Uhříněves 31.1.2021 Mk 1,21-28 (Jiří Ort)

Uhříněves 31.1.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, jsme společně pozváni k účasti na svědectví o Boží milosti.

Introit: Hospodin kraluje! Oděl se důstojností, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese. (Ž 93,1)

Píseň: Ž 134 Vy všichni, Pánu sloužící

Modlitba: Pane Bože, klečíme před Tebou a vyznáváme, že máme plnou hlavu proseb. Vyznáváme svoji jasnou představu, jak by věci měly fungovat a svůj pocit bezmoci z toho, že to neumíme zajistit.

Takoví jsme. A takoví se snažíme rozpoznávat Tvou přítomnost ve svých životech. Děkujeme, že za námi posíláš své posly, aby nám s tím pomáhali. Děkujeme především za to, že jsi za námi poslal svého Syna a nabídl nám pozvání do prostoru Tvé milosti a lásky. Děkujeme, že nás Tvůj Syn učí rozpoznávat tuto nabídku všem okolnostem navzdory. Navzdory bolesti a strachu o naše blízké.

Prosíme, buď tu dnes s námi, otevírej nám naše srdce, abychom se i my mohly stát Tvými posly. Amen.

Čtení: Ž 111

Píseň: 433 Otče náš, milý Pane

Text: Mk 1,21-28

Haleluja. Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy, Haleluja. Ž 95,1

Přiznám se, že tento oddíl z Markova evangelia a oddíly jemu podobné, mne fascinují. Ježíšova setkání s lidmi posedlými zlým duchem nebo zlými duchy. Zdá se to jako téma pro dnešek zcela odtažité, maximálně aktuální pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že duševní poruchy je možno léčit exorcismy. Ale v Markově příběhu jde o víc.

Podívejme se pozorně na scénu, kterou máme před očima. Ježíš vchází do synagogy, začne učit, vzbudí úžas posluchačů a také reakci nějakého člověka, který začne vykřikovat. To, co vykřikuje, je bezesporu zvláštní, ale běžně by to přece vyvolalo otázku - „Co tímto tvrzením míníte?“. Nebo by to vyvolalo reakci mnohem ostřejší a dotyčný by byl vyveden ze synagogy. Prostě okolí by zareagovalo na vystoupení konkrétního člověka, který je buď zaujal nebo naštval.

Ježíšova reakce je jiná. A to zásadně jiná. Ježíš dokáže odlišit, jestli skutečně mluví člověk sám za sebe nebo jestli z něj mluví démon, kterým je člověk posedlý. A já za toto Ježíše z Nazareta nesmírně obdivuji. A závidím mu. Protože přesně toto má velice aktuální význam.

Vždyť se podívejme kolem sebe. Samozřejmě – když posedlost omezíme na psychiatrickou diagnózu, tak žádný problém není, ať si s tím poradí (nebo neporadí) doktoři. Ale když si začneme všímat, co všechno ovlivňuje rozhodování naše i lidí okolo nás, a že nás to často vede k rozhodnutím, na která rozhodně nejsme pyšní, tak se nám „posedlost“ začne jevit v jiném světle. A to i u lidí kolem nás. Čeština pro to má vlastně trefný způsob vyjádření – např. „Mluví z něj/z ní strach.“ Nebo „Je posedlý/á touhou po moci, touhou po uznání, touhou po zajištění“.

Člověk je vlastně v neustálém ohrožení, že za něj bude mluvit někdo nebo něco jiného než on sám. V ohrožení, že on sám vlastně nebude vědět, kým je, že bude ve vleku cizích názorů, ideologií, vlastních posedlostí. A do toho vstupuje Ježíš. „Dalo by se říci, že Marek celé Ježíšovo působení vidí a interpretuje právě jako boj s posedlostí. Ne s lidmi, ale s fanatismem, nebo obecně s tím, co jim přerůstá přes hlavu a za čím jsou oni sami spíše chudáci“, říká Jiří Mrázek ve svém komentáři.

Ale co s tím, když toto neumíme? Co s našimi vztahy, které jsou poznamenané právě naší neschopností oddělit člověka od jeho „posedlosti“? Co s tím, že jsem to schopný řešit buď zavíráním očí nad problémem nebo odmítnutím člověka, ze kterého mluví „někdo jiný“ a dokáže tak bezesporu ublížit? Velice trefně popsal tuto situaci apoštol Pavel ve svém listu do Říma: „Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“

A tady apoštol jasně rozpoznal důraz evangelisty Marka. Nekončí tím, že by nás zadupal do země, jací jsme hrozní. Nerozebírá čím dál podrážděnější chování lidí nejen v době pandemie, nerozebírá stav společnosti, kde je hodnota člověka odvozována podle obsahu volebního lístku, který vybral při volbách. Prostě – apoštol Pavel nevyvodil ze svědectví evangelisty Marka morální apel, ale slovo naděje: „Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho!“

Markovo svědectví je v tomto směru jednoznačné – je tu zřetelný důraz na Boží aktivitu v Ježíši z Nazareta. Ano, Ježíš jasně vidí problém a ukazuje Boží představu o řešení. Ale Marek nevkládá do textu větu – „A co vy? Jak to, že se tak nechováte?“ Toto je první Ježíšovo „zázračné“ působení a rozhodně teď není chvíle nároku. Tato chvíle je chvílí pro úžas: "Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho." Jestliže se nám tento přístup k člověku líbí, pak se máme přidat k těm čtyřem rybářům, kteří už Ježíše provázejí. Vydat se na studijní cestu životem s Ježíšem z Nazareta.

Nejsme tedy těmi, kdo by to mohli zvládnout sami. Přesto však smíme vědět, že to zvládnout jde. Že toto je cesta, ke které se Pán Bůh přiznal v Ježíšově vzkříšení. A žalmista nám ukazuje možnost, jak neztratit na naší cestě naději tohoto ujištění v Ježíšově vzkříšení. Nabízí cestu poděkování. Hledání Boží přítomnosti v lidských životech, snahy rozpoznávat ji – žalmistova slova jsou vlastně pomocí v této snaze. Líbí se mi zvlášť, jak vedle sebe postavil dvě vyznání: „On zajistil památku svým divům; Hospodin je milostivý, plný slitování.“ To vnímám jako zřetelné určení orientace.

Jsme vydání obrovským tlakům. A to mnohé události vytěsňujeme, protože na ně už nemáme kapacitu. Máme pocit, že nezvládáme ani vztahy osobní, natož pak celospolečenské. Má rozhodnutí jsou intuitivní, nejistá. A jsem unavený. S kýmkoliv mluvím, cítí se unavený. A přece tu je nabídka k životu, ve kterém existuje základ, který nám umožňuje jít dál. Žalmista vyznává: „Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy!“ A já hluboce věřím, že touto moudrostí je přijetí života, který nabídl a stále nabízí Ježíš z Nazareta. Života, ve kterém mohu přijmout sám sebe a vidět druhého člověka. Života, kde z Boží milosti jsou překonány posedlosti, které nás trápí.

Amen.

Píseň: 192 Dobře staví, kdo zná a ví

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme, že nám dáváš nové a nové šance být Tvými lidmi, těmi, které posíláš s pomocí za těmi, kdo ji potřebují. Předkládáme Ti v modlitbě ty, o kterých víme, a prosíme, veď nás i za těmi, jejichž příběh nám zůstal skrytý.

Znovu Ti odevzdáváme ty, na které denně myslíme – Michala Vybírala, Vlastu Petráskovou, Libuši Votavovou, Libuši Voříkovskou, sestru Denisu z DPS Říčany. Prosíme i za jejich blízké. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti ty, kteří potřebují vakcínu proti koronaviru a nemají šanci ji dostat. Odevzdáváme Ti ty, kteří rozhodují o distribuci, aby neprohlubovaly rozdíly mezi lidmi, které v tomto světě už fungují. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti lidi v nemocnicích – ať už pacienty nebo pracovníky. Prosíme pro ně o sílu a naději. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny ty, kdo jsou sevřeni strachem, zlobou, beznadějí. Prosíme, uč nás za tím vším v nich vidět člověka a uč nás je jako člověka přijímat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kterým zemřel blízký člověk a nemohou se s ním rozloučit tak, jak by chtěli. Za ty, kteří nemohli za umírajícím do nemocnice. Za ty Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny budoucí maminky. Prosíme, opatruj je i jejich ještě nenarozené děti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za děti všude tam, kde nemohou chodit kvůli pandemii do školy a ničí jim to šanci na lidskou budoucnost. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme jeden za druhého, prosíme za naše sborové společenství. Prosíme, otevírej nás pro zkušenost s Tvým jednáním v tomto světě. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby.

Pane, vyslyš nás, když k Tobě voláme spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. J 14,27

Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti. 2Pt 3,18

Píseň: 163 Hospodin sám národů Bůh