Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 5.11.2023 Mt 23,1-12 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 5.11.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, všechny vás vítám na setkání, kde smíme odevzdat svou bolest, svou únavu a hledání a přijmout posilu na další cestu.

Introit: Hospodine, budeš-li mít na zřeteli nepravosti, kdo obstojí? Ale u Tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. Ž 130,3n

Píseň: 161 Můj Bože, z hlubin volám

Modlitba: Bože, když se ztrácíme

v poušti, kterou si sami vytváříme,

bezpečně nás vedeš k vodám své lásky.

V Ježíši z Nazareta, kterého jsi poslal za všemi žíznícími, jsi nám nabídl vodu, abys nás osvěžil na další cestu.

Moc Tě prosíme,

proměňuj naši vděčnost v písně chvály, aby prozařovaly temnotu a otevíraly budoucnost všem lidem kolem nás. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: S 23 Bůh je záštita má

Čtení: Joz 3,7-17

Píseň: 673 Tak málo přímých cest

Text: Mt 23,1-12

Haleluja. Hospodin uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje. Haleluja. Ž 147,3

O čem je vlastně Ježíšova zvěst? O čem je křesťanství jako takové? Jakému Bohu věříme? Zásadní otázky. Odpověď na ně určuje naše životní nasměrování a z odpovědi na ně pro nás vyplyne i úkol, který je nám Bohem svěřen v našem životě.

Ježíš v Matoušově příběhu mluví k lidem kolem sebe – a logicky také k učedníkům. A zřetelně mu jde právě o toto nastavení lidského života. To, že vybral zákoníky a farizee jako příklad, nebylo kvůli tomu, že by si s nimi potřeboval vyřídit účty, ale proto, že byli symbolem zbožnosti. Vždyť se odkazovali na – a také přísně dodržovali – Mojžíšův zákon, který Boží lid dostal na hoře Sinaj v rámci uzavření smlouvy mezi Bohem a Jeho lidem. Vzhledem k tomu, že přístup zákoníků a farizeů není něco, co by bylo přítomno pouze v židovství, že tento přístup byl velice rychle „adoptován“ i do křesťanství, mnozí vykladači tvrdí, že pro evangelistu Matouše jsou farizeové pouhým symbolem, karikaturou, při kritice dovnitř sborového společenství.

Ať už je to jakkoliv, onen důraz na přijetí kritiky do současnosti, je cenný. Matouš – na rozdíl od Marka i Lukáše – obraz vykresluje do mnohem větších podrobností. Má potřebu ujistit o tom, že s farizey a zákoníky má Ježíš společné východisko. Ovšem to, v čem se zásadně liší, je praxe. Zaměření. Představa, k čemu je jejich autorita jako znalců Božího Zákona.

Moc mě potěšila kombinace dnešních textů. Oddíl z knihy Jozue nás přivádí do situace Božího lidu, která se objevuje vlastně dvakrát a vždy je velice důležitá. Tentokrát jako součást potvrzení vůdčí role Jozua, který tuto roli převzal po smrti Mojžíšově. Tak, jako Mojžíš osvědčil své vůdcovství důvěrou Hospodinu, ve zcela bezvýchodné situaci na břehu Rudého moře, tak stejnou důvěrou je legitimizována role Jozua, který tu spolu s Božím lidem stojí na břehu rozvodněného Jordánu. Nepřekonatelná překážka na cestě do prostoru života zaslíbeného Bohem Izraele jeho lidem.

Jozue i kněží jsou pomocí lidem, doprovázejí je, aby se do Božího prostoru života měli šanci dostat. Tedy, ona role, o které se v knize Jozue mluví, směřuje do budoucnosti, důvěřuje, že budoucnost existuje a otevírá ji před těmi, kterým ji zakrylo vlastní selhání, strach, bolest.

Toto přetočení pohledu k člověku a k jeho budoucnosti je něco, co přináší Ježíš. Důraz „superzbožnosti“ farizeů a zákoníků je v určitém ohledu obdivuhodný. Jako takový. Druhá věc je, co to přináší lidem kolem nich. Kolem nás. „Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem.“ Tady budu citovat z komentáře Jiřího Mrázka prostě proto, že bych to lépe nevyjádřil. „Farizeové na sebe nakládají relativně těžká břemena postu a kdečeho – ale ta se nesou snadno, protože člověk si pod nimi připadá krásně zbožný a dobrý. Nechtějí však nést spolu s tím, kdo selhal, kdo se provinil, tíhu jeho viny a výčitek. Tu naloží na něj a sami se distancují.“

Kdybychom to spojili s příběhem přechodu Jordánu – bylo by to jako když by Jozue a kněží ještě před samotnou akcí kontrolovali, nakolik si kdo cestu do Božího prostoru života zaslouží. I samotný pobyt v Zaslíbené zemi vedl ke katastrofálnímu konci v Babylónském zajetí právě proto, že byla těm slabým odpírána budoucnost v zemi, kterou všichni dostali darem.

A tak Ježíš přichází a ve zcela starozákonním prorockém důrazu přetáčí pohled od vlastní zbožnosti k druhému člověku. „Vy však si nedávejte říkat ‚Mistře‘: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří.“ Ono vnímání lidí jako celku, rodiny, společenství, do kterého patříme ne pro své zásluhy, ale z Boží milosti, je pro Ježíše zásadní.

A najednou se vše proměňuje. Tři měsíce jsem si pročítal materiály k Teologii osvobození a okouzlila mě jedna věc. Svědectví o dopadu II. Vatikánského koncilu na život církve v Latinské Americe. Koncil přetočil přístup k člověku, jeho vnímání. Z objektu, do kterého je potřeba nalít Pravdu, k živému člověku, kterému je potřeba naslouchat, vnímat jeho problémy a pak se mu snažit pomocí dosvědčovat podstatu evangelia. Otevřít pro něj Boží budoucnost. A mě okouzlilo, jakým způsobem na tuto změnu reagovali mnozí kněží, řádoví bratři i sestry, laici. Oni byli nadšení, že mohou být pomocí. Byli vděční, že smí místo napomínání chybujících objektů objevovat bližního. Že smí místo svazování břemen a nakládání na ramena druhých putovat spolu se sestrami a bratry do Boží budoucnosti. Do vztahu s Bohem.

Jsem vděčný, že dnešní texty připadly na neděli, kdy jsme při bohoslužbách zváni ke stolu, u kterého nám náš Pán nabízí posilu na cestu, kterou před každým z nás otevírá. Protože moc dobře víme, že tuto posilu potřebujeme nejen my, ale i lidé kolem nás. Že všichni potřebujeme povzbuzení, abychom se nezapikovali v ohlížení do minulosti a ve svazování přítomnosti, ale abychom se otevřeli Boží budoucnosti, do které jsme zváni.

Amen.

Píseň: 281 Chvaltež Boha! Nechť sláva, čest (S 86)

Večeře Páně:

Vyznání vin: Ježíš nás vyzývá,

jako členy církve,

abychom se zodpovídali Bohu i sobě navzájem:

Vyznávali své hříchy,

napravovali způsobené škody,

a společně pracovali na smíření.

A Ježíš slibuje

že při této práci bude s námi,

kdykoli se dva nebo tři shromáždí v jeho jménu.

S důvěrou v Boží milost vyznejme své hříchy.

Nejprve je chceme vyznat každý osobně v tichosti. …

Milostivý Bože, v Ježíši Kristu

jsi nás naučil modlit se,

"Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme svým viníkům."

Ale i když jsme závislí na tvém milosrdenství,

selháváme v tom, abychom tuto milost poskytovali druhým.

Držíme se staré zášti,

sčítáme hříchy druhých,

a snažíme se vyrovnat účty.

Milosrdný Bože, odpusť nám,

a otevři naše srdce, abychom si navzájem odpustili.

Vylij na nás svou milost,

a nechť se přelije do životů druhých. Amen.

Ať je tvá církev živým znamením

tvé smířlivé lásky pro celý svět;

skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Slovo smíření:

Je nám odpuštěno -

za věci, které jsme udělali

i za ty, co jsme neudělali.

Je nám odpuštěno -

za naše hříchy proti Bohu

a naše hříchy proti sobě navzájem.

Je nám odpuštěno -

ne jen sedmkrát,

nebo sedmdesát sedmkrát,

ale znovu a znovu a vždycky.

Ve jménu Ježíše Krista je nám odpuštěno.

Bohu díky.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Bože nebe a země,

ty jsi promluvil, vyzval svět k bytí

a nazval jsi ho dobrým.

Děkujeme ti za tajemství a krásu vesmíru,

za zázrak této planety, na kterou jsi nás umístil,

za to, že jsi nám a všemu, co jsi stvořil, vdechl život.

Děkujeme ti, že jsi s námi uzavřel smlouvu,

za to, že naše nohy vedeš svým zákonem

a obracíš nás skrze své proroky.

Děkujeme ti především za dar tvého Syna,

naplnění tvého zákona a proroků.

Žil a dýchal jako jeden z nás,

učil nás cestám požehnání

a ukázal nám nebeské království.

Krmil nás, uzdravoval nás,

a pověřil nás

abychom byli solí země a světlem světa.

Dokonce s námi a pro nás zemřel,

abychom s tebou mohli žít po celou věčnost.

ve tvé spravedlivé a pokojné říši.

Děkujeme ti za dar tohoto pokrmu, který s námi sdílí,

jako ochutnávku tvé nebeské hostiny.

Děkujeme ti, že Ježíš v noci, kdy byl zatčen,

vzal chléb, požehnal ho a lámal,

aby ho dal svým učedníkům,

své vlastní tělo, které dal za ně a za nás.

Děkujeme ti, že se podělil o kalich,

novou smlouvu zpečetěnou jeho krví,

prolitou pro nás na odpuštění hříchů.

Kdykoli se o tento pokrm dělíme,

děláme to na jeho památku.

Děkujeme Ti také

za tvého Ducha svatého,

našeho Přímluvce.

Skrze tvého Ducha

se ti obětujeme

jako oběť chvály.

Skrze tvého Ducha

ať jsou tyto dary chleba a vína

Kristovým tělem a krví pro nás.

Znovu nás nakrm, Bože.

Učiň nás jednotné, učiň nás celými,

abychom skutečně byli solí a světlem

pro svět, který tak miluješ.

Všechna díky a chvála tobě, trojjediný Bože,

nyní i navždy. Amen.

Vyznání víry:

Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování budeme společně zpívat píseň 759 Radujme se vždy společně

Pozvání ke stolu: Všechny národy jsou Božími dětmi.

A toto je stůl,

kam jsou pozváni všichni,

aby sdíleli radost

z přijímání Boží dobroty,

jejímž znamením je tento chléb a víno.

Jezme a pijme společně,

a oslavujme, že jsme všichni jedna Boží rodina.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ J 6,53n

Píseň: 399 Učiň mě, Pane, nástrojem

Ohlášky:

Přímluvné modlitby: