Uhříněves 16.6.2024 Mk 4,26-34 (Jiří Ort)

Uhříněves 16.6.2024

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na setkání, kde jsme Božími hosty a kde se smíme sytit nadějí, kterou nám Pán Bůh nabízí.

Introit: Toto praví Panovník Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. Tak jako pastýř pečuje o své stádo, když je uprostřed svěřených ovcí, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaku a mrákoty.“ Ez 34,11n

Píseň: 96 Jak příjemné můj Pane

Modlitba: Bože, náš milostivý Otče,

ty slyšíš všechny, kdo k tobě volají. Skláníš se k poníženým.

Osvobozuješ ty, kdo sami sebe svazují řetězy pýchy, zloby, sobectví a strachu.

Z takto osvobozených povoláváš svoji církev, aby po celém světě svědčila o tvé lásce.

Stojíme před tebou s prázdnýma rukama.

Nemáme, čím bychom se před tebou mohli chlubit.

Vše, co máme, máme ze tvé milosti.

Prosíme, obnov nás svým svatým Duchem.

Naplň naše srdce tvojí láskou.

Učiň nás tvými pravdivými svědky.

O to tě prosíme skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který v jednotě Ducha svatého s tebou žije a kraluje na věky věků. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: 585 Přijď již, přijď Duchu stvořiteli

Čtení: Ez 17,1-9a.22-24

Píseň: 302 Mocný Bože, při Kristovu

Text: Mk 4,26-34

Haleluja. Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. Haleluja. Ž 19,2

Toto zamyšlení nad biblickými texty píšu pár hodin před tím, než jsme se sešli k povídání o současnosti a budoucnosti našeho sboru. Zdá se, že k tomu odkazuje starozákonní text z knihy proroka Ezechiele – Boží lid v zajetí. Ezechiel vytváří fantastický obraz, kdy je vrcholek cedru, majestátného stromu, orlem vyrván a zasazen v údolí. Vzal sazenici té země a z té vyrostla vinná réva. Ale přiletěl jiný orel a ona vinná réva paradoxně upíná své naděje právě k orlu. Dá ji vláhu nebo ne? Nabídne jí život? „Hle, byla zasazena; ale vydaří se? Neuschne úplně, až ji zasáhne východní vítr? Na záhonech, kde vyrašila, uschne.“ A Hospodin se zlobí – co to je za naději, kterou se jeho lidé povzbuzují? Co to je za obavy, které je trápí?

Stejně i naše dnešní novozákonní podobenství mohou tak trochu zavést na scestí. Podobenství o zasetém semenu. Podobenství o hořčičném zrnu. Slova plná naděje, že je budoucnost i tam, kde ji sotva postřehneme. Velice snadno může dojít ke zkratce – i když je nás málo, máme budoucnost. I když naše sny zůstávají ve formě snů, neznamená to, že nemají budoucnost. Je to velice lákavě vysvětlení dnešních Ježíšových podobenstvích. Jenže – tato podobenství nestojí sama o sobě. Jsou jim předřazena dvě slova – „Boží království“.

Co to je? Zní to nesmírně vznešeně. Ježíš o něm hodně mluví, je to pro něj ústřední téma jeho zvěsti – a přece je toto slovní spojení v životě církve, v životě sborů upozaděno. Jon Sobrino, jezuitský mnich, kriticky mluví o upozadění tématu Božího království na úkor mluvení o Ježíšovi a vztahu k němu. Oddělení spirituality od Božího království.

Vztah k Ježíši z Nazareta jako Kristu, jako k tomu, kdo nabízí život i uprostřed utrpení, kdo mu dává budoucnost, smysl, je skutečně zásadní. To jsme si mohli uvědomit v předchozích textech, kdy Ježíšovi blízcí měli pocit, že ho mohou vlastnit, že mohou určovat způsob Ježíšova vystupování.

A to nás vede právě k dnešním textům o Božím království. O prostoru života, který Ježíš přináší, který nabízí. Právě na začátku těchto podobenství bychom si měli připomenout, co tento život obsahuje, jakým způsobem je zaměřen. Je bezesporu naplněn odpuštěním, je naplněn možností navázání vztahu tam, kde byl vážně narušen. Je naplněn budoucností tam, kde budoucnost je uzavřena démonskými silami, nemocí, beznadějí. V tomto „balíčku“ démonských sil nacházíme sociální danosti, společenskou nespravedlnost, ale i zcela osobní strach ze života, v nemocech nenacházíme pouze nemoci vlastní, ale nemoci svých blízkých, které tvrdě ovlivňují náš život. To celé zabalené do velice pevné látky beznaděje.

Tam, kde jsou tyto mocnosti přemáhány silami Božího království, tam kde se dáváme do služeb tohoto království, tam mají zaznívat dnešní Ježíšova podobenství. Tam, kde narážíme na tvrdou zeď odporu, tam kde zaznívají dehonestující řeči vůči lidem, kteří jsou odlišní než my, lidem, kteří prostě žijí v odlišném kulturním prostředí nebo v jejich domovech vládne válka a svět už je z toho unaven a začíná zavírat oči nad bolestí obětí, tam má zaznívat dnešní podobenství o budoucnosti Božího království.

Tam, kde uprostřed sborového společenství rostou pochybnosti nad smyslem existence a přece v něm víme o těch, kdo potřebují povzbudit, tam, kde uprostřed pochybností nejsou vylučováni ze společenství lidé pro svoji odlišnost, tam všude má zaznívat dnešní povzbudivé podobenství o Božím království.

A jsou to krásná podobenství – až vyostřená do absurdity. Člověk v důvěře, že semeno, které chce zasít, je to pravé, ho zaseje do země. A pak už paradoxně jen čeká, až vyroste. Ani ta žeň už není na něm, ale na hospodáři. Ovšem to zasévání semínek na nás je. Je na nás rozhodnutí v důvěře.

To ještě podtrhuje podobenství o hořčičném zrnu – zrnu černé hořčice. Protože toto zrno skutečně nevzbuzuje příliš důvěry, že by z něj mohlo něco být. V dlani je sotva znatelné. A PŘECE. Jakkoliv Ježíš v podobenství trochu přehání, co se velikosti hořčičného keře týká, jedno je jasné – sázka na to malé zrníčko má smysl. Ať už vyroste do své normální výšky, domov ptactvu schopné poskytnout je.

Toto zamyšlení jsem dopisoval až po našem pátečním setkání, až po našich rozhovorech, ve kterých jsme otevírali různá témata týkající se našeho sborového společenství. Sešlo se nás několik. Každý přinesl svůj důraz, to, co ho trápí, téma, která by v našem sboru rád otevřel. Bylo to setkání pár lidí, kteří věří, že toto sborové společenství je a i v budoucnu může být prostorem částečky Božího království.

Děláme spoustu chyb a víme o tom. V některých důrazech jsme se třeba mýlili, nevím. Ale hluboce věřím tomu, že pro naše hledání platí dnešní texty, ze kterých bych vyzdvihl ten starozákonní z proroka Ezechiele.

„Toto praví Panovník Hospodin: „Já vezmu ratolest z vrcholku vysokého cedru a zasadím ji, z vršku jeho koruny utrhnu snítku a zasadím na vysoko čnící hoře. Zasadím ji na vyvýšené hoře izraelské a vyžene větve, ponese plody a stane se nádherným cedrem. Pod ním bude bydlet všechno ptactvo, všechno, co má křídla, bude bydlet ve stínu jeho větvoví.  Všechny stromy pole poznají, že já, Hospodin, jsem ponížil strom vysoký a povýšil strom nízký; nechal jsem uschnout strom zelený a dal vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem promluvil a také to učiním.““

Píseň: 545 Ostří jarních stébel

Ohlášky:

Přímluvná modlitba:
Pane Bože, Ty jsi nám dal radost z modliteb – z kontaktu s Tebou, kdy Ti smíme odevzdávat své díky i své prosby.
Ujímáme se této úžasné výsady a modlíme se.

Za naše nemocné, za ty, kdo se o ně starají...

Za naše sborové společenství, aby jim bylo posilou a povzbuzením.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Za tvou církev ve všech národech. . .
aby církev odvážně mluvila
a žila tvou pravdu,
a za každou cenu se postavila falešným mocnostem,
nikdy nepřestala hlásat tvé poselství o Tvém království.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Za vůdce národů. . .
aby poznali své správné místo
jako lidé a Boží služebníci,
a aby jim šlo o Boží agendu.
Zajistit důstojnou budoucnost pro každého člověka.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Za migranty a uprchlíky
kteří ztratili domov, kde by mohli spočinout...
abychom se jich zastávali,
aby je národy přijaly,
a aby lidé vytvořili prostor pro jejich příběhy.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Za tuto zemi a všechny její obyvatele...
aby měli podmínky k životu,
aby se vzduch a vody obnovily,
aby vše živé
dýchalo čistý vzduch a pilo čistou vodu.
a připojily se k chóru stvoření
chválit Boha, našeho Stvořitele.

Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo vyhlíží Tvoji naději pro celé stvoření: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 778 Může být, že padne vše

Poslání: Jsou nám dána semena života. Máme pluh, abychom obdělávali půdu.
Máme energii, která pochází z hojnosti. Ať už jdeme kamkoli a potkáváme kohokoli, sdílejme hojnost evangelia, dobrou zprávu o neochvějné Boží lásce.

Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.

Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.

Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni jeho blízkostí.

Píseň: 412 Až potud nám pomáhal