Uhříněves 1.5.2022 J 21,1-19 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 1.5.2022

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás v našem kostele, kam jsme se přišli těšit z naděje zaslíbené Boží přítomnosti.

Introit: Hospodinova milosrdenství je plná země. Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup.

6(Ž 33,5b.6)

Píseň: 48 Rozveselte se v Hospodinu

Modlitba: Pane Bože, děkujeme ti.
Že jsi vyslyšel naše volání o pomoc a vysvobodil nás.
Že jsi odstranil to, co nám brání Tě spatřit.
Naplň nás, prosíme, svým Duchem svatým, abychom mohli volat utlačovatele k pokání a dávat naději těm, kdo jsou pronásledováni.
Přijď a naplň naše srdce vděčností, abychom ti vzdávali chválu a nikdy nepřestali.
Svatý Bože, chceme ti vzdávat díky navěky. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: 640 Díky

Čtení: Zj 5

Píseň: 245 Svatá doba, Páně den

Text: J 21,1-19

Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky. Haleluja. Ž 105.1

Texty na tuto neděli mi udělaly velikou radost. Nad textem 5. kapitoly Zjevení jsme se zamýšleli na biblické hodině a úplně nás uchvátil. Uchvátil nás mohutný obraz zoufalství, že neexistuje nikdo, kdo by otevřel knihu lidských příběhů. Kdo by měl tu sílu otevřít všechnu bolest, kdo by před ní nezavíral oči, ale nechal ji zaznít a pak do ní nabídl budoucnost. Osobně mě hodně zasáhla vlastní zkušenost, že já už nejsem schopen ani sledovat to, co se děje kolem nás, že uprostřed všeho strachu a zloby jsem schopný jít pouze krok za krokem v naději, že snad v něčem mohu pomoci a pomáhám.

To je pohled, který mi připomněl dnešní příběh z Janova evangelia. Evangelista vlastně otevírá nové zjevení Vzkříšeného, v jiných kulisách. Vlastně znovu vypráví znovu od začátku po zkušenosti kříže. Petr a ostatní učedníci se pouští do lovu ryb. A zcela selhávají. Jdou vstříc situaci, ve které jsou, snaží se žít, snaží se získat obživu. A já si tam drze doplňuji, že se snaží uskutečňovat to, co vidí jako důležité – vždyť následovali Ježíše z Nazareta, mají s ním stále nějakou zkušenost, zažívali na vlastní kůži ony nádherné důrazy Ježíšovy zvěsti. To není možné jen tak opustit. A tak to zkouší – tak to zkoušíme - alespoň v malém - ale ono to jde nějak všechno jinak, než by si člověk přál. Přes všechnu snahu, přes všechnu námahu. Jakoby ten fakt z Janova zjevení, fakt, že není nikdo, kdo by byl hoden otevřít knihu lidských příběhů, ničí jakoukoliv snahu o život. Janův pláč je hluboce opodstatněný.

Přiznám se, že soucítím s těmi rybáři. Sdílím jejich únavu, sdílím jejich bezradnost. A stejný pocit vnímám kolem sebe. Evangelista nic nehodnotí – jen přidává do příběhu novou postavu. A s ní dochází ke zlomu v situaci člověka. Najednou je tu síť plná ryb, najednou má počínání člověka smysl. A tato zvláštní přítomnost vede k vyznání, ke svědectví.

Je tu Ježíš. Je přítomný, je součástí našeho příběhu. To jeho přítomnost zcela mění situaci. A zároveň je tu Petrova reakce. Nadchl mě svým výkladem popisované situace Jan Roskovec. Petr se oblékne a skočí do vody. Ekumenický překlad to vykládá tak, že se Petr samou nedočkavostí vrhne do vody, aby byl u Pána co nejdříve. Ale nelogičnost jeho počínání se ukáže v tom, že je na břehu až poslední. Jan Roskovec nabízí jinou možnost. Petr se chce skrýt. Bojí se před Vzkříšeného předstoupit, protože si s sebou nese z jeho pohledu neodpustitelné selhání. Mohli bychom si s celou situací pohrát a vzpomenout si, že Adam s Evou se při Božím volání zahalili, protože se styděli, že jsou nazí. Mohli bychom si vzpomenout na proroka Jonáše, který na útěku před Bohem skončil v moři. Navíc Ježíš stojí u ohně, který je popisován stejným slovem jako oheň, u kterého se Petr ohříval před tím, než Pána zapřel. Ale i kdybychom si takto nepohrávali s biblickými asociacemi, vidíme Petra, který se odděluje od ostatních při svědectví o přítomnosti Vzkříšeného, Petra, který ve Vzkříšeném vidí pouze upozornění na vlastní selhávání, Petra snažícího se skrýt, Petra, který se u Pána ocitá až jako poslední. A jakkoliv podá heroický výkon a vytáhne celý úlovek ryb, se kterým ostatní sotva hnuli, je zván spolu s ostatními ke společnému jídlu, které už je připraveno. Připraveno vzkříšeným Ježíšem.

Toto přetočení perspektivy, z jaké se díváme na celý příběh, je zásadní. Do zoufalé snahy zvládnout život tak, jak považujeme za správné, vstupuje nová postava, která mění základ této snahy. Nabízí pozvání a tak i přijetí pozvání jako podstatu našeho snažení. Evangelista to vyhrocuje Ježíšovým rozhovorem s Petrem. Ten se netýká techniky lovu, zvýšení fyzické kondice, lepších návnad, ale vztahu. „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Až odtud roste úkol, který Petr dostává. „Buď pastýřem mých ovcí“. A ani tato výzva vlastně není tím posledním. To poslední, co Petr od Vzkříšeného slyší je: „Následuj mne!“

Dobře si uvědomuji, že tento evangelistův důraz na vztah ke Vzkříšenému, je obtížně uchopitelný. Že tu Jan vědomě nedává přesný popis, přesný itinerář na cestu životem. A přece je nadějí do všeho našeho hledání a snažení uprostřed událostí, které nejsme schopni ani pojmout v jejich komplexnosti, natož je vyřešit. Jsem vděčný za to, že dnes smíme uslyšet pozvání ke stolu, kde je nám náš Pán hostitelem. Že smíme zažít společenství – spolu navzájem i s Kristem.

Vztah ke Vzkříšenému. Vztah ke všemu, co přinesl, o čem svědčil, co zosobňoval Ježíš z Nazareta, ten ukřižovaný. Přiznám se, že to nikoho nedokážu naučit – vždyť sám tento zásadní vztah hledám. Ale chci o hledání, učení se tomuto vztahu, svědčit jako cestu. Vidím to jako úkol společenství církve nabízet setkání se Vzkříšeným – sobě navzájem, lidem kolem nás. Učit se naději, kterou toto setkání zpřítomňuje. Pak s vděčností a ne s únavou a bezradností přijmeme slova Vzkříšeného: „Následuj mne!“. Pak se i nám otevře před očima nebeská liturgie kolem obětovaného beránka, jak ji uviděl Jan: „Ale jeden ze starců mi řekl: „Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou.“ Vtom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa. Přistoupil k tomu, který sedí na trůnu, a přijal knihu z jeho pravice. A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo na kolena před Beránkem; každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu. A zpívali novou píseň: „Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí.“

Píseň: 291 Buď Pánu čest (U – Pán tance)

VP:

Vyznání vin:

Ježíš k nám přichází - do našich pochybností a strachu a říká:
Pokoj s vámi.
S důvěrou v Boží milosrdenství vyznejme své hříchy – nejprve každý osobně v tichosti odevzdejme Bohu vše, co nás trápí. … Společně poprosme: Pane, odpusť nám.

Svatý Bože, vyznáváme
že jsme nebyli věrnými svědky
vzkříšení.
Ježíš stojí mezi námi ve slově, svátosti a bližním,
ale my ho nepoznáváme.
Ježíš nám vládne jako vzkříšený Pán všech, ale my ho nedokážeme uctít.
Ježíš se v nás pohybuje skrze působení tvého Ducha,
ale my na něj nedokážeme reagovat.

Odpusť nám, Bože milosti. Udržuj nás ve své přítomnosti, veď nás svým slovem a naplňuj nás svým Duchem, abychom mohli hlásat dobrou zprávu o Ježíši Kristu, který skutečně vstal z mrtvých!

Slovo potěšení: Ježíš nás shromažďuje, abychom přijali Ducha svatého.
a posílá nás, abychom se podíleli na jeho díle smíření.

Přijměte tento dar nového života: Ve jménu Ježíše Krista je nám odpuštěno. Bohu díky.„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Eucharistická modlitba:

Beránku Boží, ty snímáš hřích světa;
smiluj se nad námi a dej nám svůj pokoj.

Pane Bože, ty jsi náš pastýř, ty nám poskytuješ vše, co potřebujeme. Dáváš nám odpočívat na zelených pastvinách.
U tichých vod obnovuješ naše duše. Vedeš nás po stezkách spravedlnosti. Ani ve stínu údolí smrti se nebojíme zlého, neboť ty jsi s námi.

Beránku Boží, ty snímáš hřích světa;
smiluj se nad námi a dej nám svůj pokoj.

Ježíš je Beránek, který sedí na trůnu; s vykoupenými všech dob a míst se mu klaníme. Ježíš, Beránek, nás vysvobodil ze zla, obmyl nás svou krví a oděl svou spravedlností. Ježíš, Beránek, bude navždy naším pastýřem, povede nás k vodě života a setře každou slzu.

Shromažďujeme se v přítomnosti Ježíše, Beránka, abychom se připojili k velké hostině spásy s těmi, kdo už nemají hlad a žízeň.

Beránku Boží, ty snímáš hřích světa;
smiluj se nad námi a daruj nám svůj pokoj.

Duchu svatý, připrav před námi tento stůl i v přítomnosti našich nepřátel; rozptyl mocnosti hříchu a smrti. Nakrm nás chlebem života, naplň nás kalichem spásy a pomaž nás jako Kristovo tělo. Ať nás tvá dobrota a milosrdenství provází po všechny dny našeho života a my budeme přebývat v tvém domě navěky.

Beránku Boží, ty snímáš hřích světa, smiluj se nad námi a daruj nám svůj pokoj. Amen.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň k vysluhování: 510 Jezu Kriste, štědrý kněže

Pozvání ke stolu:

Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. Ježíš pro ně prostřel stůl a nadále prostírá stůl nekonečné milosti, kde je vždy dost jídla pro všechny. Přistupme nyní k tomuto stolu s otevřeným srdcem.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Ne vy jste vyvolili mne,

ale já jsem vyvolil vás

a ustanovil jsem vás,

abyste šli a nesli ovoce

a vaše ovoce aby zůstalo;

a Otec vám dá,

oč byste ho prosili v mém jménu.

To vám přikazuji,

abyste jeden druhého milovali.

Jděte v pokoji.

Píseň: 378 Plníme, Kriste, Tvoje přání

Ohlášky:

Přímluvná modlitba:

Pane Bože, tvůj svět je zraněný a nám je z toho smutno a nevíme, co s tím. Moc Tě prosíme, abys nám ukazoval cestu k pomoci.

Když máme kolem sebe nemocné a opuštěné, modlíme se:

Učiň nás svými nástroji.

Když lidé kvůli násilí a chudobě utíkají ze svých domovů, modleme se:
Učiň nás svými nástroji.
Když vlády a korporace získávají stále větší moc a bohatství a lidé nevidí cestu, jak pomoci potřebným, modlíme se: Učiň nás svými nástroji.
Když některé tvé milované ovce propadají zoufalství a beznaději, modleme se:
Učiň nás svými nástroji.
Když jsou tvé děti pronásledovány na blízkých i vzdálených místech, modleme se:
Učiň nás svými nástroji.

Vyslyš nás, prosíme, když Ti v tichosti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Učiň nás svými nástroji, Bože, abychom mohli přinášet tvé poselství naděje a hlásat tvé milující jméno do všech domácností na tomto světě.

V tuto chvíli k Tobě voláme spolu se všemi, kdo touží po životě pro všechny uprostřed Tvého stvoření: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje

a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby

a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.

Píseň: 222 Radujte se v Pánu vždy