Uhříněves 3.6.2018 Lk 7,1-10 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 3.6.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v 1. neděli po neděli Trojiční, na bohoslužbách, při kterých se smíme těšit ze společenství, které máme spolu i ze společenství, do kterého nás spolu zve Hospodin.

Introit: Pane, v Tvém milosrdenství doufám, moje srdce jásá nad Tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal. Ž 13,6

Píseň: 184

Modlitba: Pane Bože, přicházíme k Tobě jako cizinci. Přicházíme jako Ti, kteří hledají kotvu svého života. Přicházíme zároveň jako ti, kdo o to, co naleznou, mají strach a brání si to.

Pane, moc Ti děkujeme, že s tím smíme přicházet za Tebou. Děkujeme, že se Ti smíme otevřít, že se Ti smíme svěřit. Že se smíme ptát, že smíme konfrontovat své postoje se svědectvím toho, který přišel nabídnout člověku život ve Tvém království. Který přicházel za každým člověkem. Jehož zvěst nezničila ani lidská zloba, která ho dovedla až na kříž. Pane děkujeme Ti, že ses ke zvěsti Ježíše z Nazareta přiznal, že jsi jej převedl ze smrti do svého života a nám tak nabídl stejnou cestu.

Prosíme Tě, buď tu dnes s námi a posiluj naši důvěru v cestu Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S261 Pomoz mi, můj Pane

Čtení: 1Kr 8,22-43

Píseň: 673 Dej odvahu včas slyšet

Text: Lk 7,1-10

Haleluja. Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl. Haleluja. Ž 138,4

Tématem dnešní neděle jsou podle ekumenického lekcionáře cizinci. A pro mě se toto téma spojilo s fantastickou divadelní hrou Mikve od židovské autorky Hadary Galronové. Tuto hru jsme s Marií shlédli toto úterý v Národním divadle. Téma nelidskosti jakéhokoliv náboženství, které vyžaduje striktní dodržování pravidel určovaných pouze jednou skupinou, bylo vykresleno na jedné konkrétní židovské ortodoxní skupině a to na těch, kteří jsou právě v orotodoxním pojetí náboženství vždy bez nároku na autonomní důstojný život – na ženách. Otázka cizinců, tedy v židovství těch, kteří neměli plná náboženská a v té době lidská práva, a u nichž bylo tedy velké riziko vytěsnění jejich práv, se tedy pro nás otevírá podstatně širším způsobem.

Zůstaneme nejprve v situaci ze starozákonního textu. Ony z něj byly ekumenickým lekcionářem vlastně vybrány pouze verše úvodní a závěrečné, ale stálo za to si poslechnout text celý. Slyšeli jsme Šalomounovu modlitbu, jejímž tématem je prosba o odpuštění. Mluví o situaci, která je velice kritická a právě z ní se ozývá prosba o odpuštění, o potvrzení Boží věrnosti jeho lidu. „Hospodine, můj Bože, skloň se k modlitbě svého služebníka a k jeho prosbě o smilování a vyslyš lkání a modlitbu, kterou se tvůj služebník před tebou dnes modlí: Ať jsou tvé oči upřeny na tento dům v noci i ve dne, na místo, o kterém jsi řekl, že tam bude dlít tvé jméno. Vyslýchej modlitbu, kterou se bude tvůj služebník modlit obrácen k tomuto místu.“ Není to pouze ohrožení ze strany nepřátel, ale jsou to také hlad, neúroda a nemoci, které ničí Boží lid. Které ničí lidi, kteří důvěřují Hospodinu, kteří s ním spojili své životy. Modlitba, kterou slyšíme, skutečně není modlitba v klidném období, kdy se všechno daří.

A v takové situaci je běžné, že se v komunitě či společenství hledá viník. Obětní beránek. Lidské dějiny jsou této reakce plné. Je jí plná i naše přítomnost. Sami to zažíváme v naší společnosti ve vztahu všem, kteří jsou jiní, kteří narušují formu života, kterou považujeme za jedině správnou. Ale ono jde o víc. To, co zažíváme, je až důsledek lidského nastavení, ve kterém jsme vyrůstali už od dětství. Marie mi vyprávěla o práci jedné studentky popisující hodinu výtvarné výchovy. Učitelka na ní děti vyzvala, aby všechny namalovaly vránu přesně podle předlohy. Aby všechny obrázky byly stejné a nástěnka tak vypadala co nejlépe. Jak učit děti jistotě, že rozdílný pohled není něco špatného? Jak se sami učit přijetí odlišnosti jako něčeho, co nás obohacuje? Velice zajímavě toto téma otevírá německá teoložka Dorothee Sölle ve své knize Fantazie a poslušnost.

V Šalomounově modlitbě to slyšíme jinak. Slyšíme vyznání, že všechno zlé, co boží lid potkalo, je důsledkem jeho nevěry vůči Hospodinu. Víte, že tento model považuji za značně riskantní, ale má jeden velice zásadní kladný důsledek. V tomto pojetí pokorného pohledu na vlastní situaci je odstraněn model jiného, odlišného, jako obětního beránka. Obětní beránek je v tradici židovské zbožnosti Boží nabídkou záchrany svému lidu a ne objekt nenávisti.

A tak před námi z pokorné prosby o odpuštění vyrůstá i prosba za cizince. Za toho, který nějakým způsobem hledá cestu životem a jeho kroky ho zavedly před Hospodina. A také do jeho lidu. Ano, jsme tu ve starozákonním textu zpracovaném v 6. století před naším letopočtem. Cizinec jako takový byl vnímán jako vyznavač jiných bohů, tedy jako ten, který odmítá Hospodina a Jeho nabídku života. Ale tento cizinec přichází a hledá život v Božím prostoru. Přichází s prosbou, o které nevíme vůbec nic. Přichází s prosbou a Šalomoun naléhavě žádá o její vyslyšení.

Do tradice této modlitby vstupujeme v dnešním novozákonním příběhu. Vstupují do ní představitelé synagogy, kteří přicházejí za Ježíšem s prosbou o pomoc pro pohanského setníka. V úvodu je tento setník hoden pomoci proto, že on sám je pomocí Božímu lidu. "Je hoden, abys mu to udělal; neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl." Je to zajímavý, velice lidský a tak trochu úsměvný vstup do vztahu k cizinci. Posílá dary sboru, tak mu, Pane Bože, pomoz.

Ale příběh sám úsměvný není – stojíme tu tváří v tvář otázce, co má v lidském životě smysl. Na čem, na kom, svůj život orientovat. Otrok je na smrt nemocen – jsme tedy konfrontováni posledními věcmi. A stojíme tu také ve stínu Ježíšova zásadního projevu – ve stínu kázání na rovině. Je tedy velice důležité, co se stane, jak Ježíš zareaguje, jak se k celé situaci postaví.

Ježíš reaguje jednoznačně – přijímá prosbu přestavených synagogy a jde do pohanského domu, aby pomohl. Neudivuje nás to, jsme na to u Ježíše zvyklí, ale přesto je to hodno pozornosti. Ježíš chce vstoupit tam, kam by vstupovat neměl. Jako příslušník Božího lidu do domu pohana. Ale ono tu jde o víc – Ježíš jde, aby odpověděl na základní otázku života – a jde právě k cizinci. K tomu, kdo je sice sympatizant, ale není uvnitř. Zdá se nám, že toto není otázka pro nás.

Když se vrátím k tématu divadelní hry Mikve, k otázce dnešních cizinců nejrůznějšího druhu, k otázce odlišnosti, k otázce obětních beránků, uvědomíme si, jak aktuální a potřebné je dnes Ježíšovo jednání. To, co se v dnešním příběhu z Lukášova evangelia děje, překračuje všechny bariéry, které máme nastavěné. Všechny naše představy o správném životě, který by měl žít správný křesťan. V této perspektivě skutečně přestává být úsměvný postup představených synagogy. Oni se vzdávají práva na rozhodnutí, co dává životu smysl, co odnímá smrti právo na člověka a staví jej na stranu života. A toto právo delegují na Ježíše. To je nesmírně aktuální v každé době, protože církev je v neustálém pokušení stavět se v tomto příběhu na místo Ježíše.

A tak se Ježíš vydává k cizinci. Ale do domu nevstoupí. Z důvodu, který mě značně zlobí a rozlítostňuje. Onen setník totiž zná pravidla Božího lidu a nechce, aby je Ježíš kvůli němu porušoval. Představa, kterou vytvořila sama církev, představa řádů a pravidel, která se staví mezi člověka a Boha, je tu akceptována. Ale přesto překonávána. Jakoby setník, cizinec, stál na druhé straně zdi, ale nenechal se přesto od Ježíše oddělit.

„Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: "Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli."“

Máme před očima cizince. Všechny ty, kdo jsou odlišní. Máme před očima nabídku života, kterou reprezentuje Ježíš z Nazareta. Života krásného, ale zároveň náročného. Dobře víme, jak obtížně se sází na pravidla, která platí v Božím království, které Ježíš přináší. Jak se s tím pereme. Ale tady je člověk, který je jiný, který je odlišný, který nezapadá do našich pravidel, ale na Ježíšovu zvěst vsadil život.

Pane, prosíme, dávej nám důvěru v Tvé království, jakou měl onen cizinec, jakou mají mnozí cizinci dnešních dnů. Amen.

Píseň: 684 Učiň mě, Pane, nástrojem

Večeře Páně:

Vyznání vin: Stojíme tu před naším Pánem, jako ti, které pozval, stojíme tu sami za sebe i ve společenství s druhými a uvědomujeme si, jak toužíme po vzájemném pochopení, a zároveň, kolik překážek této touze my sami klademe do cesty. Slyšíme pozvání ke stolu našeho Pána a Spasitele a s vděčností chceme odevzdat všechno, co nás tíží a trápí.

Pane Ježíši Kriste, tváří v tvář tobě, který jsi přišel do tohoto světa v pokoře, tváří v tvář tobě, který jsi neublížil a který neodplácíš ránou za ránu ani zlým slovem za zlé slovo, ale naopak žehnáš, tváří v tvář tobě poznáváme a vyznáváme svůj hřích.

Vyznáváme všechno to, co jsme zavinili a nevíme si s tím rady, všechna slova, která neměla zaznít, všechny chvíle, ve kterých jsme neobstáli, svou netrpělivost a svou lhostejnost.

Kdo takto poznáváte svou vinu, vyznejte to hlasitým: Vyznávám.

Pane Ježíši Kriste, z evangelia Tě poznáváme jako milosrdného, který se slitovává a odpouští, nepohoršuje se, ale přijímá. Proto věříme, že také my máme v Tobě a u Tebe naději a odpuštění a budoucnost.

Kdo takto věříte vyznejte to hlasitým: Věřím.

Protože Ty jsi odpustil nám a nabízíš společenství s Tebou i s lidmi, také já odpouštím všem, kdo se proti mně jakkoli provinili a prosím o odpuštění každého, komu jsem ublížil sám.

Kdo jste takto ochotni ke smíření, vyznejte to hlasitým: Odpouštím.

Slovo milosti:

Přijměme do svého srdce slovo milosti a potěšení:

Jak bychom mohli zapomenout na Boží věrnost?

Jemu věřit znamená rozpomínat se na jeho dobré skutky.

Když jsem byl skleslý, on mě pozvedl.

Když jsem hladověl po životě, nasytil mne.

Když jsem byl opuštěný, zůstal se mnou.

Když jsem zabloudil, přivedl mě k sobě.

Když jsem se uzavřel do sebe, do svých úzkostí, do svých nezdarů a do svých vin, on mě osvobodil, abych se znovu našel a nově mě obrátil k druhým. Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Bože, náš Otče,

vzdáváme Ti díky a velebíme Tě

skrze Ježíše, našeho Krista a Pána,

za Tvé dílo lásky v tomto světě.

V nitru svého stále nejednotného a rozervaného lidství

víme a hlásáme,

že nepřestáváš působit a že stojíš na počátku

každého úsilí o pokoj.

Tvůj Duch působí v srdci člověka:

nepřátelé konečně začínají spolu mluvit,

protivníci si podávají ruce,

národy, které stály proti sobě v nepřátelství,

souhlasí s tím,

že půjdou kus cesty společně.

Ano, Pane, Tobě vděčíme za to,

že touha po dorozumění přemůže válku,

žízeň po pomstě ustoupí odpuštění

a láska zvítězí nad nenávistí.

Proto Ti musíme stále děkovat a blahořečit,

proto spojujeme své hlasy se všemi,

kteří v nebi jednomyslně zpívají:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Bože všeho stvoření, vzdáváme Ti díky

za Ježíše, Tvého Syna,

který v tvém jménu přišel do našeho světa.

On je slovo, které zachraňuje lidi,

on je ruka, kterou podáváš hříšníkům.

On je cesta,

kterou k nám přichází opravdový pokoj.

Když jsme byli daleko od Tebe,

Bože, náš Otče,

Tys nám umožnil se vrátit.

Byl to Tvůj vlastní Syn,

kdo byl vydán lidem napospas,

abychom pro jeho smrt a vzkříšení

mohli žít s Tebou i navzájem v pokoji.

Proto teď můžeme s vděčností slavit

tajemství Tvého usmíření, která nám on sám získal.

Prosíme Tě, Otče,

mocí svého Ducha

posvěť tyto dary,

vždyť my jenom plníme,

co nám přikázal Ježíš.

Při jídle se svými učedníky,

dřív než se obětoval za naše vysvobození,

vzal chléb, vzdal Ti díky,

vlastníma rukama jej rozlámal,

a rozdával svým učedníkům

se slovy:

Vezměte si a jezte z toho všichni:

toto je moje tělo,

které se za vás vydává.

A stejně uchopil toho večera do rukou

kalich požehnání,

vzdal Ti díky za Tvé milosrdenství

a pak podal kalich svým učedníkům

se slovy:

Vezměte si a pijte z něho všichni:

toto je kalich mé krve,

krve nové a věčné smlouvy,

krve, která se prolévá za vás a za všechny

na odpuštění hříchů.

Toto konejte na mou památku.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Jděte v pokoji a svou víru neste do světa. Radost a milost Boží vás budou provázet.

Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Píseň: 609 Kdo je mocný jak Ty, Hospodine

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme, abychom Ti odevzdali ty, o které máme starost. Abychom Ti poděkovali za všechny, kdo mají důvěru v Tvoji cestu a žijí podle toho. Přicházíme, abychom Ti odevzdali sebe navzájem.

Pane, prosíme za nemocné. Prosíme za své blízké, za nemocné v našem sboru, za přátele. Pane, posiluj je, ujišťuj o své přítomnosti a nás veď k pomoci a povzbuzení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, myslíme na všechny, kdo se cítí být cizinci ve společnosti, ve které žijí. Myslíme na ty, kteří jsou vytěsňováni na okraj. Myslíme na seniory, myslíme na mladé lidi, kteří nezapadají do mechanismu výkonnosti. Myslíme na lidi ze střední generace. Pane, prosíme pro všechny o Tvé ujištění, že Ty jsi poslal svého Syna právě pro ty, kteří patřili a patří mezi outsidery. Prosíme, abys nám ukazoval cestu, jak těmto lidem být pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, děkujeme za všechny, kdo jsou ochotní nabízet pomoc tam, kde to není okázale vidět. Prosíme za práci zaměstnanců diagnostických ústavů, prosíme za práci sociálních odborů na radnicích, prosíme za sociální odbor v Uhříněvsi. Prosíme za ty, kteří se snaží o alternativní pomoc. Prosíme za práci Diakonie, Charity i mnoha dalších neziskových organizací. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se snaží pomáhat v zachování Tvého stvoření. Za ty Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvou církev. Prosíme, pomáhej jí, aby se skutečně dokázala spolehnout na zvěst evangelia. Prosíme za každý sbor, každou farnost, aby byla svědectvím o evangeliu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché díky i prosby.

Spolu se všemi, kdo hledají život, k Tobě voláme jako Tvé děti:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Ga 5,22n.25

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

Píseň: 485 Král věčný nás požehnej