Uhříněves 17.10.2021 Ž 146 VP Díkčinění (Jiří Ort)

Uhříněves 17.10.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, všechny vás vítám na bohoslužbách, kde chceme děkovat za dar života.

Introit: Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mých bude znít vždy jeho chvála. Ž 34,2

Píseň: 33

Modlitba: Pane Bože, děkujeme. Děkujeme za trpělivost, kterou s námi máš. Děkujeme, že i dnes otevíráš před námi i celým stvořením svoji cestu, jak nás o ni ujistil Tvůj lid a především Tvůj Syn, Ježíš z Nazareta. Děkujeme, že nás svědectvím o této cestě provádíš všemi temnotami, našimi pochybnostmi, naší slabostí tváří v tvář lidské zlobě a nenávisti.

Jsme Ti vděční, že Ti dnes můžeme vše vyznat v jistotě, že Ty nás znáš, že znáš každé naše hnutí mysli. Že Ty znáš i naši únavu z nás samotných a nabízíš ne napomenutí, ale povzbuzení k životu, který jsi připravil pro nás i pro celé Tvé stvoření.

Moc Tě prosíme, aby dnes v tomto společenství našeho sboru zazněla chvála a vděčnost za dar života, který jsme dostali. Dar, který si dnes smíme znovu uvědomit při pohledu na bohatost Tvých darů, kterou nám nabízíš ve svém stvoření, ale především ve společenství kolem svého stolu, kam každého zveš. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 131 Jericho

Čtení: Ž 146

Píseň: 607 Bůh je náš Pán a Král

Text: 1K 11,17-27

Haleluja. Hospodine, klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno. Haleluja. Ž 138,2

Žalm 146., který jsme slyšeli, mě nadchl. Pro mě je v něm úplně vše, co mají obsahovat bohoslužby Díkčinění. Vezměme to popořadě.

V minulém týdnu jsem si po jednom rozhovoru uvědomil, že si musím dát velký pozor na důrazy, které by pro někoho mohly vést až ke zpochybnění jistoty Boží přítomnosti v našich životech. Zpochybnění toho, že tu existuje Boží představa o lidském životě. Ano, tady se naše pohledy často velice různí.

Když nasloucháme dnešním slovům apoštola Pavla z jeho dopisu do sboru v Korintu, uvědomíme si, že se skutečně pohybujeme na ostří nože. Apoštol naprosto nezpochybňuje logický fakt, že se ve větší skupině lidí objeví názorové rozdíly. A nemá s tím problém. To ostatně čteme už na začátku jeho dopisu - „Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa? Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán. Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst.“ To tak prostě je, každý má svůj úkol – prostě proto, že i posluchači jsou různí. Pavel vidí problém až ve chvíli, kdy ony rozdíly vedou k rozdělení v zásadních věcech. A zásadní věcí v životě křesťanů je bezesporu popření nabídky Božího přijetí. V Korintu se to mimo jiné objevilo při slavnosti večeře Páně. A tady je nutné ony hranice bořit velice tvrdě – to ostatně slyšíme v Pavlově textu velice zřetelně. „Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím!“

Přiznám se, že jsem Pavlovými texty nesmírně přitahován. Právě pro jeho boření hranic, které si mezi sebou lidé nastavěli. Ale není to samoúčelné – apoštol je hluboce přesvědčen, že Boží záměr je, aby člověk žil ve společenství s druhými. Ono stavění hranic zažíváme po celou dobu lidských dějin. A používáme k tomu velice kouzelnou větu – „jde přece o PRAVDU!“.

Žalm 146. mě nadchl pro odvahu žalmisty ujistit o nezpochybnitelných základech. „Víra stvoření“, tedy víra plná vděčnosti Pánu Bohu za Jeho stvořitelské jednání, je nádherná. A nabízí jistotu, že navzdory všemu chaosu kolem nás má Pán Bůh vše ve své ruce. Je nad tím. Protože on hned na počátku přemohl chaos a stvořil život. Životní řád. Existuje danost, na kterou je třeba se spolehnout, kterou nezaručuje nikdo jiný než Bůh. Žalmy na takovou ochrannou skutečnost nejen poukazují, ale zároveň ji vyvolávají, představují ji, udržují ji na místě. Stávají se prostředkem, jímž Stvořitel tvoří svět. Toto stvořitelské slovo je v těchto žalmech vysloveno v liturgickém procesu, a právě ve světě bohoslužby Izrael "znovu prožívá" a "znovu popisuje" bezpečný svět, jemuž Bůh předsedá.

To je krásné. A důležité. A neměli bychom to přehlížet, neměli bychom si to přestat připomínat právě uprostřed všeho chaosu, který kolem nás je. Proto jsou bohoslužby Díkčinění velikým darem pro nás, nikoliv povinným poděkováním Pánu Bohu. Přiznám se, že na to zapomínám. Že zapomínám na tyto důležité důrazy.

Důvodem je, že taková víra „může být“ velice nebezpečnou. Může vést k touze zabydlet se v příjemném pokojíčku zbožnosti, v pokojíčku naplněném dostatkem a ty, jejichž problémy narušují tuto jistotu, prostě vystrčit ven na mráz. Žalmista však na jednu stranu neoslabil jásot nad Božím stvořitelským dílem a na druhou nezavírá oči před skutečností, kterou vytváří chaos v tomto světě. A činí tak velice jednoduše – nenechává představu Boha Stvořitele osamocenou, ale zřetelně upozorňuje, že Boží stvoření a tvoření je založeno na Jeho spravedlnosti.

„Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu, jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost. Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu. Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.“

Žalmista nám vlastně otevírá dveře k dnešnímu textu z dopisu apoštola Pavla i k radosti dnešních bohoslužeb, při kterých děkujeme Pánu Bohu za dar přírody a za její plody, které umožňují člověku žít. Apoštol svůj dopis začíná ujištěním: „On (Bůh) vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.“ Toto apoštol ani na vteřinu nezpochybňuje, ale zároveň je zděšen, že se rozdíly ve zbožnosti odrážejí do chování vůči chudým při hostině agapé. Hostině lásky.

Díváme se na stůl Páně, který je obsypán dary, které zhmotňují Boží štědrost vůči člověku. Díváme se na zpřítomnění obrovského daru života, který jsme dostali v Ježíši z Nazareta, v Jeho zvěsti, v Jeho kříži i vzkříšení. Máme za co děkovat. Máme proč se radovat i uprostřed všeho chaosu, který kolem nás je.

A můžeme se radovat i z toho, že Boží přijetí člověka se řídí podle pravidel Boží a nikoliv lidské spravedlnosti. Děkovat, že dary stvoření a nabídky života v Ježíši Kristu jsou tu pro každého. A že je pro každého i pozvání k hostině, kterou nám nabízí náš Pán a Spasitel. Amen.

Píseň: 178 Krásná je modrá obloha

VP:

Vyznání vin: Ježíši Kriste,

ty jsi náš Pán a bratr.

Tvoje láska je větší než naše srdce.

Přijímáš nás takové, jací jsme.

Proto nás osvoboď,

abychom i my sami sebe přijímali

a mohli se obracet k druhým lidem.

Pane, Ty nás znáš.

Prosíme, pomoz nám,

abychom rozuměli sami sobě

a druhým se mohli otevírat.

Pane, Ty nás miluješ.

Proto nám daruj důvěru,

abychom uměli vnímat své temné stránky,

aniž bychom propadali strachu.

Prosíme, odpusť nám pro všechno,

co nás od tebe a od druhých dělí.

Daruj nám nové společenství s tebou i s námi navzájem.

O to tě prosíme v důvěře ve tvé milosrdenství.

Slovo milosti: Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. I lvíčata strádají a hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina. Ž 34,9-11

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Chválíme tě, věčný Bože.

Chválíme tvého jednorozeného Syna,

který je obrazem tvé podstaty.

Chválíme svatého Ducha,

který spojuje k jednotě v lásce.

Děkujeme ti, že jsi stvořil nebe i zemi

a nás jsi učinil k tvému obrazu.

Děkujeme ti za tvou shovívavost a trpělivost,

se kterou snášíš nás, hříšné lidi.

Především ti však děkujeme za tvé smilování

v Ježíši Kristu, tvém Synu:

Poslal jsi ho v našem těle,

aby nás vykoupil z hříchu a smrti,

a navrátil nás k tobě.

My jsme také přijali,

co nám naši předchůdci odevzdali:

Pán Ježíš Kristus, v noci, kdy byl zrazen,

vzal chléb, vzdal ti díky,

lámal jej a dával učedníkům se slovy:

Vezměte a jezte, to je moje tělo,

které se za vás vydává.

To čiňte na mou památku.

Stejně tak vzal po večeři kalich,

vzdal díky a dával jim se slovy:

Vezměte a pijte z toho všichni.

Tento kalich je nová smlouva v mé krvi,

která se pro vás vylévá na odpuštění hříchů.

To čiňte, kdykoli z něho budete pít,

na mou památku.

Proto si před tebou, nebeský Otče,

připomínáme tvého Syna,

jeho utrpení a smrt.

Věříme, že svým křížem vykoupil svět.

Oslavujeme jeho vzkříšení a nanebevstoupení

a vyznáváme jeho přítomnost v této svaté hostině.

Zve nás ke svému stolu

a přichází k nám pod podobou chleba a vína.

Prosíme tě, Otče,

naplň nás svým Duchem

a posvěť tyto dary,

které přijímáme z tvé ruky,

chléb života a kalich spásy.

Sešli svého Ducha a obnov tvář země.

Pamatuj na svou církev zde i na celém světě.

Daruj jí jednotu a pokoj.

Shromáždi všechny, které jsi vyvolil,

z končin země v jediný svatý lid.

Dej nám prožít společenství se všemi,

kteří zemřeli ve tvém přátelství,

a jednou nás všechny shromáždi

k nebeské hostině tvého Syna

a naplň své království navěky.

Amen.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Hospodin řekl svému lidu: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. I my se smíme nyní odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."

Zjevení Janovo 21:3-4

Můj příbytek bude nad nimi a já jim budu Bohem a oni budou mým lidem.

Ezechiel 37:27

Píseň: 192

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme před Tebe v pokoře a chceme Ti uprostřed vděčnosti za vše, co od Tebe dostáváme, odevzdat vše, co nás trápí. Chceme Tě moc poprosit, abys před námi otevíral oči pro problémy kolem nás i cestu k jejich řešení.

Pane, prosíme Tě za naše nemocné. Prosíme za ně i za jejich rodiny a prosíme, abys nás vedl k jejich povzbuzení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, jsme naplnění vděčností, že jsme se směli setkat se zvěstí evangelia o Tvém Synu. A moc Tě prosíme, abychom tuto zvěst dokázali předávat jako povzbuzení a posilu, jako zvěst o bezpodmínečném přijetí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme, uč nás naslouchat jeden druhému. Uč nás respektu k druhému člověku, ukazuj nám cestu, jak pomoci ke smiřování rozdělené společnosti. Prosíme za politiky, kteří této výzvě čelí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, trápí nás všechny zprávy, se kterými si nevíme rady, u kterých neznáme řešení. A proto Tě prosíme za oběti situace na bělorusko-polských hranicích, za oběti situace v Afgánistánu, za obyvatele Jemenu, jejichž situace je zcela mimo zájem médií. A za mnoho dalších. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Tvé stvoření, jehož plody užíváme. Prosíme uč nás být jeho dobrými správci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš naše osobní díky a prosby.

Pane, spolu s celou Tvou církví, spolu s celým Tvým stvořením, se všemi, kdo touží po životě, k Tobě voláme jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Fp 1,9-11

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 686