Uhříněves 5.12.2021 Lk 3,1-6 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 5.12.2021

Iz 40,10a

Píseň: 273 (436) Zvedněte brány svrchků svých

V tuto chvíli chceme moc poděkovat, že s touto úzkostí smíme přicházet uprostřed adventu za Tebou, společně se ztišit a naslouchat slovu o pokání, smíření a naději. Prosíme, aby nám Tvé slovo vešlo do srdcí a vedlo nás v našich dalších dnech. Aby v našem svědectví zasáhlo a pomohlo i lidem kolem nás. Amen.

Píseň ze Svítá: S 387 Přímluvný zpěv

Čtení: Mal 3,1-5

Píseň: 270 Prociť, prociť, zanech spaní

Text: Lk 3,1-6

Haleluja. Hospodin bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy. Haleluja. Ž 96,13b

Text z knihy proroka Malachiáše mě vyrazil dech svoji aktuálností. Alespoň pro mě. Celá kniha je vlastně rozhovorem mezi Bohem a jeho lidem v situaci po návratu z vyhnanství v Babylónu. Tedy – po hluboké krizi celé společenství vstupuje do prostředí, na které se nesmírně těšilo. Jenže – to, co ti lidé uviděli, byl absolutní zmar. Shodou okolností byl na pastorální konferenci Pražského seniorátu starozákoník naší fakulty Jan Rückl, který mluvil právě o tomto období židovských dějin. A k mému překvapení popisoval situaci mnohem tvrději, než jsem si ji představoval. Mimo skutečnost, že celá země byla v naprostém rozkladu, tak těch navrátilců byl pouhý zlomek z těch, kdo odešli. Takže to, co se objevilo před očima Božího lidu, byl nadlidský úkol.

A teď, co s tím? Velice logická a jednoduchá otázka: „Čemu dát přednost při revitalizaci země?“ Lidově řečeno – „Kam dřív skočit?“ My moc dobře víme, že taková situace není jednoduchá, protože se vlastně nedá vyřešit bezezbytku dobře. Zvlášť v okamžiku, kdy onen rozdíl mezi nadějemi a realitou je propastný stejně tak jako představy, jak by to vypadat mělo. Kam vlastně chceme směřovat. I my známe neustále se opakující větu – „aby to bylo jako předtím“. A tak to, co cítíme v pozadí Malachiášových slov, je naprosto logickým důsledkem těchto odlišných představ – rozdělení. A to ostré rozdělení – dnešní text je vlastně odpovědí na situaci, kterou vystihují slova z konce předchozí kapitoly: „Unavujete Hospodina svými slovy. Ptáte se: „Čím ho unavujeme?“ Tím, že říkáte: „Každý, kdo se dopouští zlého, líbí se Hospodinu, takovým on přeje.“ Anebo: „Kde je Bůh zastávající právo?““ Přeloženo – „Kde jsi Hospodine se svým soudem? Podívej se na ty lidi kolem nás, Tobě je jedno, že nám to tu kazí?“

Ne že by k onomu zoufalství neměli důvody. Ne že bychom je neměli my. Ale otázkou je, nakolik tyto důvody korespondují s kritikou, o které mluví prorok Malachjáš. To jsme mohli slyšet v 5. verši dnešního textu: „Předtím vás však přijdu soudit, rychle usvědčím cizoložníky a čaroděje, křivopřísežníky, utiskovatele námezdníků, vdov a sirotků, ty, kdo odpírají právo bezdomovci a mě se nebojí, praví Hospodin zástupů.“

Hodně mi stále leží v hlavě téma jednoty, která byla základem bohoslužeb před 14 dny. Ona Čapkova věta: „Ano a ne se nedá ovšem spojit, ale lidé se vždycky mohou spojit.“ O tom však Malachiáš nemluví. Ona to vlastně není odpověď do této situace rozdělení. Dost těžko může Malachiáš do takto vyhroceného stavu přijít a začít přesvědčovat zúčastněné, že jsme všichni jenom lidi a neměli bychom se hádat. Ve chvíli, kdy bylo mnohým ublíženo, kdy lidé ztráceli důvěru v chrám jako k centru, ze kterého je nabízena Boží spravedlnost v lidských životech, není možné přijít s řešením typu „odpusťme si, co jsme si“. Není možné abstrahovat v tuto chvíli lidi od onoho „ano a ne“. Protože ať už „ano“ nebo „ne“ už má za sebou důsledky v životě.

Takže Malachiáš nelije olej na rozbouřené vody, nepojmenovává ani kdo je kdo, jen říká: „Abyste se nedivili. Ten Bůh, o kterém říkáte, že je nějaký liknavý, skutečně přichází. A pak se budou dít věci.“

„Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.“ Nádherné zaslíbení, veliká naděje Adventu – Pán posílá svého posla, aby připravil cestu. Pokojná, požehnaná doba Adventu. Jenže text pokračuje již zmiňovanými slovy: „Předtím vás však přijdu soudit, rychle usvědčím cizoložníky a čaroděje, křivopřísežníky, utiskovatele námezdníků, vdov a sirotků, ty, kdo odpírají právo bezdomovci a mě se nebojí, praví Hospodin zástupů.“

A tak s hlubokou lítostí opouštím vizi Karla Čapka z rozhovoru mezi Pilátem a Josefem z Arimatije a s bázní a třesením vstupuji do obrazu na břehu Jordánu, kam přicházejí mnozí další, aby naslouchali Janu Křtiteli. Abychom společně naslouchali zvěsti, kterou církev postavila do 2. neděle adventní. Abychom naslouchali výzvě k pokání.

Janovský křest je křtem pokání. Toto přenastavení srdcí a životů ve vztahu k Božímu programu je prostředkem, jímž Boží lid "připravuje cestu Pánu" a "narovnává jeho stezky". Izaiášova vize, kterou evangelista spojuje s vystoupením Jana Křtitele, předpokládá cestu s překážkami, nerovnou cestu, dokonce křivolakou, zatímco je třeba cesty hladké, rovné. Je tedy třeba silnici upravit; odtud výzva, aby byla připravena. Práce na opravě cesty není nic menšího než pokání. Ve 35. kapitole knihy Izajáš je "cesta" určena těm, kdo se vracejí z vyhnanství, je to svatá cesta, po níž budou chodit jen "čistí". Tato cesta je pro ty, kdo přijali Boží cesty jako svůj životní vzor. Izajášův obraz "cesty Hospodinovy", který cituje evangelista, tak poukazuje jak na Boží obnovu lidu, tak na způsob života, který přijmou lidé, které Bůh obnoví. Otevírá se před námi obraz putování po zatarasené stezce, které vyžaduje neustálou práci. Boží lid začíná křtem cestu obrácení, ale křest není ani tak příchodem do cíle, jako spíše začátkem cesty.

Tento obraz vidím jako velice nadějný ve chvílích, kdy máme pocit, že cesta dál je zcela zatarasená - lidskou slabostí, ale i zvůlí, lidskou zmateností, ale i vědomým převracením Boží spravedlnosti. A tak dnes, v 2. neděli adventní, smíme přijmout pozvání ke stolu Páně, abychom vyznali všechno to, co ničí život nám i druhým, a přijali posilu k práci na cestě, která otevírá naději pro nás i pro druhé.

Amen.

Píseň: 673 (316) Dej odvahu včas slyšet

VP

Vyznání vin: Je tu hlas volající
na poušti hříchu.
Bůh nás volá s láskou.

Vyznejme svůj hřích a důvěřujme v Boží spásnou milost. Nejprve vyznejme každý sám v tichosti.

Vyznáváme ti, Bože, že nejsme připraveni přijmout tvou cestu spravedlnosti, práva a pokoje.
Ty nás vyzýváš k pokání,
ale my odmítáme změnit své cesty.
Vyzýváš nás, abychom se vzepřeli útlaku,
ale my se smiřujeme se zlem.
Voláš nás ke smíření, ale my zůstáváme rozděleni a bojíme se.

Kdo tak chcete spolu se mnou vyznat, přidej se slovem: Vyznávám.

Odpusť nám, Bože milosti.
Vylij svého Ducha do našich životů
aby nám bylo odpuštěno, abychom byli osvobozeni,
a byli připraveni na setkání s tebou při příchodu tvého svatého království;
skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Kdo tak spolu se mnou chcete poprosit, přidejte se slovem: Prosíme, odpusť.

Slovo milosti:
Každé údolí bude naplněno
a každá hora se sníží
a křivolaké se narovná
a drsné se stane hladkým,
a každé tělo uvidí Boží spasení.

To je dobrá zpráva, na kterou čekáme:
Ve jménu Ježíše Krista je nám odpuštěno. Bohu díky.

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a pozdravit se navzájem na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Pane Bože, náš Spasiteli,
naše duše velebí Tvou slávu
a naše duše se radují z Tvé přítomnosti.
Z pokolení na pokolení
konáš pro svůj lid veliké věci, ukazuješ sílu své ruky
a sdílíš milosrdenství svého srdce.
Svaté je tvé jméno!

Svatý, svatý, svatý, Pán, Bůh zástupů.
Nebe i země jsou plny tvé slávy.
Hosana na výsostech.
Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně.
Hosana na výsostech.

Vzdáváme Ti díky za Ježíše,
který se vzdal nebeského trůnusbor
aby rozprášil mocnosti hříchu a smrti,
pozvedá z prachu pokorné
a hladové sytí dobrými věcmi.

Při jídle se svými učedníky,

na odpuštění hříchů.

Tento pokorný, svatý pokrm
který sdílíme v Ježíšově jménu
je naší obětí díků a chvály.

Kristus zemřel. Kristus byl vzkříšen. Kristus znovu přijde.

Vylij svého Ducha svatého
abys nás posílil chlebem života
a naplň nás kalichem požehnání.
Pošli nás, abychom pomáhali a sloužili
jako údy Kristova těla.
Připrav nás na velký den, který přijde
kdy se připojíme k našim předkům a potomkům, abychom navždy oslavovali tvé jméno.

Všechna chvála a sláva tobě, Bože,
Otče, Synu a Duchu svatý,
na věky věků.
Amen.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397 (759) Radujme se vždy společně

Pozvání: Je pro nás připravena velká hostina.
Žeň spravedlnosti, která přichází skrze Ježíše Krista.
Boží milost pro nás přetéká -
kalich zaslíbení a požehnání, na němž se podílíme v Kristu Pánu.
Jsme zváni ke stolu.
Jsme zváni na hostinu.

Vysluhování:

Slovo při propouštění:

Sám Bůh pokoje nechať vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 1Te 5,23

Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem, tak jako i my vás milujeme, ať posílí vaše srdce, abyste byli bezůhoní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.

1Te 3,12n

Ten, od něhož je toto svědectví, praví: „Ano, přijdu brzo.“ Amen, přijď, Pane Ježíši! Zj 22,20

Píseň: 275 (452) Zavítej k nám, Stvořiteli

Ohlášky:

Pane, nejprve Tě chceme každý v tichosti poprosit za nemocné, o které máme starost. … Za ně Tě, Pane, prosíme.

Chceme Tě poprosit za nemocné v našem sboru. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se ocitli v hmotné nouzi v následku zdražení energií. Prosíme tě za seniory, prosíme za matky samoživitelky, prosíme za mnohé další. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny ty, kdo se snaží být pomocí druhým. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za zdravotníky, prosíme za ty kdo již podklesávají pod tlakem následků pandemie. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme o posilu, abychom dokázali nezavírat oči před bolestí druhých. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, vyslyš naše tiché modlitby, ve kterých Ti chceme odevzdat své osobní díky a prosby.

Pane, vyslyš nás, když k Tobě voláme spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: Přijměme do svých srdcí Boží požehnání, jak je zvěstováno v církvi:

Ať ti Hospodin žehná a chrání tě.

Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv.

Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen.

Píseň: 261 (432) Aj, čas vzácný přišel