Uhříněves 4.9.2022 Lk 14,25-33 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 4.9.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, všechny vás vítám v den oddělený Hospodinu, kdy se smíme těšit ze společného pozvání ke stolu, kde je nám náš Pán hostitelem.

Introit: Hospodine, utíkám se k Tobě, kéž nikdy nejsem zahanben! Ž 71,1

Píseň: 93 sl.1-7 Hlasem veselým zvučně prozpěvujte

Modlitba: Pane Bože, děkujeme za dnešní pozvání. Vyznáváme svůj strach, vyznáváme svoje tápání, vyznáváme svoji skepsi – a jsme Ti vděční, že právě takové si nás zveš. Jsme Ti vděční, že ve vší naší nedokonalosti nás povoláváš do Tvé služby. Že s námi počítáš a otevíráš nám svůj plán pro člověka.

Děkujeme Ti za dnešní pozvání ke Tvému stolu. Děkujeme, že od Tebe smíme přijímat posilu, ujištění, že na nikoho nezapomínáš a nabízíš život v Tvé přítomnosti. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: 667 Zůstaň s námi, Pane, když se stmívá

Čtení: Lk 3,1-17

Píseň: 392 Ó světlo světa, Kriste náš

Text: Lk 14,25-33

Haleluja. Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. Haleluja. Ž 34,2

Přiznám se, že ten text z Lukášova evangelia ze 14. kapitoly nemám moc rád. Lekám se textů, které se dají použít k dělení přátel, k dělení rodiny. Takových rozdělujících věcí kolem nás je mnoho a do toho ještě Ježíšova tvrdá slova o zřeknutí se svých nejbližších. Co to je za cestu, co to je za člověka, který něco takového vyžaduje od svých následovníků?

Ale když už taková slova připadla podle ekumenického lekcionáře na dnešní neděli, přijměme jejich výzvu a zamysleme se nad nimi. Hned na začátku si musíme uvědomit, že se tu pohybujeme ve zcela jiném vzorci vyjadřování, než na jaký jsme zvyklí. Chceme-li i my dnes něco zdůraznit, tak se to snažíme nějakým způsobem podtrhnout. A přehánění rozhodně i dnes patří mezi užívané možnosti. Semitské prostředí v tom bylo a je spíš výraznější než umírněnější. Zároveň si uvědomujeme, že když takovou metodu použijeme, tak tím rozhovor nekončíme, naopak potřebujeme další prostor, abychom vysvětlili, o co nám jde. Tak tedy dejme šanci i našemu textu k dalšímu rozhovoru. Když to neuděláme, ocitnou se tato slova velice podivně v rozporu s celou Ježíšovou zvěstí.

Stačí se podívat na odkaz k těmto slovům a nalezneme Mojžíšovo požehnání jednotlivým kmenům Izraele. A zjistíme, že slova o zřeknutí se rodičů jsou právě odtud. A že jsou shrnuta slovy - „jsou Ti, Hospodine, plně oddáni“. To je popis kněžského kmene Lévi. Tedy, to, co tu Ježíš říká, je důrazné připomenutí, že ti, kdo jej chtějí následovat, mu musí být zcela oddáni tak, jako kněží kmene Lévi Hospodinu.

Pojďme hledat dál. Dnešní text má i druhou část – a ta nás zase zaskočí z

jiného důvodu. Působí na nás dojmem, že následování Ježíše je jenom pro silné. Shrnuto – když na to nemáš, tak Ježíše nenásleduj. Jen ten, kdo dokáže plnit podmínky, může následovat.

Ona slova o následování jsou skutečně veliká, náročná. Absolutní. A proto poněkud obtížně uchopitelná. Dnešní typ textů nám proto činí problémy. Jediný způsob, jak je zkonkretizovat, je velice prostá otázka: „Kdo je ten Ježíš, který nás vyzývá k takovému následování?“ Musíme to promyslet a vybudovat základy, na kterých chceme stavět.

K našemu ptaní, k našemu promýšlení budování základů, se tedy vraťme na začátek příběhu, který Lukáš vypráví. Na začátek Ježíšova veřejného působení. K Ježíšově křtu. Tady, u Jana Křtitele, začíná příběh Ježíše z Nazareta.

Je to zvláštní situace. Lidé přicházejí za Janem, aby se od něj dali pokřtít. Protože je autoritou. Protože je prorokem. Protože jako prorok předává jádro starozákonní zvěsti, ke které se Pán Bůh přiznává. Jan stále znovu potvrzuje, že dokáže vystihnout Boží Slovo do lidského života. Ježíš teprve přichází, proto jsou všichni Janem odkazováni do budoucnosti, ale zároveň se logicky ptají: „Co jen máme dělat?“

Moc se mi to líbí. Praktická, konkrétní otázka. To je to, na co se ptáme po přečtení Ježíšových slov o následování z našeho dnešního textu. Jak promítnout nárok, který klade následování do praktického života. Stále znovu narážíme na své limity poznání, stále znovu nám z naší víry vyrůstají rozhodnutí, která jsou až v přímém protikladu s rozhodnutími jiného člověka, který se rovněž opírá o víru v Ježíše z Nazareta jako Krista. To je bolestné. To je rozčilující. Evidentně naše rozhodování v každodenním životě i ve větších rozhodnutích nějak neumíme svázat s Ježíšovou zvěstí o Božím království. A Jan Křtitel jasně říká, že skutečně není jedno, jak žijeme. Jak se ve svém životě rozhodujeme. „Sekera už je na kořeni stromu; a každý strom, který nenese ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“

Ano. „Ale co jen máme dělat?“ A v tuto chvíli Jan řekne něco velice prostého. Dalo by se to shrnout do jedné věty. „Vnímejte druhého člověka, berte ho vážně, neubližujte mu a snažte se mu být v životě pomocí.“

My moc dobře víme, že nás tato výzva nezbavuje hledání, bolestného hledání. Že nás nezbavuje konfliktů – i s těmi nejbližšími. To Ježíš popisuje velice přesně. Budeme společně hledat, budeme klopýtat, budeme se v mnohém mýlit nebo si nebudeme jistí. Ale - nemusíme to vzdávat. Protože slyšíme Ježíšova slova: „Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.“ Najednou Ježíšův výrok vyznívá jinak. Ježíš nám nenakládá na ramena kříž – ten my už tam máme. Ale nabízí nám, vyzývá nás, abychom s tímto křížem šli na ním. Protože jinak pod ním podklesneme.

A najednou vyznívají jinak i slova o propočítávání základů. Jan nás předává tomu, který přichází se slovy: „Vnímejte druhého člověka, berte ho vážně a snažte se mu být v životě pomocí.“ A my smíme tuto výzvu přijmout v jistotě, že ten, kterému nás Jan předává, nám nabízí pomoc. Bez naděje víry v tuto pomoc by skutečně cesta následování byla zničující. Bez naděje víry, že Ježíš je tou pomocí, tím základem, na kterém můžeme stavět. Z této naděje není nikdo vyloučen, smíme ji prožívat na naší cestě životem spolu s našimi nejbližšími, v tomto sborovém společenství. S každým člověkem. Nyní jsme společně zváni ke stolu, kde je nám Ježíš hostitelem, k ujištění, že naše naděje není klamná. Amen.

Píseň: 340 Ve jméno Krista doufáme

VP:

Vyznání vin: Pane Bože, přicházíme jako poutníci. Jako ti, kdo žízní po životě, který Ty nabízíš. Uvědomujeme si, jak sami zanášíme čistou vodu Tvého života a je nám to líto.

Je nám líto, že k sobě navzájem nedokážeme najít cestu. Je nám líto, že cesta, která už vypadala, že je prošlapaná, najednou z naší viny zarůstá hustým trním. Chcete-li toto spolu se mnou vyznat, přidejte se slovem – vyznávám.

Je nám líto, že ačkoliv nás znovu a znovu ujišťuješ o své lásce k nám, ale i k celému stvoření, my jsme stále plni pochybností. Neumíme důvěřovat hodnotám Tvého království, které přinesl Ježíš z Nazareta. Chcete-li toto spolu se mnou vyznat, přidejte se slovem – vyznávám.

Je nám líto, že mezi námi rostou hradby z neodpuštěných slov i činů. Chceme Tě poprosit, abys nám dal sílu naplnit naši touhu po odpuštění. A tak tu před Tebou vyznáváme, že chceme odpustit všem, kteří nám ublížili a poprosit o odpuštění všechny, komu jsme ublížili my. Chcete-li toto spolu se mnou vyznat, přidejte se slovem – vyznávám.

Slovo milosti:

Přijměme do svého srdce slovo milosti a potěšení:

Jak bychom mohli zapomenout na Boží věrnost?

Jemu věřit znamená rozpomínat se na jeho dobré skutky.

Když jsem byl skleslý, on mě pozvedl.

Když jsem hladověl po životě, nasytil mne.

Když jsem byl opuštěný, zůstal se mnou.

Když jsem zabloudil, přivedl mě k sobě.

Když jsem se uzavřel do sebe, do svých úzkostí, do svých nezdarů a do svých vin, on mě osvobodil, abych se znovu našel a nově mě obrátil k druhým. Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Pane Bože, svatý náš Otče,

přicházíme, abychom Ti děkovali.

Chceme Ti děkovat za dar života,

který jsme dostali a dostáváme

skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Neboť v něm jsi dal všemu smysl a jednotu

a na jeho plnosti máme všichni účast.

Byl rovný Tobě, a vzdal se všeho, vydal se za nás,

a jeho krev na kříži prolitá smířila všechno.

A tys ho nade všechno povýšil

a on je věčnou nadějí všech, kdo touží po skutečném životě.

A proto tě celý vesmír oslavuje

a všechno tvorstvo ti zpívá novou píseň.

Také my tě chválíme

a se všemi nebeskými zástupy voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Při vysluhování budeme společně zpívat píseň 759

Pozvání ke stolu: Všechny národy jsou Božími dětmi.

A toto je Boží stůl,

kam jsou pozvány všechny národy

aby se navzájem vnímali jako ticho

a sdílet radost

z vychutnávání Boží dobroty

která je v tomto chlebu a víně.

Jezme a pijme společně,

a oslavujme, že jsme všichni jedna Boží rodina.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ J 6,53n

Píseň: 684 Toužíme v lásce žíti stále

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, chceme Ti odevzdat všechny hledající a ztrápené, všechny, kdo ztrácí naději.

Prosíme za naše nemocné. Prosíme, ukazuj nám, jak jim být oporou a povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes Tě prosíme za děti, kterým začal nový školní rok. Prosíme, aby se mohly do školy těšit, aby se nebály, ale nacházely tam nové kamarády i radost z dobrodružství poznávání. Prosíme i za učitele, abys jim byl pomocí a povzbuzením. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za ukrajinské rodiny. Za rodiny, které jsou rozdělené a mají o sebe strach. Prosíme, abychom dokázali být posilou těm, kteří žijí v naší republice. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za rodiny, ve kterých partneři ztratili naději na usmíření. Prosíme, vstupuj do bolestí a veď ke smíru – ať už v návratu nebo pokojném rozchodu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Jirku a Jitku Kellerovi. Prosíme, žehnej jim, provázej je jejich společným životem.

Prosíme za ty, kdo jsou opuštění. Prosíme za seniory, prosíme za partnery, kteří zůstali sami, prosíme za děti. Pane, vstupuj s nadějí do jejich životů a nám ukazuj, jak být pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny ty, kdo se snaží být pomocí lidem kolem sebe. Odevzdáváme Ti pracovnice a pracovníky sociálních služeb, odevzdáváme Ti ty, kteří se snaží udržet v provozu služby neziskových organizací. Dávej naději tam, kde už je vyčerpání a pocit marnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny ty, kdo se prostě snaží poctivě živit. Všechny ty, kdo se snaží vydělanými penězi pomáhat. Mnoho lidí i v našem okolí je vyčerpáno každodenním kolotočem a nejistou budoucností. Prosíme, vstupuj do jejich života s nadějí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti Tvou církev. Prosíme, abychom dokázali být pomocí i svědectvím o Tvé milosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché prosby a díky. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají naději pro život v tomto světě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje

a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby

a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.

Píseň: 393 Od věků Bůh, od věků Král