Uhříněves 28.8.2022 Lk 14,7-14 (Jiří Ort)

Uhříněves 28.8.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám v tomto shromáždění, kde se těšíme z naděje nabízeného Božího království.

Introit: Povstane Bůh a rozprchnou se Jeho nepřátelé, na útěk se před ním dají, kdo ho nenávidí. Spravedliví se však zaradují a jásotem budou oslavovat Boha, budou se radostně veselit. Ž 68,2.4

Píseň: 146 sl.1-5 Ó chvalte laskavého Pána

Modlitba: Pane Bože, přicházíme naplněni radostí a vděčností, protože nás ujišťuješ o tom, že nerozděluješ lidi podle jejich dokonalosti, že nás přijímáš a zahrnuješ do svého milosrdenství. Nás, všelijak chybující a hledající, nás, kteří často nemůžeme najít cestu k Tobě ani k sobě navzájem. O Tvé nepochopitelné milosti a lásce můžeme vydat vděčné svědectví i za tyto uplynulé dny. Přišli jsme, abychom Ti za to děkovali a chválili Tě.

Chceme Tě poprosit, abys nám ve svém Slovu ukazoval cestu, kterou máš pro nás připravenou. Poprosit Tě, abys nás posiloval svoji přítomností v Duchu svatém, abychom po této cestě dokázali jít. Abychom tak svědčili o naději pro každého osobně i pro celou společnost, ve které žijeme. Amen.

Čtení: Lk 14,7-14

Píseň: 320 Já chtěl bych, Bože můj

Text: Lk 13,29-30

Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky. Haleluja. Ž 105,1

Text, který jsme slyšeli z Lukášova evangelia, na nás zpočátku působí jako moralizování. Jako varianta rčení: „Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“. Tedy – šikovná křesťanská ctnost, která umožňovala a umožňuje lepší ovládání druhých. To se bezesporu mocenskému náboženství, kterým se křesťanství ve svých dějinách stalo, hodilo. To ovšem za předpokladu – kdyby Ježíšova slova skončila 11. veršem a kdyby nebyla součástí Lukášova evangelia. Jenže ona tam nekončí a součástí Lukášova evangelia je. A navíc – je součástí biblického kánonu s prorockými důrazy, které se před námi otevřely minulou neděli v proroctví proroka Izajáše. Důrazy na Boží spravedlnost, která požaduje vztahy mezi lidmi naplněné milosrdenstvím.

A tak se musíme vrátit k Lukášovu textu a znovu si jej pročíst. A zjistíme, že se před námi otevírá Ježíšův nárok, který požaduje zásadní změnu – ne etikety při stolování, ale společenských pravidel jako takových. Sdílení jídla je "jemným barometrem" společenských vztahů, takže když Ježíš podvrací konvenční zvyklosti při jídle týkající se zasedacího pořádku a pozvání, dělá mnohem víc než jen to, že svým společníkům u stolu nabízí moudré rady. Spíše převrací důvěrně známý svět starověkého Středomoří, převrací jeho sociálně konstruovanou realitu a nahrazuje ji něčím, co muselo být považováno za skandální alternativu. Ten, kdo pořádal hostinu, tedy společenskou událost, měl jasně promyšlené, koho pozvat. Protože bylo pravidlem, že host pozvání oplatí. Z toho plynula uzavřenost určité skupiny, která měla vliv – protože právě na těchto hostinách se probíraly zásadní věci. Zbytek společnosti byli ti, kteří byli ovládáni, kteří neměli možnost ani právo do něčeho mluvit. Kteří neměli přístup k rozhodování.

Ježíš toto zásadně odmítá a vyzývá ke změně. A pokud můžeme soudit, tak se jeho výzva historicky zcela minula účinkem. Vždyť již v rané církvi se s tímto problémem pere apoštol Pavel v sboru v Korintu a tento problém konfliktu společenské reality a Ježíšovy zvěsti nikdy neskončil. A zřetelně ani neskončí. Ale – co s tím? Co my s tím? Dá se s tím vůbec něco dělat? Dostali jsme se vlastně do druhého extrému, který není o nic víc příjemný, než ten první – výzva ke změně společenských pravidel, která jsou zajištěná mocenskými zájmy, proti kterým se cítíme být bezmocnými.

Vraťme se tedy znovu k biblickému textu. K Ježíšovu podobenství. Ne abychom z toho problému vybruslili, ale proto, abychom se ho pokusili pochopit. Protože bychom rádi žili jako následovníci Ježíše z Nazareta, kterého vyznáváme jako Krista a trápí nás, že stále znovu narážíme na problém, že se nám to nedaří. Vždyť hned v následujícím textu jsme zváni na svatbu, jsme zváni k následování Ježíše – a odmítnutí zřetelně znamená ztrátu života.

A tak znovu pozorně pročítáme dnešní text a nejen on. Jako vždy, když si nevíme rady, hledáme i v textech okolních. A zjistíme, že dnešní Ježíšovo podobenství není ojedinělé. Že je součástí většího celku, ve kterém Ježíš mluví o následování a – o Božím království. O pozvání do Božího království.

A najednou se můžeme na Ježíšovo slovo podívat jinak. Jako na nabídku, na povzbuzení. To, co Ježíš přináší, je světlo lidskosti. Chcete-li – Boží lidskosti. Otevírá nám cestu od člověka k člověku – tu cestu, která se začíná ztrácet, která je zadupávána – lidským sobectvím a touhou po moci a na druhé straně rezignací. A Ježíš nás ujišťuje, že to nemusíme vzdávat, že je tu možnost, jestliže vsadíme na jiná pravidla, než ke kterým sklouzáváme, ať už jsme odkudkoliv. Jestliže se odvážíme žít alternativní život. Nemáme se lekat, že na této cestě zabloudíme, protože tu jsou hodnoty, které jí dávají budoucnost – hodnoty Božího království.

Ano, máme to nastavené tak, že úspěch lidského života se odvozuje od odezvy okolí. Toho „správného“ okolí. A aby ta odezva vůbec mohla přijít, musíme být vidět a to na správných místech. Jak jinak zajistit budoucnost? Jak jinak ovlivňovat budoucnost? Do centra se najednou dostávají hodnoty, podle kterých musíme žít, abychom zajistili život, který chceme žít. A důsledky jsou pak zničující. Má-li být život k něčemu, musí být založen na něčem jiném. Protože nás má Pán Bůh rád, můžeme žít jinak. Můžeme vidět druhého člověka. Ježíš nás povzbuzuje a napomíná, aby země byla místem k životu.

A najednou se všechno začne otevírat. O tom je Ježíš hluboce přesvědčen. O tom svědčí podobenství o hořčičném zrnu nebo o kvasu, která jsou v předchozí kapitole a ke kterému se naše texty vztahují. Najednou můžeme mít naději v našem osobním životě, naději vztahů s druhými lidmi. Vztahu s konkrétním člověkem. Protože ho můžeme vidět zcela reálně, ale v jistotě, že ten druhý patří Pánu Bohu se všemi svými chybami a trápením a radostmi a krásou. Najednou je radost žít.

Ovšem Ježíš se neuzavírá pouze do tohoto soukromého prostoru. Boží království přece ovlivňuje životy všech lidí, otevírá plný život pro lidskou společnost. Nemusíme vzdávat život, nemusíme rezignovat s tvrzením, že jinak žít nejde. Ježíš i pro nás přinesl Boží nabídku, že jiný život existuje a není síla, která by jej přemohla. „A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království. Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“ Pro toto ujištění šel na kříž. S tímto ujištěním za námi přichází jako ten Vzkříšený.

Amen.

Píseň: 787 V království Božím místa dost

Ohlášky:

Přímluvné modlitby: Pane, máme Ti mnoho co odevzdat. Vyznáváme, že je toho mnoho, co nás trápí, co jsme sami pokazili a nevíme, jak to napravit, i toho, co nás přesahuje, cítíme se vůči tomu bezmocní a lekáme se mocnosti, která zdá se, vše ovládá.

Pane, myslíme na naše nemocné. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny ty, kteří jsou nešťastní a rozbolavělí. Odevzdáváme Ti ty, kteří se cítí odstrčení a mají pocit, že o ně nikdo nestojí. Prosíme, dávej se jim poznat ve své lásce a nám dej sílu a empatii, abychom o ní uměli svědčit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, kdo mají strach z budoucnosti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme Tě za Tvůj lid. Prosíme Tě za naše sborové společenství. Prosíme, abychom slyšeli Tvé pozvání a přijali je. Prosíme, aby Tvůj lid, Tvá církev, byla svědectvím o tom, že v tomto světě existuje naděje pro každého. Že ji nabízíš každému člověku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, za všechna místa, kde lidé žijí tváří v tvář násilí. Myslíme na lidi na Ukrajině, v Jemenu, v Afgánistánu. Nevíme si rady a neumíme pomoci. Voláme k Tobě o pomoc, abys proměňoval lidská srdce. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechna místa, kde lidé trpí nedostatkem. Prosíme, abychom my, kteří máme všeho dost, na ně pamatovali v modlitbách i v konkrétní, hmotné pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché, se kterými se na Tebe nyní obracíme. … Za to tě, Pane, prosíme.

Spolu s celým Tvým lidem k Tobě, Pane, voláme jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 714 Někdo mě vede za ruku

Poslání: Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! 2K 5,19n

Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.

2Pt 3,18

Píseň: 412 Až potud nám pomáhal