Uhříněves 27.11.2022 Mk 1,2-8 VP konfirmace (Jiří Ort)

Uhříněves 27.11.2022

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám v našem kostele v 1. neděli adventní, kdy se smíme spolu s Danem, který bude dnes konfirmován, těšit z naděje Božího příchodu do lidských životů.

Introit: Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Ž 24,7

Píseň: 435 Zvedněte brány svrchků svých

Modlitba: Bože vlka i beránka,

kůzlete i levharta,

shromáždili jsme se zde, abychom se Ti poklonili

- Tobě, který spojuješ nepřátele,

Tobě, který spojuješ zemi a nebe,

Tobě, pro kterého není nic nemožného.

Děkujeme Ti dnes zvlášť za Dana, který se dnes chce vyznat svoji důvěru v toto Tvé jednání ve svém životě i v celém Tvém stvoření.

Spolu s ním prosíme - posilni naši naději a probuď naši představivost tak,

abychom nerezignovali na sny

o míru a jednotě.

Kéž naslouchání tvému slovu,

zpěv chvalozpěvů,

a požehnání tohoto společenství

nás znovu probudí k tvé přítomnosti.

S nadějí, pokojem, radostí a láskou se modlíme.

Amen.

Slovo dětem:

Píseň: 403 Moudrost mi, Pane dávej

Představení konfirmanda: Dan povstane. Milý sbore, představuji vám Dana Břendu jako dnešního konfirmanda. Byl v dětství pokřtěn a dnes je mezi námi aby milost i závazek křtu přijal osobně a poprvé s celým sborem přistoupil k přijetí chleba a vína při svaté večeři Páně. Konfirmand se posadí.

Oslovení konfirmandů: Milý Dane chtěl bych Ti v tuto chvíli poděkovat. Jsem skutečně Pánu Bohu vděčný za to, že jsme se mohli a ještě budeme setkávat a hovořit spolu. Mohli jsme společně zažívat atmosféru rozhovorů a hledání. Společně jsme čelili základním otázkám a snažili se porozumět věroučným formulím, které jsou tak známé, že už trochu nevíme, co se za nimi skrývá. Mohl jsem Ti pouze prostředkovat určité biblické pohledy a uvědomuji si, že toto zprostředkování bylo pouze částečné. Moc bych si proto přál, abys je dále promýšlel – ať už doma, dál v tomto sborovém společenství nebo časem i jinde.

Povstaňme, abychom byli svědky Danova vyznání.

Milý Dane, dnes se chceš přiznat ke svému křtu. Vyznat svoji víru, důvěru v Boží přítomnost ve svém životě. Při našem setkávání i ve shromážděních a v celém životě sboru ses setkával se svědectvím evangelia, že Ježíš z Nazareta je Kristus, zemřel také pro Tebe a pro Tebe byl vzkříšen, aby Ti otevřel život.

Ptám se Tě: Věříš tomu? Jestliže ano, odpověz: Věřím.

Toužíš spolu s námi u stolu Páně přijímat a zvěstovat dar smíření s Bohem i s lidmi? Jestliže tomu tak je, odpověz: Ano.

Chceš žít život ukotvený v naději spravedlnosti Kristovy, to je z Jeho odpuštění, ve vděčnosti za dar života a v lásce ke všem lidem? Jestliže tomu tak je, odpověz: Ano, s pomocí Boží.

Zůstaneme stát

Milý Dane, jsi spolu s námi Božím dítětem, součástí Církve Kristovy, rozptýlené po celém světě i tohoto konkrétního společenství sboru v Uhříněvsi. Všichni společně, ve společenství Božího lidu, ke kterému smíme patřit, vyznejme v tuto chvíli svoji víru slovy apoštolského vyznání:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: 447 Každý den Pán mi sílu dává

Čtení: Iz 11,1-11

Píseň: 431 Navštiv nás, Kriste žádoucí

Text: Mk 1,2-8

Haleluja. Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Haleluja. Ž 50,2-3a

Novozákonní oddíl, který přečetl Dan, je textem, který si Dan vybral jako text konfirmační. A já mu za to jsem velice vděčný. Nejenom proto, že je to oddíl, který patří k počátku adventu, ale hlavně proto, že je pozváním. Pro Dana – i pro nás.

Celé Markovo evangelium je vlastně pozváním k následování Ježíše z Nazareta jako Krista, Spasitele. Celý spis je vlastně úvodem k tomu, jak zareagujeme na to, co nám v něm evangelista vypráví. Původně Marek své vyprávění ukončil reakcí žen na setkání se Vzkříšeným Pánem: „Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.“ Tento podivný závěr je geniální svojí otevřeností. Na jednu stranu s odkazem na posluchačovu zkušenost ukazuje, že evangelium se prosazuje navzdory lidskému strachu a zmatenosti. Na druhou stranu právě ta otevřenost klade otázku: „A co ty?“

Tato otázka visí ve vzduchu již od prvních vět Markova spisu. Právě od chvíle, kdy se ponoříme do vyprávění o Janu Křtiteli, který vystoupil na veřejnost na poušti v blízkosti Jordánu. Janův příchod je naprosto zásadní ve třech bodech, které oslovují člověka v každé době.

Na prvním místě ujišťuje, že Pán Bůh na člověka nezapomněl. Že Hospodin naplňuje svá zaslíbení a posílá svého posla, aby o tom ujišťoval a otevíral tu podivuhodnou budoucnost, kterou před našima očima vykreslil prorok Izajáš. Židé tehdy a člověk vždy toužil a touží, aby Pán Bůh vstupoval do lidských životů, do lidských dějin. V tom dnes nejsme výjimkou. V poslední době se při bohoslužbách zamýšlíme nad texty z knihy Exodus. Nad příběhy Božího lidu, který znovu a znovu zažívá Boží pomoc a přitom stále znovu propadá pocitu, že jej Pán Bůh opustil. Stále znovu propadá touze si Pána Boha nějak ochočit, aby tu byl „na zavolání“ a k plnění lidských představ.

Janovo vystoupení vlastně tento stav „učení se“, jak rozpoznat Boží přítomnost, zpřítomňuje tím, že Jan zve lidi na poušť. Znovu do míst plné závislosti na Hospodinu, do míst oproštění se od všech bohů a bůžků, které jsme si vystavěli.

Tam je Boží lid zván a je vyzýván k pokání. Ke změně smýšlení. To je něco velice citlivého, když na vás někdo tlačí, abyste změnili smýšlení. Chtějí to po nás politici, chtějí to po nás reklamy, jsme tlačeni k přijetí pravidel, která se nám nelíbí. A přitom se to v Písmu ozývá velice často. A u Jana Křtitele, tedy v Markově podání hned na počátku příběhu. Proč? To je zásadní otázka, u které nám může pomoci důvod Křtitelovy výzvy. Důvod, proč to musí být na počátku. Mohli bychom se vrátit k putování Božího lidu po poušti do Zaslíbené země. Tam, uprostřed hledání, selhávání, bloudění, bylo naprosto nutné, aby si Boží lid uvědomil, s kým a s čím je spojena jeho budoucnost.

A tady se ocitáme ve zcela zásadní situaci, ke které Jan směřuje. Ujišťuje, že naše kdysi v Božím příběhu neplatí – Pán Bůh vstupuje do lidských životů znovu a znovu, vždy znovu se naplňují Jeho zaslíbení. Boží jednání není otázkou minulosti, ale přítomnosti směřující do budoucnosti. Proto Jan Křtitel vyzývá k pokání, proto lidé přicházejí a vyznávají své hříchy. Jednají tak, protože právě to Janovi uvěřili – uvěřili mu, že Pán Bůh stále jedná. A otevírá budoucnost. Pokání se tak stává přípravou na příchod Pána. Pokání je přijetí ujištění, že budoucnost existuje, že ji dostáváme darem. Takže stojí za to se proměňovat, snažit se naslouchat, hledat Boží Slovo v našich životech. Tam, kde člověk rezignoval na budoucnost, kdy v ní nevidí žádný smysl, žije pouze přítomností. Tam pak víra, společenství Božího lidu, směřování do nového rozměru života, který Ježíš nazval Božím královstvím, tam to bez orientace na budoucnost spojenou s naplněním Božího zaslíbení nemá smysl.

A o tom je advent. O tom je Janova zvěst. „Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.“ Fascinuje mě, jak je zvěst adventu stále nová. Jak se stále znovu smíme setkávat s ujištěním o Božím vstupu do života tohoto světa. Že se stále znovu smíme otevírat ujištění, že Boží budoucnost pro člověka existuje a život tak dostává smysl. Protože přichází ten, kdo život nabízí – kdo křtí Duchem svatým. Tedy, s kým přichází oživující moc Božího jednání.

Dnes Dan vyznal, že této budoucnosti důvěřuje. Že se chce učit citlivosti pro Boží jednání, pro výzvy k následování, pro ujištění o Boží podané ruce nejen v jeho životě. Přiznal se ke svému křtu. A my si to s vděčností smíme připomínat také. S radostí a vděčností smíme přijmout pozvání ke společnému stolu, který pro nás náš Pán připravil, aby nás ujistil, že se každý z nás smíme těšit na život, který pro nás Pán Bůh připravil, který máme před sebou. Ať už se radujeme nebo právě podklesáváme, jedno smíme vědět – Pán Bůh přichází, protože chce být v našich radostech i starostech. Amen.

Dan předstoupí, přistoupí členové staršovstva, shromáždění povstane - společně se ztišíme.

Přímluvná modlitba se vzkládáním rukou:

Všemohoucí a věčný Bože, sešli na tohoto svého služebníka svého svatého Ducha, Utěšitele. Rozhojňuj v něm denně rozličné dary své milosti: ducha moudrosti a rozumnosti, ducha rady a síly, ducha poznání a bázně před Tebou. Zachovej ho ve své milosti k životu věčnému skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Duch svatý ti požehnej, ochraňuj tě, zachovávej tě nyní i na vždycky.

Amen.

Všichni se posadí.

Slovo kurátora: Pavol Bargár

Píseň: 342 Kristus je má síla i spasení

VP:

Vyznání vin: Je tu hlas volající
na poušti.
Bůh nás volá s láskou.

Vyznejme svůj hřích a důvěřujme v Boží spásnou milost. Nejprve vyznejme každý sám v tichosti. … Každý za sebe nyní požádej: Prosíme Tě, odpusť nám.

Vyznáváme ti, Bože, že nejsme připraveni přijmout tvou cestu spravedlnosti, práva a pokoje.
Ty nás vyzýváš k pokání,
ale my odmítáme změnit své cesty.
Vyzýváš nás, abychom se vzepřeli útlaku,
ale my se smiřujeme se zlem.
Voláš nás ke smíření, ale my zůstáváme rozděleni a bojíme se.

Kdo tak chcete spolu se mnou vyznat, přidej se slovem: Vyznávám.

Odpusť nám, Bože milosti.
Vylij svého Ducha do našich životů
aby nám bylo odpuštěno, abychom byli osvobozeni,
a byli připraveni na setkání s tebou při příchodu tvého svatého království;
skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Kdo tak spolu se mnou chcete poprosit, přidejte se slovem: Prosíme Tě, odpusť nám.

Slovo milosti:
Každé údolí bude naplněno
a každá hora se sníží
a křivolaké se narovná
a drsné se stane hladkým,
a každé tělo uvidí Boží spasení.

To je dobrá zpráva, na kterou čekáme:
Ve jménu Ježíše Krista je nám odpuštěno. Bohu díky.

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba: Opravdu je dobré a správné,
a děje se to k naší radosti,
abychom ti, Bože, děkovali za tou lásku.
Neboť ty nás očekáváš jako Otec milosrdenství
a tvůj Syn nám dává odvahu se k tobě navrátit
a svěřit se ve víře tvé milosti.
Proto tě chválíme vprostřed celého tvého stvoření.
Proto stojíme ve velkém zástupu těch, kdo žijí z tvé lásky.
Proto pozvedáme své hlasy do jediné chvály, která spojuje nebe i zemi
a se všemi anděly bez konce vyznáváme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech. Amen.

Připomínáme si dílo a utrpení našeho Pána Ježíše Krista, spoléháme na jeho oběť a slavíme jeho památku, jak nám přikázal. Prosíme o dar Ducha svatého, který nás proměňuje, který s námi tvoří společenství lidu Kristova, společenství, ze kterého smíme mít duchovní užitek, zdroj radosti a růstu v milosti.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“ (1K 11,23-26)

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

759 Radujme se vždy společně

Pozvání: Hospodin zve i nás: „Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná.“

Vysluhování: Dan a jeho rodina jdou v prvním kole

Slovo při propouštění:

Sám Bůh pokoje nechať vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 1Te 5,23

Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem, tak jako i my vás milujeme, ať posílí vaše srdce, abyste byli bezúhoní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.

1Te 3,12n

Píseň: 709 Ó ujmi ruku moji a veď mne sám

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za ujištění, že v Tobě je budoucnost. Že v Tobě se otevírá budoucnost i tehdy, kdy my máme pocit, že všechno končí. Děkujeme Ti, že smíme vědět, že má smysl Ti odevzdávat ty, o které máme starost, že má smysl prosit o proměnu lidského srdce.

Pane, dnes Tě prosíme za Dana – prosíme za jeho rodinu, za naše sborové společenství. Pomáhej nám být pro Dana ujištěním, že Tvůj příchod, do jehož radostného očekávání dnes vstupujeme, dává naději života pro Dana i nás všechny. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, uč nás otevírat Tvou budoucnost před těmi, kdo jsou nemocní, kdo jsou opuštění a nešťastní. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes prosíme za ty, kdo přišli do naší země, jejichž rodiny jsou rozdělené a výhled znovusjednocení je nejistý. Pane, prosíme, ukazuj nám, jak být povzbuzením v jejich nejistotě. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, Ty jsi Bůh vesmíru, ty jsi Bohem malých věcí a my vyznáváme, jak těžce neseme život plný protikladů. Děkujeme, že nám dáváš odpočinout od tohoto napětí. Že Tvůj příchod nám umožňuje prosit za své přátele i nepřátele. Prosit za ty, kterým rozumíme, i za ty, kteří nás matou. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, vyznáváme, že nevidíme v našem světě cestu ke smíření. Prosíme Tě, abys do tohoto světa vstupoval svým mírem, na který nedoplácejí oběti. Modlíme se za ty, kterým rozumíme, i za ty, kteří nás matou.

Pane, moc prosíme za Tvůj lid. Prosíme, uč nás žít, uč nás vstupovat do Tvého prostoru naplněného Tvými hodnotami. Prosíme, nauč nás Ti důvěřovat. Za to, Tě, Pane, prosíme.

V tichosti Ti nyní odevzdáváme své osobní díky a prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, se všemi Těmi, kdo touží po životě, k Tobě nyní voláme jako ke své naději: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Ž 37,4-7a

Požehnání: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází. Jemu sláva i moc navěky. Amen. Zj 14,6

Píseň: 291 Buď Pánu čest