Uhříněves 21.11.2021 J 18,33-38 (Jiří Ort)

Uhříněves 21.11.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám ve shromáždění, kam jsme přišli v naději setkání se Slovem živého Boha.

Introit: Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ. Ž 50,1

Píseň: 98 Zpívejte Pánu nové písně

Modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti, že smíme vědět, že Tvá pravda není podmíněná našimi schopnostmi, naší skvělostí. Našimi intelektuálními výkony. Děkujeme, že Tvá pravda přichází v Ježíši Kristu za každým člověkem a nabízí mu život. Život, který se nebojí, život, který otevírá oči a srdce pro potřeby druhého člověka, život, který má víru vidět budoucnost v Tvé ruce.

Děkujeme Ti, že smíme dnes přijít a naslouchat Tvému Slovu, nechat se povzbuzovat, ujišťovat, že i pro nás máš připraveny Tvé dary – víru, naději a lásku. Že i nám dnes otevřeš oči pro Tvoji přítomnost v našich vztazích, v našich otázkách, v radostech i trápeních.

Chceme Ti za to poděkovat a chceme poprosit, abys nám dal sílu, vynalézavost i trpělivost ve svědecké pomoci lidem kolem nás. Amen.

Slovo dětem: S 185 Samuelova prosba

Píseň ze Svítá:

Čtení: J 18,33-38a

Píseň: 669 Přijď, Spasiteli

Text: Ř 8,35-39

Haleluja. Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. Haleluja. Ž 103,13

Zvláštní – jestli mě někdy v ekumenickém lekcionáři překvapil výběr textu, není to nic proti tomu, co jsem zažil nad textem na dnešní neděli. Dnes je poslední neděle církevního roku. A my máme před sebou scénu, klasickou pašijovou scénu s Ježíšem a Pilátem. Pilát si zve Ježíše, aby zjistil, co je vlastně zač. Na začátku adventu se před námi otevírá scéna Janova evangelia, jejíž hlavní otázkou je, kdo je vlastně Ježíš. Kdo je ten, který přichází.

Ptá se Pilát, pragmatický politik, o kterém máme v Lukášově evangeliu svědectví, že utopil v krvi židovskou slavnost. Ptá se svět, který nerozumí různým směrům náboženství, částečně jej lákají, ale ještě víc je z nich unaven a bojí se jich. Vždyť náboženství jsou přece zdrojem všeho neporozumění a násilí. „Jsem snad Žid? Proč bych měl vědět, kdo jsi? Ptám se, protože ses mi připletl do cesty, protože jsi u mě skončil, poslal tě ke mně církevní soud, jsi u mě, protože náboženství se neumí dohodnout – a tak všechny ty náboženské spory končí u mě - protože já mám moc. Svět má moc, člověče. Má moc, protože je pragmatický, má budoucnost, protože si nehraje s ideály. Proto jsi tady, před mým soudem. Ale rozhodně ne proto, že by ses ty mě nějak týkal. Já se v tom vašem židovství nevyznám - a ani nechci. Je mi cizí. I ty jsi mi cizí. Proč já bych měl vědět, kdo jsi?“

Zvláštní situace, která je jako vystřižená z kterékoliv doby. Ježíš stojí před soudem světa jako ten, který by měl odpovídat, který by se měl zpovídat z toho, kdo je a tato moc ho následně bude soudit. Ježíš tam stojí proto, protože se církev hádá, protože se cítí dotčena ve svém náboženském majetku. A protože vlastně uznává pragmatickou moc tohoto světa, končí Ježíš před Piláty všech dob. Jako ten, kdo stejně jako my patří do tohoto soukolí, které kolem sebe vidíme, jako ten, kdo je mu stejně jako my podřízen a musí respektovat jeho zákony. Kdo je to ten, jehož příchod si budeme připomínat? Kam patří, pod jaký soud patří?

„Mé království není z tohoto světa.“ Ano, tak to se tedy skutečně není o čem bavit. V tuto chvíli už může mít jasno jak Pilát, tak tento svět. Proč se zabývat něčím, co není z tohoto světa. Co v tomto světě může působit maximálně rozdělení.

Jakoby s Ježíšovým svědectvím i nás postavili mimo tento svět, jako bychom i my stáli s Ježíšem v koutě a nevíme, kam patříme. Proto tak nutně potřebujeme vědět, kdo je Ježíš a kam patří. Potřebujeme to vědět, aby naše víra dávala smysl. Aby naše snažení nebylo marné.

Potřebujeme to vědět, abychom v našem vnitřním rozhovoru s humanismem nebyli zcela bezradní. Abychom mohli s radostí a vděčností číst jakýsi pamflet humanismu, který nabízí nádherný text Karla Čapka na téma dnešního biblického oddílu.

„Nejsi ani teplý, ani studený,“ řekl Josef z Arimatie vstávaje. „Jsi jenom vlažný.“

„Nejsem,“odpověděl Pilát. „Já věřím, věřím, horoucně věřím, že je pravda a že ji člověk poznává. Bylo by bláznivé myslit si, že je pravda jen k tomu, aby ji člověk nepoznal. Poznává ji, ano; ale kdo? já nebo ty, nebo snad každý? Já věřím, že každý má na ní podíl; i ten, kdo říká ano, i ten, kdo říká ne. Kdyby s-15e ti dva spojili a rozuměli si, vznikla by tím celá pravda. Ano a ne se nedá ovšem spojit, ale lidé se vždycky mohou spojit; je více pravdy v lidech nežli ve slovech. Mám více smyslu pro lidi nežli pro jejich pravdy; ale i v tom je víra, Josefe Arimatejský, i k tomu je třeba udržovat se v nadšení a vytržení. Já věřím. Naprosto nepochybně věřím. Ale co je pravda?“

Není toto přece jen ona odpověď, kterou hledáme, ve které najdeme své místo? Můj milovaný Karel Čapek se nejprve naprosto přesně trefil v popisu toho, co je pravda - aby to ve své otázce na závěr dal celé do uvozovek. Čapkův Pilát vidí cestu v porozumění mezi lidmi a staví ji nad pravdu samotnou. Pravda bez lidí je přece nesmysl. Touží po prostých lidských vztazích naplněných láskou. Vždy jsem si říkal v zákrutách svého hledání, jestli toto není přesně ono, jestli není tato pozice řádově lepší než pozice Josefů z Arimatie.

Ona Čapkova kritika je kritikou vlastníků pravdy. A jako taková je nesmírně důležitá. Toto úterý jsme s Michalem Vybíralem v rámci biblické hodiny uvažovali nad jedním oddílem z Janova evangelia, který byl vlastně vzájemným osočováním Ježíše a zástupci Židů. „Váš otec je ďábel.“ „Jsi posedlý. Jsi Samařan.“ Běhal mi z toho mráz po zádech. Na první poslech – stokrát lépe být na Pilátově pozici z Čapkových apokryfů.

Co tedy s Ježíšem z Nazareta, co se zvěstí svátku Krista – Krále? Pro koho se to otevírají dveře v období Adventu? Co přináší do našich životů – přináší-li vůbec něco ten, jehož království není z tohoto světa? Tento problém je velice moudře otevřen až v poslední neděli církevního roku. Poté, co jsme celý rok naslouchali a rozmýšleli nad tím, kým Ježíš z Nazareta je.

Především - Ježíš nepřináší formu – nevnucuje pravdu náboženského systému. To není jádrem jeho polemik. Přináší lásku. Probouzí ji v člověku, učí ho s ní žít. Ale láska, která to vše působí, je Boží láska. To je pravda, které Ježíš vydává svědectví. Tato cesta má budoucnost, protože je to Bohem darovaný základ života. Nemusíme stát stranou, nemusíme se bát, jestli to či ono děláme špatně, jestli to správně zapadá do náboženského systému, jestli to má dostatečnou odezvu. To je hodnocení tohoto světa - ale království, které přináší Ježíš, není z tohoto světa. Smíme se těšit na království lásky, které přichází, které je již tady mezi námi. Tam, kde se lidé snaží si porozumět, kde si naslouchají, tam, kde si odpouštějí. Uprostřed radosti i uprostřed utrpení.

Tady je Ježíš a přiznává se k Čapkovu horoucímu vyznání: „Ano a ne se nedá ovšem spojit, ale lidé se vždycky mohou spojit; je více pravdy v lidech nežli ve slovech. Mám více smyslu pro lidi nežli pro jejich pravdy.“ A nejen že se přiznává, ale cele se nabízí jako pomoc na této cestě víry. Přijetí Ježíše jako Krále je přijetí ujištění o této pomoci.

Proto ani já, věčně hledající, nekončím otázkou. Nesdílím Pilátovu otázku „co je pravda?“, ale v pokoře se přiznávám k vyznání apoštola Pavla: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: »"Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.«“

Amen.

Píseň: 244 1-6.10-11 Ve jméno Krista doufáme

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme za Tebou v naději víry, že Ty vstupuješ do lidských životů. V naději, že Tvá cesta za slabými a bezmocnými není iluzí, protože jsi nám ji dosvědčil ve vzkříšení svého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista. V této naději se na Tebe obracíme.

Prosíme za nemocné. Prosíme za nemocné v našem sboru. Za Boženku Bednářovou. Za Editu Lhotovou. Za Libuši Votavovou. Za Michala Vybírala i Tomáše Trkovského. Pane, v tichosti Ti odevzdáváme všechny, o které máme starost. … Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo nesou tíhu pandemické situace v našem státě. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi, kteří se ocitli v náročné situaci v bydlení. Prosíme za všechny, kdo nezvládají stoupající nájmy i stoupající ceny energií. Prosíme za ty, kdo se ocitli v exekuci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes Tě prosíme za oběti dopravních nehod. Za ty, kteří přišli o blízkého člověka, i za ty, kteří se musí vyrovnat s tím, že způsobili smrt člověka. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří jsou v zajetí politiků na hranici Běloruska a Evropské unie. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nově zvolené vedení naší církve. Prosíme pro jeho členy o Tvé požehnání v práci, ke které byli vyvoleni na Tvé vinici. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své díky i prosby.

V tuto chvíli k Tobě chceme volat se všemi, kdo touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 678 Jeden Pán, jedna víra

Poslání: Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2K 5,14-17

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 171 Buď Pánu čest