Uhříněves 12.6.2022 J 16,4-16 (Jiří Ort)

Uhříněves 12.6.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí hosté, všechny vás vítám na bohoslužbách v neděli Trojiční. Smíme tu společně přijímat posilu a povzbuzení pro sebe i pro druhé.

Introit: Chci Tě vyvyšovat, můj Bože a králi, Tvému jménu dobrořečit navěky a navždy. Ž 141,1

Píseň: 187 Svou oslav Pána písní

Modlitba: Pane Bože, děkujeme, že smíme přicházet a neuměle vyslovovat svoje otázky a pochybnosti. Děkujeme, že si před Tebou nemusíme hrát na to, že známe na všechno odpověď. Děkujeme, že smíme naslouchat svědectví těch, kdo procházeli a procházejí svou cestu životem v důvěře, že Ty jsi na ní s nimi.

Bože slávy, svým slovem a Duchem nás veď do své pravdy, abychom mohli hlásat dobrou zprávu o tvé spásné lásce ke všem skrze Ježíše Krista,

našeho Pána. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S359 (787) V království Božím místa dost

Čtení: J 16,4-16

Píseň: 570 Otče náš, milý Pane

Text: Ř 5,1-2

Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí, chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! Haleluja. (Ž 150:1-2)

Evangelista Jan rozehrává ve svém příběhu – nebo spíše vykresluje na svém obraze – lidskou nejistotu ohledně budoucnosti. Ježíš říká svým učedníkům, lidem, pro které byla jeho přítomnost zásadní, že od nich odejde. A to je samozřejmě problém. Ztrácí se pevnou oporu, bez které je budoucnost, ale i přítomnost, zdrojem strachu. A přesně to zažíval Janovský sbor. Vlastně pro tento sbor šlo o rozdíl mezi minulostí spojenou s jistotou Boží přítomnosti v Ježíši Kristu a současností, kde je tato přítomnost zpochybňována.

Tak jako dnes, i tehdy lidský život určovaly okolnosti, odkud kdo pocházel, určoval ho životní příběh, který měl ten který člověk za sebou. Evangelista a sbor, který měl na mysli, když psal své podání evangelia, byli ve zřetelném konfliktu s Židy. Je to až dráždivé, jak je to z Janova spisu cítit. V obdobném konfliktu byl i apoštol Pavel – konkrétněji – v konfliktu s křesťany ze Židů. Proč to bylo tak vyhrocené? A proč jsou i dnes tak vyhrocené konflikty kolem všech otázek, které se dotýkají naší životní jistoty? Lidé se shlukují kolem jakýchsi dědictví minulosti a vymezují se vůči těm, kdo do tohoto dědictví nepatří. Je to o to smutnější, že pravdu „své“ minulosti si každý vytváří podle svých potřeb.

Z takové uzavřenosti za hradbami se velice těžko jde dál. Jen velice těžko se člověk vymaňuje z prostoru a myšlení upřenými k minulostí. A nemůžeme to házet na ostatní náboženství nebo prostě na ostatní lidi. Ani my tento konflikt s dědictvím nezvládáme. Právě proto, o čem píše evangelista Jan - ocitáme se sami bez Ježíše a zůstává jen strach z budoucnosti a ty zákonitosti, do kterých jsme zapleteni. Zůstáváme každý ve svých oblastech, kde působíme a ve kterých se sdružují lidé ze stejného dědictví a se stejným viděním věcí. Určování minulostí. Pak nutně nastupuje odmítání všech, kteří do naší skupiny nepatří a frustrace a nenávist tam, kde se cítíme ohroženi. Čehož dokladem je i sama situace Janova sboru, který byl vyloučen ze společenství, kde se cítil být doma.

A Ježíš odchází. Ježíš odešel. A nám zůstala v rukách nějaká tradice a Bible. S tím, že naše chápání Bible je určováno tradicí, u které jsme zjistili, že je nám blízká. A tak tu vznikají skupiny, každá kolem své pravdy určované vnímáním minulosti. Jakoby neexistovala cesta ven z tohoto začarovaného kruhu určenosti člověka. Naděje na jinou možnost, na odvahu otočit oči do budoucnosti, vymanění ze všech možných určeností, zmizela s Ježíšem.

Ježíšova reakce je zajímavá: „Nyní však odcházím k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě nezeptá: Kam jdeš?” (Joh 16:5 CEP) Člověk, který byl ovlivněn Ježíšovou blízkostí, je určován obavami, že Ježíš už nebude na místě, kde na něj byl zvyklý, místo toho, aby se zeptal, kam odchází. Tedy, jaký je smysl jeho odchodu, jak jeho odchod ovlivní situaci člověka. A my víme, že tato otázka vede k otázce po tom, kým Ježíš vlastně je. Ježíšovi protivníci jsou naplněni zlobou, protože jim Ježíš svou těsnou vazbou na Boha narušuje jejich vnímání života. Ježíšovi učedníci jsou sevřeni strachem, protože tuto vazbu nejsou schopní přijmout v plnosti. Obecně lidská situace. Určení minulostí.

Ježíš ono určení minulostí přetáčí. Ukazuje skutečnost toho, že tu není, ve zcela jiném světle. Neuklidňuje své učedníky, neuklidňuje nás, že to, co je kolem nás, neplatí. Že to nefunguje. Že tím nejsme určováni. To tak prostě je a je iluzí to popírat. Do takových životních pravidel vstoupil i Ježíš a jejich síla se ukázala zcela zřetelně – Ježíš byl ukřižován. Lidské odmítnutí měnit cokoliv ze svých představ, otevřít se Boží cestě za člověkem, která je ochotná naslouchat, se ukázalo být silnější než on. Ale to, o co se snaží evangelista Jan, je ujištění, že navzdory tomu tato pravidla, která každého z nás určují – ony nejrůznější tlaky v nejrůznějších životních oblastech – nejsou tím, co říká, jakou hodnotu má lidský život. Nemusíme se otáčet do minulosti, abychom se necítili ztraceni. Přímluvce, kterého Ježíš pošle, pomůže lidem rozpoznat, podle čeho Pán Bůh vidí hodnotu člověka. Stále znovu, stále aktuálně. To je skryto za těmi zvláštními slovy: „On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří; spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.“ (Joh 16:8-11 CEP) Lidský život je otevřený.

Hodně mě oslovila Mariina maminka, když kdysi mluvila o tom, co pro ní bylo v životě v její práci psycholožky zásadní. Byla přesvědčená, že v každý okamžik lidského života je možno vstoupit do uzavřeného, zacykleného kruhu, a lidský život proměnit. A právě tuto naději přináší Ježíš z Nazareta, který je Kristus. Velice případně zvolila církev ve svém ekumenickém lekcionáři druhý text dnešní neděle. Pavlovo zásadní vyznání o úhelném kamenu našich životů. Vyznání o Boží milosti.

Naše naděje není v minulosti. Není v našem dědictví. Ježíš byl vzkříšen a tento vzkříšený Ježíš v Duchu svatém vstupuje do našich životů i celé společnosti a otevírá nejen přítomnost, ale i budoucnost. Máme kam jít. Protože vzkříšený Ježíš v Duchu svatém otevírá naději - Pán Bůh miluje člověka a nabídl mu pokoj. S Ním, s druhými lidmi i se sebou samými. „Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. (Rom 5:1-2 CEP)

Amen.

Píseň: 589 Buď sláva Bohu

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za naději. Vyznáváme, že ji až příliš často ztrácíme, a moc děkujeme, že Ty nás dobře znáš a znovu a znovu nám svou naději připomínáš. Moc Tě prosíme, abychom i my byli schopni ji předávat tam, kde ji lidé potřebují.

Moc prosíme za nemocné i jejich blízké. Prosíme, ukazuj nám, jak povzbudit, dávej nám cit pro slovo povzbuzení a útěchy. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo ztratili domov. Za ty, v jejichž zemi se válčí. Za ty, kdo ztratili domov z ekonomických důvodů. Za ty, kdo ztratili zázemí domova rozpadem vztahů. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za mladé rodiny. Prosíme, posiluj je, aby zvládaly tlak v práci. Ukazuj partnerům, jak se těšit ze společného života. Dávej jim naději pro ně i pro jejich děti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti seniory. Ukazuj nám, prosíme, jak ujišťovat o své vděčnosti za jejich životy. Ukazuj nám, jak ujišťovat o tom, jakou cenu mají pro Tebe. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se cítí v pasti, kdo se cítí nesvobodnými, bezmocnými. Kdo mají pocit, že jejich život jim nepatří. Moc Tě prosíme, abychom takovým lidem uměli naslouchat a povzbuzovat je. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, otevírej nám srdce, abychom dokázali přijmout naději Tvé budoucnosti pro člověka. Prosíme, uč nás se neupínat k minulosti, ale těšit se na to, co nám připravuješ. Abychom tak dokázali povzbudit lidi kolem nás. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš nás i v tuto chvíli, kdy Ti v tichosti odevzdáváme své osobní díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Voláme k Tobě se všemi, kdo touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 689 Pane, dej ať nás

Poslání: Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Žd 12,1-2a

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 426 Ať chrání nás Bůh 546 Má duše Pána svého chval; 168 Zpívejte, čest vzdejte