Uhříněves 6.6.2021 Mk 3,20-35 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 6.6.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na bohoslužbách, při kterých se smíme ujistit o naději Božího milosrdenství.

Introit: Pane, v Tvé milosrdenství doufám, moje srdce jásá nad Tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal. Ž 13,6

Píseň: Ž 25 K Tobě duši pozdvihuji

Modlitba: Pane Bože, přicházíme k Tobě jako Ti, kdo bloudí. Přicházíme jako Ti, kteří hledají kotvu svého života. Přicházíme zároveň jako ti, kdo o to, co naleznou, mají strach a brání si to.

Pane, moc Ti děkujeme, že s tím smíme přicházet za Tebou. Děkujeme, že se Ti smíme otevřít, že se Ti smíme svěřit. Že se smíme ptát, že smíme konfrontovat své postoje se svědectvím toho, který přišel nabídnout člověku život ve Tvém království. Který přicházel za každým člověkem. Jehož zvěst nezničila ani lidská zloba, která ho dovedla až na kříž. Pane děkujeme Ti, že ses ke zvěsti Ježíše z Nazareta přiznal, že jsi jej převedl ze smrti do svého života a nám tak nabídl stejnou cestu.

Prosíme Tě, buď tu dnes s námi a posiluj naši důvěru v cestu Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: S248

Čtení: Ž 130

Píseň: 692 Temnou, divnou mlhou bloudím

Text: Mk 3,20-35

Haleluja. Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl. Haleluja. Ž 138,4

Začněme žalmem 130. a nádhernou písní Miloše Rejchrta. Hluboká výpověď zmatenosti a bezmoci, vědomí vlastní nedostatečnosti i svých provinění.

Ty hlubiny, ze kterých žalmista volá, nejsou svědectvím o tom, že žalmista není žádný povrchní člověk, ale skutečně o tom, že do hlubin neproniká světlo a žalmista je tak vydán temnotě. „Temnou divnou mlhou bloudím sem a tam.“ Máme před sebou výpověď člověka, který se v této poloze setkává s celým společenstvím, ve kterém žije, kde společně vyznávají Boha jako toho, ke komu je nejen možné, ale smysluplné volat. To je vlastně to jediné, co žalmistovi i celému společenství v „nejhlubších hlubinách“ zbylo jako jistota. Je velice šťastné, že právě dnešní text připadl na první neděli v měsíci, kdy společně přistupujeme na Boží pozvání k přijímání chleba a vína. A je zajímavé, s jakým textem výpověď tohoto žalmu spojil ekumenický lekcionář.

Evangelista Marek nám tu vykresluje Ježíše z Nazareta jako toho, kdo jedná a následně nechává své okolí zaujmout k němu stanovisko. A toto stanovisko pak komentuje. V dnešním textu se objevují stanoviska dvě a ani jedno není vůči Ježíšovi lichotivé. První postoj je postojem Ježíšových nejbližších – jeho rodiny. „Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl.“ Moc se mi líbilo vysvětlení jednoho komentáře, co to vlastně ono pominutí je – že člověk ztrácí centrum života, že se jeho jednání odvíjí od jiného centra, než toho, které je určující pro jeho okolí. Pro jeho většinové okolí. Dostojevský si s tímto motivem hraje v postavě knížete Myškina v románu Idiot. A Ježíšovi příbuzní si byli velice dobře vědomi, že taková odlišnost může být pro Ježíše zničující.

A ono se to ukazuje hned vzápětí v postoji zákoníků. „Říkali: ‚Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony.‘“ Ono jiné centrum života u Ježíše obsadili ďáblem. Reagují klasickým způsobem zřetelně osvědčeným tisíciletími – když s někým nesouhlasím, je rychlejší a jednodušší zaútočit na jeho osobnost než se zdržovat zdlouhavým vysvětlováním svého postoje vůči jednání a dílu dotyčného.

Je lákavé spláchnout ty, kteří se takto vymezovali vůči Ježíšovi, stejným způsobem. Ale – tím bychom příliš nepomohli všem nám, kdo volají z hlubokosti a je jim skutečně jedno, kdo koho jak osočuje, ale hledáme naději. Takže v Ježíšově odpovědi musíme hledat ono centrum, ze kterého vychází, kolem kterého se vše točí. To ostatní nás vskutku nemusí zajímat. Proto nás dost vyleká Ježíšovo slovo: „Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem.“ Jsme tu přece jen přítomni vyřizování si ideologických účtů? Jeden o druhém řekne, že jeho jednání je od ďábla, druhý prvního zase ujistí, že přijde do pekla ….

Ale dříve, než začneme tuto větu aplikovat na druhé nebo se sami děsit toho, jestli jsme náhodou neprovedli něco, co nám Pán Bůh neodpustí, měli bychom přece jen zkusit v dnešním textu najít, o co vlastně Ježíšovi jde.

Vraťme se k žalmistovi a k jeho jediné jistotě, kterou má v nejhlubších hlubinách svého zoufalství. Vraťme se k lidem kolem sebe, kteří našli uprostřed neskutečných zmatků jedinou jistotu a k ní se upínají. A do toho přijde někdo, kdo neřekne pouze to, že se s tou nadějí mýlíme, ale přímo konstatuje, že naše naděje vede k zlému.

A tady je Ježíš skutečně tvrdý. Nemůžeme ale oddělit tuto jednu větu od celku oddílu ani od celku celého Markova svědectví. Ohlédněme se, co zatím evangelista o Ježíšovi vyprávěl. Povolání k následování těch, na které sedí konstatování apoštola Pavla v epištole do Korintu: „Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.“ Ježíš vracel lidi do života – uzdravoval je, odpouštěl hříchy. O tom je ostatně poslední příběh před dnešním textem – Ježíš uzdravil v synagoze ochrnutého člověka. Postavil ho do centra, ze kterého nutně museli couvnout ti, kteří si toto centrum nárokovali. Zvláštní centrum se dvěma ohnisky – Bohem a člověkem. To má Ježíš před očima, když říká v odpověď těm, kteří si na něj činí nárok vzhledem k příbuzenským vazbám: „Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“

To, k čemu dnešní texty odkazují, je centrum života. Jde o to, co znamená být skutečně člověkem a jak se toto lidství naplňuje. Ježíš byl a je plně lidský. Evangelium se všemi svými přísliby a požadavky říká, že kdo se vztahuje k Bohu v naději Jeho přitakání životu a odpuštění, ten našel centrum života, ve kterém se setkává s druhými lidmi i sám se sebou. Jakkoliv má žalmista pocit, že se topí, tuto jistotu víry u něj cítíme a jeho volání tak není bez-nadějné. Ano, on i společenství, do kterého patří, mnohokrát selhali, mnohokrát se provinili – stejně jako my. Ale pro ně i pro nás platí Ježíšovo slovo: „Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání.“

V této jistotě, v jistotě naděje Boha přicházejícího za člověkem s nabídkou odpuštění a tak i nového života, v jistotě skutečného centra našich životů, smíme naplňovat beze strachu Boží vůli. Smíme i my přicházet jeden za druhým s nabídkou odpuštění a pomoci, s nabídkou společné cesty. Smíme společně přijmout pozvání ke stolu, kde je naším hostitelem náš Pán a Spasitel. Amen.

Píseň: 682 Dnes k svému stolu zve nás Pán

VP:

Vyznání vin: Stojíme tu před naším Pánem, jako ti, které pozval, stojíme tu sami za sebe i ve společenství s druhými a uvědomujeme si, jak toužíme po vzájemném pochopení, a zároveň, kolik překážek této touze my sami klademe do cesty. Slyšíme pozvání ke stolu našeho Pána a Spasitele a s vděčností chceme odevzdat všechno, co nás tíží a trápí.

Pane Ježíši Kriste, tváří v tvář tobě, který jsi přišel do tohoto světa v pokoře, tváří v tvář tobě, který jsi neublížil a který neodplácíš ránou za ránu ani zlým slovem za zlé slovo, ale naopak žehnáš, tváří v tvář tobě poznáváme a vyznáváme svůj hřích.

Vyznáváme všechno to, co jsme zavinili a nevíme si s tím rady, všechna slova, která neměla zaznít, všechny chvíle, ve kterých jsme neobstáli, svou netrpělivost a svou lhostejnost.

Kdo takto poznáváte svou vinu, vyznejte to hlasitým: Vyznávám.

Pane Ježíši Kriste, z evangelia Tě poznáváme jako milosrdného, který se slitovává a odpouští, nepohoršuje se, ale přijímá. Proto věříme, že také my máme v Tobě a u Tebe naději a odpuštění a budoucnost.

Kdo takto věříte vyznejte to hlasitým: Věřím.

Protože Ty jsi odpustil nám a nabízíš společenství s Tebou i s lidmi, také já odpouštím všem, kdo se proti mně jakkoli provinili a prosím o odpuštění každého, komu jsem ublížil sám.

Kdo jste takto ochotni ke smíření, vyznejte to hlasitým: Odpouštím.

Slovo milosti:

Přijměme do svého srdce slovo milosti a potěšení:

Jak bychom mohli zapomenout na Boží věrnost?

Jemu věřit znamená rozpomínat se na jeho dobré skutky.

Když jsem byl skleslý, on mě pozvedl.

Když jsem hladověl po životě, nasytil mne.

Když jsem byl opuštěný, zůstal se mnou.

Když jsem zabloudil, přivedl mě k sobě.

Když jsem se uzavřel do sebe, do svých úzkostí, do svých nezdarů a do svých vin, on mě osvobodil, abych se znovu našel a nově mě obrátil k druhým. Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Bože, náš Otče,

vzdáváme Ti díky a velebíme Tě

skrze Ježíše, našeho Krista a Pána,

za Tvé dílo lásky v tomto světě.

V nitru svého stále nejednotného a rozervaného lidství

víme a hlásáme,

že nepřestáváš působit a že stojíš na počátku

každého úsilí o pokoj.

Tvůj Duch působí v srdci člověka:

nepřátelé konečně začínají spolu mluvit,

protivníci si podávají ruce,

národy, které stály proti sobě v nepřátelství,

souhlasí s tím,

že půjdou kus cesty společně.

Ano, Pane, Tobě vděčíme za to,

že touha po dorozumění přemůže válku,

žízeň po pomstě ustoupí odpuštění

a láska zvítězí nad nenávistí.

Proto Ti musíme stále děkovat a blahořečit,

proto spojujeme své hlasy se všemi,

kteří v nebi jednomyslně zpívají:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Bože všeho stvoření, vzdáváme Ti díky

za Ježíše, Tvého Syna,

který v tvém jménu přišel do našeho světa.

On je slovo, které zachraňuje lidi,

on je ruka, kterou podáváš hříšníkům.

On je cesta,

kterou k nám přichází opravdový pokoj.

Když jsme byli daleko od Tebe,

Bože, náš Otče,

Tys nám umožnil se vrátit.

Byl to Tvůj vlastní Syn,

kdo byl vydán lidem napospas,

abychom pro jeho smrt a vzkříšení

mohli žít s Tebou i navzájem v pokoji.

Proto teď můžeme s vděčností slavit

tajemství Tvého usmíření, která nám on sám získal.

Prosíme Tě, Otče,

mocí svého Ducha

posvěť tyto dary,

vždyť my jenom plníme,

co nám přikázal Ježíš.

Při jídle se svými učedníky,

dřív než se obětoval za naše vysvobození,

vzal chléb, vzdal Ti díky,

vlastníma rukama jej rozlámal,

a rozdával svým učedníkům

se slovy:

Vezměte si a jezte z toho všichni:

toto je moje tělo,

které se za vás vydává.

A stejně uchopil toho večera do rukou

kalich požehnání,

vzdal Ti díky za Tvé milosrdenství

a pak podal kalich svým učedníkům

se slovy:

Vezměte si a pijte z něho všichni:

toto je kalich mé krve,

krve nové a věčné smlouvy,

krve, která se prolévá za vás a za všechny

na odpuštění hříchů.

Toto konejte na mou památku.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Jděte v pokoji a svou víru neste do světa. Radost a milost Boží vás budou provázet.

Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Píseň: 417 Zachovej nás při svém slovu

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme, abychom Ti děkovali za život, abychom Ti odevzdali ty, o které máme starost, kteří život vzdávají. Abychom Ti poděkovali za všechny, kdo mají důvěru v Tvoji cestu a žijí podle toho. Přicházíme, abychom Ti odevzdali sebe navzájem.

Pane, moc Ti děkujeme za Ráchelku. A moc Tě prosíme za ni i za celou její rodinu. Prosíme, provázej je svým požehnáním. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za nemocné. Prosíme za sestru Votavovou, ujišťuj ji o své přítomnosti a nám ukazuj, jak jí být povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Děkujeme za životy těch, které jsi již povolal k sobě. A prosíme, abychom uměli ujistit ty, kteří jsou ponořeni do zármutku, že Ty provázíš člověka v životě i ve smrti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, myslíme na všechny, kdo se cítí být cizinci ve společnosti, ve které žijí. Myslíme na ty, kteří jsou vytěsňováni na okraj. Myslíme na seniory, myslíme na mladé lidi, kteří nezapadají do mechanismu výkonnosti. Myslíme na lidi ze střední generace, kteří se strachují o budoucnost svých dětí. Pane, prosíme pro všechny o Tvé ujištění, že Ty jsi poslal svého Syna právě pro ty, kteří patřili a patří mezi outsidery. Prosíme, abys nám ukazoval cestu, jak těmto lidem být pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, děkujeme za všechny, kdo jsou ochotní nabízet pomoc tam, kde to není okázale vidět. Prosíme za práci zaměstnanců diagnostických ústavů, prosíme za práci sociálních odborů na radnicích, prosíme za sociální odbor v Uhříněvsi. Prosíme za ty, kteří se snaží o alternativní pomoc. Prosíme za práci Diakonie, Charity i mnoha dalších neziskových organizací. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se snaží pomáhat v zachování Tvého stvoření. Za ty Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvou církev. Prosíme, pomáhej jí, aby se skutečně dokázala spolehnout na zvěst evangelia. Prosíme za každý sbor, každou farnost, aby byla svědectvím o evangeliu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché díky i prosby.

Spolu se všemi, kdo hledají život, k Tobě voláme jako Tvé děti:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje

a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby

a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.

Píseň: 486 Svaté Boží požehnání