O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech
Banner

Uhříněves 25.9.2022 Ex 2,23-25 (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 25.9.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na bohoslužbách, kde se smíme nechat ujistit o Božím zájmu o člověka.

Introit: Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi. Spas, můj Bože, svého služebníka, který v Tebe doufá. Ž 86,1a.2b

Píseň: 99 Ž 86 sl.1-7 Nakloň, Pane, ucha svého

Modlitba: Pane, Ty nás znáš lépe než my sami sebe. Ty znáš naši bezradnost, víš o tom, jak se bojíme budoucnosti. Víš, že ztrácíme víru, že už ani nedokážeme k Tobě volat o pomoc. Víš, že tak nejsme schopni povzbuzovat se navzájem, že ztrácíme důvod k setkávání v tvém lidu.

Moc Tě prosíme, dávej nám svého Ducha, aby nás vedl. Abychom byli věrní Tobě a dokázali otvírat budoucnost pro všechny, s nimiž se setkáváme.

Dej nám otevřené srdce, abychom ti v důvěře sloužili a oslavovali tvé jméno. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: 333 Před Tvou tváří, Pane, nemám vůbec nic

Čtení: Ex 2,23-25

Píseň: 311 Bůh je můj hrad

Text: Žd 11,1-2

Haleluja. Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. Haleluja. Ž 92,2

Když si pročteme začátek knihy Exodus, sevře se nám srdce. Ne proto, co všechno se v egyptském otroctví dělo, ale proto, že je to bezvýchodné. Že to nemá budoucnost. Na začátku svitla naděje – porodní báby odmítly vykonat faraónův příkaz, aby usmrcovaly narozené hebrejské chlapce. Narodil se Mojžíš, byl přijat do elitní společnosti vládců a dokonce se neodrodil, byl vědomým Hebrejem. Ale tato naděje vzala za své – nešťastnými okolnostmi. Vždy se stane něco nepředvídatelného, co naruší naše plány. A my nevíme, co s tím. Díváme se kolem sebe a sledujeme, jak se vše hroutí a máme pocit, že jakákoliv budoucnost je iluzí. Že jsme sevřeni cizí mocí, které ještě navíc všechno nahrává. Že jsme sevřeni bolestí.

A proto se stále znovu vracíme do situace Izraele v Egyptě. Je to vlastně modelová situace nejen pro Izrael. Chaos, převrácení všech pravidel vyplývající z nespravedlivého, vykořisťovatelského, utlačovatelského uspořádání společenské moci a společenských statků. Tato zkušenost je určující pro celou reflexi víry Izraele.

Proto nás příběh Izraele tak přitahuje – protože bolest a naděje jsou zásadní, výchozí zkušenosti Božího lidu. Vykořisťovatelská situace egyptské říše není považována za kosmickou nebo přirozenou. Je to lidský výmysl, lidský projekt, kterým mocní páchali a páchají zvůli na bezmocných. To, že tuto situaci mocní označují jako normální, jako normu, je jedna stránka věci. Ale druhou, a zásadní, je, že Bible ji nazývá zraněním, útlakem. A nenechá se s tímto pohledem odbýt. Při všem selhání nejrůznějších nadějí, uzavření cest ke svobodě, které na začátku knihy příběhu exodu Boží lid zažívá, se nic nemění na pohledu, že to, co se děje v Egyptě, to, co se děje všem, kdo trpí pod agresí moci, není správné, není „normální“.

Je to nikdy neustávající konflikt v dějinách Božího lidu. Konflikt, který je zásadní pro všechny lidi. Tlak na to, aby agrese byla přijata jako něco normálního, není v případě ruského útoku na Ukrajinu ojedinělým. Ať už ve „velkém“ měřítku, tak v měřítku osobním - například při domácím násilí, kdy jsou oběti tlačeny k představě, že si za to mohou samy.

Ale co s tím? Změní se něco jasným pojmenováním „nenormálnosti“ situace? Změní se její beznadějnost? A tady se dostáváme k našemu dnešnímu textu. Biblické svědectví nás ujišťuje, že se věci změní zcela zásadně. Protože přijetí toho, že situace není „normální“, umožňuje Božímu lidu volat k Hospodinu – jako k tomu, jehož řád, jehož nabídka života pro člověka je narušována. „Po mnoha letech egyptský král zemřel, ale Izraelci vzdychali a úpěli v otročině dál. Jejich volání o pomoc vystupovalo z té otročiny k Bohu.“

Volání k Hospodinu nabízí naději. Nabízí možnost – ptát se po budoucnosti. Profesor Balabán to nazývá tázáním se po budoucím. Je to něco, s čím přichází Ježíš z Nazareta, když ve své zvěsti ujišťuje: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží.“ Je možné se orientovat k budoucnosti ve víře, že je v Božích rukách. To volání, výčitky, ptaní se – to všechno je ono vzdychání a úpění Izraele. To všechno je boj proti bezmoci a rezignaci v situaci, kdy je vnucován útlak jako „normálnost“. Protože Hospodin slyší, vyslýchá svůj lid. Vyslýchá lidský nářek. „Bůh vyslyšel jejich sténání, Bůh se rozpomněl na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem, Bůh na syny Izraele pohleděl, Bůh se k nim přiznal.“

Naše doba nabízí mnoho informací, mnoho tvrzení. Oběti jsou označovány jako agresoři a obráceně. V tomto zmatku je až příliš jednoduché rezignovat, vzdát možnost, že by existovala naděje. Že by existovala budoucnost. Navíc – na rozdíl od Božího lidu v otroctví v Egyptě, jsme byli zatlačeni do další formy otroctví – do představy, že musíme vše zvládnout sami jako jedinci. Situace dnešní doby je taková, že se lidé vlastně nejsou schopni spojit ve volání k Hospodinu. Zůstáváme u individuálních proseb, protože i víra – stejně jako všechno ostatní - je zcela individualizovaná. Spojování v modlitbě právě v těch zásadních věcech se stává téměř nemožným.

Ale i sem vstupuje ujištění, že biblické slyšení znamená nejen naslouchat, ale i jednat. Bůh slyší lidský nářek - a nejen slyší, ale reaguje na něj. Sem vstupuje biblická nabídka – Bůh Izraele, Bůh smlouvy s Abrahamem, Izákem a Jákobem je tím, kdo má ve své ruce lidské životy i život celého stvoření. Nabídka vyznání: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.“

Ovšem platí to i pro člověka - slyšet toto ujištění znamená nejen slyšet, ale i jednat. To je jasné svědectví exodu, to je jasná zkušenost Božího lidu. „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci.“ Tedy – budeš podle nich jednat. Budeš se po nich ptát při svém rozhodování. Tak i Ježíš ve svém programovém prohlášení v Markově evangeliu nekončí u ujištění, že Boží království se přiblížilo. „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“

Uprostřed sevření bolestí tedy smíme a máme důvěřovat Hospodinu. Věřit mu, že existuje budoucnost, protože ta je v Jeho rukách. To, že my sami klopýtáme, že – řečeno s apoštolem Pavlem - „nyní poznáváme jen částečně“, neznamená, že tato budoucnost neexistuje.

Proto jsem vybral jako moto dnešního zamyšlení text z epištoly Židům, který nás o této naději ujišťuje: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.“ Amen.

Píseň: 244 Pán Bůh je přítomen

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme za Tebou a máme toho mnoho na srdci. Myslíme na ty, kteří jsou blízko nás a o které máme starost. Myslíme na ty, kdo jsou daleko a jejichž příběh známe pouze z médií. Chceme Tě za všechny poprosit.

Prosíme za naše nemocné. Pane, máme o ně strach. Prosíme, abys je posiloval a nám ukazoval, jak být pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo vzdali budoucnost. Prosíme za mladé lidi, kteří před sebou nevidí perspektivu. Za ty, které to vede až k rezignaci na život. Prosíme, ukazuj nám, jak jim autenticky nabízet životní výhled. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kterým ambice vládců v Rusku ničí životy. Za lidi na Ukrajině, ale i za ty, kteří jsou v Rusku povoláváni do armády, kteří musí jít bojovat a nevědí proč. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi v hmotné nouzi. Prosíme, abychom jejich volání dokázali brát vážně. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za protestující v Íránu, za lidi postižené povodněmi v Pákistánu, za lidi, kteří přišli o budoucnost v Afgánistánu a na mnoha dalších místech světa. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za situaci v naší zemi. Prosíme za schopnost dialogu. Prosíme na nově zvolená zastupitelstva či senátory a senátorky. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché prosby a díky. … Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají naději pro život v tomto světě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 406 Dej nám moudrost, odvahu

Poslání: Jděte spolu s druhými odvážně a s pokorou. Netrapte se. Radost z Hospodina bude vaší záštitou.

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

Píseň: 412 Až potud nám pomáhal