází, nikoho nepřehlédne, ale shromáždí své věrné. A ujme se vlády. A my budeme jen v úžasu hledět na to, koho všechno shromáždil, koho všechno našel tam, kam my se ani nepodívali. Tak jako v úžasu hledíme na to, koho všechno zve náš Pán ke svému stolu.

Protože ten výběr není na nás. To je naděje adventu. Naděje, kterou vyjádřil apoštol Pavel krásnými slovy: „On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.“ Amen.

Píseň: 259 Navštiv nás, Kriste žádoucí

VP:

Vyznání vin: Ježíši Kriste,

ty jsi náš Pán a bratr.

Tvoje láska je větší než naše srdce.

Přijímáš nás takové, jací jsme.

Proto nás osvoboď,

abychom i my sami sebe přijímali

a mohli se obracet k druhým lidem.

Pane, Ty nás znáš.

Prosíme, pomoz nám,

abychom rozuměli sami sobě

a druhým se mohli otevírat.

Pane, Ty nás miluješ.

Proto nám daruj důvěru,

abychom uměli vnímat své temné stránky,

aniž bychom propadali strachu.

Prosíme, odpusť nám pro všechno,

co nás od tebe a od druhých dělí.

Darujnám nové společenství s tebou i s námi navzájem.

O to tě prosíme v důvěře ve tvé milosrdenství.

Slovo milosti: Milosrdenství Hospodinovo od věků až na věky.

Všichni kdo se odevzdáváme do rukou Božího milosrdenství, řekněme k tomu své Amen.

Eucharistická modlitba:

Bože náš, ty ses vzdal své moci,

když jsi nám poslal svého Syna,

aby s námi sdílel náš život.

Narodil se jako chudý

daleko od vládců světa

a poznal nedostatek.

Naučil nás tebe chválit,

posadil se k našemu stolu

a pozval všechny lidi,

aby si rozdělili nový chléb.

Svým zaslíbením vyhlásil konec hladu

a konec krveprolití na tváři země.

Večer před svým utrpením

vzal chléb, vzdal díky, lámal jej

a dal jej svým učedníkům se slovy:

Vezměte, jezte, to je mé tělo,

které se za vás vydává.

Stejně vzal po večeři i kalich s vínem,

podal jej svým učedníkům a řekl:

Toto je má krev, která se za vás prolévá.

Kdykoli budete jíst tento chléb

a z tohoto kalicha pít,

čiňte to na moji památku.

Pane, náš Otče, veď nás svým svatým Duchem,

ať nás chléb a víno z tohoto stolu

vede k přemýšlení o tvém Synu:

tak, jak rozdával chléb a víno,

také sám sebe vydal.

Děkujeme, že z tvé ruky

smíme přijímat stále nový život

a jít spolu s těmi, které jsi nám svěřil.

Pomoz nám i dnes žít v síle tvého syna,

našeho Pána Ježíše Krista.

Amen.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

Pozvání: Ježíš říká podobenství: „Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni. Jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu. Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.“ (Mt 22,8-10)

Také vám vyřizuji Kristovo pozvání. Je pro mladé i staré, malé i velké, naplněné radost i zoufalé. Pro všechny, kdo se chtějí nechat pozvat k jeho stolu, je tu místo.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Fp. 4,4

Píseň: 606 Ať zazní chvála

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme za Tebou a chtěli bychom Ti odevzdat všechny ty, kdo potřebují ujištění, že nejsou sami, všechny ty, kdo potřebují ujištění o přijetí.

Dnes Tě chceme moc prosit za všechny, kdo v této době ztratili blízkého člověka. Prosíme pro ně o ujištění, že Ty život dáváš, provázíš ho a přijímáš na jeho konci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo mají starost o své blízké, kteří jsou sevřeni nemocí, kteří jsou sevřeni nejrůznějšími závislostmi. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo touží po někom, kdo by je přijal. Prosíme za všechny, jejichž volání není slyšet a propadají se do smutku a beznaděje. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří se snaží být pomocí a dochází jim síly. Prosíme za lidi v pomáhajících profesích, prosíme za rodiny, kde se s láskou starají o blízkého člověka a už jsou unavení. Prosíme za všechny, kdo prostě dokáží naslouchat druhým. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, jejichž příběhy jsou nám skryté za celkovým označením problému. Prosíme za ty, kteří přežívají v utečeneckých táborech, prosíme za ty, kdo jsou vystaveni násilí, prosíme za ty, kdo jsou vystaveni psychickému teroru. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, přijď, vstup do životů, které jsou rozesety ve všech koutech země a touží po tom, aby byly nalezeny. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Požehnán buď Hospodin. On nám dal své slovo, abychom jej poslouchali, on nám zaslíbil své království, abychom měli naději. Jděte spolu s druhými odvážně a s pokorou. Netrapte se. Radost z Hospodina bude vaší záštitou.

Požehnání: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází. Jemu sláva i moc navěky. Amen. Zj 1,4.6

Píseň: 488 Milost Pána našeho Jezukrista