Uhříněves 27.3.2022 Lk 15,11-32 (Jiří Ort)

Uhříněves 27.3.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás všechny na bohoslužbách v našem kostele v neděli Laetare - Laetare Ierusalem – Raduj se, Jeruzaléme.

Introit: Zaradoval jsme se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu! (Ž 122,1)

Píseň: 96 (625) Jak příjemné, můj Pane

Modlitba: Usmiřující Bože, ty nás všechny přivádíš k sobě.
skrze moc svého Syna, Ježíše Krista. Naše chyby mohou být velké nebo malé, mohou být úmyslné nebo nešťastné, ale bez ohledu na naše selhávání nám tvá láska vždy běží vstříc.

Osvěž nás dechem svého Ducha svatého. Obnov nás láskou Ježíše Krista. Obnov nás, abychom mohli do uctívání vnést celou svou bytost. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: S 267 Proč jen mlčíš, Pane

Čtení: Ž 32

Píseň: 673 (691) Tak málo přímých cest

Text: Lk 15,11-32

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Jsem vděčný za dnešní výběr textů ekumenického lekcionáře. Jakoby byly pokračováním textů z minulé neděle, kdy jsme se zamýšleli nad obsahem, smyslem, pokání. Kdy jsme se vyrovnávali s představou Božích trestů tam, kde se neukáží plody pokání. Už minulou neděli jsme si v Říčanech uvědomili nutné propojení textu s 15. kapitolou Lukášova evangelia, která obsahuje ústřední Ježíšova podobenství v jeho snaze představit Boha – Otce. A to ne náhodou – texty následující po textu minulé neděle z 13. kapitoly nám skutečně odpovídají na otázku, kdo bude mít podíl na Božím království – tedy – jaký život má budoucnost.

Dnes nám ekumenický lekcionář nabídl ještě další text – Žalm 32. Tento Davidův žalm by mohl dost dobře přednášet marnotratný syn z našeho podobenství. Tento žalm bych mohl stejně tak dobře přednášet já. Každý z nás. Po úvodní chvále Božího jednání přichází popis jednání lidského, které je zcela zcestné. Žalmista popisuje své uzavření v bolesti. Popisuje své mlčení, rezignované přijímání tíživé situace, do které se dostal. Nepopisuje jak, proč se v ní ocitl, pouze konstatuje, že na něm „těžce ležela Hospodinova ruka“.

Jakoby se tu před námi otevíral začátek Ježíšova podobenství. Jakoby podobenství podrobněji vypráví 3. verš žalmu. A přesto vlastně zůstává stejně nekonkrétní a nehodnotící. Mladší syn chtěl svůj díl majetku. A nebyl to problém – svůj díl dostal i syn starší. Pak mladší syn zpeněžil svůj díl majetku a odešel. Stále není vyprávění hodnotící – otcův majetek je stále vnímán jako něco, co má hodnotu. Jen – mladší syn si ukousl větší krajíc, než na co měl. Tím, že odešel z domova, zvýšil tlak na vlastní rozhodování, jak bude otcův majetek, který mu připadl, používat.

Situace, ve které se ocitl mladší syn, skutečně stojí za promýšlení. Kdybychom si dovolili fantazii, tak toto vynesení hodnoty otcova domu do širšího světa, je vlastně pozitivní. Role staršího bratra nám ukazuje, že prostý fakt, že ten nikam neodešel a zůstal pracovat na domovském statku, není zárukou pochopení hodnoty otcovského domu. Takže selhání srovnatelné, jen – u mladšího syna byla zcela přerušena vazba s Otcem.

„Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru.“ (Psa 32:3-4 CEP)

„Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.“ Luk 15:13-16 CEP)

“Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: "Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti."“ (Psa 32:5 CEP)

“Tu šel do sebe a řekl: 'Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.'“ (Luk 15:17-19 CEP)

Tato souvislost dnešních dvou textů se mi moc líbí. Znovu se vracím k textu z minulé neděle – k důrazu, že kdo nečiní pokání, kdo nenese ovoce, bude vyťat a vyhozen. Dnešní texty znovu zasazují tento obraz do kontextu. Ono „nenesení ovoce“ se najednou ukazuje jako následek odříznutí se od Boha. Ať už z jakéhokoliv důvodu. A ono „z jakéhokoliv důvodu“ je velice důležité. Protože k takovému životnímu postoji velice často přispívá i zcestné svědectví věřících lidí. Chceme-li to konkretizovat pomocí dnešního podobenství, tak postoj staršího bratra, který pobyt v otcovském domě vyhodnotil jako nutné zlo v kupeckém vztahu „má dáti – dal“. Jako kupeckou spravedlnost.

Ale oba dnešní texty mluví o něčem jiném. O důležitosti rozhovoru, o důležitosti vztahu. V okamžiku, kdy člověk přestane uzavírat a začne mluvit s Bohem, začnou se dít věci. Začne se dít – přijetí.

Ona otcovská postava s otevřenou náručí, která symbolizuje ústřední Ježíšovo podobenství v Lukášově evangeliu, zcela naplňuje i žalmistovo vyznání, kým pro něj je Hospodin. „Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: "Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti." A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.““ (Psa 32:5 CEP)

Toto vyznání, obrácení se k domovu, obrácení se k Otci, je jedinou podmínkou bezpodmínečného přijetí. Nejde tedy o nic určeného pravidly, jde pouze o přijetí toho, že jsme přijati. Nikdo další do toho nemá právo vstupovat. Tady je Boží radost z návratu, lidská radost z přijetí. Proto je slovo o přijetí určené i staršímu synovi: „Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.“ (Luk 15:31 CEP) Ani u staršího syna Otec nejedná v logice – musíš tak jednat, protože tak se to má dělat. Musíš tak jednat, protože jsi křesťan… Ne, na prvním místě jsou slova o přijetí. A tady se dokonce Otec jakoby probourává do mlčení staršího syna. Aby se všichni společně mohli těšit ze společenství přijatých.

Ano, tato neděle je o radosti. A zároveň o výzvě k mluvení, ke komunikaci k pokání, k obratu k Hospodinu. Abychom se neztratili Pánu Bohu ani sami sobě:

„Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt.“ (Psa 32:6 CEP) Amen.

Píseň: 277 (406) Chval Pána svého písní

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, je mnoho trpících – a my jsme schopní vnímat nouzi pouze některých. A ještě menší části jsme schopni pomoci. Trápí nás to. Cítíme se bezmocní. A z hlubin své bezmoci k Tobě, Pane, voláme.

Prosíme za nemocné, kteří jsou v naší blízkosti. Ať už v rodinách nebo ve sboru. V tichosti Tě prosíme za každého z nich. … Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se snaží, aby lidé v jejich blízkosti nebyli opuštění. Pane, prosíme pro ně o posilu a povzbuzení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se děsí budoucnosti. Kdo

Prosíme za lidi na Ukrajině. Prosíme za lidi v obleženém Mariupolu. Pane, jsme zoufalí a moc prosíme o pomoc. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za uprchlíky. Prosíme za všechny, kdo se sžívají s novým prostředím a jsou plní obav o své blízké. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Děkujeme za všechny, kdo se snaží pomáhat. Prosíme o posilu, prosíme, uč nás se navzájem povzbuzovat, abychom byli schopní vytrvat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo jsou opuštění tváří v tvář nejisté budoucnosti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 711 (383) Mne zajmi, Pane můj

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu.

Fp 4,4-6

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 410 Směr mi dej, ať nebloudím