Uhříněves 20.12.2020 Lk 1,26-38 (Jiří Ort)

Uhříněves 20.12.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, v tomto kostele i u vás doma, vítám vás na bohoslužbách ve 4. neděli adventní pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.

Introit: Nebesa vypravují slávu Boha silného a dílo rukou jeho obloha zvěstuje. Ž 19,2

Píseň: 273 Zvedněte, brány, svrchků svých

Modlitba: Pane Bože, děkujeme za čas Adventu. Děkujeme, že si nás zveš v době Adventu k sobě. Děkujeme, že díky Tvému pozvání se smíme sejít v tomto kostele, že smíme být spojeni i s těmi, kdo přijít nemohli, kdo nás sledují ze svých domovů. Že společně smíme tvořit společenství Tvého lidu, že tu smíme přijímat ujištění i se navzájem povzbuzovat, že jsi přišel i do našeho života a provázíš nás v každý okamžik.

Děkujeme, že se i dnes smíme učit rozpoznávat Tvé stopy v našich všedních dnech, v našich radostech i trápeních. Děkujeme, že se smíme učit rozpoznávat Tvůj výhled do budoucnosti, který se nám tak často zastírá. Děkujeme, že to vše smíme nacházet ve svědectví Tvé cesty za člověkem v Ježíši z Nazareta, kterého jsi i nám poslal s nabídkou Tvého života.

A moc Tě prosíme, veď nás z těmi, kteří potřebují slyšet ujištění, že jejich životy nejsou zbytečné, ale že patří Tobě. Navzdory vší bolesti a neporozumění, navzdory naší slabosti a nevíře – smíme slyšet, že Ty dáváš svůj výhled. Že nabídka Tvé milosti naplňuje smyslem naše dny. Že ukazuješ k daru nejvzácnějšímu – daru života, který smíme přijímat v Ježíši Kristu. Amen.

Slovo dětí: promítání pozdravů z rodin

Píseň ze Svítá: S 133 Vánoční

Čtení: Lk 1,26-38

Píseň: 278 Velebme vždy s veselím

Text: Ř 8,1-11

Haleluja. Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihnětež se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy. Haleluja.

Ž 24,7

Slyšeli a viděli jsme pozdravy od dětí a celých rodin, které jsou s námi alespoň takto přeneseně přes techniku. Dnes je poslední, čtvrtá, neděle adventní a my už jsme i písněmi napojeni na radost z ujištění o Boží lásce člověku. A vlastně logicky se právě v tuto neděli a pro nás právě v kontextu s radosti, ale i starosti o naše děti a všechny blízké, ozývá téma povolání. Bůh povolává k úkolu, který připravil pro Marii. A evangelista Lukáš nám před očima vykresluje situaci, která má moc co mluvit do našich životů. Bůh povolává k účasti na ději, který připravil pro člověka. Nás povolává k účasti a my jsme, stejně jako Marie, celí zaskočení. „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Toto oslovení se přece nemůže týkat Marie! Mladé, bezdětné dívky. Jeden každý fakt z předchozího Mariina popisu ono oslovení prostě vylučuje. Svobodná a bezdětná v židovském prostředí, kde je dítě požehnáním. Žena ve společnosti silně patriarchální. „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“

A my? Cítíme se právi tomu, aby nás anděl pozdravil pozdravem plným naděje? My, zmatení lidé uprostřed zmatené doby. My, církev, celí roztřesení, jestli budeme zítra zajištěni. My – a úkol od Boha? My – a ujištění o naději pro naše blízké a nejen pro ně? Ano, jsou tu mnohá ALE, která můžeme vyslovit. Stejně jako Marie, stejně jako Zacharjáš, stejně jako Abraham se Sárou a další a další. Vždyť jsme jen lidé a jsme omezeni vnějšími i vnitřními limity. „Jak se to může stát?“

Lidé omezení vnějšími i vnitřními limity – přesně takoví, jaké znal a kterým psal apoštol Pavel své dopisy. Kdybychom otevřeli 7. kapitolu epištoly do Říma, text, který předchází textu, který jsme dnes četli, uslyšeli bychom hlubokou výpověď lidské bezmoci: „Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“

Ne, my přece skutečně nemůžeme být těmi, kdo by měli být povoláni do Božích dějů. A nemůžeme to svádět na objektivní okolnosti, na danosti, do kterých jsme se narodili, na objektivní moc hříchu, která je nad námi a která nás znehodnocuje pro Boží úkol. Jsme si toho spolu s apoštolem dobře vědomi a zmocňuje se nás beznaděj. Je vůbec možná změna?

A přece tu zaznívá: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Přece i nás zve náš Pán do děje, který otevírá pro člověka. Který On otevírá pro člověka. Je možná změna, protože Pán Bůh vstupuje do lidského života. To jasně vyjadřuje anděl odkazem na Ducha Božího: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní.“ A všimněme si, že apoštol Pavel vlastně ujišťuje o naději stejnou argumentací – je tu naděje, protože Hospodin vstupuje do lidského života. „Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.“

Ten zvláštní text z Lukášova evangelia, ve kterém jsou propleteny naplnění zaslíbení a výzva - povolání, nás vede k Pavlovu textu, který před námi otevírá možnost života v Duchu svatém – tedy života, ve kterém je přítomný Hospodin - Bůh, který přišel na tento svět v Ježíši z Nazareta. Vždyť „Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.“ Zjednodušeně řečeno – z Boží milosti v Ježíši Kristu si můžeme být jisti, že je možné žít jinak než podle pravidel, která nás děsí, ale ze kterých se nejsme schopni vymanit.

Vždyť právě o tom je advent, o důvěře, že takový život je možný. Že jej smíme očekávat, protože Bůh v Ježíši Kristu přišel a přichází.

Marie odpověděla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ A začaly se dít věci. A apoštol Pavel před námi otevírá možnosti podle toho, co odpovíme my.

Jsme na konci adventu, jsme válcováni bezmocí, obavami, strachem, rezignací - a najednou se před námi osobně otevírá nabídka. Otevírá se před námi zaslíbení života s otázkou, chceme-li ji přijmout. Z těch Ježíšových titulů, které použil evangelista Lukáš i z církevního hymnu, který použil apoštol Pavel, zřetelně slyšíme, že tento nabízený život je něco výjimečného. A přichází pro nás. Tento život nás zve do svého prostoru. Nemusíme zůstávat mimo. Nic z našich kvalit nebo ne-kvalit nás z něj nevylučuje. To jsme jasně slyšeli v obou našich dnešních textech. To smíme přijmout. A máme přijmout. Pak se před námi otevře život a my do něj pak můžeme zvát. Své nejbližší i lidi kolem nás. Amen.

Píseň: 290 Jdu klanět se Ti k jeslím sám

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme za pozvání k účasti na Tvých dějích. Děkujeme za ujištění, že ses s námi nespletl, že skutečně nás posíláš, abychom se snažili nabízet každému plný život. Tak, jak jej nabízíš ve svém Synu a našem Spasiteli Ježíši Kristu.

Prosíme, posílej nás za těmi, kteří se o sebe nemohou postarat a trápí je to. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás vnímat nemocné a uč nás empatii, abychom dokázali být skutečnou pomocí. Prosíme, dávej jim sílu snášet svou bezmoc. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás být povzbuzením pro ty, kdo se o nemocné starají. Prosíme za rodiny, prosíme za všechny, pro něž je starost o nemocné posláním. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za maminky, které čekají dítě. Prosíme i za jejich partnery. Prosíme, pomáhej jim, aby se uprostřed všech zmatků a nejistoty nepřestali těšit na nový život. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kterým zemřel blízký člověk a letošní Advent spojen se smrtí blízkého člověka. Moc prosíme, uč nás vstupovat do bolesti druhých. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří ztratili domov, prosíme za všechny, kteří nemají základní podmínky k životu. Prosíme, otevírej nám oči pro bídu a slabost druhých lidí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny, pro které dlouhodobé uzavření domovů prohloubilo neporozumění a vánoční svátky jsou tak pouhým prodloužením doby marného hledání porozumění. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme také za Tvoji církev. Prosíme, aby do všeho toho, co kolem sebe vidí, dokázala vstupovat slovem naděje i skutkem pomoci.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby.

Vyslyš naši společnou modlitbu: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ježíš řekl: Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese ovoce mnohé; neboť beze mne nic nemůžete učiniti.

J 15,5

Požehnání: Zpívejte Hospodinu novou píseň, vždyť před očima všech národů zjevil svou spravedlnost a nezapřel své milosrdenství. Ať vás jeho milost, láska a pravda provázejí, kamkoli zamíří vaše kroky; Boží pokoj ať prozáří vaše dny a vede vaše cesty.

Píseň: 286 Ježíše Krista slavíme