Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 13.11.2022 Ex 33,12-23 (Jiří Ort)

Uhříněves 13.11.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás všechny ve společenství, kde si smíme připomínat Boží milost a lásku a prosit o Jeho Slovo.

Introit: Hospodine, budeš-li mít na zřeteli nepravosti, kdo obstojí? Ale u Tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. Ž 130,32

Píseň: 161 Můj Bože z hlubin volám

Modlitba: Pane Bože, těšíme se z toho, že se tu smíme setkat a naslouchat svědectví o tom, že nás v životě neopouštíš. Že nás slyšíš, když k Tobě voláme spolu se žalmistou. Těšíme se z toho, že jsi vedeš svůj lid, trpělivě mu nabízíš svou cestu ve chvílích, kdy ji ztrácí a vytváří si vlastní božstva.

Pane, vyznáváme, že velice často neumíme žít. Že se bojíme setkání s Tebou i setkání s druhými lidmi. Že se bojíme budoucnosti, kterou máme před sebou.

Chceme Ti poděkovat, že nám přes to všechno nepřestáváš nabízet život. Že jsi ho nabídl v Ježíši z Nazareta. Děkujeme, že o tom smíme stále znovu slyšet a ujišťovat se o tom, že právě v Ježíši Kristu, našem zachránci a spasiteli máme naději my, naše děti i všichni lidé kolem nás. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: 401 Za ty, kdo hladem trpí a bídou

Čtení: Ex 33,12-23

Píseň: 320 Já chtěl bych, Bože můj

Text: J 17,20-26

Haleluja. Hospodin uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje. Haleluja. Ž 147,3

Boží lid, Izrael, byl vyveden z otroctví Egypta a zastavil se pod horou Sinaj. Hospodin chce uzavřít se svým lidem smlouvu a posílá Mojžíše s nabídkou: „Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.“ Lid souhlasil. Zároveň prosil Mojžíše, aby on, Mojžíš, zprostředkoval Hospodinova slova, protože mluvit s Hospodinem se nikdo z lidu neodvážil.

Mojžíš odešel na horu, tak, jak mu řekl Hospodin a lid zůstal s ÁronemV tichosti Ti nyní odevzdáváme své osobní díky a prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, se všemi Těmi, kdo touží po životě, k Tobě nyní voláme jako ke své naději: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“ sám. I s úvahami, co vlastně smlouva s Hospodinem znamená. Co vnáší do života. Jaké je vzájemné postavení účastníků smlouvy. Co to znamená víra, důvěra. »Když lid viděl, že Mojžíš dlouho nesestupuje z hory, shromáždil se k Áronovi a naléhali na něho: "Vstaň a udělej nám boha, který by šel před námi. Vždyť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, s tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské země."«

Vytvořený bůh. To není pouze riziko všech náboženství, to je riziko pohledu na život. Konzumní společnost není o ničem jiném, než o vytvořeném bohu. O tom bohu, který určuje smysl našich životů. A vliv tohoto vytvořeného boha, který určuje směřování celé společnosti, nejde jen tak odstranit lusknutím prstů, když se nám to zrovna hodí.

Nic není snazšího, než se postavit odmítavě k radostnému reji kolem zlatého telete. Problém začíná, když si přečteme dnešní text z 33. kapitoly knihy Exodus. Mojžíšův rozhovor s Bohem. Z kapitoly, která je takovým mostem mezi událostmi kolem zlatého telete a novou smlouvou s Hospodinem v kapitole 34. To Mojžíš tu prosí a my najednou s úlekem zjišťujeme, že to riziko touhy po náboženství se týká i jeho a týká se i nás. „Jestliže jsem tedy nyní u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych poznal Tebe a našel u tebe milost.“ Má hlubokou pravdu, když říká „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj!“ Má hlubokou pravdu – ale frekvence slova „poznat“ v našem textu je nápadně vysoká. „Dej se mi poznat! Jaké je Tvé jméno?! Jak máme žít? Jak mám žít?! Dej mi poznat svou slávu!“V tichosti Ti nyní odevzdáváme své osobní díky a prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Chápu Mojžíše a jeho otázky. Jsou to totiž otázky po životě – a zároveň v nich je strach z toho začít žít. Strach z otevřené budoucnosti. Je v nich touha i strach. Hluboké vyznání, že bez Boží pomoci nejen že se nedostaneme ze zajetí egyptských sil, ale že nemáme šanci se naučit žít. A zároveň touha si Pána Boha, toho živého Boha, který nás zachránil a zachraňuje, nějak pojistit. Nějak poznat, nějak uchopit. Mojžíšovy otázky jsou totiž kultické. Jinak by – uprostřed vzpomínek na Boží vysvoboditelský čin – skutečně neměly smysl.

Je kouzelné, že odpověď, kterou Mojžíš slyší, je úplně jiná, než čekal – vlastně je pouze zdůrazněním toho, o čem už Mojžíš sám mluvil. „Pane, dej se mi poznat!“ „Půjdu s vámi, protože jsi u mě našel milost a já tě znám jménem.“ Mojžíš touží poznat – ale jeho naděje je v tom, že je poznán. Že ho Hospodin zná jménem.

Ale Mojžíš se nevzdává - „dovol mi spatřit Tvoji slávu!“ Znovu se dočká odpovědi a znovu jiné, než čekal. „Všechna má dobrota půjde před Tebou.“ Mojžíš touží se zastavit a uchopit. Přemlouvá Hospodina, aby mu dal mohutné ujištění. A Pán Bůh mu otáčí směr pohledu a uvažování. Ne se zastavit a připravit místo setkání, ze kterého by čerpal jistotu. Ale vykročit, vydat se žít, rozhlížet se a vidět Boží dobrotu, která jej i celý lid bude doprovázet. Stručně řečeno – Hospodin vrací Mojžíše do života.

Mojžíšovské napětí tohoto rozhovoru nás provází neustále. Ano – bohoslužba je centrem – ale je centrem života. Bohoslužba je místem, kde si můžeme připomínat, že Pán Bůh za námi přichází, je s námi, vede nás na cestě života. Ale právě o to jde. Pán Bůh nabízí život, nikoliv náboženství. Nezůstává v kostele, ale je všude tam, kde se radujeme z narozených dětí. Je tam, kde máme starost o své děti, když jsou nemocné. Tam, kde máme trápení, protože jsme nemocní my sami nebo někdo blízký. Je uprostřed naší nerozhodnosti i tam, kde se daří uskutečňovat to, co jsme si předsevzali. Je ve chvílích vděčnosti partnerů jeden za druhého i uprostřed bolesti nedorozumění. Je v setkání dětí s rodiči i tam, kde nás trápí nedostatek komunikace. Je uprostřed těch, kteří se těší ze společenství i tam, kde jsme sami. Uprostřed otevřenosti i tam, kde potřebujeme vyvést ze sebezahleděnosti. Prostě my jdeme po cestě a pán Bůh jde s námi – vždyť On nás zná jménem. Nic jiného nepotřebujeme vědět. Jakoby všude zní Ježíšova modlitba za člověka.

A najednou se nám z této prosté jistoty Ježíšovy modlitby otevírá svět. Smí se nám otevřít. Je typické, že se to stává v okamžiku, kdy si uvědomujeme, že vše důležité v našem životě je dar. Dar, který dostáváme skrze Boží jednání v Ježíši z Nazareta. Najednou jsou tu i druzí lidé – lidé, nikoliv vlastníci věcí a postů. Žádná uzavřenost, žádná výlučnost. Lidé, se kterými se smíme skutečně setkat. Kterým se smíme otevírat, skutečně s nimi hovořit. Najednou se můžeme odvážit mluvit o jednotě a dokonce ji žít. Vždyť nejde o náboženství, ale o život, který jsme všichni dostali darem a o milost Boží přítomnosti. Najednou se v obyčejnosti lidského života člověka Ježíše z Nazareta naplnilo všechno, po čem toužil Mojžíš a lid Izraele. Po čem toužíme i my. „Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich." Poznání Boha jako Otce a setkání s Boží slávou v nabídce lásky Ježíše z Nazareta. Ve smrti a vzkříšení tohoto Ježíše z Nazareta smíme vědět, že život, který dostáváme darem, má budoucnost.

A tak smíme ve víře učinit ten odvážný krok a skutečně žít. Smíme se s radostí vracet domů z těchto bohoslužeb a děkovat – protože Pán Bůh nás zná a je s námi. Smíme o této jistotě svědčit zcela obyčejně svým životem všem, kteří jsou na cestě. Život je radost, protože jsme jej dostali darem a Pán Bůh nás v něm provází. Amen.

Píseň: 283 Hospodin sám národů Bůh

Ohlášky:

Přímluvná modlitba:

Bože nebe a země, hledíme vstříc onomu dni, kdy s Tebou bude smířeno a obnoveno celé stvoření. A prosíme Tě, abys nás vyslyšel, když se modlíme za vše, co nás trápí, za místa, kde lidé potřebují pomoci a my nevíme jak. a co potřebuje být ještě napraveno:

Prosíme za ta společenství, která nesou tíhu a utrpení této doby. Za všechny, kdo trpí ve válečném konfliktu, kdo jsou ničeni svévolí mocných, kdo jsou sevřeni bídou a bezvýchodností. Prosíme, daruj nám vizi, sílu a odvahu jednat ve prospěch spravedlnosti a milosrdenství. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za jednotlivce, jejichž zlomené duše a zlomená srdce ztěžují život ve zdravých vztazích. Prosíme, dávej nám představivost ve světle evangelia nabízet život tam, kde se zdá být neobnovitelný. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za toto společenství: Pomoz nám, abychom se nechali inspirovat těmi, kdo přišli před námi, a pokračovali v díle evangelia a prožívali tvůj příběh zde na zemi. Pomoz nám, ať už jsme v jakékoli situaci, nést jeden druhého v síle víry v tvou přítomnost a působení ve světě. Za to Tě, Pane, prosíme.

V tichosti Ti nyní odevzdáváme své osobní díky a prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Píseň: 402 Ó Pane můj, nenech mne být

Poslání: A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. 1K 15,58

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 291 Buď Pánu čest