Uhříněves 15.8.2021 J 6,51-69 (Jiří Ort)

Uhříněves 15.8.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás vítám vás v tomto společenství, kde smíme přijímat povzbuzení z naděje Boží přítomnosti v našich životech.

Inroit: Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou. Ž 55,2

Píseň: Ž67 Ó Pane, smiluj se nad námi

Modlitba: Pane, spolu se žalmistou k Tobě voláme. My, kteří jsme Tvojí církví a přece jsme naplněni obavami, přece jsme rozdělení, přece nejsme schopni rozpoznat Tvé jednání ve svých životech, natožpak v tomto světě.

Pane, děkujeme, že nás Tví svědkové volají do společenství Tvého lidu, do společenství poutníků, kteří se na cestě svých životů učí k Tobě volat a Tobě důvěřovat.

Prosíme, dávej nám poznávat ve stále se proměňujících podmínkách smysl Tvé cesty za člověkem a s člověkem v Ježíši z Nazareta, v jeho životě, smrti a vzkříšení. Amen.

Čtení: J 6,51-69

Píseň: 367 Studně nepřevážená

Text: Ef 5,15-20

Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky. Haleluja. Ž 105,1

Jakoby ty přečtené texty k sobě nepatřily. Jako by každý byl z jiného světa. Jeden až vyhroceně praktický a druhý? Co mi to jen chce Jan říci? Zvláštní text. Zřetelně vyhrocený, Ježíšův výrok působí absurdně – ani se člověk nediví, že jej mnozí odmítli. Ale to podstatné je, že se mi zdá, jakoby tento způsob vidění nepatřil do obyčejného, všedního života. Symboly, vyhrocené výroky - musíme znát Janovo myšlení, musíme vědět trochu víc o evangeliu, aby nám došlo, co všechno chce evangelista říci. Člověk se až bojí vstupovat do světa svědectví tohoto evangelisty, bojí se omylu, zkreslení. A přece Janovo evangelium láká – právě svým symbolickým vyjadřováním, právě svoji heslovitostí a vyhroceností. A láká i tento text.

Protože v něm zcela zřetelně jde o základy života. Jan už nám to vlastně řekl v prologu a neustále se k tomu vrací. „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a skrze ně vzniklo všechno. V něm je život.“ Stále znovu se vrací tento důraz, stále znovu oslovuje nové a nové lidi. Lidé a jejich situace se mění, ale nabídka života zůstává. Pro Nikodéma, s jeho hlubokou znalostí Zákona, pro samařskou ženu, o jejímž životě se můžeme jen dohadovat, pro chromého u rybníka Bethesda, který dlouho a marně čekal, pro královského služebníka a jeho syna, pro Lazara a jeho sestry. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál – a to nejen v rámci Janova evangelia. Dokonce tu do Ježíšova bezprostředního okolí patří i Jidáš, ten který zradil. Mozaika lidských životů, které Jan vystavuje setkání s Ježíšem a s tím, co přináší.

Je-li něco těmto lidem společné, tak to, že jsou v určité krizi. Zjišťují, že jejich životní opory selhaly a oni nevědí, co s tím. Ano, Jan mluví v symbolech, ve zkratkách, heslovitě, takže je to nebezpečné, snadno zneužitelné pro různé skupiny, které chtějí nabourat život svých bližních, aby je následně zpracovaly pro „svou“ pravdu. Jan nevyvolává krizi, ale ví o ní a nezastírá ji, protože chce pomoci. Ví o zradě, ví o bolesti, o odmítnutí, ví o temnotě v tomto světě a mluví o ní hned na počátku evangelia. Ale celé Janovo evangelium vypráví o tom, že Slovo, které bylo učiněno tělem a přišlo od Otce, tato tma nepohltila. Tuto zvěst předává do té mozaiky životů.

I do církve – a právě do církve. To máme před sebou dnes. Dnes mluví Ježíš k učedníkům. Dnes máme před očima jejich reakci. Dnes bourá Ježíš i svým učedníkům jejich představy o tom, jak by to mělo být. Dnes učedníci všech dob zjišťují, jak jsou jejich představy nedokonalé. Jak nestačí na Boží dílo s člověkem. Jakou nadějí je tento fakt, který přijímáme v životě a zvěsti Ježíše z Nazareta – On nabízí život, který přesahuje všechny naše koncepty a systémy. I my tedy dnes smíme vstoupit do této mozaiky životů, vstoupit i se svými obavami, ale i iluzemi, a setkat se s Ježíšem a jeho nabídkou a nárokem.

A Ježíš o tom, co nabízí, mluví velice provokativně. Jeho vysvětlení základní naděje nabídky života, kterou ukázal při nasycení zástupů, je obtížně k pochopení. „Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.“ Jakoby Jan předjímal všechny ty zmatky, které čekaly církev v jejích dějinách právě kolem základního symbolu nabídky života. Vždyť klasickou ukázkou lidské nechápavosti a pýchy ve snaze uchopit Boží milost, je právě osud tohoto textu, kdy byl použit západním myšlením pro dogmatické definice ve sporu o to, co obsahují matérie při večeři Páně. Učedníci se tu děsí, co to jen Ježíš vykládá, někteří to neskousnou a odejdou. A my přitom máme chuť je zarazit a říct jim – nechte toho, Ježíš mluví o něčem jiném. A zároveň my sami se dopouštíme podobných zkratkovitých chápání. To, co mě na janovských textech leká, se při bližším pohledu ukazuje jako veliké pobídka k pokoře před Božím jednáním, které můžeme s vděčností přijmout, ale nemůžeme je v celé hloubce pochopit. Heslovitost, symboly a ironie, které Jan používá, jsou velikou pomocí naší víře - jestliže je přijímáme v pokoře. Ano, nechápeme. Snažíme se proniknout pod povrch textů, prostudovat, uchopit. To není špatné, ale nikdy to nemůže být dostačující. Jediné, co můžeme skutečně poctivě učinit tváří v tvář Boží nepochopitelné milosti v Ježíši Kristu, je vyznat společně s Petrem ve vší své nechápavosti: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“

Lákalo mě tady skončit. Moc mě to lákalo. Ale máme tu ten druhý text, který církev na tuto neděli vybrala z epištol a přiřadila k tomuto evangelijnímu. Ani jeden z dnešních autorů si nedělá iluze o světě kolem sebe i o jeho vlivu na člověka. Autor listu do Efezu to pojmenovává lakonicky: „Nastaly dny zlé“. Stejně jako evangelista, ani on si nedělá iluze o tom, že by naše pochopení Božího záměru pro člověka, Boží nabídky života člověku, bylo snadné. A přece to, co můžeme vnímat z dopisu do Efezu, není rezignace. Hodně mě to oslovuje, protože zcela zásadní rozdílnost vnímání Boží zvěsti v Ježíši z Nazareta mě trápí.

A tady se oba autoři setkávají. Oba nabízí velice prostou věc – praktické následování Ježíše z Nazareta, který je Kristus. Se vší dobovou podmíněností, se vší kulturní pdmíněností, se vší růzností našich životních příběhů. Ano, mnoho učedníků tehdy v Kafarnaum Ježíše opustilo. Ale Petr, který nerozuměl Ježíšovi o nic víc než oni, říká onu krásnou větu: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“

A autor listu do Efezu toto „zůstávání u Ježíše“ dále promýšlí. Promýšlení Boží cesty s člověkem bez snahy promítnout toto promýšlení do praxe, je mlácení prázdné slámy. Ano, můžeme se usmívat nad výzvou, abychom se neopíjeli vínem a raději místo toho zpívali žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Samozřejmě si uvědomujeme rizika takové praktické aplikace právě vzhledem k různosti dobových, kulturních, sociálních podmíněnostem. Oba autoři jsou si toho dobře vědomi a snaží se tato rizika omezit důrazem na životní nastavení. U evangelisty Jana nám to nikdo nemusí připomínat – za všechny jeden citát: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Autor epištoly uvádí svůj dnešní text slovy: „Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.“

Máme před sebou cestu, na které je mnoho nejistoty. Vždyť i plánování nadcházejících týdnů je plné otazníků. Vyznání obou svědků je pro nás posilou na putování touto nejistotou. Není výzvou k neustálé sebekontrole s cílem dosažení bezchybnosti, ale povzbuzením, že to nejsou naše síly, které mohou zachránit život. Ona ta závěrečná výzva dnešního textu z listu do Efezu má hluboké opodstatnění. Tak tedy: „Zpívejme Pánu, chvalme ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejme díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.“ Amen.

Píseň: S224 Novou píseň (521 Prozpěvuj, ó věrná duše)

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, v pokoře k Tobě přicházíme a svěřujeme Ti v prosbách své obavy o své blízké i o tento svět.

Pane, odevzdáváme Ti sestru Votavovou. Prosíme pro ni o posilu a nám pomáhej, abychom jí dokázali dát najevo, že na ni myslíme. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, kdo se starají o děti a prosíme pro ně o moudrost, aby děti mohli rozpoznávat všechno krásné, co ji život nabízí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny ty, kdo se snaží vrátit svým rodičům jejich starost a péči. Prosíme také za pracovníky zařízení pro ty, jimž nemoc znemožňuje jejich život doma. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, pro které je čím dál obtížnější ustát nejistou budoucnost. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme Tě za ty, kteří patří mezi bez-mocné. Kteří patří do ohrožených skupin, které se stávají obětí vyostřených vztahů ve společnosti. Prosíme za všechny, kdo se jich zastávají. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo jsou v tomto prázdninovém čase na cestách. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za všechny oběti přírodních katastrof kolem nás. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti každý v tichosti své díky a prosby.

Prosíme, vyslyš nás, když spolu se všemi křesťany k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 448 Sláva buď Tobě, Bože náš

Povzbuzení: Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ř 8,38n

Požehnání: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! Ž 67,2n

Píseň: 487 Amen, Otče, rač to dáti