Uhříněves 21.8.2022 Lk 13,10-21 (Jiří Ort)

Uhříněves 21.8.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám v tomto společenství, ve kterém se těšíme z víry v Boží působení v tomto světě.

Introit: Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou. Ž 55,2

Píseň: 77 (Ž 65) Na Siónu se čest Ti dává

Modlitba: Pane, náš Otče, chválíme Tě a děkujeme Ti. Za tento den, do kterého jsme se směli probudit. Za to, že jsme směli přijít do společenství Tvého lidu, ve kterém nám otevíráš oči pro dary v našich životech. Ve kterém nám otevíráš srdce a my se znovu učíme rozpoznávat, tvou přítomnost v dějích, ze kterých jsme zoufalí a nevíme si s nimi rady.

Chceme Ti poděkovat, že před námi otevíráš svůj život, který jsi pro nás připravil. Život uprostřed Tvého stvoření, život naplněný Tvou přítomností v Ježíši Kristu. V tom Ježíši z Nazareta, který přinesl do tohoto světa hodnoty Tvého království, svět ho odmítl, ale Ty ses k němu přiznal, vzkřísil jsi jej.

Z toho se radujeme, za to především Ti děkujeme a vzdáváme Ti chválu.

Amen.

Čtení: Iz 58,1-14

Píseň: 317 Bůh první slovo má

Text: Lk 13,10-21

Haleluja. Hlahol Bohu, celá země! Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. Haleluja. Ž 66,1n

Sešli se nám dnes dva silné texty. Jakoby byly odpovědí za zcela zásadní otázku, kterou položil před 14 dny ve svém kázání br. Pavel Zoubek. Nebo lépe odpovědí na přesvědčení, že relativizace, rezignace na pravdu není cestou. Že tu musí existovat pravda, o kterou se lze opřít, která může a má být kotvou života. Je to odvážné přesvědčení uprostřed doby, která je tak přesycena informacemi, kdy se pravdivost poměřuje podle příslušnosti ke skupině. Kdy je pravda v nejlepším případě až na druhém místě za touto příslušností.

V textu z knihy proroka Izajáše nacházíme Boží lid v Zaslíbené zemi, kterou je ovšem potřeba znovu vybudovat. Je plná trosek, samá puklina, cesty k místům, kde by člověk mohl žít, jsou zavaleny. A ten „fyzický“ zmatek je pouhou částečkou celkového chaosu. Je třeba lidi sjednotit. Dát pevný základ. A tak se do toho pustili. Ezdráš, Nehemiáš a další a další. Jak správně žít, jak správně uctívat Hospodina. Jasně daná pravidla, která při budování společenství od nuly prostě jsou nutná. A v tomto ohledu byl půst velice zásadní. V době exilu, bez možnosti obětovat v chrámu, byl právě půst náhradou za oběť. Šlo o komunikaci s Bohem a tedy něčím, co v židovské zbožnosti mělo zásadní místo. Výraz pokání, výraz hluboké důvěry a vděčnosti Hospodinu. Však také půst byl součástí Dne smíření.

Zdá se, že nacházíme odkaz, nástroj, jak se ukotvit v Pravdě. Jak se ukotvit v Hospodinu. Jak strukturovat život. Ale… Jako každý náboženský rituál, má i tento svoje rizika. Dobře, máme tu před očima nabídku, jak se orientovat, ale je tu to ale. Jaký je obsah této nabídky? Ten nabízený je při vší náročnosti pohodlný. A na to židovství nemůže kývnout. Co je to pravý půst? Co je jeho skutečným obsahem? Je to "den příjemný Hospodinu". Je to jubileum, doba, v níž se obnovuje Boží mispat - neboli řád soucitné spravedlnosti. Je to čas uzdravení, odpuštění dluhů, propuštění z otroctví, návratu ke zkonfiskovanému majetku. Tento úryvek tedy umisťuje ústřední Boží zájem do výkonu spravedlnosti a praktikování soucitu. Bez nich jsou všechny zbožné pohyby náboženství pouhým "jakoby". A tak přichází prorok a jasně říká – toto není Boží představa obnovy. Je v pořádku vaše hledání ukotvení života osobního i života celého společenství, ale vy jste zbožštili samotný nástroj. Boží představa vazby mezi Bohem a člověkem je jiná. Nejde oddělit vazbu k Bohu a vazbu k člověku. Zájem o Boha a zájem o člověka. „Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?“

A tady se setkávají naše dnešní dva texty. Tady se u evangelisty Lukáše setkává Ježíšův důraz s důrazem starozákonním. K tomuto důrazu se Ježíš přiznává ve své programové řeči v synagoze v Nazaretu po přečtení oddílu z Izajášova svitku.

Evangelista Lukáš zasazuje Ježíšovy příběhy do synagogy výjimečně – po programové řeči pouze třikrát. A proto bychom měli zpozornět a hledat, jak se v Ježíšově svědectví i zde obnovuje mispat – řád soucitné spravedlnosti. Ježíšovými slovy – jak se naplňuje království Boží, léto milostivé. Stejně jako v 6. kapitole i zde je zdůrazněno, že se děj odehrává ve dni odděleném Hospodinu – v sobotu. A znovu je centrem člověk, který je je sužován životem. Kdybychom se vrátili k Ježíšově programové řeči, tak ženy z dnešního příběhu se týká slovo: „Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal,… abych propustil zdeptané na svobodu, … .“ A to je ústřední motiv příběhu – nejsou jím protesty představeného synagogy, ale setkání ženy s Ježíšem. Setkání ženy s osvobodivou mocí, která je základem Ježíšovy zvěsti. Která je základem mispat – Božího řádu soucitné spravedlnosti. Proto se děj musí odehrávat v sobotu, proto se musí odehrávat v synagoze. Nejde o rozpor s Božím řádem, ale o jeho naplnění.

Tady máme před sebou nástroj, jak se ukotvit v Pravdě. Jak ukotvit život svůj i celého společenství v Bohu. Jak překonat chaos.

Jen – stačí to? Stačí to na všechnu hrůzu a zmatek kolem nás? Je pomoc obětem dostatečnou silou, která semkne lidi? Silou, díky které se prosadí Boží království v tomto světě navzdory všem ideologiím? Můžeme vsadit na slovo prorokovo? „Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: ‚Tu jsem!‘ Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne.“ Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.“

Ježíš na tuto otázku odpovídá podobenstvími, které evangelista váže na vysvobození jednoho konkrétního člověka. Podobenstvím o hořčičném zrnu a podobenstvím o kvasu. Odpovídá ukázkou toho, jak něco zcela nepatrného může proměnit celek. Jak něco zcela nepatrného může nabídnout pomoc mnohým. Vsadit na to svůj život – to je víra.

Pane, věřím. Pomoz mé nedověře. Amen.

Píseň: 275 Přijď Králi věčný náš

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme a vyznáváme, jak jsme zoufalí z bezmoci tváří v tvář bolesti kolem nás. Jsme tu před Tebou s vědomím, že ty nás znáš a utváříš, vedeš nás, abychom nabízeli útěchu, abychom vytrhávali a bořili sobectví a nenávist. V pokoře se tak k Tobě modlíme:

Modlíme se za ty, kdo žijí v pro nás nepředstavitelných podmínkách. Za ty, jejichž domovy jsou poničeny válkou, za ty, kdo o ně přišly následkem přírodních katastrof nebo prostě lidským sobectvím. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se dnes za ty, kdo prožívají hlubokou fyzickou bolest. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se za ty, kdo trpí duševní nemocí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se za ty, které společnost zavrhla kvůli fyzické nebo duševní nemoci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se za ty, kteří se nikdy nesetkali s respektem. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se za ty, kdo jsou na cestách. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš naše tiché díky i prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš nás, když k Tobě voláme spolu se všemi, kdo hledají život, jako ke svému otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 679 Pomoz mi můj Pane, abych nežil planě

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 283 Hospodin sám národů Bůh