Uhříněves 10.2.2019 Mk 6,30-44 dětské (Jiří Ort)

Uhříněves 10.2.2019

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám ve shromáždění, kde se smíme těšit z naděje Boží milosti, která nás provází v našich životech.

Introit: V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se. Ž 56,11.12a

Píseň: S 45 Díky

Modlitba: Pane Bože, chtěli bychom Ti moc poděkovat, že nám nabízíš svou ruku. Děkujeme, že jí smíme uchopit a nechat se povzbudit, nechat se ujistit, že jsi s námi. Děkujeme, že smíme přijímat svědectví o tom, že skutečně vyvádíš člověka z otroctví, do kterého se dostává někdy sám, svou slabostí, svou hloupostí, jindy tlakem, který na něj působí ve světě kolem nás.

Děkujeme, že tak smíme i my podávat svědectví o Tvé naději všem těm, kteří podléhají pocitu, že všechno kolem nás je špatně, že s tím nikdo nic nenadělá. Prosíme, abys nás v tomto našem úkolu posiloval. Amen.

Čtení: Ex 12,1-8

Píseň: S 327 De profundis

Text: Mk 6,30-44

Haleluja. Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat, prozpěvovat žalmy. Haleluja. Ž 57,8

Děti, začneme krásným příběhem plným naděje. Ono to slovo naděje je zvláštní, těžko se vysvětluje. Takže si ho nebudeme vysvětlovat, ale povíme si příběh, který je o naději.

Děti, když je v pohádkách království smutné, tak král nařídí něco, aby každý poznal, že je smutek. Vzpomenete si, co to je? Ano – král nechá potáhnout všechno v celém království černým suknem – černou látkou. To je znamením toho, že se už všichni vzdali naděje, že už nečekají nic dobrého. (černé šátky na stůl Páně)

Takovou černou látkou jakoby byl potažený celý Izrael v Egyptě. Boží lid neviděl žádnou naději. Egypťané měli z Izraelců strach – ale zároveň je potřebovali, protože Izraelci pracovali zadarmo a Egypt byl pověstný svými stavbami. A na ty potřeboval otroky – jinak by je neměl kdo postavit. Egypťanům se líbilo, jak je to nastavené, Izraelci byli nešťastní. A tak měli velikou radost, když za nimi přišli Mojžíš s Áronem a vyřídili jim, že Pán Bůh na svůj lid nezapomněl, ale že se o něj postará. „A lid uvěřil. Když slyšeli, že Hospodin navštívil Izraelce a že pohleděl na jejich ujařmení, padli na kolena a klaněli se.“ Jenže – ono to nebylo jen tak. Faraon se rozzlobil a byl ještě přísnější. A tak z radosti byl znovu smutek a výčitky. „Mojžíši a Árone, co jste to udělali? Svými řečmi jste rozčílili faraona a on je na nás ještě přísnější. To bude naše smrt, z toho už není cesta ven. To je konec. (černé šátky)

Ale nebyl. A o tom byl právě text o společném jídle, kdy Izraelci jedli upečeného beránka. Slavná hostina, po které odešel Boží lid z Egypta a vydal se na cestu do země, kterou mu daroval Hospodin.

A kdykoliv pak Židé připravovali slavnost jedení beránka, radovali se. Protože si připomínali ujištění - nezůstanete sami. Pán Bůh vás bude doprovázet. A my si o tom zazpíváme písničku.

Píseň: S135 K svobodě je dlouhé putování

O čem byl ten druhý text, který jsme si dnes četli? Text z Nového zákona. O tom, jak Pán Ježíš nabídl jídlo a nasytil obrovskému množství lidí.

V tom textu, který jsme četli je taková zvláštní informace. Těch 5000 lidí Ježíš nechal rozmístit do 50 skupin po 100 lidech. Dočetl jsem se, že tak rozdělil Mojžíš Izraelce, když vycházeli z Egypta. Takže ty příběhy, které jsme slyšeli patří k sobě. Co jsme si to říkali, co znamenala a znamená pro Židy slavnost jezení beránka? O čem jsme si to zpívali písničku? „Připomínali si ujištění - nezůstanete sami. Pán Bůh vás bude doprovázet.“ A přesně to tím nasycením řekl Ježíš všem těm lidem, kteří za ním přišli. Nejste sami – Pán Bůh vás bude doprovázet.

My teď zkusíme vybrat obrázek k našemu příběhu. Jejda – já tu mám obrázky tři. Tak to budeme muset vybrat ten správný. (obrázek nasycení, poslední večeře a lámání chleba s učedníky po vzkříšení)

To je zvláštní, ty obrázky jsou různé a přece jsou si podobné. Jakoby patřili k sobě. A ony k sobě skutečně patří. A ještě by tam mohl a měl být obrázek, kde my všichni stojíme v kruhu kolem stolu Páně a přijímáme požehnání, chleba a víno. Jak takové slavnosti říkáme? Večeře Páně. A myslíte, že tam patří i tento obrázek? Já myslím, že ano. Při každé události, kdy jsme spolu a přijímáme dar od Pána Boha, si vlastně připomínáme – nejsme sami. Pán Bůh nás provází. Proto se před jídlem modlíme, proto za něj děkujeme.

Píseň: Zp 20 Všechno co mám, je, Pane, Tvé

Připomněli jsme si, co znamenala hostina před vyjitím z Egypta, co znamenalo nasycení zástupů, co znamená večeře Páně, kterou pravidelně slavíme každý měsíc a naposledy jsme ji slavili minulý týden. Co znamená, když jako rodina usedneme ke stolu, někdy sami, někdy s hosty. Připomínáme si, že nejsme sami, že nás Pán Bůh provází. Proto při při slavení hostiny beránkovy oslovuje nejmladší účastník otce, aby vyprávěl, co se vlastně stalo, že to Boží lidi oslavuje. A to je moc důležité. Protože když je člověku smutno, když ztrácí naději, potřebuje se ujistit, že naděje je. Potřebuje si připomínat příběhy, které o ní vypráví.

Proto si vyprávíme příběhy z Bible, proto si vyprávíme příběhy Ježíše z Nazareta. A proto si tyto příběhy připomeneme i dnes. Protože patří k vyprávění o nasycení. Obr.

A tak jsme si spolu připomněli, že nejsme sami. Že nebudeme sami, ať se děje, co se děje. A to je naděje. To znamená naděje. Tu si máme odtud odnést každý z nás do svých domovů. Amen.

Píseň: S318 Vinný kmen

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, chceme Ti odevzdat životy naše i životy těch, o které máme starost. Chceme Tě poprosit, abys nás vedl i za těmi, na které zapomínáme.

Odevzdáváme Ti děti – prosíme, uč nás, jak je vychovávat v lásce k životu, jak je vychovávat beze strachu, jak je vychovávat v jistotě lásky. Prosíme, přiváděj si je k sobě, aby věděly o Tvé naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny, kteří žijí v nejistotě z budoucnosti. Všechny, kdo jsou v existenční nouzi, všechny, kdo jsou nešťastní z nenávisti a závisti kolem nás a zdá se jim, že není cesta, jak tuto nenávist a závist překonat. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti celé stvoření, které vyhlíží Tvoji naději, Tvoji nabídku života. Moc Tě prosíme, abychom tuto naději dokázali prostředkovat svým životem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za naši společnost. Uč nás stát pevně na straně lidskosti, která je ochotná pomáhat. Uč nás nebát se nenávisti v jistotě, že Tvá láska přemáhá každou nenávist. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za práci v našem sboru, prosíme, veď nás k pomoci lidem okolo nás. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti Tvou církev a prosíme, aby dokázala naslouchat všem lidem, kteří naplňují Tvou vizi vztahů naplněných úctou, tolerancí, pomoci – napříč všem rozdílům, které mezi lidmi jsou. Prosíme, abychom dokázali naslouchat i těm, kteří jsou nešťastní a proto je jejich hlas nepříjemný. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Žd 12,1-2a

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13

Píseň: Chléb, víno, slunce zářivé