Uhříněves 29.1.2023 Mt 5,1-12 (Jiří Ort)

Uhříněves 29.1.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách, kam jsme mohli přijít, protože jsme zaslechli Boží pozvání.

Introit: Hospodin kraluje! Oděl se důstojností. Oděl se Hospodin, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese. Ž 93,1

Píseň: 124 (Ž 103) sl.1-6 Ó dobrořeč, má duše, Bohu svému

Modlitba: Pane, přicházíme k Tobě jako hledající. Jako ti, kteří hledají kotvu života uprostřed všech bouří kolem nás i v nás. A chceme Ti moc poděkovat, že máme kam přicházet. Že uprostřed společnosti, ve které se bojíme otevřít se druhému, abychom nebyli zraněni, uprostřed pravidel, se kterými nesouhlasíme a přece se jimi řídíme, Ty za námi přicházíš a ujišťuješ nás, že jsme Tvoji. Že se nemusíme bát otevřít se druhému člověku, protože Tys nás přijal. Bezpodmínečně. Že pro každého z nás i lidi kolem nás platí, že jsi pro nás všechny poslal na svět svého Syna, abys nám ukázal, že není žádná překážka, která by Ti zabránila za námi přijít.

Děkujeme, že jsi nás o tom ujistil v Ježíšově smrti a vzkříšení. Děkujeme, že si to dnes společně smíme připomenout při hostině, ke které Ty nás zveš. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: 330 (S 233) Odpusť

Čtení: 1K 1,18-23

Píseň: 313 Ozvi se, Pane můj

Text: Mt 5,1-12

Haleluja. Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy. Haleluja. Ž 95,1

Na dnešní neděli připadly zcela zásadní texty. A není k nim možné přistupovat jinak, než osobně. Reflektovat je osobně. Proto tak učiním i já.

Začněme apoštolovým dopisem do Korintu - „Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného.“ Zvláštní slovo. A věčně aktuální. Není možné přistoupit k textům Ježíšova kázání na hoře bez toho, abychom si toto uvědomili. Koho vlastně vyznáváme. Kdo je naším spasitelem – Kristem. Apoštol Pavel mluví o tom, že je to ten Ukřižovaný. S tím, že pro nás platí pokušení jak „Židů“, tak „Řeků“. Tedy pokušení nejrůznějších zkratek. Touha po potvrzení naší cesty zázraky i touha si všechno vysvětlit. Ale Pavel mluví o Ukřižovaném.

To je ten, o kterém evangelista Matouš vypráví na úvod textu, který je pro evangelistu programovým – kázání na hoře. Ježíš vystoupil na horu, posadil se, kolem něj se shromáždili učedníci a on začal mluvit. Evangelista nám zřetelně říká – ten, kdo tu mluví je tím, kdo má právo takto mluvit. Jako Mojžíš, ale mnohem víc než Mojžíš. Tedy – Ježíš z Nazareta je tím, komu máme naslouchat a vsadit na Jeho pohled na život. Pan prof. Pokorný v jedné své knize ukazuje, jak z jakéhokoliv příběhu Matoušova evangelia vede přímé spojení k pašijovému finále – k tomu ukřižovanému, který byl vzkříšen. Tedy – můžeme tu zřetelně slyšet vyznání apoštola Pavla - „Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného.“ Až teď mohu pokračovat. Až teď mohu promýšlet, co pro mě osobně znamená Kázání na hoře – a 12 blahoslavenství na jeho počátku.

Velice neradi bychom žili planý život. Velice nerad bych žil planý život. Z mého pohledu je tato otázka vyostřená tím, že mnoho věcí kolem nás na nás působí definitivně, nevratně. Navíc tuto skutečnost vnímáme velice citlivě i na druhém konci světa. Nebo naopak – to, co děláme my, jak se rozhodujeme, ovlivňuje lidi na druhém konci světa. A my si s tím nevíme rady. A najednou slyším:

„Blahoslavení chudí v duchu neboť jejich je království nebeské.“ Tedy Boží království, jak se o něm mluví mimo Matoušovo evangelium. Prostor života, kde vládne Hospodin, kde platí jeho zákony. Kde, jak věříme, je naše naděje, naše budoucnost. A tato budoucnost není iluzí, už dnes se můžeme těšit, už dnes se z ní můžeme radovat, protože se prolamuje do života našeho i života tohoto světa. Už dnes můžeme být blahoslavení. A kdo se skutečně mohou těšit, jsou chudí v duchu.

To nemá nic společného s mentálním postižením. Tady se prostě máme vrátit k lidskému začátku, kdy „vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.“

Kraličtí to pro nás vystihují přesněji: „I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.“ Bůh dal člověku dech života. Duch života je silou, díky které je člověk živou bytostí.

Ježíš tedy mluví o vědomí člověka, že v tom nejzásadnějším lidském rozměru si nejsme sami sobě určením, ale že jsme závislí na Bohu. On je dárcem života a my si uvědomujeme, že skutečně ty nejzásadnější věci si nemůžeme naplánovat, zařídit. To je něco, k čemu se rozhodně přiznáváme – znovu jsem si to uvědomil včera při rozloučení s Alenou Dobrovolskou. Přiznáváme, ale zároveň si s tím nevíme rady. Jak toto žít? Ano, uvědomujeme si závislost velice intenzivně, víme, že se jí nevyhneme. Jistota našich nejbližších vztahů je pro nás zásadní – když se zhroutí, uvědomíme si, jak moc. Závislost na informacích – na tom, komu důvěřujeme natolik, abychom se ve veřejném prostoru orientovali podle toho, co od něj slyšíme nebo čteme. To jsme v tuto dobu prožívali zřetelně. Závislost na důvěře. Na tom, komu důvěřujeme. A my jsme závislí na Hospodinu. A to nás vede k otázce, na jakém Bohu jsme závislí. Tedy zpět k vyznání, které vyslovil apoštol Pavel - „My kážeme Krista ukřižovaného.“

Osobně vnímám hned druhé blahoslavenství jako směrovku k pochopení, co to vlastně znamená. „Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni“. Pláčeme, když se nás něco dotkne. Pláčeme nad životem, který jako život vnímáme. Když se mu otevřeme. Ale to bolí. Čím více a čím hlubší vztahy člověk má, tím je zranitelnější, otevřenější k neštěstí a zasažitelný smutkem. Velice sugestivně to vykreslil Fjodor Michailovič Dostojevský v románu Idiot.

Ti, kteří podávají svědectví o Ježíši jako Spasiteli, nás na tuto cestu zvou. Protože jinou nevidí. Plakat s plačícími. Brát vážně život člověka. Oplakávat ho. Vyznávají, že si to můžeme dovolit, protože budeme potěšeni.

Můžeme si to dovolit, protože jsme závislí na Bohu. Protože smíme přijmout, že jsme závislí na Bohu. A tento Bůh je tím, který uzavřel smlouvu se svým lidem na hoře Sínaj a o kterém Mojžíš vyznal: „Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení.“ Bůh, kterého nemáme v kapse. Je to ten Bůh, který poslal svého Syna, aby nám ukázal, že nás neopouští ani v těch nejtěžších chvílích – u evangelisty Marka to Ježíš vyjádřil slovy: „Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Jsem vděčný za Ježíšova slova blahoslavenství. Jsem vděčný za Kázání na hoře. Otevírá mi cestu, na kterou bych se bál vydat. Otevírá nám cestu k základnímu vztahu, který nám umožní budovat vztahy mezi námi navzájem. Je to cesta dlouhá, plná selhání, ale pro každého z nás je na ni připraveno ujištění že všichni jsou zváni a nikdo na ní není sám.

Amen.

Píseň: 517 Lásku Syna Božího

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme Ti za to, že nám znovu a znovu dodáváš sílu k životu, ke kterému nás zveš. Že nás znovu a znovu ujišťuješ, že jsi s námi. A v této naději víry Tě prosíme, dej nám sílu, abychom dokázali plakat s plačícími, abychom dokázali vnímat dar Tvého života i tam, kde nás to bolí, kde si s tím nevíme rady.

Prosíme za naše nemocné. Prosíme, veď nás za nimi s pomocí, s nasloucháním i povzbudivými slovy. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás být s těmi, kterým zemřel blízký člověk. Uč nás trpělivosti a empatii. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, otevírej nás pro lidi, kteří jsou opuštění a bezbranní vůči ekonomickému tlaku, který je na ně vyvíjen. Prosíme otevírej nás pro lidi, kterým hrozí ztráta bydlení a nemá se jich kdo zastat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás vnímat bolest těch, kteří podklesávají pod tíhou života. Kteří už nevidí výhled a pro své okolí jsou únavní svojí skepsí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás naslouchat zoufalství těch, kteří nevidí výhled pro budoucnost naší planety. Kteří mají strach kvůli svým dětem a vnoučatům. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás plakat pro životy, které jsou tak daleko a přece jsou Tvým darem a jsou člověkem ničeny. Prosíme za lidi, kteří žijí v místech válečných konfliktů. Prosíme za lidi na Ukrajině, za lidi v Jemenu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za naši společnost. Za nového prezidenta, za nás všechny, abychom se vyvarovali přezíravé vítězoslávě, ale snažili se chápat úzkost a problémy druhých. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nás jako za Tvou církev, abychom se snažili hledat Tvou cestu za člověkem a nabízet ji jako posilu a povzbuzení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 748 Ó Králi věků důstojný

Poslání: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

1K 10,13

Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.

2Pt 3,18

Píseň: 393 Od věků Bůh, od věků král