Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 10.5.2015 J 20,11-17 (Jiří Ort) bohoslužby s dětmi

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešním setkání, ke kterému jsme byli pozváni, abychom se těšili ze společenství lidí a z toho, že můžeme Pána Boha chválit, jemu děkovat i prosit.

Introit: Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal. Ž 66,16

Píseň: 192 Dobře staví, kdo zná a ví

Modlitba: Pane Bože, máme radost z toho, že tu smíme společně být. Máme radost a jsme Ti vděční, že smíme prožívat radost z dětí, radost ze vztahů, svoje hledání i trápení v zemi a na kontinentu, kde je mír. Vnímáme to právě v těchto dnech, kdy vzpomínáme na konec hrozné války a zároveň vnímáme místa v našem světě, kde je život v míru už dlouhou dobu něčím nepředstavitelným.

Děkujeme za to, že stále vstupuješ svým Slovem do našich životů tak, abychom svoji situaci nebrali jako samozřejmost. Děkujeme Ti za to, že nás oslovuješ a ukazuješ nám lidi, kteří potřebují naši pomoc. Děkujeme Ti za to, že nás oslovuješ a ukazuješ nám život svého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista a otevíráš nám tak svoji vůli pro soužití lidí.

Pane, prosíme o Ducha svatého, aby Tvá církev byla svědkem o Tvém životě pro člověka. Amen.

Čtení: Dt 6,1-7

Píseň: 680 Nás zavolal jsi, Pane

Text: J 20,11-17

Haleluja. Když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně. Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná. Haleluja. Ž 107,6a.8

Milé děti, milí přátelé, máme před sebou zvláštní příběh. Příběh, který skončí špatně, končí smrtí. My jsme si četli až jeho konec, ale vidíme, že Marie je u hrobu, je smutná, že pláče. A nám je to také líto. Mě to vždycky líto bylo. Ježíš z Nazareta byl zatčený a popravený.

Vzpomenete si na pohádku „Obušku z pytle ven“? Tam byl chudý vandrovník a bohatý hostinský. Chudý vandrovník potkal kouzelného dědečka a ten mu dal ubrousek prostři se, kouzelného oslíka obušek, který pěkně natloukl zlým lidem. Hostinský byl darebák, vandrovníka chtěl o všechno připravit. Moc se mu líbil oslík, ze kterého se sypaly dukáty, moc se mu líbil ubrousek, který vyčarovával ta nejlepší jídla. Ale vandrovník měl i obušek z pytle ven a ten to nakonec všechno srovnal. Zlý hostinský si na hodného vandrovníka nepřišel.

V tom Ježíšově příběhu jakoby ten obušek chyběl. Ježíš ho prostě neměl. On takový obušek nemá nikdo. A Ježíš prohrál s těmi, kdo se ho chtěli zbavit...

A mě je to líto. Nám je to líto. Nějak se s tím neumím srovnat.

V jednom kostele udělali zvláštní mozaiku.

Z písmen, čísel a křížků.

Byla to mozaika z jmen a příjmení,

z Adamů, Bedřišek, Cilek a Davidů,

z Emilů, Helenek, Josefů, Růženek,

prostě: ze židů.

Všichni měli jen jeden náhrobní kámen,

chladný, hladký, jemně žilkovaný.

Ani jedno jméno nemělo svůj kvítek,

také tu nekvetly malé jívy,

nikdo nechodil po stezkách

s kropicí konví, nač kropit písmena.

Několikrát sem přišla paní

a hledala na zdi své jméno.

Říkali jsme jí:

Paní, to bude omyl,

jste živa.

Podívejte se, paní,

máte v košíku kedlubny!

Ale ona hledala své jméno dál,

malým, téměř dětským prstíkem.

Tady někde musím být, říkala,

mezi Janem a Josefem.

Těch lidí, kteří museli zemřít proto, že byli slabí a těch mocných se zmocnila šílenství zloby, těch je mnoho. A kdyby jenom mocných. I obyčejných lidí... Stačí, když se půjdeme po bohoslužbách se ses. Votavovou podívat do Domu legionářů na výstavu těch, kteří žili v našem městě a zahynuli za 2. světové války. Stačí, když otevřeme sborový dopis a najdeme tam vzpomínku na Slávka Macháně. Stačí, když se rozhlédneme kolem sebe. A nám je to líto a nevíme, co s tím.

Píseň: S297 Balada velkopáteční

Líto to bylo i Marii. A tak šla ke hrobu. To lidé dělávají, aby se mohli ztišit a vzpomínat. Šla ke hrobu, tak jako ta paní v povídání pana Ludvíka Aškenázyho. Jako my jsme byli u pomníku v naší ulici a vzpomínali na ty, kdo nepřežili válku. Marie šla k Ježíšovu hrobu. Nevěděla si rady s tím, co se stalo stejně jako si mnohdy nevíme rady my. A tak plakala.

Vidíte někoho u Marie? Ne? Skutečně, Marie je sama a je jí o to smutněji.

Při minulých dětských bohoslužbách jsme vymysleli, že když je někdo smutný, tak bychom my, lidé kolem něj, na něj měli pamatovat. Četli jsme si příběh, kdy děti poslali nešťastné paní dopis. Dnes je to trochu jinak – Marie je sama a nikdo si na ní nevzpomněl. I učedníci Jan s Petrem na ni zapomněli. Byli s ní u hrobu, odešli a nechali ji samotnou.

Jak ji jen povzbudit? Máme ji rozveselit? To asi nepůjde. Máme ji pohladit? To by určitě šlo, ale to bychom museli stát blízko ní. A to nestojíme. Dopis bychom poslat mohly, tak to udělali děti. Ale co jen do něj napsat?

A pak se stala taková zvláštní věc. Marie se setkala s Ježíšem. Nevíme jak, neumíme si to představit. Ale setkala. A on jí řekl, aby neplakala.

Co se to jen stalo? Co to jen znamenalo? A znamená?

Ono to je vlastně jednoduché. Marie se dozvěděla, že není sama. Že Pán Bůh neopustil ani Ježíše z Nazareta, ani jí.

Píseň: S96 Já hledám stále dům svůj

Tak Marie se setkala s Ježíšem. Ale co ta paní z povídání pana Ludvíka Aškenázyho? Co rodiče Slávka Macháně? Marie se dozvěděla, že není sama. Ale jak se to máme dozvědět my dnes? To také přijde Ježíš a řekne, abychom neplakali? To také uvidíme anděly tak jako Marie? Nebo už přichází a my ho neslyšíme? Jak jen to udělat, abychom slyšeli, i když budeme sami a kolem nás nikdo nebude? Aby ho slyšeli i ti, kteří jsou nebo budou smutní.

O tom je první čtení, které jsme dnes slyšeli. Je to zajímavé, co tam slyšíme. Máme si vyprávět. A to skutečně stačí? Co si můžeme vyprávět? Pohádky. Vzpomínat na to, co se stalo včera, kde jsme byli na výletě. Co se stalo, když jsme byli malí. Když byli naši kluci malí, Marie psala deník. A my si můžeme přečíst, co se stalo třeba 10.5.1993. „Kuba je úplně v pořádku, Honza má trochu rýmu. Jsou pořád letní dny, tak jsme šli dopoledne na písek, kluci si tam tentokrát dost vyhráli, Kuba hodně s jinýma klukama. Po obědě jsme šli jen nakoupit a na poštu, po cestě domů jsme potkali Jirku, šel od zubaře.“

Je to milé tak vzpomínat. Ale to, k čemu nás vyzývá biblický text je ještě něco jiného: „Připomínejte si všechno, co Pán Bůh udělal a jaký život otevírá pro každého z nás. Vyprávějte si navzájem, rodiče, vyprávějte to svým dětem. Tak, abychom se učily rozpoznávat, že nás má Pán Bůh rád.“

Proto jsme si právě dnes vyprávěli příběh o Marii, která byla smutná, protože Ježíš z Nazareta prohrál se zlými lidmi. Vyprávíme si to ve dnech, kdy vzpomínáme na ty, kteří zemřeli v hrozné válce. Vyprávíme si to proto, protože jsou i dnes lidé smutní jako Marie. Vyprávíme si to proto, abychom si připomínali, že Pán Bůh na ně nezapomněl, nezapomíná ani na ty, kteří žijí ve válce i dnes. Že nezapomíná na žádného z nás. Smíme si vyprávět, že i za nimi přichází Ježíš s ujištěním, že Pán Bůh na lidi nezapomněl. Amen.

Píseň: S319 Vzdejme Pánu díky

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přicházíme k Tobě s vděčností za všechny Tvé dary, které nám dáváš v našich životech. Děkujeme za toto sborové společenství, za místo, ve kterém žijeme. Za stvoření, jehož jsme součástí. A především za Tvou nabídku, že k Tobě můžeme volat, že se na Tebe smíme obracet s důvěrou, kterou jsi dal Marii. Že na nás nezapomínáš, že nám nasloucháš. A tak Ti dnes chceme odevzdat všechny, které máme na srdci. A prosíme, abys pomáhal a povzbuzoval i tam, kam náš pohled nedohlédne.

Pane, odevzdáváme Ti Evu a Járu Kočovi i jejich děti. Prosíme, Evu posiluj v těžké nemoci, povzbuzuj i Járu a jejich děti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za partnery, kteří k sobě ztratili cestu. Moc prosíme za jejich děti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme staré lidi, kteří se cítí opuštění. Prosíme, povzbuzuj je a nám ukazuj, jak být pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v těchto dnech si připomínáme konec strašné války. A chceme Tě moc poprosit, abys nás učil být pomocí těm, kteří válkou trpí dnes, abys nás učil povzbuzovat snahu o smíření. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme o moudrost a sílu pro ty, kdo mají moc a mohou ovlivňovat světové dění. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Tvou církev. Aby byla svědectvím o prostoru vlády Tvé milosti, aby byla pomocí těm, kteří o pomoc volají. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti v tuto chvíli své osobní díky a prosby v tichých modlitbách.

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: On zemřel za nás, abychom my, ať živí nebo zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.

1Te 5,10n.18n

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 346 Buď Tobě sláva