Uhříněves 16.10.2022 Ex 14,1-18 (Jiří Ort)

Uhříněves 16.10.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás v tomto kostele, kam jsme byli pozváni z Boží milosti, abychom přijali ujištění, že je Pán Bůh s námi a provází nás každý den.

Introit: K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.

Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči služebnice k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi. Ž 123,1n

Píseň: 146 Ó chvalte laskavého Pána

Modlitba: Hospodine, Bože náš a Pane, děkujeme Ti, že jsi pro nás vytvořil tento zvláštní prostor – modlitbu. Prostor, kdy skláníme hlavu před Tebou a uvědomujeme si svou omezenost, své malichernosti, svá selhání a zrady. Není nám lehko – a přece Ti za tento prostor děkujeme, neboť jsi nám blízko.

V sevření našeho svědomí, v úzkostech z pokaženého, promarněného, ve strachu z budoucnosti, Ty jsi nám blízko. Jako Ten, který naslouchá, rozumí a nesoudí rychle a nespravedlivě. Jako Ten, který odpouští, pozvedá, dodává odvahy a síly k další cestě. Jako Ten, který vrací ke kořenům, obnovuje základy, poskytuje oporu.

Pane, utvrď nás ve víře a vrať nás na cestu Kristovy pravdy. Prosíme o Slovo života. Vždyť Ty jsi Pán nade vším, Ty budeš mít poslední slovo nad naším životem i nad celým světem. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: 585 Přijď již, přijď Duchu stvořiteli

Čtení: Ex 14,1-18

Píseň: 639 Když ráno slunce vzchází

Text: Lk 1,46-55

Haleluja. Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, pějte žalmy jeho jménu, neboť je líbezné. Haleluja. Ž 135,3

Pokračujeme v příběhu exodu Izraele z Egypta. Pokračujeme po odchodu Izraele, po hodu beránka. Ono přesnější by bylo říct, že šlo o vyhnání Izraele z Egypta, protože egypťané Izraelce úpěnlivě prosili, aby odešli. Dali jim na cestu i své šperky a pláště. Prostě – dokonalý triumf.

Triumf, po kterém však přijde všední den. To se před námi opakovaně objevuje v knize Soudců, kdy se Izrael učí žít v zemi zaslíbené a opakovaně selhává, to se opakuje znovu a znovu v knihách Samuelových i Královských. Až do dalšího zajetí.

A Hospodin, ten Bůh, který vyvedl svůj lid z otroctví, si je dobře vědom tohoto lidského problému. Problému neschopnosti spolehnout se na Boží přítomnost právě ve všedních dnech. Proto svůj lid nevede přímou cestou podél pobřeží, ale připravil mu cestu přes poušť. Aby se lidé učili základní abecedě víry. Začátek cesty je na břehu Rákosového moře. V místě, které se velice snadno může stát pastí. Bezvýchodnou pastí.

Protože zotročující mocnost nefunguje tak, že by došlo k jednomu střetu a tím bylo vše rozhodnuto. Ono se ukáže, že je v lidské mysli velice živá, i když je vlastně poražená. A tak Izraelci zvednou oči a vidí před sebou faraónovo vojsko. Před nimi vojsko, za nimi moře. Obojí jsou mocnosti, se kterými si člověk neví rady.

Byl to snad až příliš hladký triumf – triumf, který nastartoval euforii, který nastartoval představu, že teď už to půjde samo. Nebo přesněji – že ve svém Bohu mají lidé modlitební automat, o kterém mluvil Pavel Zoubek minulou neděli. Jakoby neslyšeli, jakobychom neslyšeli, Boží odůvodnění, proč nejdou přímou cestou do zaslíbené země. Teď už to přece bude dobré. A ono nikdy není.

V odpověď na tuto zkušenost biblický vypravěč otevírá okno k nahlédnutí do Boží režie. Je to hodně odvážná víra, kterou nám tu představuje. Víra, která odmítá představu, že by jakýkoliv Boží soupeř se mohl byť jen částečně rovnat Bohu Izraele. Víra, jejíž důvěra v Boží pomoc má právě proto nesmírnou váhu. Sem směřuje celý ten popis Boží manipulace s faraónem i s celým Egyptem. Žádná mocnost není silnější než Hospodin.

Až odtud může vyrůstat povzbuzení, které nabízí Mojžíš lidu - „Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak vidíte Egypťany dnes, tak je už nikdy neuvidíte. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet.“

Až odtud může přijít výzva „nebojte se“. Mojžíš neuklidňuje lidi, že se nic neděje. Nestaví vzdušné zámky. Prostě ujišťuje, že nejhorší obavy člověka se nenaplní. Bůh je přítomen a působí v jejich prospěch. Je to slovo, které později uslyší trpící Izrael v Babylonu a které přichází v Lukášově evangeliu k pastýřům pobývajícím na poli se svými stády. Pro Boží lid v jedné trpící situaci za druhou je to slovo ujištění. Bůh je na jejich straně, působí v jejich prospěch. Nemusí se bát.

To všechno, co přijde potom, slavné Boží vítězství nad Egyptem, je jen mohutným obrazem spásy, záchrany, kterou má Bůh Izraele připravenou pro svůj lid. Je to obraz, ke kterému se s vděčností můžeme vracet, který si smíme připomínat, za který můžeme děkovat.

Miluji děkovnou píseň Miriam, která po přechodu přes Rákosové moře vyšla s dívkami s bubínky, aby vyzpívala úžas nad Boží mocí a Boží věrností. Miluji chvalozpěv jiné Miriam, Marie, který propojuje starozákonní příběh záchrany s tím novozákonním. Miluji je proto, že otevírají budoucnost. Že ji otevírají navzdory.

Tyto chvalozpěvy neřeší to, že člověk je slabý a že znovu podklesne. Že znovu narazí na projevy mocností, ze kterých bude mít hrůzu. Že se znovu bude cítit příliš sám a slabý, než aby tuto mocnost odmítl a přidržel se naděje, která je mu nabízena v onom fantastickém příběhu vyvedení z Egypta. Která je mu nabízena v ujištění, že Ježíš z Nazareta je Kristus, zachránce, Mesiáš. V ujištění, že se k němu Bůh přiznal - ke všemu co přinesl, k té žité zvěsti o pomoci těm, kteří už vzdávali možnost, že by mohli žít.

My to víme, že jsme slabí. Vědí to i bibličtí svědkové. A právě proto zaznívá znovu a znovu chvalozpěv Bohu. Tomu, který je silnější než jakákoliv mocnost – mocnost, která jde proti životu. Tomu, který pamatuje na člověka.

„Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“

Amen.

Píseň: 204 Má duše Boha velebí

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, Ty jsi Pánem tohoto světa. Ve své ruce máš životy naše, našich blízkých i všech, na které my sami zapomínáme nebo nemáme odvahu myslet.

Prosíme za naše blízké, o které máme starost. Prosíme za jejich zdraví, prosíme, pomáhej jim, posiluj je. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Voláme k Tobě z hlubin svých pochybností, z hlubin svého váhání a obav.

Odevzdáváme Ti ty, kteří jsou zoufalí tváří v tvář nenávisti a násilí. Odevzdáváme Ti blízké Matúše Horvátha a Juraje Vankuliče, kteří byli zavraždění v Bratislavě. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti ty, kteří jsou semíláni mocenským soukolím a my v zoufalství zjišťujeme svoji bezmoc, neschopnost pomoci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti vztahy, které se nám rozpadají před očima, my jsme z toho zoufalí a máme pocit, že nemůžeme pomoci lidem, kteří jsou nešťastní a nevědí jak dál. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny ty, kteří rezignovali a vzdali život. Prosíme za všechny, kteří na tuto rezignaci doplácejí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti církev všude tam, kde ztrácí naději ve Tvou živou přítomnost a chce ji nahrazovat náboženskými berličkami. Prosíme Tě za církev všude tam, kde je zahleděná do sebe a nemá odvahu naslouchat životu těch, kteří volají po pomoci. Za ni Tě, Pane, prosíme.

Prosíme o odvahu víry pro Tvůj lid po celém světě, aby dokázal svědčit o smíření a odpuštění všude tam, kde vládne pragmatismus a beznaděj vzájemných křivd a nenávisti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti každý z nás odevzdáváme všechno, co nám leží na srdci. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš nás, když k Tobě voláme se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 701 (193) Svěř celý život Pánu

Poslání: Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím. Iz 44,8

Požehnání: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! (Ž 67,2-3)

Píseň: 615 Celé věky čekaly