Uhříněves 3.9.2023 Mt 16,21-28 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 3.9.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám v prostoru tohoto kostela, kam jsme byli pozváni jako hosté a kde je naším hostitelem Bůh Izraele a Otec našeho Pána Ježíše Krista.

Introit: Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!

Ž 73,1

Píseň: 289 Tebe, Bože, chválíme

Modlitba: Pane Bože, náš milostivý Otče, přicházíme, abychom vyznávali, že bloudíme a nemůžeme najít cestu ven z labyrintu bolesti a trápení, ale i zloby a odmítání. Rádi bychom našli cestu k druhému člověku, ale ztrácí se nám pod nánosy naší skepse, naší rezignace na to, že by mohla existovat budoucnost otevřená pro všechny.

Pane, dnes Ti chceme děkovat, že vstupuješ do této naší bezmoci příběhy o Tvých svědcích. A především příběhem Ježíše z Nazareta, Tvého Syna a našeho Spasitele. Děkujeme, že tak před námi otevíráš naději Tvé budoucnosti, jejíž záblesky můžeme vidět i v naší současnosti. Pane, děkujeme, že to tak smíme prožívat v pozvání ke stolu, kde Ty jsi hostitelem. Amen.

Čtení: Ex 3,1-15; Ř 12,9-21

Píseň: 395 Nám pomoz, Pane milý

Text: Mt 16,21-28

Haleluja. Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina! Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky. Haleluja. Ž 113,1n

Čtu v současné době zajímavou knihu od izraelské autorky – tématem je model nenásilí a proměna světa touto cestou. Dost se s tou knihou, potažmo s autorkou, peru. Občas mám totiž pocit, jakoby bylo podstatnější dosáhnout jakéhosi vnitřního pokroku místo pomoci obětem. Zároveň si ale uvědomuji stav současného světa, i stav naší společnosti – a to, že kývnout na status quo, podle kterého se řídí život kolem mě, nechci. Polarizace, nenávist, striktní odsouzení. Je z toho cesta ven? Existuje budoucnost? Do toho zaznívají slova apoštola Pavla popisující život křesťana. Život věřícího člověka. „Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. … Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro, a ne zlo. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého.“ Žádná nenávist, naopak, přijetí a sázka na naplnění vztahů.

Jenže – ke komu upřít tuto snahu? Do této otázky vstupují oběti. Ti, kteří trpí pod mocenskou zvůlí nejrůznějšího druhu. Tady skutečně nejde pouze o vojenskou agresi, ale i o agresi ekonomickou nebo prostě domácí násilí, fyzické i psychické týrání. Mojžíšova postava uprostřed toho všeho je přímo archetypální. Ten, který žil ve výsostném postavení, ten, který byl vlastně mimo problémy – ale problémy viděl. Značně povědomá situace. A Mojžíš se pokusí vyřešit vše násilím – vstoupit do situace z venku. A musí utéct. Cožpak o to – on utekl a bezesporu si s sebou odnesl trauma z naprostého selhání. Ale podstatnější než tato změna Mojžíšova života je, že se nezměnil život obětí. Zůstal tak jak byl – se vší nespravedlností a se vším utrpením. A příběh se uzavřel. Nebo se uzavřela pouze kapitola příběhu?

„Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra, midjánského kněze. Jednou vedl ovce až za step a přišel k Boží hoře, k Chorébu. Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven.“ Hospodin odmítl zachování statu quo, odmítl ponechat trpící v pozici obětí. A odmítl Mojžíšovu osobní rezignaci na to, že by byla možná změna. Odmítl zásadní odmítnutí osobní angažovanosti v problémech bližních s odkazem na vlastní nedostatečnost. Skutečně – není pouze jeden model, Mojžíš nemusí vše řešit sám, může přece mít pomoc. Ale to není to, co je skutečným problémem. Základ Mojžíšových námitek je v poslední otázce – „Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“ Jinak řečeno: „Kdo má ve svých rukách budoucnost, na kterou máme vsadit své životy?“

V této situaci je Petr. Ačkoliv si to vůbec neuvědomuje. V této situaci jsme i my. Petr přece před chvílí vyznal Ježíše jako Mesiáše, jako toho, kdo je vysvobozením pro člověka. A věřil tomu. Stejně jako tomu věříme my. Ale - „Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.“ A to je problém – jak může Ježíš být tím, který zachrání člověka, který odstraní utrpení, když nezajistí ani svůj vlastní život? Jak svěřit svůj život, svoji budoucnost do rukou toho, jehož budoucnost je stejná jako budoucnost těch, kterým má být vysvobozením? To přece není možné. „Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!““

A Ježíš tento názor označuje jako ďábelský a pokračuje slovy o následování. Se všemi všemi paradoxními výroky, které nás zarážejí, které na nás osobně útočí. Extrémní důraz na následování právě Ježíše, který je Synem člověka, tedy rozhodující postavou v Božím plánu pro člověka, pro celé stvoření. Toho, který bude trpět, a právě proto zachrání člověka. Tohoto Ježíše máme následovat.

Co to ale znamená? Jakou to má spojitost s Mojžíšem, jakou to má spojitost s textem apoštola Pavla? Mojžíš i Petr podle svých představ vstupovali do problémů kolem sebe z venku. U Mojžíše je zvlášť dobře vidět důsledek – vypadl z jedné oblasti svého života a do druhé přijat nebyl: „Kdo tě ustanovil nad námi za velitele a soudce? Máš v úmyslu mě zavraždit, jako jsi zavraždil toho Egypťana?“ Petr hluboce věřil, že Ježíš je ten, který zachrání člověka. A jako takového ho chce následovat. Ale očekává záchranu z venku, Ježíšovým mocným zásahem – bez účasti na životě zachraňovaných.

Tady však přichází Boží povolání – vstoupit do života těch, kteří trpí. Být s nimi. Prožívat to s nimi. To je následování Ježíše jako Mesiáše. Ano, bolí to, klade to spoustu otázek. Stále nových v nových situacích. Jakoby tu nebyl žádný mustr – může být tím mustrem nenásilí? Nebo to v dané situaci nepomůže těm, kteří trpí?

Právě toto směřování k druhému člověku tak barvitě vymalovává apoštol Pavel. Žádné zachraňování z venku, ale naslouchání, účast, doprovázení – to je nenásilí. „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého.“ Je mi z toho úzko. A přece je to krásné – protože to otevírá budoucnost tam, kde mě připadá, že už neexistuje. A jsem moc vděčný za povzbuzení, které se dostalo Mojžíšovi. Povzbuzení, které se dostalo Petrovi. Naším selháváním nekončí příběh. Pán Bůh je ten, kdo otevírá jeho novou kapitolu. A my v této naději smíme přistupovat ke stolu, kde budeme ujištěni o Boží přítomnosti. Přítomnosti toho, v Jehož rukách je budoucnost naše, našich blízkých, přátel, i celého stvoření. Amen.

Píseň: 399 Učiň mě, Pane, nástrojem

VP:

Vyznání vin:

Všichni jsme zhřešili a chybí nám Boží sláva.

Jsme však ospravedlněni Boží milostí,

skrze vykoupení, které nám náleží v Kristu Ježíši.

S důvěrou v Boží milost vyznejme v tichosti své hříchy. … Společně poprosme – „Pane, smiluj se.“

Milující Bože,

když jsme byli hříšníky,

poslal jsi Krista, aby za nás zemřel -

- abychom byli ospravedlněni

milostí skrze víru

a měli pokoj s Tebou.

My však nadále žijeme v hříchu nedůvěry v Tvoji budoucnost.

Víme, co je dobré a správné,

známe Tvou představu života,

ale děláme to, co ji popírá.

Žijeme podle pravidel konfrontace

a bráníme se působení Ducha lásky.

Nedokážeme milovat své bližní

a tím nenaplňujeme tvé ustanovení.

Neotevíráme svá srdce potřebným

ani neprojevujeme pohostinnost cizincům.

Ignorujeme sténání stvoření

a zapomínáme na naději evangelia.

Odpusť nám, milující Bože.

Vlij svého Ducha do našich srdcí,

abychom se naučili žít jako ti,

kteří jsou mrtví hříchu a živi tobě;

skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“ Iz 49,15n

Pozdravení pokoje: V radosti z tohoto Božího ujištění, v radosti, že smíme přijmout Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme se i my podarovat a navzájem si podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Bože nebe a země,

ty jsi povolal svět k bytí

a nazval jsi ho dobrým.

Děkujeme ti za tajemství a krásu vesmíru,

za zázrak této planety, na kterou jsi nás umístil,

za to, že jsi nám a všemu, co jsi stvořil, vdechl život.

Děkujeme ti, že jsi s námi uzavřel smlouvu,

za to, že naše nohy vedeš svým Zákonem

a obracíš nás k sobě skrze své proroky.

Zvláště ti děkujeme za dar tvého Syna,

naplnění tvého Zákona a proroků.

Žil a dýchal jako jeden z nás,

učil nás cestám požehnání

a ukázal nám nebeské království.

Krmil nás, uzdravoval nás,

a pověřil nás,

abychom byli solí země a světlem světa.

Dokonce s námi a pro nás zemřel,

abychom věděli, že není chvíle, není místo, není situace,

kdy bys nebyl s námi.

Děkujeme ti za dar tohoto pokrmu, který s námi sdílí,

jako ochutnávku tvé nebeské hostiny.

Děkujeme ti, že Ježíš v noci, kdy byl zatčen,

vzal chléb, požehnal ho a lámal,

aby ho dal svým učedníkům,

své vlastní tělo, které dal za ně i za nás.

Děkujeme ti, že se podělil o kalich,

novou smlouvu zpečetěnou jeho krví,

prolitou za nás na odpuštění hříchů.

Kdykoli se o tento pokrm dělíme,

děláme to na jeho památku.

Děkujeme ti také

za tvého Ducha svatého,

našeho Přímluvce.

Skrze tvého Ducha

se ti obětujeme

jako oběť chvály.

Znovu nás nasyť, Bože.

Učiň nás jedno, učiň nás celistvými,

abychom skutečně byli solí a světlem

pro svět, který tak miluješ.

Všechny díky a chvála tobě, Bože,

nyní i navždy. Amen

Vyznání víry: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Během vysluhování VP budeme zpívat píseň:

759 Radujme se vždy společně

Pozvání ke stolu:

Pán, náš Bůh, velký Jsem který jsem,

je s námi na tomto místě.

Zastavme se a zůstaňme zde,

abychom sdíleli stůl našeho Pána.

Boha naší minulosti,

přítomnosti a budoucnosti

pro nás připravil hostinu.

Zastavme se a zůstaňme zde,

abychom sdíleli stůl našeho Pána.

Propouštění:

Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.

A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Římanům 5:5n

Píseň: 703 Kdo Bohu ve všem oddává se

Ohlášky:

Přímluvná modlitba:

Prostřednictvím modlitby,

nabízíme svůj život ve službě Bohu.

Modlíme se dnes za děti, za rodiče, za učitele. Prosíme o požehnání, aby tak děti mohli beze strachu přicházet do školy. Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Modlíme se za ty, kdo jsou v zajetí nemoci. Odevzdáváme Ti své blízké, sestry a bratry v našem sborovém společenství. A prosíme Tě, abys je posiloval. Abys posiloval nás tak, abychom jim byli bližními. Za to Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Modlíme se za ty, kdo jsou v zajetí násilí. Modlíme se za lidi na Ukrajině, v Jemenu, v Nigeru a na dalších a dalších místech. Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Modlíme se za ty, kdo jsou v zajetí změn, které způsobují v jejich zemi přírodní katastrofy. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Modlíme se za ty, kteří pochybují o svém povolání. Dej odvahu, moudrost a sílu těm, které jsi povolal, aby ti sloužili. Za to Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Modleme se za ty, kdo jsou pronásledováni. Dej jim tušit, že přichází tvé království, kde je spravedlnost pro všechny lidi. Za to Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po budoucnosti:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. 1K 15,58

Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.

Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.

Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni jeho blízkostí.

Píseň: 409 Svaté Boží požehnání