Uhříněves 25.12.2021 Lk 2,8-20 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 25.12.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám na bohoslužbách, při kterých se chceme radovat z ujištění, že Bůh přišel a přichází do lidských příběhů.

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží.

Píseň: 483 Slyš jaká to libá píseň

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, přicházíme dnes s velkou vděčností. Přicházíme, abychom se v důvěře v Tvé Slovo nechali ujistit o tom, že jsi přišel za každým člověkem v Ježíši Kristu, našem Pánu.

Děkujeme, že se znovu smíme těšit na připomenutí Tvé cesty. Toho, že vede za všemi odstrčenými, zmatenými, hledajícími. Děkujeme, že smíme věřit, že přicházíš i do své církve. Za námi, kteří se místo statečného vyznání všelijak strachujeme, kteří váháme tváří v tvář všelijaké lidské nouzi, kteří se stále dohadujeme o smyslu Tvého příchodu na tento svět, o smyslu Tvé cesty, o smyslu kříže a vzkříšení.

Děkujeme, že Ty nás uprostřed naší bídy pozvedáš a zveš ke svému stolu spolu se všemi lidmi. Děkujeme za dnešní zázrak naděje. Amen.

Čtení: Iz 62

Píseň: 492 Vzhůru bratři milí

Text: Lk 2,8-20

Haleluja. Hospodin se na své milosrdenství rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha. Haleluja. (Psa 98:3 CEP)

„Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli.“ To je vlastně pro nás vstupní slovo, v této pozici jsme my. Nasloucháme příběhům. A nejen příběhu pastýřů, ale i příběhu, jehož platnost zaštiťuje prorok Izajáš svůj lid Hospodinovou věrností.

Oba příběhy k sobě patří. V tom prvním, v Izajášem zvěstovaném zaslíbení, máme před očima ujištění, které muselo a musí rezonovat všude, kde lidé nemají šanci o sobě ani náznakem rozhodovat. Kde mají pocit, že se stali pouze jakýmisi kolečky v soukolí, kolečky, které se musí otáčet, aby na konci stroje vypadával zisk pro někoho jiného. Kdy sebevětší pracovitost nezajistí důstojný život. Protože „obilí jde na pokrm nepřátelům, mošt pro syny ciziny.“ To jsou slova, která pro judejce, pro národ, který na svoji samostatnost pouze vzpomínal,musela být k neuvěření.

Nejde tady pouze o ekonomickou nezávislost, jakkoliv ta sama o sobě byla a je pro člověka důležitá. Jde o všechno to, co zajišťuje plné lidství. Co zajišťuje prožívání vlastní hodnoty. A protože tento text není zasazen do doby vypjaté individualizace, je toto zaslíbení zaměřeno do společenství. Odráží se to v tom, že jakkoliv není ani náznakem zpochybněna ústřední role Hospodina, Boha Izraele, z Božího jednání vyplývá i úkol pro člověka. Člověkem není pouhým pasivním příjemcem Boží milosti, ale i tím, kdo tuto milost prostředkuje druhým lidem.

Je to krásně vyjádřeno v provolání: „Už nikdy nedám tvé obilí za pokrm nepřátelům, už nikdy nebudou pít synové ciziny tvůj mošt, pro který jsi namáhavě pracovala. Co kdo sklidí, bude též jíst a bude chválit Hospodina, a kdo budou sbírat hrozny, budou z nich pít víno na mých svatých nádvořích.“ A vzápětí: „Projděte, projděte branami! Připravte lidu cestu! Vyrovnejte, vyrovnejte silnici! Odstraňte kamení! Zvedněte korouhev nad národy!“ Hostina, která je připravena na Hospodinových svatých nádvořích není pouze pro někoho. Je připravena pro všechny a proto je třeba připravit cestu, zprůchodnit ji, aby se každý mohl dostat do bran Božího města, které mu jsou otevřeny. Nikdo nezastaví tento proud potřebných poutníků – zvedněte korouhev nad národy, aby bylo jasné, že toto je Boží vůle pro člověka.

Jakoby na to navazovalo vánoční evangelium z pera evangelisty Lukáše. Protože to, co z tohoto nádherného izajášovského textu nevyplývá, je, jak se to děje. Jak se naplňuje tato Boží cesta pro člověka. Naše zkušenost je, že lidem je stále upírána lidská důstojnost, že si až příliš často osobně přisvojujeme zaslíbení, které patří i lidem kolem nás. A také – že té bolesti je tolik, že na ni prostě nestačíme. Že na ni nemáme sílu. A do toho přichází pastýři a vyprávějí příběh. O narození Mesiáše, Božího pomazaného, zcela na okraji, daleko od mocenských center. Vyprávějí o Božím jednání, které nám nejde na rozum. „Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli.“

A tady je další spojení s Izajášovým textem. Do příběhů Božího jednání patří i povolávání svědků. „Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážce; po celý den a po celou noc ať nikdy nejsou zticha. Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu! Nedopřávejte mu klidu, dokud nepostaví Jeruzalém, dokud mu nevrátí v zemi chvalozpěv.“ Oba dnešní texty začínají volbou svědků. Boží volbou svědků.

Svědecký úkol, jak je nám předestřen, má dva rozměry. První je ten, který je zcela zřetelný. Předávat Boží příběh pro člověka. Jakoby nám sem přesahovalo Ježíšovo podobenství o 10 pannách čekajících na ženicha. Nejde jen o to příběh vyprávět, jde o to se do něj zapojit. Tak, jako strážní na hradbách Jeruzalémských si nedopřáli klidu, aby neustále upozorňovali, že tady je to místo naděje. Že tady se odehrává Boží nabídka života pro všechny. Tak jako pastýři uvěřili tomu, že to, co zvěstují andělé, je možné. Že Pán Bůh tady skutečně promlouvá. A když uvěřili, tak do tohoto neuvěřitelného příběhu zapojili i své životní příběhy. Vydali se do Betléma a tam podali svědectví.

Vypadá to jako konec příběhu. Konec vánoční pohádky. A my se znovu vrátíme zpět do reality, která nás obklopuje. Ale – evangelista na závěr vkládá dva důrazy. „Marie to ve svém srdci zachovávala.“ Příběh pokračuje. Přestože jeho paradox nemizí. I ti, kdo jsou již součástí, tak nedostali klapky na oči, mají nad čím uvažovat. Stejně jako oni i my jsme vystaveni konfrontaci Božího příběhu pro člověka a lidskou bídou. A nemáme před tím zavírat oči.

Tak se i pastýři vrací do reality svých životů s jednou výraznou změnou. „Velebili a chválili Boha za všechno, co viděli a slyšeli, jak jim bylo řečeno.“ A tady se na závěr otevírá ten druhý rozměr svědecké služby, kterou před nás staví biblické svědectví. Důrazně je vypíchnuto v Izajášově textu: „Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu!

Nedopřávejte mu klidu, dokud nepostaví Jeruzalém, dokud mu nevrátí v zemi chvalozpěv.“ Svědecká služba jako volání k Hospodinu. Nabídka, že uprostřed všech rozporů kolem nás smíme – a máme – volat k Hospodinu a připomínat mu příběh, který připravil pro člověka.

A tak jdou pastýři domů, velebí a chválí Boha. A tuto chválu neslyší jen pastýři sami a lidé kolem nich, slyší ji i Hospodin. Naslouchá chvalám i zoufalému volání těch, kteří přijali účast na Jeho příběhu jako svoji životní naději. Amen.

Píseň: 468 Ježíše Krista slavíme

VP

Vyznání vin:

Bůh si nás nárokuje jako vyvolený lid, svatý a milovaný.

Přesto jsme nežili podle Božích představ.

S důvěrou v Boží milost vyznejme své hříchy.

V tuto chvíli v tichosti vyznejme našemu Pánu vše, co nás v našich životech trápí:

Kdo chcete, přidejte se v tuto chvíli slovy: Tak vyznávám.

Milosrdný Bože, vyznáváme, že jsme zhřešili.
proti tobě i proti sobě navzájem.
Ty nás vyzýváš, abychom se oblékli do soucitu,
ale my se obklopujeme nevšímavostí,
ignorujeme přátele a bližní v nouzi.
Ty nás vyzýváš, abychom se navzájem trpělivě snášeli,
ale my se o svůj čas a pozornost nedokážeme podělit,
a trháme pouta lásky a péče.
Vyzýváš nás, abychom odpouštěli, jako bylo odpuštěno nám,
ale my se necháváme se pohltit hořkým hněvem.

Kdo takto chcete vyznat, přidej se slovy: Tak vyznávám.

Vylij na nás své milosrdenství, milující Bože,
abys nás očistil od hříchu a naplnil svým pokojem.
Ať v našich srdcích zavládne pokoj Kristův,
ať v nás bohatě přebývá slovo Kristovo,
a ať nás Kristova milost naplní vděčností;
o to Tě prosíme v Ježíšově jménu.

Kdo takto chcete prosit, přidejte se slovy: Za to Tě, Pane, prosím.

Plní vděčnosti zpívejme žalmy

a chvalozpěvy Bohu.

Připojme se k písním nebeského zástupu,
a zpívejme dobrou zprávu o velké radosti:
Ve jménu Ježíše Krista je nám
odpuštěno.

Bohu díky.

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a pozdravit se navzájem na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Sláva na výsostech Bohu,
a na zemi pokoj mezi lidmi.

Vzdáváme ti díky a chválu, Bože,
za příslib tvé spásné lásky všem.
Lidé, kteří chodili v temnotách
spatřili veliké světlo.
Okovy utlačovaných jsou zlomeny.
Vždyť se pro nás narodilo dítě -Pane, moc prosíme za naše nejbližší. Prosíme, uč nás být světlem pro ty, které máme vedle sebe. Uč nás ujišťovat právě je, že Tvá milost a láska vstupuje do naší každodennosti. Za to Tě, Pane, prosíme.
Podivuhodný rádce, Božský bohatýr,
Otec věčnosti, Kníže pokoje.

Sláva na výsostech Bohu,
a pokoj všem lidem na zemi.

Vzdáváme ti díky a chválu za Ježíše Krista,
narozeného Marii a Josefovi v Betlémě.
Jak zvěstovali andělé pastýřům, se Kristus Pán
Ježíš je dobrou zprávou velké radosti pro všechny lidi -
Spasitel, Mesiáš, Pán.

Večer před svým utrpením

vzal chléb, vzdal díky, lámal jej

a dal jej svým učedníkům se slovy:

Vezměte, jezte, to je mé tělo,

které se za vás vydává.

Stejně vzal po večeři i kalich s vínem,

podal jej svým učedníkům a řekl:

Toto je má krev, která se za vás prolévá.

Kdykoli budete jíst tento chléb

a z tohoto kalicha pít,

čiňte to na moji památku.

Těchto věcí si vážíme a uvažujeme o nich
v našich srdcích
když sdílíme tento svatý pokrm v Ježíšově jménu.

Sláva na výsostech Bohu,
a pokoj všem lidem na zemi.

Vzdáváme ti díky a chválu za Ducha svatého,
vylitého pro nás při této nebeské hostině.
Chléb, který přijímáme, je podílem na
Kristově těle.
Kalich, který žehnáme, je účastí na Ježíšově krvi.
Naplň nás vírou jako svou služebnici Marii.
Živ nás nadějí jako dávné proroky.
Požehnej nás láskou jako užaslé mudrce.
A pošli nás s radostí jako pastýře,
abychom se dělili o radostnou zvěst, kterou jsme přijali.

Sláva na výsostech Bohu,
a pokoj všem lidem na zemi.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně budeme naslouchat zpěvu písně

464 Narodil se Kristus Pán

Pozvání: Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.  Gal 4,4-6

Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha. Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. 1J 4,2.7-9

Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje.  

Tt 3,4-7

Píseň: 482 Ó ty radostný čase vánoční

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, v pokoře a s nadějí v Tvoji milost Ti v tuto chvíli chceme odevzdat všechny, o které máme starost.

Pane, především Tě chceme poprosit za ty, na které zapomínáme. Na které nevzpomeneme ani v naší modlitbě. Prosíme za ty, jejichž smutek a nouze v nejširším slova smyslu jsou stranou naší pozornosti. Prosíme, rozsvěcuj své světlo, aby nám tyto lidi ozářilo a my je zahrnuli do své pomoci a do svých modliteb. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo právě prožívají osobní tragédii. Prosíme za ty, pro koho jsou letošní svátky prvními bez blízkého člověka. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc prosíme za naše nejbližší. Prosíme, uč nás být světlem pro ty, které máme vedle sebe. Uč nás ujišťovat právě je, že Tvá milost a láska vstupuje do naší každodennosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi žijící v oblastech rostoucí bídy následkem pandemie. Prosíme za lidi žijící v místech ozbrojených konfliktů. Prosíme, nenechávej nás před jejich situací zavírat oči v zoufalství bezmoci. Prosíme, uč nás hledat formu pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo právě v tuto dobu vánočních svátků cítí bolest rozdělení. Prosíme za ty, kterým se rozpadl vztah. Prosíme za ty, kdo jsou opuštění. Prosíme za ty, kdo ztrácejí víru, že jejich život má smysl. Prosíme, dávej nám fantazii k pomoci i sílu k naslouchání. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Tvou církev. Prosíme za nás, kteří jsme její součástí. Moc prosíme, proměňuj nás svým Duchem svatým, abychom neubližovali, ale byli právě jako křesťané pomocí a světlem pro všechny. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě jako Tvé děti: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.

(Phi 4:4-6 CEP)

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. (Phi 4:7 BKR)

Píseň: 466 Slunce z hvězdy již vyšlo