Uhříněves 12.12.2021 Lk 3,7-18 (Jiří Ort)

Uhříněves 12.12.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na bohoslužbách na 3. neděli adventní, kde se smíme těšit z ujištění o Božím příchodu i do našich životů.

Introit: Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Panovník Hospodin přichází s mocí, jeho paže se ujme vlády. Iz 40,3b.10a

Píseň: 435 Zvedněte brány svrchků svých

Modlitba: Pane, vyznáváme, že i uprostřed adventu nám přerůstá mnoho věcí přes hlavu. Vnímáme události, které jsou popřením jakékoliv lidskosti, vnímáme lidskou bolest a nemáme sílu být pomocí. Vidíme tlak, kterému je vystaveno vše, co přinesl Ježíš z Nazareta, Tvůj Syn a náš Spasitel. A podklesáváme.

A právě tehdy Ti chceme, Pane, děkovat. Za Tvé ujištění, že právě tady jsi s námi. Že právě tady jsi s oběťmi, které vnímáme a nevíme, jak pomoci. Prosíme, aby dnes z tohoto shromáždění zaznívala chvála, která dodá Tvou naději lidem. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: 403 Moudrost mi, Pane, dávej

Čtení: Sof 3,14-20

Píseň: 444 Hle, přijde Pán

Text: Lk 3,7-18

Haleluja. Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. Haleluja. Ž 145,18

Jsem vděčný, že ekumenický lekcionář navázal na texty z minulé neděle. Že je nenechal viset ve vzduchu. Ony totiž texty o pokání jsou velice riskantní – když se neukotví, když se nekonkretizují. Pak mohou být prostým nástrojem manipulace. To před námi otevírá právě dnešní text z Lukášova evangelia v otázce: „Co tedy máme dělat?“

A je to otázka, která reaguje na rozmetání falešné jistoty. Jistoty záchrany prostě proto, že patřím do nějaké skupiny. A to se přitom tato jistota mohla opřít o hlubokou důvěru v Boží zaslíbení, že Bůh svůj lid neopustí. Krásně to vyjádřil dnešní text z proroctví proroka Sofonjáše. Ano, dělo se toho mnoho špatného uprostřed Božího lidu, ale přesto je tu zaslíbení, že právě pro nás, pro Boží lid, otevírá Hospodin budoucnost. A že to potřeboval Boží lid slyšet, vnímáme jak ve starozákonním, tak v novozákonním textu. Když slyšíme o ničení nepřátel v Božím soudu, můžeme si být jistí, že ti nepřátelé tam skutečně byli a byli pro Boží lid velice citelní. Jednoduchou situaci neměli ani obyvatelé Judey v době vystoupení Jana Křtitele.

Je tedy nesmírně lákavé použít děděnou, pokrevní skupinovou identitu jako zajištění pozitivního výhledu do budoucnosti. Lákavé a znovu a znovu vyplouvající na povrch ve chvílích ohrožení, ve chvílích krize. Máme budoucnost – vždyť patříme do té naší skupiny a mělo by se tedy vše řídit podle pravidel, které uznáváme. Kterým věříme. Jednota našeho rozděleného světa je možná – když ostatní přijmou naše pravidla. Vždyť prorok vyřizuje Boží vzkaz: „Hle, já si to v onen čas vyřídím se všemi, kdo tě pokořují, zachráním chromou, shromáždím zapuzenou, dám jim chválu a jméno všude v zemi jejich hanby. V onen čas vás přivedu, v ten čas vás shromáždím, dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země, až změním váš úděl před vašimi zraky, praví Hospodin.“

Odpověď Jana Křtitele na tyto představy je radikální: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: ‚Náš otec jest Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“

Asi vás překvapím, ale v kontextu zvěsti o příchodu Božího Syna jsou tato slova naplněná nadějí. Vzpomněl jsem si na komentář latinoamerického teologa Justa Gonzálese k oddílu, který mě vždy zarážel svojí tvrdostí: „Lidé mu oznámili: „Tvoje matka a bratři stojí venku a chtějí se s tebou setkat.“ On jim odpověděl: „Má matka a moji bratři jsouHaleluja. ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají.““ Gonzáles mluví o tom, jak ho překvapilo vnímání tohoto oddílu v jednom sboru mexických imigrantů ve Spojených státech. Vnímali ona Ježíšova slova jako ujištění o přijetí navzdory tomu, že ve společnosti, ve které žijí, jsou občany druhého řádu. Tak můžeme vnímat i my slova Jana Křtitele. Jako slova o převrácení lidské logiky, kterou lidé vnuctují Pánu Bohu. Slova naděje o tom, že Boží příchod do lidských životů je zvěstí, která není automatickým majetkem žádné lidské skupiny.

Dobře, ale co s tím? Moc se mi líbí, že navzdory onomu oslovení „plemeno zmijí“ evangelista v příběhu pokračuje jakoby v jiném tónu. Ale onen tvrdý tón prostě do této situace nutně patří. Protože problém „nárokování si“ výlučného postavení v Božích plánech na základě znaků určujících příslušnost ke skupině, byl v pozitivním i v negativním určení zcela zásadní. Protože my moc dobře víme, co takové zařazování do skupin mezi lidmi způsobuje – nezůstává pouze u povzbuzení skupiny jedné, ale následuje až příliš často odmítání skupiny odlišné.

Ale evangelista pokračuje. A pro mě tou otázkou, která je mi velice blízká: „Co jen máme dělat?“ Nekončí u tvrdého odsouzení „automatismu práva na budoucnost“, ale vstupuje touto otázkou do našich všedních životů. Ty se před námi otevírají ve vší různosti díky mozaice těch, kteří se Jana Křtitele ptají – nikdo v ní nechybí. Právě tím, že jsou do ní zařazeni i lidé jako celníci a vojáci, tedy ti, kteří byli vnímáni jako ti „oni“, smíme v radosti přijmout ujištění, že i my smíme naslouchat a ptát se, co máme dělat my. A že i pro nás je tu velice jednoduchá odpověď uprostřed velice zmateného a rozděleného světa.

Pokání není něco neuchopitelného, něco, co nám mohou vysvětlit pouze odborníci. Janova zvěst nebyla nic složitého, co by bylo určeno pouze pro ty, kdo to mají šanci pochopit. To z Janových odpovědí jasně plyne. Nežádá přestavět kulisy – jakkoliv těžko uvěřit, že by nevnímal nespravedlnost společnosti, které celníci a vojáci sloužili. Prostě chce jednoduchou a velice těžkou věc – nepřitakávat této nespravedlnosti navzdory tomu, že se na ní podílí. Vnímat druhého člověka, který je součástí mé minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Otevřít se tak životu.

Jan Křtitel otevírá dveře do tohoto života. Nebo lépe – otevírá dveře pro budoucnost, která přichází. A to je to sjednocující – přicházející budoucnost, kterou je ten, kterého posílá Hospodin. My, stejně jako ti, kdo přicházeli za Janem Křtitelem, toužíme po budoucnosti. Někdy se nám zdá, jestli vůbec nějaká je. Slyšíme o stoupajícím počtu zdravotníků, kteří trpí posttraumatickou stresovou poruchou – a naděje na úlevu je velice vzdálená. Slyšíme zprávy o těch, kdo budoucnost ve svých zemích nemají – kvůli hladu, kvůli válečným konfliktům. Slyšíme zprávy o těch, kdo se snaží budoucnost pro druhé otevírat a sami už podklesávají. Podklesáváme i my. A tak pro nás všechny zní zvěst této neděle – 3. neděle adventní: „Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ Přichází ten, který budoucnost nabízí. Který sám je budoucností – podle Boží logiky milosti.

Amen.

Píseň: 431 Navštiv nás, Kriste žádoucí

Ohlášky:

Přímluvné modlitby: Pane, přicházíme, abychom Ti v tichosti i nahlas odevzdávali svoje prosby za lidi kolem nás i za nás samotné.

Dnes Tě chceme především poprosit za rodiče, kterým zemřelo dítě. Poprosit Tě za jejich vzájemný vztah, poprosit za lidi, kteří jsou jim nablízku a snaží se naslouchat a pomáhat. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme na své blízké, doma i ve sboru. Prosíme za Tomáše a za Líbu, prosíme za Boženku Bednářovou i za Otu, prosíme za Libuši Votavovou. Prosíme za Magdalenku Žebrákovou. Odevzdáváme Ti v tichosti ty, o které máme starost. … Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo jsou vyčerpáni ze současné pandemické situace. Prosíme zvlášť za zdravotníky. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny ty, na které dopadá vypjatá atmosféra. Prosíme za oběti domácího násilí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se ocitli z nejrůznějších důvodů ve stavu hmotné nouze. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti sborová společenství a farnosti v našem okolí. Prosíme pro ně o jistotu Tvé přítomnosti, aby ji mohli nabízet lidem kolem sebe.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché prosby a díky.

Pane, vyslyš nás, když k Tobě voláme spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 448 Před Tebou, Pane, temno ztrácí

Poslání: Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ř 8,38n

Požehnání: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! Žalmy 67:2n

Píseň: 446 Vesele zpívejme