Uhříněves 16.5.2021 Mt 6,19-21 25-33 (Miroslav Šulák)

Introit: Žalm 103, 1-5

Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla

Píseň 166 Pán bůh je přítomen

Modlitba:

Děkujeme Ti, Hospodine, za to, že nás voláš k sobě a promlouváš k nám. Děkujeme Ti za svědectví Písma i za to, co jsme s Tebou prožili, děkujeme, že nám tím ukazuješ, v čem spočívá plný a skutečně lidský život. Děkujeme Ti za bohatství Tvého stvoření, za vztahy a vazby, které uvnitř něj fungují. Děkujeme Ti, že Ti na Tvém díle záleží. Děkujeme Ti za bohatství života, děkujeme za krásu kolem nás i v lidských srdcích. Děkujeme Ti, že lidský život nespočívá jen v obstarávání obživy a rozmnožování, ale že nám v Ježíši Kristu otevíráš výhled k Tvému království. Prosíme Tě za moudrost a pokornou mysl, když nyní obracíme svou pozornost k Tvému slovu, abychom z něj načerpali novou sílu ke službě na místě, které jsi nám určil.

Prosíme Tě za zvěstování radostného a osvobozujícího evangelia, že hřích a sobectví nemají poslední slovo, že Ježíš Kristus nad mocí zla zvítězil. Prosíme, aby všude, kde se lidé v Tvém jménu setkávají, Tys byl uprostřed nich.

Buď, prosíme Tě, svým Duchem přítomen i zde, mezi námi. Amen.

1. čtení: Žalm 1

Píseň S 315 Světem běžím dál

Evangelium: Matouš 6, 19-21+ 25-33

Sestry a bratři, v posledním roce jsou dvě věci, které se ve mně sváří. Na jedné straně skepse a mnohdy zoufalství při pohledu na to, jak se chovám já a lidstvo vůbec uprostřed pandemie. Jsme velice šťastní, že se po měsících opět můžeme scházet jako společenství. Ta nemoc působí jistě mnoho zlého sama o sobě, umírají konkrétní lidé, konkrétní lidé si nesou následky ještě dlouhou dobu po jejím překonání. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že ohromné škody působí to, že jsme mezi sebe postavili bariéry, začali jsme se jeden druhého preventivně bát. Obávám se, že tahle obava ze společenství nám tu ještě dlouho zůstane a bude těžké se jí zbavit. Mezi lidmi se prohloubily i příkopy neporozumění, odcizení. Mnohem víc jsme natěšení, jak se zase vrhneme mezi regály a do kabinek, lidé kolem nás se stali postavami bez tváře, to je něco děsivého. Jakkoliv se hovořilo o tom, jak nás pandemie naučila skromnosti, mám spíše obavy, že jakmile zmizí bariéry, pustíme se do konzumu s daleko větší vervou, než kdykoliv předtím. A polezeme přitom po hlavách těch, kteří si to dovolit nemohou. Tohle přikování člověka k zemi, k horizontálnímu rozměru života, mě naplňuje smutkem.

Na straně druhé se snad každý člověk raduje z toho, jak věci, které trápí nás lidi, vůbec nemají vliv na přírodní procesy a cykly. Tady na 50. rovnoběžce severní šířky jaro zase přichází se vším, co k němu patří, ať se píše rok 1944 nebo 2021. Letos je všechno zdá se zhruba o dva týdny zpožděno, pole kolem Prahy teprve pomalinku začínají žloutnout, a kamarád zemědělec mi hlásil, že porosty jsou mnohem nižší, než vloni touhle dobou. Vzápětí ovšem dodal, že už vlastně zapomněl, že takhle to má být, to jen několik minulých let bylo divných. Já od poloviny dubna do začátku června každý rok chodím sčítat ptactvo a tak podrobně pozoruji i drobné úseky jejich života. Nyní v období hnízdění většiny druhů to je samozřejmě nejkrásnější. Pro každého je nejvýraznější samozřejmě ptačí zpěv. A je zajímavé, že samečci zdaleka nezpívají jen proto, aby zaujali samičku, ale podle mnohých vědců se zdá, že většinou zpívají jen tak, pro radost. Nebo řekněme z radosti. To mi připadá fascinující a musím přiznat, že pro mě osobně zahanbující. Jaktože já takhle každý den nechválím Pána Boha. Cožpak nemám dost důvodů?

Na ptácích se mi líbí, že je nezajímají hranice, že jsou tak zcestovalí a přitom nepotřebují mapu a po tisících kilometrů najisto trefí přesně to místo, kde byli loni. Letos k nám do Žíchovce přiletěl první vlaštovčí navrátilec z jižní Afriky na zkoušku už skoro před měsícem, v půlce dubna. Jenže ono to s tím jarem doslova nebylo tak horké a chudák toho ani k snědku moc neměl, než se jaro skutečně vrátilo a s ním i vytoužený hmyz a ostatní kamarádi migranti. Teď už se zase pilně snaží a brzy bude z hnízd slyšet hysterické pištění mláďat.

Ono co se ptáků týče, jsou vůbec velikou učebnicí naděje. Když si člověk představí, kolik pro ně nepochopitelných katastrof je za život potká, kolik nebezpečí na ně číhá. Jenom těch vlaštovek se každý rok spousta nevrátí, mnoho z nich pochytají a postřílejí lidé v Řecku, Turecku či Itálii, aby si je upekli jako předkrm. (Jak mě pak naštvalo, když dvě z nich, které překonaly takovou dlouhou a jistě strastiplnou cestu, ulovil pitomý kocour jen tak pro zábavu) Neustále je někdo pronásleduje, stále jsou v hledáčku nějakého predátora, ať už to je jestřáb, kočka, nebo člověk. A přesto právě ptáci dokáží nejkrásněji ze všech tvorů velebit a chválit Stvořitele. Po přejití každého šoku se okamžitě otřepou a žijí s vytrvalou radostí dál.

V prvním žalmu, který jsme dnes četli, vidíme pozoruhodný ideál stálosti. Nad božím zákonem rozjímá ve dne i v noci. Strom, jemuž listí neuvadá. Je to něco, po čem sám velmi toužím. Sám se většinou zmítám mezi nadšením a sebelítostí a stálost u mě nahrazuje setrvačnost. Možná to znáte, pocit, že „to musím zvládnout sám, s každodenním životem nebudu Pána Boha otravovat.“ Obvykle to však vede ke skepsi a soustředění na sebe, na své bolístky. A ta starost o sebe, o „svoje“ věci plíživě a postupně zaplňuje většinu dne, většinu života.

V evangeliu čteme Ježíšovo slovo, které zdůrazňuje, že lidský život znamená víc, než materiální naplnění. Myslím, že Ježíš tady neopovrhuje produkcí a hospodařením jako takovým. Jen ukazuje, že je tragédie, stane-li se to smyslem života. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?Ukládejte si poklady v nebi, neboli hledejte vertikální rozměr života. Když jsem pročítal kázání na hoře od tohoto oddílu, najednou mě padla do očí o několik veršů před ním ta pasáž modlitby Páně: Chléb náš vezdejší dej nám dnes, kterou obvykle pronáším s jistým provinilým pocitem, jako by byl ten veršík nějak nepatřičně zaměřen na věci nízké, mezi těmi velkými a tajemnými slovy: Buď vůle Tvá a tím, na co se celou modlitbu připravuji, totiž odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. Ve světle slova o nebeském ptactvu a polních liliích to teď vnímám jinak – jako příležitost k odpoutání se od životní horizontály, abych mohl pohlédnout do očí bratra a sestry, abych mohl předstoupit před živého Ježíše s prázdnýma rukama, protože vše co máme, máme od Pána.

Kéž bychom se dokázali spolehnout na dobrého Pána a Stvořitele vesmíru Hospodina tak, jak spoléháme na to, že po zimě přijde jaro. Kdo volá k Hospodinu, kdo hledá u Ježíše naději, jistě opakovaně nalezne, že náš Bůh je věrný otec a čeká na nás, až přijdeme ke dveřím, k Ježíši Kristu, k Bohu, který se před námi ponížil. Většinou je to pýcha, co nám brání, abychom k Němu přišli a přiznali, že sami svůj život nezvládneme. Budiž nám k tomu posilou Bible, a budiž nám posilou i chrám přírody a srdce bližního. Je to veliký div a zázrak, když se Duch svatý dotkne člověka a promění jeho srdce a jednání. A také o tom bude příští neděle.

Píseň S 397 Na všech cestách

Ohlášky

Modlitba:

Hospodine, Pane náš, děkujeme Ti, že nám otevíráš oči, abychom uviděli vertikální rozměr života. Děkujeme za Tvé slovo, za přírodu a za naše bližní, a za to, že nám skrze ně promlouváš. Děkujeme za dar modlitby, která nám otevírá možnost účastnit se Tvého díla. Vyznáváme, že se jako jednotlivci ve svých životech i jako společnost často rozhodujeme ve prospěch zisku a vlastního pohodlí a naše chování v důsledku toho nesmírně zatěžuje životní prostředí. Příliš snadno zapomínáme, že jsou naše životy vzájemně závislé a provázané s přírodou. Děkujeme, že nám připomínáš, že my lidé jeden druhého potřebujeme.

Prosíme Tě nyní za všechny zarmoucené, smutné, zklamané, za lidi opuštěné. Prosíme, potěšuj je, a otevírej nám ostatním oči, abychom takové lidi uviděli, abychom dokázali vyskočit ze svých každodenních starostí a přiblížit se k těmto lidem.

Prosíme Tě za ty, kdo stojí před těžkým životním rozhodováním. Prosíme za lidi, které náhlá změna přivedla do dluhové spirály. Prosíme Tě za lidi, kteří se snaží pomáhat potřebným.

Prosíme Tě za ty, kdo žijí v zajetí omezeného materiálního světa, dej jim pohlédnout vzhůru a uslyšet Kristovo pozvání.

Prosíme Tě za ty, jimž je svěřeno důležité rozhodování, obdařuj je moudrostí a nesobeckostí.

Chceme Ti nyní ve chvilce ticha předložit své osobní díky a prosby.

Ty máš, Pane, v rukou celý svět. V této víře k Tobě voláme slovy, která nás naučil Tvůj Syn, Pán Ježíš Kristus: Otče náš, ...

Slovo na cestu: Filipským 4, 4-7

Píseň: 421 Ach, zůstaň svou milostí