Říčany 19.2.2023 Mt 17,1-9 (Jiří Ort)

Říčany 19.2.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás v naší modlitebně v Říčanech, kam jsme přišli, abychom se těšili ze společenství s Bohem i se sebou navzájem a děkovali dnes za ty, které si náš Pán povolal k sobě.

Introit: Hospodine, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli. Ž 31,3b.4

Píseň: 63 Hrad přepevný

Modlitba: Pane, přicházíme k Tobě a chceme moc poděkovat. Za Tvé pozvání. Za to, že se nám neustále připomínáš. Za to, že nás nenecháváš padnout a nabízíš ujištění o tom, že existuje cesta, po které se můžeme vydat. Že nám nabízíš svoji ruku, když bloudíme, když Tvou cestu marně hledáme nebo prostě nemáme sílu po ní vykročit.

Dnes Ti chceme zvlášť poděkovat za Tvé svědky, kteří vstoupili do našich životů. Máme před očima ty, kteří byli a jsou spojeni s tímto naším společenstvím v Říčanech. Děkujeme za ně a prosíme Tě, abys nás vedl za těmi, kdo potřebují ujištění o Tvé blízkosti. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: S23 Bůh je záštita má

Čtení: Mt 17,1-9

Píseň: 275 Přijď Králi věčný náš

Text: Iz 60,19-22

Haleluja. já volám k Bohu, Hospodin mě spasí. Haleluja. Ž 55,17

Text z Matoušova evangelia připadl na dnešní neděli – poslední neděli před postním obdobím. A já jsem rád, že jsme zvolili právě tuto neděli jako chvíli rozloučení se sestrou Alenou Kuščynskou. Dlouho jsem přemýšlel, jaký text zvolit pro tuto příležitost. Jsem vděčný Vlastě Boháčové za návrh oddílku z knihy proroka Izajáše. A nakonec jsem tedy přijal i nabídku ekumenického lekcionáře. Vysvětlením budou právě vzpomínky na Alenu.

Vyprávění o proměnění na hoře je zlomovou událostí. Ujištěním, že vše, co se zatím událo, o čem evangelista vypráví, je skutečně příběhem toho, který promlouvá jako Boží Syn. Nejprve se ale setkáváme s upozorněním, že postava Ježíše z Nazareta se vším, s čím je spojována, patří k poslednímu soudu nad tímto světem. Že je určující v rozpoznávání, co má v životě budoucnost a co ne. A Petr, Jakub a Jan chtějí zůstat na tomto místě, chtějí zůstat jakoby nad věcí, být u těch, kteří budou soudit – být s Mojžíšem, Eliášem a Ježíšem.

To, jak reagují, je kouzelně lidské. Zastavit čas, zakonzervovat tu chvíli, kdy mají pocit, že je jim všechno jasné, zbavit se už toho věčného hledání. Zbavit se nejistoty a rizika, které je čekají pod horou. Důvodem, proč jsem tento text vybral, je mé hluboké přesvědčení, že Alena byla antitypem tohoto pohledu na život. Nikdy nežila život, ve kterém by se dalo zastavit, život bez nejistoty a bez rizika. Už ve dvou letech jí zemřel otec a ona tak žila pouze s maminkou. Maminka byla zdravotní sestrou, ale Alena se touto cestou vydat nemohla – po první pitvě to vzdala a šla pracovat. Znamenalo to pro ni celoživotní výzvu se vzdělávat – doplňovala si všechno, o co přišla tím, že neměla školy. Mě osobně by to ani nenapadlo – napsala mi o tom až její dcera Zina. Napadnout to nikoho z nás nemohlo, protože Alena se skutečně živě o vše zajímala a získávala informace. Milovala přírodu a umění – to měli společné s jejím manželem Tarasem. I jejich život byl v pohybu – v bytě v Hradešínské ulici na Vinohradech a později za chalupě v Čenovicích se skutečně život nezastavil ani na c. Taras byl fotografem na volné noze a ve vzpomínce na něj krásně napsala paní Dana Vitásková: „Jak zvládala jeho žena Alena tuto situaci s pětičlennou rodinou, je záhadou a tajemstvím silných žen.“

Jakkoliv hory milovala, můžeme říci, že v našem biblickém příběhu Alena rozhodně patřila do života pod horou. Tam, kam patří učedníci Ježíše z Nazareta, který je tím, který přišel, aby zachránil člověka i celé stvoření. Ten úlek učedníků, když jim toto bylo zjeveno, onen pád na tvář vyjadřující pokoru člověka, který se setkal s Bohem, je logickým protipólem oné lidské snahy mít vše pevně v ruce a být tím, kdo sedí jako soudce nad událostmi a lidmi, kteří mají být posuzováni. Na tom si evangelista ve svém vyprávění dává záležet.

A přece je tu znovu nepochopení, které se ukáže až přijde čas. Až vstoupíme do pašijového děje. Až zjistíme, že smysl Ježíšova vystoupení je umožnit člověku žít. Že pokora před Bohem je spojena se starostí o člověka. To zjišťujeme hned v následujícím příběhu, kdy se ukazuje bezmoc učedníků právě toto otevřít před nešťastným otcem nemocného syna. Proto tak přísný zákaz cokoliv komukoliv říkat o vidění, které zažili Petr, Jakub a Jan. Protože na tom nejsou v pochopení tohoto základního nastavení zvěsti Ježíše z Nazareta o nic lépe než učedníci, kteří na ně čekají pod horou a nejsou schopní pomoci.

Obrazně řečeno, Alena se nikdy nehrnula na horu, vždy byla tím, kdo pomáhal na úpatí. Myslela na rodinu, myslela na vnoučata i pravnoučata. Modlila se za ně. Ale zároveň velice toužila po ujištění, že i ona je přijatá do budoucnosti života, kterou Ježíš přinesl a přináší.

V tomto ujištění vidím nádheru textu z knihy proroka Izajáše. Textu z období života Božího lidu, kdy rozhodně věděl o tom, že Hospodin skutečně vysvobozuje. Kdy lidé, stejně jako my, věděli o tom, že Pán Bůh na svůj lid nezapomíná. Mohli to přímo hmatatelně zažít nebo o tom věděli z vyprávění těch, kteří zažili návrat ze zajetí. A přece zažívali také trápení a nejistotu. Takové to každodenní trápení, které zastiňovalo výhled do budoucnosti. Znovu se otevíralo sociální napětí, nejistota. Na chrámový provoz už se nenahlíželo jako na zázrak, který povstal z popela, ale na něco, co stálo velké oběti a uvrhlo mnohé do bídy.

Do této situace vyřizuje prorok Boží zaslíbení. Tady je otevírána naděje pro člověka. V obyčejném životě. Pro obyčejný život. Pro život, který nechce zůstat nad věcí, ale poctivě se ptá, poctivě hledá a vyrovnává se s událostmi kolem sebe i na své cestě. Toto poctivé hledání Alena ztělesňovala. Ztělesňovala také vděčné přijímání ujištění o tom, že ona i její blízcí jsou zahrnuti do Boží milosti. Že jí i je má Pán Bůh prostě rád.

A za toto ujištění můžeme dnes poděkovat i my. Za ujištění, že ten, který přinesl Boží pomoc pro člověka byl opravdu Božím synem. Že vysvobození ze zajetí často velice těžkých životních tlaků, vysvobození, které je základem starozákonního i novozákonního svědectví, platilo a platí nejen pro Alenu, nejen pro Katčina tatínka, který ve čtvrtek zemřel, ale i pro nás všechny jak jsme tady i pro mnohé další, kteří po tomto vysvobození touží. Kteří touží po životě. Amen.

Píseň: 188 Neskládejte v mocných naději

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, dnes hodně vzpomínáme. Máme na srdci mnoho díků, ale také mnoho těch, za které chceme poprosit.

Dnes děkujeme za život Aleny Kuščynské, ale i za život tatínka Katky Křečkové. A moc prosíme za jejich blízké. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme za naše nemocné. V tichosti Tě prosíme každý za ty, o které máme starost. … Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc prosíme za ty, kdo jsou sevřeni úzkostí. Prosíme, pomáhej nám být jim pomocí, být jim ujištěním, že existuje život, který stojí za to žít. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc prosíme za mír mezi jednotlivými náboženstvími. Prosíme za všechny, kdo se snaží o vzájemné poznání, vzájemné porozumění. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi v místech postižených přírodními katastrofami. Dnes zvlášť za ty v Turecku a Sýrii. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi žijící v místech ozbrojených konfliktů. Prosíme zvlášť za lidi na Ukrajině a Jemenu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi nespravedlivě vězněné, za ty, kterým jsou upírána základní lidská práva. Prosíme za lidi v Rusku, Bělorusku, v Íránu, Afganistánu a na mnoha dalších místech. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 284 Nuž Bohu děkujme

Poslání: On zemřel za nás, abychom my, ať živí nebo zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.

1Te 5,10n.18n

Požehnání: Bůh žehnej cestě, po níž kráčíš,

Bůh žehnej zemi pod tvýma nohama,

Požehnej ti Bůh a dej ti svoji lásku.

Bůh nad všechny bohy požehnej tvůj spánek a odpočinek.

Požehnej ti Bůh a dej ti svoji lásku.

Bůh nad všechny bohy, požehnej tvůj spánek a odpočinek.

Píseň: 549 Buď Tobě sláva