Pozdrav:

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé. Vítám vás na dnešních bohoslužbách s radostí o to větší, že můžeme dnes slavit Hod Beránka.

Introit: Ž 150

Halelujah.

Chvalte Boha v jeho svatyni,

chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí,

chvalte ho za jeho bohatýrské činy,

chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost!

Chvalte ho zvukem polnice,

chvalte ho harfou a citarou,

chvalte ho bubnem a tancem,

chvalte ho strunami a flétnou,

chvalte ho zvučnými cimbály,

chvalte ho cimbály dunivými!

Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina.

Halelujah.

Píseň: Ž 150 Chvaltež nejmocnějšího

Modleme se:

Trojjediný Bože. Žijeme v chaosu, ve spěchu. Žijeme s přeházenými prioritami. Žijeme v únavě, v pocitu, že něco nestíháme. Často až v neděli si pak vzpomene, co je vlastně podstatné. Ty.

Ty, který dáváš smysl našemu plahočení.

Ty, který máš s námi bezmeznou trpělivost.

Ty, který přicházíš, kdykoliv ti pootevřeme dveře.

Ty, který můžeš přijít i dveřmi zavřenými.

Ty, který dáváš smysl našim vztahům k bližním.

Ty, který nás učíš lásce – ve všech jejích rovinách.

Děkujeme, že jsi.

Amen.

1. čtení: Deuteronomium 06, 04-09

Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovati Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít ve svém srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.

Píseň: 604 Buď sláva Bohu, chvála Otci

2. čtení: Píseň písní 2, 8-13

Láska je jaro

Hlas mého milého! Hle právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky.

Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížovím.

Můj milý se ozval a řekl mi: „Vstaň má přítelkyně, krásko má, a pojď. Hle zima pominuly, lijavce přešly, jsou tytam. Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu, hlas hrdličky je slyšet v naší zemi. Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň má přítelkyně, krásko má, a pojď.“

Kázání

Před týdnem na tomto místě kázal Pavol Bargár. Potěžkával při tom vztah lásky a spravedlnosti. V dnešním našem přemýšlení můžeme navázat. Zůstaneme ale jen u lásky.

Pro dnešní bohoslužby jsem vybral trochu neobvykle pouze starozákonní texty. Snad se tím nedopouštím nějakého liturgického zločinu. Na obou textech mě lákala jejich vzájemná opozice. Není 5. Kniha Mojžíšova - Deuteronomium hlavně staroizraelský zákoník? Patří zákoník do křesťanské bible? Na druhé straně: není Píseň písní jen milostná lyrika, která je v Bibli jaksi omylem? Jak kázat na text zákoníku? Jak kázat na text milostné básně?

Oba dnešní texty mluví o tomtéž: o lásce. Ale každá se na lásku dívá ze zcela odlišného úhlu. Je to ale stále tatáž láska? Nebo se slovo láska používá pro množství různých vztahů a obě knihy vlastně hovoří o něčem jiném?

Autorství textu Deuteronomia se dle tradice přisuzuje Mojžíšovi. Jeho prostřednictvím je Izraelský lid nabádán – ba je mu přikazováno, aby odvrhnul bohy a měl – miloval – jen jediného Boha. Jistě si umíme místo Baala a jiných starověkých bůžků představit naše dnešní malé bůžky: peníze, krásná auta, krásné šperky, exotické all inkluziv dovolené, moc, mobil a třeba i mnou nemilované sociální sítě. Tady asi se starověkým židovským pohledem v principu souhlasíme. Potíž je jinde. Je ve formě, jakou je nám to sdělováno. Je to vlastně zákon. Příkaz. Po neplnění příkazu obvykle následují sankce, trest.

V tom je pro mě ten problém. Lze milovat na příkaz? Především to předpokládá, že láska není nějaký emocionální záchvat, kdy jsme vlastně obětí neovladatelného citu, ale že ji lze (při nejmenším do jisté míry) korigovat vůlí. O tom by se asi dalo uvažovat. Ale co ten příkaz. Ono to celé bude – jako všechno ve vztahu k Bohu – nedostatečností naší slovní zásoby. Neumíme-li popsat nepopsatelného, pak jen těžko můžeme popsat k tomuto nepopsatelnému svůj vztah. Milovat zde dle výkladů nejspíš neznamená zbožnou náladu či mystiku, ale poslušnost, věrnost. Hospodin nás chce celého: celé srdce, celý rozum (to je ten pásek na čele), celou duši, celé tělo (to je to znamení na ruce). No - to jsme si ale moc nepomohli. Poslušnost a věrnost na rozkaz v nás také nevyvolává pozitivní asociace. Hospodin si také nárokuje i náš život, tedy jeho vztahy: v rodině (to je ten text na veřejích domu), v obci, ve společnosti, vztah ke státu, vlastně všechny naše vztahy ….. pozor – tady cosi svitlo. Tak k tomu se ještě vrátíme.

Autorství textu Písně písní se připisuj králi Šalamounovi, což by znamenalo 10. století před letopočtem. Významný český biblista Milan Balabán Píseň klade už do doby před izraelské jako opis posvátného sňatku nebe a země. Jazykově ji ale vědci přiřazují až do 5. století před letopočtem. Proč vlastně zůstala Píseň písní součástí kánonu, když to vypadá jako lyrická a místy až erotická poesie a ještě navíc s pohanskými kořeny? A to jsem pro dnešní bohoslužbu raději vybral text, který žádné erotické asociace nevzbuzuje.

Přečetl jsem si pár rabínských výkladů našich několika veršů. Někteří rabíni měli za to, že Píseň písní je frivolní a jako taková „špiní ruce". Převažující židovská tradice ale má za to, že se jedná alegorický opis vztahu mezi Hospodinem jako ženichem a vyvoleným národem Izraelem jako nevěstou. Někteří rabíni v ženichovi vidí mesiáše, jiní Mojžíše. Jednotlivé verše přiřazují ke klíčovým okamžikům knihy Exodus a rabíni jsou v tom velmi vynalézaví. Vše nás zde má vést k tomu, že vysvobození z Egypta je mocným činem Boží lásky.

Křesťanská tradice v Písni písní vidí spíš vztah Boha (jako ženicha) a církve (jako nevěsty). Antický teolog Origénes měl za to, že tou nevěstou je každá křesťanská duše hledající Boha. Cisterciácký mnich (svatý) Bernard Píseň v 11. století chápal jako osobní mystický zážitek. Ne tedy nějaká duše, ale moje duše. A osvícenci pak Píseň opět vrátili k výkladu, že ústřední dvojicí jsou milenci z masa a kostí. A tak se vykladači po téměř dvou tisících letech opět vracejí k pohledu, jak Píseň – navzdory zákazům rabiho Akivy – chápali židé na svatbách či v hospodách už v 1. století.

Líbí se mi, jak přistupují k Písni písní překladatelé Jeruzalémské Bible. Kloní se k doslovnému výkladu, ale zároveň dodávají, že přirozená láska muže a ženy směřující ke sňatku je přece prvním a nejstarším z Božích požehnání daným již Adamovi a Evě:

Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (Gn 1, 27-28a)

Takže i v lásce milostné je přítomen přesah směrem vzhůru k Hospodinu.

Tady se musíme vrátit k našim úvahám nad 5. knihou Mojžíšovou. Jak vlastně chápat zde obsažený příkaz lásky. Nejde o to milovat někoho na rozkaz či podle nějakého zákona. To nejde. Je třeba i ale uvědomovat, že vyřadíme-li ze svého života vztah k jiným lidem, a to vztah pozitivní – řekněme lásku – ztrácíme tím vztah k Bohu a ztrácíme tím tak vztah ke svému život, ztrácíme smysl tohoto života. Láska k Bohu zní trochu abstraktně. Dobrat se k ní můžeme asi jen přes vztah jiným lidem. A že to není vztah obecný ale velmi konkrétní, to si můžeme vždy připomenout i v Písni písní.

Amen

Píseň: 635 Tvá, Pane, láska

Vyznání vin:

Vyznáváme, že se proviňujeme proti svým bližním nedostatkem lásky, že tak také neseme vinu za bídu tohoto světa? Je-li tomu tak, vyznejme to společně: Vyznávám.

Věříme, že Pán Ježíš Kristus přináší možnost opustit staré, že přináší nový život v lásce také pro nás. Jestliže ano, řekněme společně: Věřím.

Chceme odpustit všem, kdo se proti nám provinili – a to i neláskou. Je-li tomu tak, odpovězme: Odpouštím.

Slovo milosti nalezneme 1. Korintským 13, 5

Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.

Pozdravení pokoje:

Láska ovšem není abstraktní pojem. Láska je vztah k člověku vedle mě. Podejme si tedy navzájem ruce a pozdravme se od srdce: pokoj tobě.

Modlitba:

Náš laskavý Bože Otče, Ježíši Kriste i Duchu Svatý. Prosíme o shovívavost, Náš zápas s našimi vinami, s naší pýchou, s naší neláskou je příliš dlouhý a nějak nebere konce. Ale stále znovu a znovu se snažíme otevřít svá srdce. Prosíme o trpělivost, vlastně nekonečnou trpělivost, které jsi schopen jen ty. Haleluja.

Slova ustanovení: (1K, 11, 23-26)

Vyslechněme si slova ustanovení Večeře Páně, jak jsou zaznamenána v dopise do Korintu:

Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoliv budete píti, na mou památku.“ Kdykoliv tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.

Apoštolské vyznání:

Na znamení naší snahy o následování Tvého syna připomeňme si víru našich předchůdců a přidejme se k jejich vyznání víry:

[Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe I země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha Svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé I mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.]

Pozvání:

A tak teď vy, kteří se cítíte být účastni hodu Beránka, bez rozdílů vyznání, přistupte prosím ke stolu Páně. (Během vysluhování večeře Páně budeme zpívat píseň 397 z evangelických zpěvníků.)

Přijímání:

Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Fp 4, 4-6

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu.

Jděte v pokoji.

Děkovná modlitba:

Pane. Děkujeme Ti především za dar lásky. Za lásku ve všech jejích podobách: lásku rodičovskou či prarodičovskou, mileneckou, lásku dětí ke svým rodičům, lásku manželskou, lásku ke svým bližním. Děkujeme i za vztahy, které běžně láskou nenazýváme, ale i ty jsou formou lásky: vztahy mezi učiteli a dětmi, mezi dětmi třeba nyní na letních táborech, děkujeme za přátelství.

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jak v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.

Píseň: 675 Přijď již, přijď duchu stvořiteli

Ohlášky:

(xxx)

Přímluvná modlitba:

Moc prosíme: pomoz k lásce těm, kterým se jaksi vytratila, pomoz těm, kteří mají pocit, že ji nikdy nepoznali. Nás posílej k těmto lidem. Protože jen tak můžeme naplnit svou lásku, najít lásku k Tobě a pochopit Tvou lásku.

Vyslyš i naše tiché modlitby za ty, kteří Tvou pomoc dle našeho zdání potřebují nejvíce. [-----------------]

Poslání: Ef 4, 32-5,2

Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Požehnání: 2. Korintským 13, 13

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Píseň: EZ 489: Tvé požehnání, dobrý Otče

___________________________________________________________________

Uhříněves a Říčany 01.08.2021