Uhříněves 7.1.2024 Mk 1,4-11 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 7.1.2024

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám při příležitosti znovu se povzbudit nadějí, kterou nám nabízí v Ježíši Kristu Hospodin, náš Bůh.

Introit: Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před Jeho tvář s plesáním! Ž 100,1n

Píseň: 290 Pane Bože, budiž chvála

Modlitba: Pane Bože, přišli jsme na začátku nového roku a znovu si uvědomujeme, jak zásadní pro nás je Tvoje přítomnost. Jak zásadní pro život náš, našich rodin, tohoto sboru, je rozpoznání toho, jak Ty vidíš nás, co nám nabízíš jako svou cestu.

Moc Ti děkujeme, že s tímto hledáním, že s našimi otázkami a bolestmi nemusíme zůstávat sami. Že nám nabízíš konkrétně toto společenství, ve kterém otevíráme Písmo svaté, ve kterém nasloucháme příběhům lidí, kteří vyznávali, že jejich život ani život stvoření není určován lidskou slabostí ani lidskou velikostí, ale pouze Tvou milostí. Děkujeme, že si to smíme připomínat konkrétně v příběhu Ježíše z Nazareta, kterého vyznáváme jako Tvého Syna a našeho Spasitele.

Děkujeme, že nás dnes zveš v Jeho jménu ke své hostině a prosíme, aby nás radost z Tvého pozvání vedla k lidem, kteří jsou sami a které nikdo nepozve. Amen

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: 188 Neskládejte v mocných naději

Čtení: Ř 6,1-11

Píseň: 320 Já chtěl bych, Bože můj

Text: Mk 1,4-11

Haleluja. Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy. Haleluja. Ž 72,18

Slyšeli jsme znovu hodně známý příběh z Markova evangelia. Vlastně nejen z Markova evangelia – o Ježíšově křtu vyprávějí i evangelisté Matouš a Lukáš. A přece mi přijde, že u evangelisty Marka je důležitost příběhu ještě umocněná. Je to totiž to první, co se o Ježíši z Nazareta u Marka dozvídáme.

Dost mě to trápilo. Co ještě říci. Kázání na toto téma již bylo nepřeberně, víme o rozdílu křtu Janova a křtu, jak ho vnímáme díky Ježíši z Nazareta my. Víme, že Jan Křtitel je tu součástí naplnění zaslíbení Božímu lidu. Ale – co to znamená pro nás? Co s tímto příběhem jiného, než prostě informovat, že se tu objevuje ten zaslíbený Boží? Jakoby nás evangelista Marek ošidil. To Matouš s Lukášem se o Ježíšově významu rozepsali podstatně víc v příběhu Ježíšova narození.

Uvědomil jsem si, jak důležitá je právě Markova stručnost. Protože nás nutí právě k těmto otázkám, co chce vlastně Marek říci, na jaké otázky vlastně odpovídá. Nejsme vystaveni riziku podání Matouše a Lukáše, u kterých je význam jejich vyprávění často až příliš zahalen do romantických představ a naprosto zbytečných úvah o tom, jak to vlastně tehdy ve skutečnosti bylo. To u Marka nehrozí, ale právě proto jsme tlačeni k tomu, abychom si uvědomili, co jsou naše otázky.

Jsem hluboce přesvědčený, a stále se k tomu vracím, že zásadní otázkou člověka, který se se snaží orientovat svůj život ve víře v Boha, je – jaký je vlastně Bůh? Když jsem si v duchu promítal všechny své vzpoury, všechny své úvahy, zda jsem vůbec věřící, uvědomil jsem si, že to nikdy nebylo zpochybnění existence Boha. Člověk si je vědom, že jeho život někdo přesahuje, kdo mu dává smysl. Druhá věc ale je, že odmítám věřit tomu, jak mám tendence – pod vrstvou všech znalostí a zkušeností - tohoto Boha vnímat, protože mi tak byl předkládán od dětství – musíš splnit dané podmínky a pak budeš přijat. To je z mého pohledu jeden ze zásadních důvodů, proč lidé opouštějí církev nebo ji nedůvěřují. Pro její prezentaci křesťanství jako souboru podmínek, které člověk musí splnit, aby byl přijat. Pravidla bez naslouchání. A právě na to pro mě evangelista odpovídá hned na počátku příběhu.

Tento Ježíš z Nazareta, o kterém bude celý Markův spis, je Božím Synem. To se smíme dozvědět my, jako posluchači a čtenáři, ale Ježíšovi současníci se to teprve musí naučit rozpoznat a rozpoznávat ve svých životech. V tuto chvíli by to ještě mohli špatně pochopit. Citlivost a zneužitelnost informace, že v Ježíši z Nazareta máme před očima toho, který reprezentuje Boha, znal už Marek. Toto nepochopení, míjení se, není nějaký náš nový výmysl. Zároveň ale evangelista nechce a nebude bránit tuto informaci jako jakýsi základ tajného bratrstva, které by ji hájilo před nechápavým světem. Nabízí ji, ale naznačuje, že s ní musíme zacházet opatrně, že může hodně pomoci, ale i hodně ublížit.

A tak maluje obraz. Četl jsem o ikoně Trojice od Andreje Rubleva – na obraze, který zpodobňuje stolování Abrahama se třemi anděly, je prý malá pravoúhlá dírka. A mnozí historikové umění se domnívají, že tam bylo původně před stolem nalepené zrcátko. Tedy každý, kdo se na obraz díval, se účastnil děje, který tam byl zpodobněn. Přijde mi to geniální. A mám pocit, že přesně takový obraz tu vytváří Marek. My se účastníme děje, o kterém současníci neměli ani tušení. Účastníme se svědectví, že Ježíš je Boží Syn, ten, kdo nám ukazuje, jaký je Bůh, ten, který nám zpřítomňuje Boží království.

Navzdory příkopu staletí a odlišné kultury a odlišných životních zkušeností, se smíme připojit ke svědkům napříč všemi těmi staletími a kulturami a přijmout ujištění, že patříme do děje, ve kterém za námi Pán Bůh přichází. Stačí si vzpomenout na evangelistu Matouše, který nám toto ujištění zprostředkovává ve jménu Immanuel – tj. Bůh s námi.

A skutečně nemusíme splnit podmínky, nemusíme se proměňovat, nemusíme čekat, až budeme lepší než jsme. Markův obraz Ježíšova křtu ukazuje Ježíše mezi všemi těmi, kteří jsou obtíženi, mezi všelijakými existencemi – prostě Ježíš se tu objevuje uprostřed nezkresleného života. To vůbec není jednoduché tento obraz přijmout. Slyšeli jsme oddíl z Pavlova listu do Říma, kde se právě s touto otázkou apoštol vyrovnává. Předával radost evangelia, onu základní zvěst o Božím odpuštění bez podmínek – a byl napaden jako ten, kdo relativizuje etický rozměr života.

Odpověď je úchvatná – právě ve své nejednoznačnosti, ve své dynamice. Samozřejmě, je možné základní zvěst o podobě Boha, jak jí zpodobnil Ježíš, zneužít. A Pavel se snaží ve druhé části 6. kapitoly možnost tohoto zneužití minimalizovat. Ale není možné kvůli riziku zneužití té životodárné informace, ujištění, že Pán Bůh je solidarizující a odpouštějící, tuto základní naději zničit.

A právě toto zničení odmítá po vzoru apoštola Pavla i evangelista Marek.

Máme vědět, že Pán Bůh je s námi. Že se s námi solidarizuje, že nám naslouchá a nabízí nám cestu. Že jsme součástí Božího obrazu tak, jak se to zřejmě pokusil vyjádřit v první polovině 15. století ruský malíř ikon Andrej Rublev. A v tomto obraze nám Pán Bůh nabízí cestu v Ježíši z Nazareta. Ano - Ježíš nejen ztělesňuje přítomnost Boží, přítomnost Božího království v našem světě, ale bezesporu vyzývá i k následování. Ovšem právě dnes nás důrazně upozorňují dva bibličtí svědkové - my to nesmíme otočit. Nesmíme sebe ani druhé obrat o onu krásu zvěsti evangelia, že Pán Bůh za námi přišel. Bez podmínek, z čiré lásky k člověku. Že pro něj máme cenu. Že náš život má cenu – se vší radostí i trápeními, se vším úspěchem i selháními. Náš život má pro Pána Boha cenu a proto se z něj smíme těšit. Smíme se v něm těšit z Boží přítomnosti. Amen.

Píseň: 358 Dnes k svému stolu zve nás Pán

Vyznání vin: Ježíš k nám přichází - do našich pochybností a strachu a říká: Pokoj s vámi.
S důvěrou v Boží milosrdenství vyznejme své hříchy – nejprve každý osobně v tichosti odevzdejme Bohu vše, co nás trápí, co nás tíží. … Společně poprosme: Pane, odpusť nám.

Svatý Bože, vyznáváme
že jsme nebyli věrnými svědky
vzkříšení.
Ježíš stojí mezi námi ve slově, svátosti a bližním,
ale my ho nepoznáváme.
Ježíš nám vládne jako vzkříšený Pán všech, ale my ho nedokážeme uctít.
Ježíš se v nás pohybuje skrze působení tvého Ducha,
ale my na něj nedokážeme reagovat.

Odpusť nám, Bože milosti. Udržuj nás ve své přítomnosti, veď nás svým slovem a naplňuj nás svým Duchem, abychom mohli hlásat dobrou zprávu o Ježíši Kristu, který skutečně vstal z mrtvých!

Slovo potěšení: Ježíš nás shromažďuje, abychom přijali Ducha svatého.
a posílá nás, abychom se podíleli na jeho díle smíření.

Přijměte tento dar nového života: Ve jménu Ježíše Krista je nám odpuštěno. Bohu díky.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Vpravdě jsi svatý, Bože,
a jsi pramen všeho posvěcení.
Z temnoty přivádíš světlo,
ze smrti život,
z mlčení slovo.
Děkujeme ti za náš život
a za svět, který jsi nám dal.
Děkujeme ti za nový svět, který přijde,
a za lásku, která naplní všechno.
Chválíme tě za milost,
o které nám svědčí příběhy Tvého lidu.
Děkujeme Ti za zaslíbení daná Abrahamovi,

děkujeme za jejich naplnění.

Za záchranu z Egypta,
za dar zaslíbené země,
za tvou věrnost smlouvě,
za návrat z vyhnanství
a za slova proroků,
která platí.
Chválíme tě za tvého jednorozeného Syna,
který všechna tvá zaslíbení naplnil
a ještě naplní.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí
chválit tebe, našeho Otce,
tobě děkovat,
tebe oslavovat
a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

759 Radujme se vždy společně

Pozvání: Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. A tak již usmířeni s Bohem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků.

Amen.

Galatským 1:3-5

Píseň: 615 Celé věky čekaly, kdy přijde Pán

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za ujištění, že Ty nabízíš život každému člověku. Že pro každého je tu Tvoje naděje. A chceme moc poprosit, abys nás vedl za těmi, kteří jsou rozbolavělí, kteří se cítí sami, kteří jsou odmítáni.

Prosíme za všechny, kdo jsou nemocní, kdo jsou unavení. Vyslyš nás, když Ti je v tichosti odevzdáváme. … Prosíme, abys nás vedl tak, abychom, jim byli posilou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Děkujeme za rodiny, ve kterých se narodilo miminko, nebo kde miminko čekají. Prosíme, abys je provázel svým požehnáním. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za ty, kdo jsou sevřeni bolestí nad ztrátou blízkého člověka. Prosíme, uč nás jim naslouchat, uč nás být jim nablízku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ženu z Klánovic, které útočník zavraždil manžela a dítě. Prosíme za rodiny a přátele zavražděných na filozofické fakultě. Prosíme o sílu být nablízku všem, kdo se s touto náročnou situací musí vyrovnávat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za blízké obětí zabíjení v Izraeli i v Gaze, na Ukrajině, v Jemenu, v Mali. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za oběti klimatických změn. Za ty, kdo musí odcházet ze svých domovů kvůli nouzi, záplavám, suchu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nás všechny, kdo jsme zmatení z událostí kolem nás, kdo mnohdy nevidíme dobré řešení. Prosíme, dávej nám sílu, abychom nepodlehli nenávisti vůči těm, kteří vidí věci jinak než my. Prosíme zároveň, uč nás být hlasem těch, jejichž hlas nikdo neposlouchá. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo touží po porozumění, kdo touží po blízkosti druhého člověka a pro svou odlišnost jsou odmítáni. Prosíme, uč nás otevřenosti vůči lidem, kteří jsou jiní a kterým nerozumíme. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nás, kteří jsme se směli setkat s Tvým evangeliem, moc prosíme, abychom v něm nacházeli světlo nejen pro sebe, ale i pro druhé. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tuto chvíli v tichosti své díky i prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, Tě nyní oslovujeme jako svého Otce:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 410 Směr mi dej, ať nebloudím