Uhříněves 7.2.2021 Mk 1,29-39 (Jiří Ort)

Uhříněves 7.2.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, moc vás vítám na bohoslužbách, kde smíme společně naslouchat ujištění o Boží přítomnosti - ať už jsme kdekoliv.

Introit: V Boha, jehož Slovo chválím, v Hospodina, jehož Slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se. Ž 56,11.12a

Píseň: 65 Na Siónu se čest Ti dává

Modlitba: Pane Bože, moc děkujeme, žes nás pozval, abychom se před Tebou ztišili. Děkujeme, že nám dáváš možnost zastavit se a přijímat ujištění, že na všechno to, co nás svírá, nejsme sami.

Děkujeme za Tvé anděly, kteří přichází do našich životů s ochotou naslouchat, s podanou rukou i slovem povzbuzení. S ujištěním, že na nás myslíš a nenecháš nás samotné, protože stojíš o každého člověka.

Děkujeme, že toto ujištění slyšíme ze svědectví o Ježíši z Nazareta. Děkujeme, že díky Jeho vzkříšení smíme vědět, že Tvůj zájem o člověka nebyl jen otázkou jednoho úžasného lidského příběhu, ale že má platnost napříč lidskými dějinami.

Prosíme, buď nám přítomen, posiluj nás, abychom i my byli schopni dostát svému poslání být Tvými anděli pro lidi kolem nás. Amen.

Čtení: Iz 40,21-31

Píseň: 443 Přijď, králi věčný náš

Text: Mk 1,29-39

Haleluja. Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými. Haleluja. Ž 107,6.8

Ježíš uzdravil ženu, která měla horečky. Slovo do dnešních dnů. A přece je to o něčem trochu jiném, než o prostém uzdravení. Protože to bychom právě v dnešní době museli odepsat jako pro Ježíše nezajímavé mnoho těch, které zákeřný virus, který doprovázejí horečky, usmrtil. V předchozím oddíle Markova evangelia jsme mluvili o posedlosti jako o něčem mnohem zásadnějším, než je psychická nemoc a stejným způsobem dnes budeme mluvit o nemoci.

I o nemoci jako takové totiž v Ježíšově době uvažovali jako o něčem, co bylo způsobeno silami, na které člověk nestačí. A co tímto způsobem zabraňuje plnému životu. A to nejenom pro daného člověka, ale i jeho okolí. Evangelista to krásně vykresluje tím, že celý příběh uzdravení nechá odehrávat v domácnosti. „Hned mu o ní pověděli“ - protože je to trápilo, protože nevěděli, jak pomoci. Protože jim matka Šimonovy ženy nebyla lhostejná. Její život byl součástí života všech.

Velice často to kolem sebe vidím a obdivuji. Obdivuji rodiny, které se starají o ty své členy, kteří nejsou z nejrůznějších důvodů soběstační. Zažívám to v Alzheimercentru v Průhonicích, kde se setkávám s rodinami, které už nejsou schopné se postarat v tom každodenním provozu, ale naprosto pravidelně navštěvují své blízké, aby se necítili odložení. Vidím příběhy, kdy se rodina stará o blízkého člověka doma. Vidím v této době smutné příběhy, kdy se bezmocná rodina, která nemůže za svým blízkým do nemocnice, snaží alespoň na dálku ujišťovat, že nezapomíná, že i ten odříznutý člověk je stále součástí rodinného společenství. A to nemluvím o rodinách, které se starají o dítě s postižením a neberou to jako nějaký úděl, ale radují se z každého pokroku, z každého úsměvu, z každé reakce.

Rozepisuji se takto doširoka v různých alternativách proto, že nám to ukazuje, co vlastně Ježíš udělal. A pomůže nám to i s pochopením textu z Deuteroizajáše, tedy textu určeném těm, před kterými se s hlasitým bouchnutím zavřela budoucnost.

Zdá se to jednoduché – Ježíš prostě uzdraví nemocnou ženu, Hospodin v dějinných změnách navrátí svůj lid z exilu domů. Vlak nám prostě vykolejil a je ho třeba postavit zpět na koleje a jedeme dál. Ale tak jednoduché to není. Protože tím bychom působení Vzkříšeného omezili na naplňování našich představ. Stejně tak rozhodně neznamenal návrat Božího lidu z exilu pouhé nahození na koleje, které si lidé postavili před odsunem do zajetí.

Ale my stojíme nad nemocným člověkem! Přesnější by bylo – stojíme nad bezmocným člověkem a toužíme mu pomoci. Toužíme po tom, aby pomohl Ježíš z Nazareta, kterého vyznáváme jako Mesiáše. Zkusme jít s Ježíšem krok za krokem. „Přistoupil k ní, vzal ji za ruku a pozvedl ji.“ To, co tu Ježíš nabízí, je velice osobní kontakt a z něj plynoucí změna. „Horečka ji opustila a ona je obsluhovala.“ Přiznám se, že jsem měl z tohoto závěru vždy trochu legraci – nebyl, kdo by obsluhoval, tak musel Ježíš uzdravit Šimonovu tchyni. Ale evangelista Marek tu nedělá vtipy, ale rozehrává důležitý důraz. Je přesvědčený, že k plnému lidství člověk naprosto bezpodmínečně musí mít v životě roli. A v Ježíšově případě skutečně není služba druhým něčím hodným posměchu, ale naplněním životního cíle. V 10. kapitole slyšíme zásadní Ježíšovo slovo: "Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."

V každém případě tu Ježíš vytrhává nemocnou ženu z ne-moci, ve které jakoby jí život ztrácel smysl. Tak, jako si to uvědomujeme u těch, kteří celý život pomáhali a ve stáří se musí vyrovnávat nejen se ztrátou sil a nemocemi, ale také s pocitem, že už tu k ničemu nejsou, že jsou pouze na obtíž. Stejně tak pro rodiny s dětmi s postižením tu nejsou na místě slova účasti nad tím, co je to postihlo. Ježíšův přístup je jednoznačný – každý člověk má hodnotu. Každý člověk i jeho okolí může a má být vytržen z představy zbytečnosti života.

A že těch lidí, kteří o tom potřebují ujistit bylo a stále je mnoho, o tom svědčí konstatování, že „celé město se shromáždilo u dveří“. Jejich naděje, že jim bude nabídnut plný život nebyla planá - „I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal“. A evangelista nás hned ujišťuje, že toto Ježíšovo jednání plně koresponduje s Boží vůlí. Že Ježíš naplňuje Boží představu o lidském životě. Že naplňuje zaslíbení, které kdysi uslyšel Boží lid v Babylonském zajetí. Zaslíbení, že právě Ti, kterým je odebírána důstojnost lidského života, nejsou ztracení ve vřavě lidských dějin.

„Proč říkáš, Jákobe, proč, Izraeli, mluvíš takto : „Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo?“ Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému.“ Amen.

Píseň: 639 Hned zrána vzdej díky

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, vyznáváme, že nás svírá strach. O naše blízké, o naše blízké ve sborovém společenství, o přátele – a taky o nás samotné.

Chceme Tě dnes moc prosit, abys nás zbavoval strachu. Abys nám pomohl odstranit tu brzdu, která brání žít nám i lidem kolem nás. Za to Tě, Pane, prosíme.

Chceme poděkovat a poprosit za naše nemocné. Děkujeme za Michala, který už je po operaci zpět z nemocnice doma. Děkujeme za Pavla Šipku a Honzu Postránského, kteří přestáli koronavirus a zotavuje se. Prosíme za Vlastu Petráskovou, která je stále v nemocnici, prosíme za Libuši Votavovou, za Libuši Voříkovskou, za Helenu Zejfartovou. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny, které se starají o své blízké a jsou vyčerpané. Prosíme za všechny ty, jejichž blízcí podlehli závislosti a oni jsou bezmocní. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, kdo propadají zoufalství. Za ty, kdo i za normálních podmínek nemají zastání a v současné situaci o to víc. Prosíme za všechny, kterým hrozí ztráta zaměstnání nebo už o něj přišli. Prosíme za podnikatele a živnostníky, kterým se začíná hroutit to, co léta budovali. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny ty, kdo se snaží být pomocí právě těm, kdo jsou zoufalí a mají strach z budoucnosti. Prosíme za pracovníky na sociálních odborech, pracovníky nejrůznějších neziskových organizací, za ty, kdo se snaží uskutečňovat projekty pomoci. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny lidi v zemích, kde je iluzí důstojný lidský život. Kde už lidé nevěří, že by bylo možné žít v míru. Kde následky změny klimatu jsou realitou a ne předmět dohadování. Prosíme za ty, kdo se snaží nalézt domov pro sebe a pro své děti. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby.

Pane, vyslyš nás, když k Tobě voláme spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. (Ř 15,13)

Píseň: 485 Král věčný nás požehnej