Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 3.7.2022 Lk 10,1-11.16-20 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 3.7.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám ve společenství, kde se smíme nechat povzbudit ujištěním o Boží milosti a lásce.

Introit: Hospodin je dobrotivý a přímý, proto ukazuje hříšným cestu.

Ž 25,8

Píseň: 33 K Tobě duši pozdvihuji, Hospodine, v úzkosti

Modlitba: Bože radosti,

ke kterému přicházejí všechny národy

aby našly uzdravení svých nemocí,

osvoboď nás od pýchy,

abychom mohli poslouchat Krista

a přijali pozvání k Tvému stolu,

a skrze akt pokání

zakusili radost z povzbuzující moci

Tvé přítomnosti. Amen.

Čtení: 2Kr 5,1-19a

Píseň: 316 Dej odvahu včas slyšet, co pro nás, Pane, máš

Text: Lk 10,1-11

Haleluja. Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. Haleluja. Ž 19,2

Velice mě potěšila dnešní kombinace textů. Konkrétně, že novozákonní text má protipól v textu starozákonním. Bez něj bych se totiž v tom Lukášově oddílu zcela ztratil. Bez něj bych si s tím Lukášovým textem nevěděl rady.

Starozákonní oddíl je vlastně velice jednoduchý – v zemi nepřátelské k Judskému království žil vojevůdce Naamán a ten onemocněl nemocí. Těžkou nemocí, která jednak byla nevyléčitelná a jednak stigmatizující. Díky Vlastičce Petráskové, která pravidelně přispívala organizaci Likvidace lepry, nám stále chodí jejich měsíčník „Misionář malomocných“. A v posledním čísle byl článeček o Jassobem, kazateli letničního sboru v Libérii, který přišel do nemocnice dostatečně včas, takže přišel pouze o 2 prsty na noze, ale to zásadní nekončí uzdravením, ale tím, co bude následovat. Teď budu citovat: „Stigma lepry je totiž pořád silné, rodiny často odmítají přijmout zpět mezi sebe ty, kteří byli nemocní. ‚Lidé z mého sboru mě pořád podporují, posílají mi peníze,‘ dodává Jassobe a i z toho usuzuje, že mu jeho blízcí snad dají ještě šanci.“ Je tu Naamán, je tu Jassobe, a s nimi otázka, jaká je jejich budoucnost.

Až v tuto chvíli má smysl otevřít oddíl o vyslání učedníků z Lukášova evangelia. A zároveň si připomenout to, co mu předcházelo. Jednak že Ježíš prochází Samařskem, takže i dnešní oddíl je zasazen do tohoto prostředí. A také Ježíšovo upozornění na to, jakého jsou vlastně učedníci ducha. Co je smyslem jejich poslání. Z mého pohledu by hrozilo velké nebezpečí, že se bez tohoto úvodu s oddílem o vyslání učedníků zcela míjeli. Protože – tento text je o následování. O tom, že jsme vysláni Ježíšem z Nazareta, abychom mu připravili cestu. „Poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít.“ To je nejen ujištění, že Ježíš samařskou zemí prostě jen tak neprolétne, ale má před sebou mnoho míst, mnoho lidí, ke kterým chce přijít. To je podtrženo Ježíšovými slovy: „Žeň je mnohá, dělníků málo.“ Ale zároveň – Ježíšova slova podtrhují i nedostatek času. Časovou naléhavost. Stručně – potřebných je mnoho a není jedno, jestli se k nim zvěst evangelia dostane nebo ne. Protože ty tlaky, ve kterých lidé žijí, jsou enormní. „Posílám vás jako ovce mezi vlky“.

To, s čím Ježíš učedníky vysílá, je pokoj. Pozdrav, se kterým učedníci vstupují do domu, není přání, ale dar – který je možné přijmout nebo odmítnout. My už víme od chvíle oznámení pastýřům o Ježíšova narození, že je spojen s pokojem: “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Pokoj, jako záchrana života. Jako spása člověka. A tím se dostáváme zpět k Naamánovi a jeho nemoci. K Jassobemu a jeho naději, že ho jeho rodina a sbor přijmou zpět, přestože prodělal lepru.

V Naamánově příběhu se nám před očima odehrává drama lidských představ fungování světa a Boží pomoci. Lidských představ, že mocenská síla zařídí vše. Tedy – je-li nějaká naděje na uzdravení, má ji ten, kdo má peníze a tím pádem moc. Je-li nějaká naděje na důstojný život, je spojena s penězi a tedy i s mocí. Potkal jsem paní, která si mi stěžovala, že majitel ubytovny, ve které žije, přidělil koupelnu pouze jedněm nájemcům a ostatní se nemohou ani vysprchovat. Samozřejmě – ti nájemci jsou schopní platit více. Lepra, malomocenství, nemoci vydělující lidi ze společnosti. Ale vojevůdce Naamán má moc – a jeho král vydává příkaz: „Naamán musí být uzdraven, on přece nepatří k těm za zdí.“ Fantasticky tuto myšlenku rozehrál Karel Čapek ve své Bílé nemoci.

Ale Pán Bůh nabízí pomoc ze své milosti. A paradoxně právě pro mocného Naamána až nepřijatelně obyčejně. V Ježíši z Nazareta, který je Kristus, nabízí Pán Bůh odstranění odstranění bariér mezi sebou a lidmi i mezi lidmi navzájem. Nabízí prostor svého království, ve kterém vládne spravedlnost, pokoj, radost. Důstojný život pro každého. Život ve společenství s druhými. To, po čem touží uzdravující se Jassobe – návrat domů. To, co se musí naučit Naamán. To, co se musí naučit tento svět se svou představou důstojného života pouze pro elity.

Ježíš posílá své učedníky a moc dobře ví, že tento pokoj – naplněný, normální stav nového stvoření – nebude všude přijímán. Že bude až příliš často odmítán těmi, kdo nechtějí přijít o své výsady, i těmi, kdo už ztratili naději, že by se mohlo cokoliv změnit. Že by mohli být uzdraveni. Že by mohl být uzdraven jejich vztah k druhému člověku. Ale – Ježíš své učedníky, Ježíš nás ujišťuje a zároveň vysílá s tímto ujištěním mezi lidi: „Přiblížilo se Boží království.“

A my jsme dnes všichni společně zváni k hostině, která je potvrzením smlouvy v Ježíši Kristu. Smlouvy s Bohem, který je garantem pokoje. Který je garantem života ve svém království. Amen.

Píseň: 378 (Uhříněves) Plníme, Kriste, Tvoje přání

358 (Říčany) Dnes k svému stolu zve nás Pán

VP:

Vyznání vin: Pane Bože, přicházíme jako poutníci. Jako ti, kdo žízní po životě, který Ty nabízíš. Uvědomujeme si, jak sami zanášíme čistou vodu Tvého života a je nám to líto.

Je nám líto, že k sobě navzájem nedokážeme najít cestu. Je nám líto, že cesta, která už vypadala, že je prošlapaná, najednou z naší viny zarůstá hustým trním. Chcete-li toto spolu se mnou vyznat, přidejte se slovem – vyznávám.

Je nám líto, že ačkoliv nás znovu a znovu ujišťuješ o své lásce k nám, ale i k celému stvoření, my jsme stále plni pochybností. Neumíme důvěřovat hodnotám Tvého království, které přinesl Ježíš z Nazareta. Chcete-li toto spolu se mnou vyznat, přidejte se slovem – vyznávám.

Je nám líto, že mezi námi rostou hradby z neodpuštěných slov i činů. Chceme Tě poprosit, abys nám dal sílu naplnit naši touhu po odpuštění. A tak tu před Tebou vyznáváme, že chceme odpustit všem, kteří nám ublížili a poprosit o odpuštění všechny, komu jsme ublížili my. Chcete-li toto spolu se mnou vyznat, přidejte se slovem – vyznávám.

Slovo milosti:

Přijměme do svého srdce slovo milosti a potěšení:

Jak bychom mohli zapomenout na Boží věrnost?

Jemu věřit znamená rozpomínat se na jeho dobré skutky.

Když jsem byl skleslý, on mě pozvedl.

Když jsem hladověl po životě, nasytil mne.

Když jsem byl opuštěný, zůstal se mnou.

Když jsem zabloudil, přivedl mě k sobě.

Když jsem se uzavřel do sebe, do svých úzkostí, do svých nezdarů a do svých vin, on mě osvobodil, abych se znovu našel a nově mě obrátil k druhým. Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Pane Bože, svatý náš Otče,

přicházíme, abychom Ti děkovali.

Chceme Ti děkovat za dar života,

který jsme dostali a dostáváme

skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Neboť v něm jsi dal všemu smysl a jednotu

a na jeho plnosti máme všichni účast.

Byl rovný Tobě, a vzdal se všeho, vydal se za nás,

a jeho krev na kříži prolitá smířila všechno.

A tys ho nade všechno povýšil

a on je věčnou nadějí všech, kdo touží po skutečném životě.

A proto tě celý vesmír oslavuje

a všechno tvorstvo ti zpívá novou píseň.

Také my tě chválíme

a se všemi nebeskými zástupy voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Při vysluhování budeme společně zpívat 759 Radujme se vždy společně

Pozvání ke stolu: Všechny národy jsou Božími dětmi.

A toto je Boží stůl,

kam jsou pozvány všechny národy

aby se navzájem vnímali jako ticho

a sdílet radost

z vychutnávání Boží dobroty

která je v tomto chlebu a víně.

Jezme a pijme společně,

a oslavujme, že jsme všichni jedna Boží rodina.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ J 6,53n

Píseň: 399 Učiň mě, Pane, nástrojem

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Bože všech lidí a národů, ve svém úžasném milosrdenství vyslyš naši modlitbu.

Za naději pro lidi bez naděje, uzdravení pro nemocné a útěchu pro osamělé…