Uhříněves 5.3.2023 J 3,1-17 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 5.3.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na bohoslužbách v 2. neděli postní, která se nazývá Reminiscere – Rozpomeň se.

Introit: Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků. Ž 25,6

Píseň: 33 (Ž 25) K Tobě duši pozdvihuji

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, přicházíme na Tvé pozvání a mohli bychom se radovat a vyprávět ostatním lidem, že i oni jsou zváni, že i pro ně máš připravenou otevřenou náruč. Mohli bychom nabízet těm, kteří mají své trápení, slovo Tvé naděje a pomocnou ruku. A místo toho hledáme, jak žít. Hledáme, jakou cestou života se vydat, jak reagovat na situace kolem nás. Situace, které vytváří bolest, strach, nesnášenlivost a sobectví. Máme pocit, že je toho příliš mnoho, že na to nemáme sílu.

A do této bezmoci zaznělo Tvé pozvání. Znovu zaznělo Tvé Slovo a my je mohli zaslechnout. Znovu před námi otevíráš svědectví Písma, které nám představuješ jako živý hlas, který k nám promlouvá právě do našeho smutku, do naší skepse a zloby. Hlas, který nás vede k radosti z naděje života v Ježíši Kristu, našem Pánu. Hlas, který nás vede všechny společně ke Tvému stolu.

Pane děkujeme a prosíme Tě, otevírej tuto naději po celém světě pro každého člověka. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: S135 K svobodě je dlouhé putování

Čtení: Gn 12,1-9

Píseň: 320 Já chtěl bych, Bože můj

Text: J 3,1-17

Beránku Boží, kterýž snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Nikodémův příběh je zvláštní. Jakoby nám skrýval, o co vlastně jde. O hledajícího člověka, který není schopný vystoupit z hranic svých zkušeností? S tím se bezesporu můžeme identifikovat, ale z mého pohledu to není to, co mě trápí. Protože to tak prostě je. Nikdo nejsme schopní vystoupit z hranic svých zkušeností. Naším úkolem je spíš si to uvědomit a naučit se s tím pracovat než to kritizovat. Nebo je to prostě další možnost, jak ukázat, že Židé odmítli Ježíše, protože jsou prostě nechápaví? A my si teď prostě jen potvrdíme, že jsme to my, kdo má pravdu? Po pravdě, na takové hrátky už jsem příliš unavený, na takové hry na pravdu máme kolem sebe příliš mnoho bolesti. Co nám to tedy chce evangelista vlastně říci?

Zkusme vyjít z finále dnešního textu: „Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.“ A najednou se nám celý Nikodémův příběh začne otevírat. Najednou do něj vstupujeme i my se vším svým hledáním, se svými nadějemi i bolestí. Vstupujeme do něj s vděčností, protože před námi otevírá budoucnost. A právě otázka po budoucnosti je prvním spojením dnešních dvou textů.

Abramova situace je popsána právě jako stav bez budoucnosti. Místo bez života. To jsou Abram se Sárou. Tak jako na mnoha dalších místech v Bibli je znamením této vyprahlosti manželství bez dětí. Ale tady jde skutečně o víc – jde o vyprahlost, vyprahlost života. Stav, kdy se obáváme nového dne. Mohli bychom tuto situaci přirovnat putování Božího lidu po poušti. Sem zaznívá Slovo: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“ Vykročit. Udělat krok do budoucnosti – i tehdy, kdy před sebou žádnou budoucnost nevidíme. V novém dni se zvednout a žít s tím, že tu je budoucnost, vůči které má smysl se otevřít.

A hned následující slova ukazují, že jde skutečně pouze o tu důvěru. Protože vše, co bude následovat, už není v poloze výzvy, ale ujištění. „Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. … Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ Budoucnost má své zaslíbení, jehož garantem je Hospodin. V tuto chvíli se mi vybavil verš z Pavlova dopisu do Tesaloniky vybraný pro Hesla Jednoty bratrské na tento čtvrtek: "Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní." To je základ budoucnosti pro Abrama a Sáru, to je základ budoucnosti pro nás.

Základ budoucnosti i pro Nikodéma. Pro všechny hledající. V tomto smyslu se mi líbí onen Nikodémův příchod za Ježíšem v noci, ve tmě. Není nutné v tomto faktu vidět jakousi Nikodémovu přeopatrnost nebo prostě to, že se disputace vedly po setmění. Zůstal bych zcela jednoduše u toho, že evangelista rád pracoval s kontrastem tmy a světla. Nikodém přichází za tmy. Ponechme stranou Janův záměr dehonestovat židovskou zbožnost, který je u něj tak trochu všudypřítomný. To, co je pro nás v tomto textu zásadní, je existence tmy – a existence světla. Nebo lépe – existence síly, která ze tmy vyvádí. A tato síla je stejnou silou, která otevřela budoucnost pro Abrama a Sáru. Síla, která překonává všechno, co zabraňuje životu. To je druhá věc, která spojuje naše dnešní texty. Vyznání apoštola Pavla "Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní."

A třetí věc, která je společnou pro naše dnešní texty, je neprivátnost zaslíbení, se kterými jsme se setkali. Zatím jsem vynechal jedinou výjimku formy zaslíbení ve starozákonním textu. Slova „Staň se požehnáním“. Jsou to slova, která jsou třetím společným bodem s textem z Janova evangelia. Plně korespondují se zásadním důrazem Janova evangelia. Přes všechnu kritičnost, přes všechno vyrovnávání se s židovstvím, je tu zásadní nastavení Ježíšovy zvěsti: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.“

Oba dnešní příběhy promlouvají do všech událostí kolem nás. Do rozloučení s blízkým člověkem, které je pro nás tak definitivní a my marně hledáme budoucnost. Do bolesti těch, kteří přestali věřit, že by v tomto světě existovala síla, která by budoucnost otevírala tam, kde vládne lidské sobectví a zvůle. Do zoufalství těch, kteří jsou opuštění, kteří se cítí zrazení a pošlapaní. Do toho všeho zaznívá dnešní ujištění o Boží budoucnosti i pozvání ke stolu, kde je naším hostitelem náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus. Amen.

Píseň: 339 Věříme srdečně v jediného Boha

VP:

Vyznání vin: Předstupme před našeho Pána, abychom odevzdali všechno, co nás tíží a trápí, abychom přijali při společném hodu, ke kterému jsme zváni, jeho odpuštění a povzbuzení, abychom přijali smíření, které nabízí ve vztahu k němu i mezi námi navzájem.

Pane Bože, chceme vyznat svoji skepsi. Svoji nedůvěru v cestu, kterou jsi připravil pro člověka v Ježíši z Nazareta. Vyznat svůj zmatek při pohledu na všechnu bolest kolem nás. Vyznáváme, že svoji nedůvěrou a beznadějí ubližujeme lidem kolem sebe a přispíváme k hříchu tohoto světa. Kdo takto vyznáváte, přidejte se slovy: „Vyznáváme.“

A proto dnes za Tebou, Hospodine, přicházíme, předstupujeme před Tebe s touhou po naději na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: „Věříme.“

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: „Odpouštíme.“

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Vpravdě jsi svatý, Bože,
a jsi pramen všeho posvěcení.
Z temnoty přivádíš světlo,
ze smrti život,
z mlčení slovo.
Děkujeme ti za náš život
a za svět, který jsi nám dal.
Děkujeme ti za nový svět, který přijde,
a za lásku, která naplní všechno.
Chválíme tě za milost,
kterou jsi prokazoval Izraeli,
svému vyvolenému lidu.
Děkujeme Ti za zaslíbení daná Abrahamovi,

děkujeme za jejich naplnění.

Za záchranu z Egypta,
za dar zaslíbené země,
za tvou věrnost smlouvě,
za návrat z vyhnanství
a za slova proroků,
která platí.
Chválíme tě za tvého jednorozeného Syna,
který všechna tvá zaslíbení naplnil
a ještě naplní.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí
chválit tebe, našeho Otce,
tobě děkovat,
tebe oslavovat
a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

759 Radujme se vždy společně

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. A tak již usmířeni s Bohem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: "Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.

Zj 1,17c-18

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků. Amen.

Ga 1,3-5

Píseň: 275 Přijď Králi věčný náš

Ohlášky:Přímluvné modlitby: Pane, děkujeme, že smíme věřit, že Ty jsi tím, kdo nabízí život. Kdo nabízí budoucnost. A chceme Tě dnes prosit za všechny lidi, kterým je tento život ničen, kterým se budoucnost zahalila temnotou.Prosíme dnes za rodinu bratra Michala Vybírala. Za Dianu, za děti. Za ně Tě, Pane, prosíme.Prosíme za rodinu sestry Matějkové. Za její děti a vnoučata. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo žijí uprostřed válečného šílenství. Prosíme za lidi na Ukarajině, v Jemenu a na mnoha dalších místech. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za uprchlíky před válkou, prosíme za uprchlíky před hladem a bídou. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny ty, kterým ničí život nenávist. Prosíme za všechny, kdo vzdali možnost, že život, který nabízíš Ty, má budoucnost. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, koho ničí beznaděj tváří v tvář všemu, co se děje v tomto světě. Tváří v tvář lidské zvůli a neštěstí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za lidi v naší bezprostřední blízkosti, které jsi nám svěřil. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, o posilu, abychom dokázali žít. Prosíme, abychom byli jako Tvá církev těmi, kdo budou otevírat uzavřené cesty mezi lidmi. Prosíme, uč nás tomu, co uměl Ježíš z Nazareta – odlišit odsouzení jednání a odsouzení člověka. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za náš sbor. Za toto společenství, jehož jsme součástí. Moc Tě prosíme, uč nás být jeden druhému bližním. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby. … Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já, Hospodin, jsem tvůj Bůh.

Iz 43,1b-3a

Píseň: 418 I když se rozcházíme