Uhříněves 6.11.2022 Ex 19,1-6 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 6.11.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám v tomto společenství, kde se smíme těšit z naděje, kterou nám nabízí Boží slovo a dnes především Boží pozvání ke společnému stolu, kde budeme smět znovu prožít ujištění o Božím přijetí.

Introit: Hospodine, Tys můj úděl, držím se Tvých slov. O shovívavost Tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. Ž 119,57n

Píseň: 149 Svá přikázání zjev mi, Bože můj

Modlitba: Svatý Bože,

ty otřásáš nebem i zemí,

mořem i souší,

a dokonce i všemi národy,

abys podepřel ty, kdo padají,

pozvedl všechny, kdo jsou sehnutí.

Proto se ukazuješ věrný ve svém Slovu

a milostivý ve všech svých činech.

Daruj nám, prosíme, neochvějná srdce,

naplněná odvahou,

abychom dokázali zdolat

překážky, které jsme postavili

a které způsobují pád lidí

a struktury, které udržujeme

a které udržují lidi sehnuté.

Dej nám odvahu, abychom tě následovali

skrze smrt a vzkříšení,

boření a nové budování,

když znovu stavíš dům

jehož nádhera bude větší

než to, co máme nyní,

s prostorem pro všechno tvé stvoření

aby mohlo žít společně v míru. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: 643 Vše dobré, co máme

Čtení: Ex 19,1-6

Píseň: 667 Zůstaň s námi, Pane

Text: Ř 12,1-2

Haleluja. Chval, duše má, Hospodina! 2 Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu. Haleluja. Ž 146,1n

V příběhu exodu jsme postoupili o důležitý krok dál. Jsme vlastně na předělu. Do této chvíle jsme byli součástí vyprávění o vysvobození Božího lidu z Egypta. A přiznám se, že se mi v tomto vyprávění moc líbilo. Zpráva o tom, že Boží lid byl vykoupen z faraonovy moci, která lidi ničila, která z nich dělala pouze nástroje, je silná a stále znovu máme potřebu si ji připomínat. „Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu“, čteme ve 4. verši a může se nám vybavit povzbuzující Mojžíšovo slovo lidu, který je sevřen úzkostí v situaci na břehu Rákosového moře, když se blíží egyptské vojsko. „Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak vidíte Egypťany dnes, tak je už nikdy neuvidíte. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet.“

Ale není to pouze tato vzpomínka. „Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.“ Přechodem přes Rákosové moře příběh totiž nekončí, lid putuje pouští, je svírán hladem a žízní, je ohrožen Amálekovci – ale Hospodin je nenechá padnout do propasti beznaděje. Vynese je na orlích křídlech, přivede je k sobě.

Naše víra by bez toho, abychom si zpřítomňovali toto Boží základní vysvoboditelské dílo, byla nemožná. Bez ujištění, že je Pán Bůh i v našich životech při díle, že nás vysvobozuje z ničivé moci, by neměla opodstatnění. To by mimo jiné znamenalo, že dnes bychom nebyli pozvání k večeři Páně, kde si právě Boží osvobozující jednání v Ježíši Kristu smíme zpřítomnit. Toto zpřítomňování Božího bezpodmínečného přijetí je základem biblického svědectví. Je základním kamenem učení o lidské záchraně, o spasení pouhou vírou apoštola Pavla.

Ale dnešní starozákonní text pokračuje – nastává zlom. Nikoliv popření Božího milosrdenství, Boží pomoci člověku. Radosti z učednictví, jak to nazývá starozákoník Walter Brueggemann. Do tohoto příběhu, ve kterém bylo jedinou podmínkou, aby se člověk Boží nabídce uvěřil, zvedl se a šel, najednou vstupuje slovo „když“.

Přichází upozornění, že ono vyvedení člověka z poddanství faraonovi, neznamená jakousi lidskou absolutní nezávislost. Že teď už nikomu nepatřím. Nikomu nesloužím. Smyslem tohoto vyvedení nebyl ani vznik národa. Smyslem bylo patřit Hospodinu. Toto téma se otevírá pod horou Sinaj. Uzavření smlouvy s Hospodinem. „Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.“ Až odtud vyrůstá smysl všech příkazů a nařízení, které jsou součástí smlouvy. Až odtud vyrůstá smysl desatera. Tady se vytváří společenství – nikoliv národní – ale společenství Božího lidu. Svobodné, dospělé společenství. Svobodné a dospělé právě proto, že nepodlehlo iluzi, že nikomu nepatří a proto si může dělat co chce. Samo si určovat pravidla života. Protože toto společenství věří v živého Boha, který je při díle.

To se skrývá za slovy apoštola Pavla, který varuje před přizpůsobováním se tomuto věku. Tedy jakémukoliv věku. Prostě proto, že toto přizpůsobení znamená „návrat do Egypta“. Ten problém je v tom, že v okamžiku, kdy přijmeme jako určující pravidla tohoto světa – nebo přesněji – pravidla určovaná soustředěním se pouze na sebe, v tom okamžiku začneme ztrácet schopnost rozpoznávat, „co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé“. V tomto smyslu vystupují i starozákonní proroci se svojí kritikou mocenských praktik v Božím lidu. Praktik po vzoru národů okolo něj. To vede znovu k zajetí.

To jsme si mohli uvědomit při četbě komentáře Pavola Bargára k pátečním Heselům Jednoty bratrské z knihy proroka Jeremjáše – bez dodržování smlouvy s Hospodinem ztrácí Boží lid svoji identitu a mizí. Rozpouští se. Přestává být tím, k čemu jej vyvolil Hospodin - „Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým“.

Na Sinaji došlo k tomu, že z „žádného lidu“, někdejších otroků, byl prostřednictvím smlouvy vytvořen nový lid. Lid určený zpřítomňováním Boží vysvoboditelské moci a zároveň poslušností smlouvě, kterou s ním Hospodin uzavřel. Jeho existence je tak založena na naslouchání – tak, jak to slyšíme v základním vyznání v knize Deuteronomium: „Toto jsou přikázání, nařízení a práva, kterým vás Hospodin, váš Bůh, přikázal vyučovat, abyste je dodržovali v zemi, do níž táhnete a kterou máte obsadit: Aby ses bál Hospodina, svého Boha, a bedlivě dbal na všechna jeho nařízení a příkazy, které ti udílím, ty i tvůj syn a tvůj vnuk, po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ. Poslouchej je, Izraeli, a bedlivě je dodržuj. Tak se ti povede dobře a velmi se rozmnožíte v zemi oplývající mlékem a medem, jak ti přislíbil Hospodin, Bůh tvých otců. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci.“ Izrael je určován nasloucháním po celé dlouhé období svého života.

Tak jsme jako křesťané určeni i my – apoštol Pavel vytvořil mohutný oblouk mezi těmito základními sloupy brány spasení – radosti z vysvobození v Kristu a orientace života v poslušném hledání Boží vůle. Obojí patří k víře. Svědectvím o tom je i společenství kolem stolu Páně, ke kterému jsme dnes zváni. V radosti, v jistotě přijetí i v pokorném vyznání svého selhávání při dodržování nové smlouvy – smlouvy v Ježíši Kristu, v tom Ukřižovaném a Vzkříšeném. Amen.

Píseň: 702 Krásná je modrá obloha

VP

Vyznání vin: Hospodin je pro nás útočištěm a pevností,
chrání nás před zlem.
S důvěrou v Boží milosrdenství vyznejme své hříchy.

Ztišíme se k osobní modlitbě.

Amen.

Vyznáváme se ti, Bože,
že jsme byli pokoušeni zlem a podlehli jsme hříchu. Ty nás živíš svým věčným slovem, ale my lačníme po chlebu, který hyne.

Ty nás vyzýváš, abychom uctívali jen Tebe, ale my se snažíme sloužit světským mocnostem.

Nabízíš nám spásu, ale my hazardujeme s darem života. Odpusť nám, Bože milosti. Veď nás svým slovem a střež nás svým Duchem, abychom žili ve víře a věrně tě následovali; skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele.

Slovo milosti: Přijměme do svého srdce slovo milosti a potěšení:

Jak bychom mohli zapomenout na Boží věrnost?

Jemu věřit znamená rozpomínat se na jeho dobré skutky.

Když jsem byl skleslý, on mě pozvedl.

Když jsem hladověl po životě, nasytil mne.

Když jsem byl opuštěný, zůstal se mnou.

Když jsem zabloudil, přivedl mě k sobě.

Když jsem se uzavřel do sebe, do svých úzkostí, do svých nezdarů a do svých vin, on mě osvobodil, abych se znovu našel a nově mě obrátil k druhým. Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Dobrý Bože,

stojíme před Tebou s otevřenýma rukama.

Jsou znamením toho, jak jsme potřební,

neboť všechno, co máme, není před Tebou ničím,

všechno, co nazýváme svým, je bezvýznamné,

nemáme-li Tebe.

Jenom Ty jediný jsi skutečným smyslem

a prvým cílem a hloubkou našeho života.

Ty nejsi Bohem, který se uzavírá do sebe.

Ujal ses naší slabosti a chudoby

a dáváš nám do nastavených rukou

ten největší, jedinečný dar:

Tvého Syna, který je cesta, pravda a život.

Proto chceme chválit Tebe, našeho Otce,
Tobě děkovat,
Tebe oslavovat
a Tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“ (1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

759 Radujme se vždy společně

Pozvání: Hle, pokrm, který jsme vlastníma rukama připravili, ale ke kterému nás zve náš Bůh.

Hle stůl, který jsme vystrojili, ale u kterého nás on přijímá.

Hle, radost, po které jsme toužili, a kterou dává jen On sám.

Do společenství kolem stolu Páně je zván každý. Tak už nemeškejme a radostně pojďme.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Jděte v pokoji a svou víru neste do světa. Radost a milost Boží vás budou provázet.

Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Píseň: 777 Buď mojí nadějí (nová)

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Bože veškeré útěchy, který posiluješ všechna naše srdce, pozvedáme k Tobě všechno to, co nás tíží.

Bože, prosíme, podepři všechny, kdo jsou v zajetí nemoci. Pozvedáme k tobě jejich jména nyní v tichu našich srdcí. … Za ně Tě, Pane, prosíme.

Bože, prosím, ujišťuj o své přítomnosti všechny, kdo jsou v zajetí válečného konfliktu. Kdo upadají upadají do beznaděje a zoufalství. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Bože, prosíme, pozvedni všechny, kdo jsou sehnuti pod útlakem, násilím a zneužíváním, nemocemi, nemohoucností a nedostupností péče.

Bože, prosíme, štědře obdarovávej všechny, kdo u tebe hledají potravu, kdo čelí hladu a žízni. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Bože, otevři svou ruku pro všechny, kdo touží po spravedlnosti a laskavosti, kdo trpí pod zákony, systémy a kulturami, které popírají jejich lidskost, ať žijí kdekoli. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Bože, víme, že jsi nablízku všem, kdo k tobě volají. Slyšíš jejich volání a s láskou nad nimi bdíš. Povzbuď nás, dej, ať jsou naše srdce dostatečně pevná, abychom i my slyšeli toto volání a odpověděli na ně tvou láskou. Za to Tě, Pane, prosíme.

V tichosti Ti nyní odevzdáváme své osobní díky a prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, se všemi Těmi, kdo touží po životě, k Tobě nyní voláme jako ke své naději: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A tak bratři, svou sílu hledejte u Pána, v Jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy „opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti v pohotové službě evangeliu pokoje“ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také „přilbu spasení“ a „meč Ducha, jímž je slovo Boží“.

Ef. 6,10-16

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 412 Až potud nám pomáhal